Ten večer jsme měly jít na diskotéku, ale jaksi jsme tam nedorazily. Zrovna jsme šly kolem jedné opuštěné budovy. Nikdy nás nenapadlo podívat se dovnitř, ale dnes ano. Říkalo se, že to kdysi byla skvělá herna.
"Myslíš, že tam jsou ještě automaty?" zeptala jsem se nejistě Kate.
"Jdem to omrknout" odpověděla mi.
"Fajn" vykročila jsem směrem ke strašidelné budově. Dveře sice byly zatlučené hřebíky, ale nás nezastavily. Lidi o nás říkali drsňačky a podle našeho chování měli asi pravdu. Uvnitř byla hrozná tma, ale naštěstí jsme u sebe měly baterky jako vždy.
Když jsme se tu porozhlídly, rozhodly jsme se vyzkoušet, jestli nějaké automaty fungujou. Omrkla jsem, který by asi tak stál za zapnutí. A najednou jsem ho viděla jasně, jako kdyby zářil. Final Fantasy. Jako bych se vrátila do doby před třemi lety.
"Kate...pojď se podívat. Tohle musíš vidět" ukazovala jsem na automat.
"Páni" vydechla, když přišla. "Final Fantasy: Vžij se do jejich světa... Jakto, že jsme o tom nevěděly?!" prohlížela si automat se zájmem. Hned jsme ho zapnuly a chtěly hrát.
"Liz nebude ti vadit, když tu dízu dneska nestihneme, vid" usmála se na mě Kate. Zavrtěla jsem hlavou. Chtěla jsem se vrátit do tý úžasný doby plný Final Fantasy. Připadala jsem si jako malá, ale nevadilo mi to. Jenže když jsme klikly na tlačítko START, něco se stalo...
Všude byla tma. Prve byla taky tma, ale aspoň jsme viděly obrysy a venku svítily pouliční lampy. Ale teď už ne.
"Kate" zašeptala jsem a snažila se nahmatat aspoň automat, který měl být hned přede mnou. Ale nebyl tam. Začala jsem propadávat panice, když v tom se ozvala Kate.
"Liz?" zavolala odněkud z druhého konce tmy. "Jsi tady? Já nic nevidím... Ty jo?"
"Kate!" vydechla jsem a snažila se jít za hlasem. Šlo mi to celkem snadno, protože v tý tmě nebylo nic. "Já taky nic nevidim... Jdu k tobě, mluv na mě" poručila jsem jí, abych ji mohla najít.
Zdálo se mi to jako nekonečná doba když jsem k ní šla. Cestou jsem ještě o něco zakopla. O jedinou věc, která mi říkala, že nejsme v nicotě. Nahmatala jsem to a zdálo se to jako schod nebo něco takovýho. Schod! Hmatala jsem rukama po studeném kameni s nadějí, že na něj bude připojený ještě jeden. Byl tam.
"Kate? Asi jsem našla schody nahoru" zavolala jsem do prázdna. "Jdeš za mnou? Budu na tebe mluvit jako ty na mě..." mluvila jsem a slyšela šouravé kroky. Byly blízko a najednou mě chytla něčí ruka za rameno.
"Kate?..."
"Jo jsem to já... Tak kde máš ty schody? Doufám, že brzo budeme venku, protože tohle je fakt děsný. A pak hned půjdeme na tu diskotéku" nadávala.
Když jsme se konečně dobelhaly nahoru, nahmatala jsem kliku a otevřela dveře. Dávno mi došlo, že asi nejsme v herně, a tak jsem si dávala pozor, co tam venku bude. Ale když jsem vykoukla ven, nic tam nebylo. Jenom chodba. Prázdná a zaprášená.
"Konečně světlo" vydechla Kate.
"Jo světlo, ale kde jsme?" podívala jsem se na ni. Porozhlédla jsem se po místnosti a pak vyrazila k oknu. Čekala jsem normální ulici nebo poušť nebo něco podobného, ale tohle ne. Ulice tam sice byla i lidi po ní šli, ale nebyli obyčejní. Byli kreslení... teda ne úplně... Přesně jako lidi z Final Fantasy. A mně to došlo.
"Kate... Já asi vím kde jsme..." oznámila jsem jí a rozeběhla jsem se chodbou.




supéér. je tak málo blogů, kde se dá najít nějaká povídka o Final Fantasy. jdu číst dál. jsem napjatá. :D