close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Tento blog je pozůstatkem mého mladého já, na které ráda vzpomínám." Sobik, 2019

11. kapitola

20. ledna 2011 v 21:24 | Sobik |  Final Fantasy - Šílený příběh
Když jsem se ráno probudila, měla jsem absolutní šok. Nevěděla jsem totiž, kde to jsem. Rozhlížela jsem se po cizím pokoji. Měla jsem totální okno. Neunesl mě někdo? Sakra. Chtěla jsem vyběhnout z pokoje, ale vrazila jsem do Clouda, který šel zrovna kolem.
"Hej hej hej. Brzdi krásko" usmál se a chytil mě dřív, než jsem se stihla naplácnout na zem. V tu chvíli jsem si na všechno vzpomněla a bylo mi trapně, že tu před ním stojím jenom ve vytahaném triku. Zrudla jsem a beze slova zapadla zpátky do pokoje.
"Liz?" slyšela jsem přidušeně za dveřma. "Liz, je všechno v pohodě?" ptal se Cloud a ťukal na dveře.
"Jo" zařvala jsem a v duchu se fackovala. Musím mu připadat jako naprostej cvok.
"Můžu dovnitř?" zeptal se a vzal za kliku. Skočila jsem do postele.
"Jo" zařvala jsem znova. Cloud vešel dovnitř a rozhlížel se po pokoji. Když se asi ujistil, že tady nic není, podíval se na mě.
"Vážně seš v pohodě? Z pokoje jsi vyběhla, jako když hoří" nechápal.
"Né... Ne. Já jenom... No, jaksi jsem po probuzení nevěděla kde jsem. Tak sem chtěla utéct a vrazila jsem do tebe. No a všechno se mi vybavilo" hodila jsem na něj oslnivý úsměv.
"Ok, ale proč si pak tak rychle zapadla?" mračil se. Zjevně se to snažil pochopit. Zase jsem zrudla.
"No mám na sobě jenom to triko, co tady bylo připravený a není moc vhodný pro pobíhání po domě" vysvětlila jsem situaci.
"Aha. No tak já tě nechám, ať se oblíkneš" řekl a vyšel na balkon.
"Ale dveře jsou jiným směrem" ukázala jsem na druhou stranu.
"Já vím, ale přece na tebe nebudu čekat za dveřma."
"Nebo chceš záminku, abys mohl nenápadně nakukovat? I když teda nevím, ale asi by nebylo na co koukat" koukla jsem na svůj skoroplochý hrudník. Moje dvojky dělaly, že tam nejsou. Cloud se zachechtal, ale nic na to neřekl. Chvilku jsem jen tak stála a přemýšlela, jestli ho mám vykopnout nebo ho nechat být. Nakonec jsem ho tam nechala... Snad nebude koukat. Snad... Oblíkla jsem si sukni a snažila se oblíknout si podprsenku a tričko skrz tričko, co jsem měla na sobě a ještě přitom sledovat Clouda, jestli na mě náhodou nekouká. Vážně nekoukal, ale když jsem zahlédla jeho obličej, culil se. Na co asi tak? Vždyť se koukal na město z balkonu...
Když jsem byla oblečená, beze slova jsem odešla umýt se do koupelny. Úplně jsem zapomněla, že mám dlouhé vlasy. Nemohla jsem je rozčesat. Celková moje úprava v koupelně trvala snad deset let, ale když jsem se vrátila, Cloud pořád stál na balkoně.
"Už jsem tady a snad pohromadě a v pořádku" prohlídla jsem se.
"Vypadáš suprově. I když v tom vytahaným triku jsi vypadala... Víc zranitelně" usmál se a podíval se na můj včerejší oděv.
"Zranitelně? To nezní moc lákavě" zašklebila jsem se. To měl být kompliment? Cloud se na mě otočil.
"Ale jo, teda aspoň pro mě. Takhle vypadáš víc kurážně. Takovej ten pocit, že kdybych ti dal pusu předtím, tak by ses nebránila a teď jo" zablýsklo se mu v očích.
"No já bych to viděla spíš naopak" usmála jsem se já na něj. Při pohledu, jak mě líbá totálně neupravenou a neumytou, mi ale nebylo zrovna do smíchu.
"To je dobře" díval se pořád na mě. Takhle jsme se na sebe koukali ještě chvilku, než nás vyrušila Kate. Vtrhla do pokoje bez zaklepání.
"No nazdar ty ospalče. Včera si stihla usnout ještě dřív, než jsem skončila. Chtěla jsem si s tebou ještě chvíli povídat a na něco se tě zeptat ohledně Zacka a Clou..." nedopověděla Kate. Celou tu dobu, co mlela, si nevšimla, že vedle mě stojí Cloud. V tu ránu se zasekla a stála tam jako opařená slepice.
"Jo Kate taky tě zdravíme" pozdravila jsem ji se zamračeným a nechápajícím výrazem. Cloud měl svoje krásné oči vykulené na maximum a výraz měl zaražený jako kůl v plotě.
"Ahoj" řekla nejistě a pak se podívala na mě. "Mohla bych si s tebou potom promluvit... Respektivě ti doříct to, co jsem chtěla?" zeptala se mě.
"Můžeš klidně teď, já už stejně jdu" promluvil Cloud, protáhl se kolem Kate a zmizel dřív, než bych stihla něco říct. Podívala jsem se na Kate se zdviženým obočím.
"Sory... Já neměla v úmyslu ho vyhnat" bránila se. Mávla jsem rukou.
"Stejně by asi odešel" prohodila jsem.
"Ok. A co tady vlastně dělal takhle po ránu?" zeptala se, a tak jsem jí všechno řekla.
"Jé ty se máš, takový krásný probuzení. To já bych musela spát u Zacka, ale to mě zrovna moc neláká" kroutila Kate očima.
"A na co ses mě to chtěla teda včera zeptat?" nahodila jsem včerejší téma.
"No chtěla jsem se zeptat, jestli to není divný, že tady nejsme ještě ani jeden den a už se líbáme s našima idolama. Já nevím, mě to divný nepřišlo ale víš jak, v různých příbězích a tak se přece hned nelíbaj... Nebo snad jo?! Ne ještě nikdy jsem to neviděla" polemizovala.
"To bude asi tím, že tohle je realita Kate" dělala jsem chytrou.
"Tak to je fakt. Jo a ještě jsem se chtěla zeptat, co si myslíš o Zackovi? Mně osobně příde super, to je jasný, ale není přesně takovej jako ve filmech a tak. Víš co tim myslim ne?!"
"Jasně. Mně taky Cloud nepříde jako ho znám, ale je hodnej a skvělej. Ale o Zackovi osobně nic moc neřeknu. Co jsem ho zatim poznala, tak je fajn. Akorát mě spíš děsí to, jak si říkala to s tou postelí a tak. Na tom něco bude. Měla bys být opatrná" upozornila jsem ji.
"Asi máš pravdu. Ale je to přece jenom kamarád Clouda a Cloud mi příde rozumnej. Přece by nechtěl za kámoše někoho takovýho..." snažila se Kate ujistit. Přikývla jsem jí.
"Jo a hele, co se včera stalo mezi tebou a Tifou?" vrátila se ke včerejšímu incidentu.
"Ale, jenom jsme se trochu rafly kvůli Cloudovi" mávla jsem rukou. Ale Kate chtěla vědět podrobnosti. Na tohle si vážně potrpí. A tak jsem jí to všechno vylíčila. Koukala na mě jako puk.
"Tyjo, ještě vážně neuběhne ani jeden den a ty už v tom lítáš" smála se mi. Zašklebila jsem se.
"Ale už je to v pohodě. A to mi vlastně připomíná, že bychom měly jít na snídani. Cloud slíbil, že půjdeme nakupovat nějaký oblečení a potřeby pro nás a že mu to někdy splatím. Jo a že si půjdu najít zaměstnání" vzpomněla jsem si.
"Já už nemusím. Včera jsem se bavila s Tifou a byla moc ráda, když jsem se nabídla, že bych u ní pracovala. Jako večer na baru. Dobrý ne?! A mohla bych přitáhnout víc lidí... Jako nová atrakce" smála se.
"To je super" usmála jsem se, ale v duchu jsem si říkala co asi tak seženu já. "Tak jdeme na snídani slečno barmanko?" dělala jsem si z ní srandu.
"Že váháš. A k pití bych ti mohla umíchat drink smrti" oplatila mi to. Obě jsme se rozesmály a šly na snídani.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kikki Kikki | Web | 20. ledna 2011 v 22:50 | Reagovat

honéééém. začínám být zvědavá. další kapitolku...a prosííím. trochu delší

2 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 21. ledna 2011 v 14:42 | Reagovat

budu se snažit :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama