- Kate:
Když jsme s Cloudem nakoupili, vrátili jsme se všichni domů. Je zvláštní, že jsem tady teprve jeden den a už tomu říkám domov. Ale co, nečekám, že bych se vrátila do našeho světa.
Liz šla do svého pokoje a já jsem šla za Tifou. Směna mi sice ještě nezačala, ale neměla jsem co dělat, tak jsem jí šla pomoct s přípravama. Byly jsme v kuchyni a dělaly všechno možné od mytí nádobí až po úklid. Cloud tam byl chvilku s námi, ale jakmile jsme ho chtěly zapojit do úklidu, řekl, že jde nahoru za Liz.
"To je teda pomocník..." prohodila jsem.
"Takhle mi pomáhal vždycky - nijak... Na všechno jsem byla vždycky sama. Jsem ráda, že mi pomáháš Kate" usmála se na mě Tifa.
"Maličkost... Já jsem zase ráda, že můžu mít práci tady než někde jinde." A byla to pravda. Nikoho tady vlastně skoro neznám a neumím si představit, že bych měla pracovat u někoho cizího. Když jsem měla hotovo v kuchyni, rozhodla jsem se, že ještě uklidím pořádně v baru. Tifa byla moc ráda, ale pořád mi to rozmlouvala, ať se zbytečně nepředřu. Mně to nevadilo. Ale i tak jsem byla moc brzo se vším hotová a neměla jsem co dělat. Bar se otevíral až večer a bylo teprve brzo odpoledne. Rozhodla jsem se, že pojedu za Zackem a přivezu mu rovnou i oběd. Mohli bychom si udělat i piknik, kdyby chtěl. Šla jsem nahoru do Lizina pokoje, zeptat se Clouda, jestli mě odveze. Zaťukala jsem a vešla. Zase stáli na balkoně a povídali si.
"Měli byste si na ten balkon dát židle" řekla jsem a šla za nimi. Musela jsem se podívat, na co to tam vlastně pořád koukají. Byl tam pěkný výhled na město.
"Chceš něco Kate?" zeptala se mě Liz.
"Jo, přišla jsem se zeptat Clouda, jestli by mě odvezl za Zackem" koukla jsem se na něho.
"Jo klidně... A teď hned?" zeptal se.
"Jenom se převlíknu a můžem vyrazit" sdělila jsem mu a odešla se převlíknout. Vzala jsem si na sebe černé plátěné tříčtvťáky, bílé tílko a tenisky. Nepotřebovala jsem vypadat sexy. Zackovi se určitě budu líbit i v tomhle. Ještě jsem si udělala cop. Vypadala jsem jako úplná kreslená Lara Croft. Vzala jsem z kuchyně piknikový koš, co mi připravila Tifa a vyrazila jsem. Cloud už čekal venku s nastartovanou motorkou.
"Tak můžeme vyrazit?" zeptal se. Kývla jsem a vyhoupla se na motorku. I když jel Cloud celkem pomalu, u Zacka jsme byli hned.
"Díky moc" poděkovala jsem mu. Řekl, že není zač a odfrčel zpátky. Chvilku jsem se dívala jak odjíždí a pak jsem se otočila na tu chatrč. Když už jsem dneska byla v tom uklízení, měla jsem sto chutí opravit Zackovi tu barabiznu. Vzdychla jsem a zaťukala na dveře. Nikdo neotevíral, tak mi došlo, že bude určitě vzadu posilovat. Ale když jsem obešla dům, nebyl tam. Rozhodla jsem se vejít bez vyzvání do domu. Čekala jsem, že bude tam... Třeba spát nebo tak něco... Ale nebyl ani tam. Bylo mi to divný, ale rozhodla jsem se na něho počkat. Jenže když jsem čekala už asi deset minut, přestalo mě to bavit. Napadlo mě, že by mohl být ještě na tý louce, kde jsme byli včera. Cestu jsem si ještě pamatovala, tak nebyl problém tam dojít. Už z dálky jsem slyšela hekání a mi bylo jasný, že tam Zack je a trénuje. Když jsem došla na louku, pobíhal s Buster Swordem po placu.
"Ahoooj" zavolala jsem na něj, aby si mě všiml. Okamžitě přestal a běžel za mnou.
"Ahoj Kate" líbl mě na tvář. "Co tady děláš?" zeptal se.
"No nemám do večera co dělat, tak jsem ti donesla oběd" ukázala jsem na piknikový koš.
"Ty jsi tak hodná... Moc děkuju. A jak jsi sem dorazila? Přivezl tě Cloud?" vyzvídal. Přikývla jsem.
"Tak co, uděláme si piknik, když už jsme tady?" koukla jsem na louku.
"Uděláme si ho na lepším místě. Pojď" pokynul mi a běžel zpátky k domu. Nestíhala jsem jeho tempo, a tak když jsem doběhla k domu, už měl nastartovanou motorku a čekal na mě. Ani jsem se ho neptala, kam jedeme, naskočila jsem a už jsme frčeli. Jeli jsme celkem dlouho. Ani nevím, kolik kilometrů jsme ujeli. Ale asi hodně. Přijeli jsme doprostřed nějakého lesa. Byla tady lesní cesta, ale šli jsme po ní pěšky.
"Zacku kam to jdeme?" začínala jsem se trochu bát.
"Ještě chvilku a uvidíš..." usmíval se. Slyšela jsem odněkud téct vodu. A pak jsem ji uviděla. Došli jsme na mýtinu, kde tekl potok a rozšiřoval se v jezero. Všude kolem byl les, takže to bylo dokonale schované.
"Wow..." vydechla jsem a rozhlížela se po krajince. "Jak jsi o tomhle místě věděl?" podívala jsem se na Zacka.
"Každý má nějaké skryté místo... To moje je tohle. Jednou jsem se jen tak projížděl a narazil jsem na tohle. Moc se mi tu líbí, a tak jsem to chtěl ukázat i tobě" vykouzlil na rtech ten nejkrásnější úsměv. "Můžeme se jít potom i vykoupat, až se najíme..." ukázal na jezero.
"Já nemám plavky, takže asi ne" ukázala jsem na svoje oblečení.
"To nevadí. Můžeš se koupat i v tomhle... Nebo i bez" zakřenil se. No tak to mi řekněte, co si o tomhle mám myslet...
"No tak to v žádným případě" protestovala jsem, ale jezero mě lákalo. Možná tam skočím oblečená. Snad mi pak nebude zima.
"V každém případě bychom se už měli najíst. Už musíš mít hlad ne?!" začala jsem se přehrabovat v koši. Zack přikývl a hned si sedl k jídlu. Přemýšlela jsem, co tím vším, co mi říká, asi myslí. Chtěla jsem se ho zeptat, ale neměla jsem na to odvahu. I když... Odvaha by možná byla, ale jak zformulovat tu otázku...
"Zacku?" slyšela jsem se, ale že bych promluvila o tom nevím. Co to dělám?
"No?" řekl s plnou pusou.
"No... Hm... Jak se zeptat... No víš, proč mi pořád říkáš věci jako, že se můžu jít koupat nahá, nebo že u tebe můžu spát a tak?!" zformulovala jsem úplně nesmyslnou otázku. Ale zřejmě ji pochopil.
"Já nevím... Chodíme spolu ne?! Copak ty mě taky nechceš vidět bez oblečení?!" přehodil otázku na mě.
"Jo to jo... Oboje, ale... Já nevím, jdeš na to moc hr. Přece jenom je ti 23 a měl by ses chovat už trochu zodpovědně..." nevěděla jsem co říct. Zack se jenom pousmál.
"Cítím mezi námi chemii, ale jestli nechceš, stačí říct..." upřel na mě pohled.
"Ne nechci... Teda ne určitě teď... Myslela jsem si o tobě, že jsi jiný..." řekla jsem zklamaně. Popravdě mi přišel skoro stejný, až na tohle. To mě totálně vyvádělo z míry.
"Jiný? A jak se mám teda chovat, abych na tebe udělal dojem?" Vůbec se nezlobil, spíš naopak. Snažil se mi vyjít vstříc.
"Takhle... Prostě normálně, bez sexuchtivýho podtónu" řekla jsem popravdě. Zack se zvedl ze země a mě taky vytáhl na nohy. Podívala jsem se mu do očí. Měl je tak krásné... A momentálně smutné.
"Ty jsi smutný?" zamračila jsem se, ale zrak jsem neodvrátila.
"Ne. Jenom jsem se asi zamiloval do komplikované dívky z jiného světa" řekl.
"Já nejsem komplikovaná. A z jinýho světa už taky nejsem..." ujistila jsem ho.
"Fajn" dodal a políbil mě. Zajela jsem rukama do jeho bujných vlasů a užívala si chvilku. Zack mě objal a přitáhl si mě víc k sobě. Pak přestal, podíval se na jezero a začal se svlíkat. Doufám, že myslí na to, že skočí do jezera a ne na něco jinýho. Po tom, co se konečně svlíkl ze své uniformy a zůstal jenom v trenkách, jsem od něj nemohla odtrhnout oči. Byl tak neodolatelnej. Všiml si že na něj civím.
"Teď je řada na tobě" usmál se.
"No já se svlíkat nebudu" protestovala jsem.
"Jak myslíš" řekl, vzal mě za ruku a rozeběhl se k jezeru. Přidala jsem tempo, abych mu stačila a když jsme se blížili, oba jsme vyskočili, abychom měli skvělý dopad. Zavřela jsem oči a pak už jsem jenom padala... Ale neucítila jsem vodu... To je divný. Otevřela jsem oči - a ještě že jsem to udělala... S pořádným řevem jsem dopadla na ulici. Odřela jsem si při dopadu ruce. Hrozně mě pálely. Rozhlídla jsem se. Mýtina, les i jezero... Všechno to zmizelo. A byla tma. Na ulici svítily pouliční lampy. Počkat! Tma, lampy. Normální lampy! Podívala jsem se na sebe. Byla jsem taky normální.
"Já chci zpátky..." řekla jsem nahlas. Došlo mi, že Zack je asi v jezeře. A sám. Bože, co když si bude myslet, že se topím?! Co budu dělat? A pak mi to cvaklo. Musím se dostat do herny. Rozeběhla jsem se po ulici a snažila se zorientovat. Pak mi došlo, že jsem asi pět minut od herny. Přidala jsem do běhu, ale pak jsem se zastavila. Já jsem zpátky. Jsem doma. Ne! Tady už nejsem doma... Ale mám tady jisté věci. Otočila jsem se a spěchala domů. Ale nejdřív jsem se stavila u Liz, abych jí taky sbalila. Doufám, že má hodně velký kufr... Ale jak to udělám, aby mě neviděli její rodiče? Sakra, mysli Kate, mysli. U ní doma se ještě svítilo. Zazvonila jsem a po chvilce mi otevřel Lizin táta.
"Ahoj Kate... Co tady děláš? Nemáš bejt s Liz na diskotéce?" zeptal se. Na diskotéce? Tady se zastavil čas? Snažila jsem se improvizovat.
"Dobrý večer... Ehm... No já... My... Řekly jsme si s Liz, že by mohla spát dneska u nás, tak jí jdu pro nějaké věci... Jí se sem nechtělo... Zrovna jí hráli oblíbenou písničku" zalhala jsem a docela se mi to povedlo.
"Dobře, kde má pokoj, víš. Já už jdu spát, takže se snaž být potichu..." oznámil mi a šel do ložnice.
"Budu jako myška, to se nebojte. Dobrou!" zavolala jsem za ním a ulevila si hlasitým vydechnutím. Tohle bychom měli. Takže tady vlastně neuplynula žádná doba. To je skvělý... Naši jsou na večeři, takže bych to měla mít taky snadný. Na nic jsem nečekala a hned se vydala k Liz do pokoje, kde jsem našla i kufr. Měla kufr pro snad celou zeměkouli. Do toho bych se vešla celá i se Zackem a to ještě dvakrát. Naházela jsem jí tam teda úplně celý šatník, včetně bot. Pak jsem vzala jedním vrzem kosmetiku a nějaké knížky. Vešlo se to tam akorát. Když jsem se před odchodem podívala na pokoj, vypadalo to, jako by ho navštívili lupiči. Doufám, že se ten čas opravdu zastaví a tohle se nikdo nedozví. Myslela jsem, že ten kufr ani neutáhnu, ale po chvilce jsem ho donutila jet na těch pidi kolečkách.
Úplně strhaná jsem dojela k nám, kde jsem udělala úplně tu samou brakádu. Mně se všechno do kufru nevešlo, tak jsem to ještě narvala k Liz. A teď už jen stačilo dotáhnout ty kufry do herny.
Asi o deset let později jsem stála před automatem Final Fantasy připravená a totálně vyčerpaná. Teď už jsem se jenom modlila, abych se teleportovala já i ty kufry. Dala jsem automat do provozu. Kufry jsem si šňůrkou přivázala k ruce... A stiskla jsem tlačítko START. Světla venku zablikala, automat zmizel a zbyla jenom černá tma. Zatahala jsem za ruku, jestli k ní mám přivázané ty kufry. Byly tam. Já to dokázala! Tedy doufám. Odvázala jsem kufry a chtěla najít schody. Proč jsem si nevzala baterku, sakra. Pak mi došlo, že mám v mé tašce se šminkama maličký svítítko. Nahmatala jsem můj kufr, kde se měla taška nacházet. Asi po pěti minutách přehrabování jsem ho konečně našla. Nebylo to nic moc, ale viděla jsem aspoň na krok. Po chvilce se mě začala zmocňovat panika, protože jsem nemohla najít ty schody. Ale pak jsem je zahlídla. Spadl mi ze srdce pořádný balvan. Vyšla jsem nahoru a rozeběhla se za Liz. Cestou jsem potkala Tifu.
"Kate? Co tady děláš? Nemáš být se Zackem?" zeptala se mě udiveně.
"Pak to vysvětlím. Je Liz nahoře?" zeptala jsem se a přitom se ani nezastavila.
"Jo-o" zavolala za mnou. Ani jsem nezaklepala a vrazila jsem dovnitř. Liz byla s Cloudem v posteli. Zarazila jsem se, ale pak jsem povolila, protože byli oblečení. Uff.
"Kate?" vyjekli oba.
"Omlouvám se za to vtrhnutí, ale nevěřili byste, co se mi právě stalo" popadala jsem dech a všechno jim řekla.
"Ty ses teleportovala?" kulila oči Liz.
"Jo. Zřejmě."
"A proč jsi tam nezůstala?" položil mi Cloud úplně stupidní otázku. Jako vážně?
"No zaprvý už jsem si tady zvykla... Sice je to krátká doba, ale zpátky se mi nechce. A zadruhý, když jsme tady, tam se zastavuje čas. Takže tady můžeme bejt tak dlouho, jak chceme" zajásala jsem. Sdělila jsem Liz, že ve sklepě jsou kufry. Ta neotálela a už pro ně běžela. Cloud i já jsme běželi za ní.
Vytáhli jsme kufry do našich pokojů. Pak jsem všechno vylíčila Tifě. A nakonec mě trklo, že mě Zack musí pořád hledat.
"Cloude, musíš mě odvézt za Zackem, rychle" zavelela jsem a vyběhla ven. Cloud běžel nastartovat motorku a než bys řekl švec, už jsme pádili. Navigovala jsem ho podle toho, co jsem si pamatovala. Doufám, že to místo najdu. A doufám, že když ho najdu, Zack tam bude.
"Támhle je ten les" zařvala jsem a ukázala dopředu. Cloud zrychlil a pak už jsme jeli lesem. Zanedlouho jsme dorazili k Zackově motorce.
"Ještě tady je" ulevilo se mi. "Odsud už to dojdu sama. Moc děkuju" řekla jsem, seskočila z motorky a rozeběhla se k mýtině. Když jsem tam došla, Zack plaval v jezeře jako zběsilý. Zřejmě mě hledá.
"Zacku" zavolala jsem a rozeběhla se k němu. Zbystřil a jakmile mě spatřil, vyskočil na břeh a běžel ke mně. Úplně mě povalil a začal mě radostí mačkat.
"Panebože, já myslel, že ses utopila! Co se stalo?" nechápal a dál mě mačkal.
"Mně je to tak líto" špitla jsem, a pak mu to všechno v rychlé verzi řekla. Konečně povolil a já se mohla pořádně nadechnout. Když jsem se na něho podívala, měl v očích slzy.
"To je dobrý, já jsem tady" zašeptala jsem a objala ho.
"Já vím... Myslel jsem, že už tě nikdy neuvidim. Bože, měl jsem takovej strach."
"Ale vrátila jsem se, to je to hlavní ne?!" usmála jsem se.
"Jo" vydechl a pak jsme strávili asi půl hodiny v objetí. Nikdy bych neřekla, že člověk, kterýho jsem teprve poznala, mi bude tolik chybět...




:D těším se na další.