close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Tento blog je pozůstatkem mého mladého já, na které ráda vzpomínám." Sobik, 2019

6. kapitola

10. ledna 2011 v 22:11 | Sobik |  Final Fantasy - Šílený příběh
Usmála jsem se na něho a ani na vteřinku nezaváhala. A pak už jsem se jenom vznášela v oblacích. Jeli jsme prérií, tak jsem zavřela oči a jenom si to užívala. Najednou Cloud zastavil. Otevřela jsem oči. Ocitli jsme se někde v ráji na pokraji šíleného světa. Bylo to tady úplně okouzlující. Teda jen do chvíle, než jsem zapomněla, že sedím na motorce. S pořádnou ránou jsem přistála na zemi. Trapas.
"Jsi v pohodě?" zvedal mě Cloud ze země.
"Jo jsem. Jenom jsem zapomněla, že jsem moc vysoko" podívala jsem se vražedným pohledem na ten naleštěný stroj. Doufám, že se mi aspoň vyhrnula minisukně, kterou jsem měla pořád na sobě. To by byl vrchol. Nenápadně jsem se prohlídla... Uf, vše na místě.
"No jo, jsi moc malá... Teda výškově, nevím jak věkově... Kolik ti vlastně je?" zajímal se.
"17" neváhala jsem s odpovědí. Nebudu mu přece lhát o věku. Kolik je vůbec jemu... Jestli 23 jako v Advent Children, tak to u něho nemám moc šancí.
"Myslel jsem si to, i když by ti to asi málokdo typl... Máš krásnou dětskou tvář, ale to asi dělají ty velké oči... Ježiš plácám blbosti" rozhodil rukama, otočil se zády a sedl si k jezírku.
"Neplácáš... Máš pravdu" řekla jsem a sedla si k němu. Připadal mi hodně milý, než jak ho znám z filmu. "Cloude... Kolik je tobě?" zeptala jsem se a dívala se na vodopád před náma, abych nedala najevo, jak moc mě to zajímá.
"Je mi 21" prohodil. Hm... To není zase o tolik. Pousmála jsem se. Pak jsme jen tak seděli a užívali si přírody. Opřela jsem se rukama o zem, zavřela oči a užívala si sluníčko a všechnu tu krásu kolem. Zvuk vodopádu mě uklidňoval. Ucítila jsem, jak mě Cloud pohladil po vlasech. Otevřela jsem oči. Prohlížel si mě.
"Jak vůbec vypadáš ve vašem světě?" zajímalo ho.
"Jinak... Kratší vlasy, hnědé. Naprosto nevýrazné oči a asi tak stokrát menší, než tyhle... Ale k čemu by ti byl můj opravdový vzhled? Ani nevím, jestli se odtud s Kate dostaneme, takže tohle je teď můj pravý vzhled" konstatovala jsem.
"Ani nevím. Jen mě to zajímá." Pak se posunul blíž ke mně. Vzal mi tvář do dlaní a... A chtěl mě políbit. Nevím proč jsem to udělala, tohle jsem si vždycky přála, ale odtáhla jsem se od něho. Zaraženě na mě civěl a nebyl schopný slova. Chytila jsem ho za ruku, kterou mi držel tvář.
"Promiň, ale já nemůžu. Ne že bych nechtěla, to ne. Ani vlastně nevím, proč jsem to udělala."
"Ne ty promiň. Tohle jsem nikdy neudělal. Asi jsem tě vyděsil. Promiň" sklopil ty svoje krásné oči.
"Děláš si srandu? Políbit Clouda Strifa? Dala bych za to cokoliv! Já jen... Teď si nejsem moc jistá. Jsem zmatená. Konečně se mi mohlo něco vyplnit a já to zvorám. Nevím jestli to je tím, že se neznáme. Přijde mi, jako bych tě znala celý svůj život... No skoro jo, když to tak vezmu" blábolila jsem úplné nesmysly. Nejradši bych se propadla do země. Byla jsem tak nervní, že jsem ani nevěděla co mluvím. Prostě jsem musela mluvit. Nevím jestli to Cloud nechtěl poslouchat, ale neváhal, naklonil se ke mně a políbil mě. Asi se mi zastavilo srdce. Neodolatelný... Nepopsatelný... Prostě úžasný. Objala jsem ho. Tohle byla asi zatím nejlepší chvíle mého života. Pak, když jsem mu začala polibky oplácet, chtěl přestat. Asi mě chtěl vážně jenom umlčet... Odtáhl se a podíval se mi do očí. A já neodolala. Přitáhla jsem si ho zpět k sobě...
Nevím, jak dlouhá chvíle uplynula, ale začalo se ochlazovat. Že by přicházel večer? To je nemožný... Přišly jsme sem s Kate brzo ráno a mezitím moc času neuběhlo. Teď mi to tak došlo. Já tu nejsem ještě ani den a už se líbám s mým idolem. Zvedla jsem se ze země a objala si holé paže.
"Je ti zima?" zeptal se mě Cloud a taky se zvedl. Přikývla jsem. "To je tady normální. Jen na chvilku je tu vždycky tak krásně. Mně je už taky trochu zima... Tak pojedem zpátky?" Ještě se mi nechtělo, ale už bylo na čase.
"Zpátky se mi ještě nechce, ale odjet můžeme" zamrkala jsem. Cloud na nic nečekal a nastartoval motorku. Pak mi pomohl sednout si za něho a už jsme frčeli. Myslela jsem, že jedeme zpátky za Kate a Zackem, ale až po chvilce mi došlo, že se blížíme zpět do města. Asi jedeme zpět do baru... A taky že jo.
Když jsme vešli dovnitř, Tifa už stála za barem. Podívala se na Clouda a usmála se. A pak se podívala na mě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 wenndy-sobik wenndy-sobik | Web | 11. ledna 2011 v 19:18 | Reagovat

Honem další, já chci vědět jestli jí Tifa zmlátí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama