close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Tento blog je pozůstatkem mého mladého já, na které ráda vzpomínám." Sobik, 2019

Kapitola 11

18. ledna 2011 v 18:27 | Sobik |  Raphael as Dracula
"Myslím, že nejen on, ale známe se tak krátce. A navíc mi pořád leze na nervy" řekla jsem lhostejně s mávnutím ruky, ale v duchu jsem snila.
Celou dobu, co jsme si povídaly, jsme šly pomalu do třídy. Došly jsme tam akorát teď. Bylo mi jasný, že ví, že jsme přišly, ale ani se na mě nepodíval.
"Je naštvaný." Tam se na něho obrátila a usoudila, že mám pravdu.
"Měla by ses mu omluvit a říct mu pravdu."
"Asi jo, ale až budeme někde sami." Pak začala hodina.
Za celý den jsem měla jen jednu příležitost, být s ním sama. Bylo to v době oběda, kdy si nás zavolal pan Mack. Chtěl vědět, jak jsem ho tady uvítala a provedla, jak se mu tady líbí atd. Raphael mě vychválil, ale z jeho projevu jsem necítila žádné emoce. Mack byl spokojený a nechal nás jít. Když jsme byli na chodbě, chtěla jsem se mu omluvit. Ale jen co jsem ho oslovila, utnul mě a odešel. Šokovalo mě, že jsem ho ranila až tak hodně. Nakonec jsem na něj chtěla počkat po vyučování před školou, ale jedni kluci mi sdělili, že už dávno odešel. Řekla jsem Tam, že jdu za ním domů a rozloučila se. Cestou k němu jsem přemýšlela o tom, že s ním nebude zrovna lehké pořízení. Je docela impulzuvní a jedná tak přehnaně... Ale včera mi řekl, že k němu smím kdykoliv... A tak jsem vešla bez pozvání.
"Co tady chceš?" ozvalo se okamžitě z obýváku. Neodpověděla jsem a šla za ním. Seděl na pohovce a četl si.
"Řekls, že sem můžu kdykoliv. Tak jsem tady." Nic neříkal ani nevzhlédl od knihy. "Přišla jsem se ti omluvit, když jsi mě nevyslechl ve škole."
"Proč? Stejně jsem jen spolužák" řekl úsečně.
"Ke kterému asi něco cítím" doplnila jsem a v tu chvíli se na mě podíval. Sedla jsem si vedle něho a pokračovala jsem. "Vážně mě to mrzí. Já si nechci připustit, že mezi námi něco je. Je to tak narychlo."
Přerušil mě, zaklapl knihu a zeptal se: "Narychlo? Vždyť si rozumíme, jako bychom se znali odjakživa. Tak proč?"
"Promiň. Ale vezmi si to z té logické stránky."
"Ale na tomhle není nic logického. Máme se rádi, i když se známe tak krátce. Co je na tom tak hrozného? Ty ses snad nikdy do někoho nezamilovala?"
"Abych pravdu řekla, ne." Výraz mu poklesl na bod mrazu. Nejdřív jsem nechápala proč je zklamaný, ale pak mi došlo, že asi myslel, že ani do něj jsem se nezamilovala.
"Ty jsi první, do koho jsem se asi zamilovala a možná i poslední. Proto jsem přišla. Nesnesla jsem ten pocit, že se se mnou nebavíš." Pořád se tvářil sklesle a vypadalo to, že o něčem přemýšlel. Pořád bylo ticho a mě začalo být trapně. Vstala jsem k odchodu, ale když jsem otevírala vchodové dveře, zabouchl je. Opřela jsem se o ně a zadívala se mu do očí.
"Konečně" vydechla jsem.
"Co?" zamračil se nechápavě.
"Konečně jsi to zase ty. Věděla jsem, že mě nenecháš odejít." Hltala jsem ho očima. Jeho výraz zněžněl a v tu chvíli jsem věděla, co chci. Přitáhla jsem si ho k sobě a začala ho líbat. On mě vyzvednul tak, že jsem mu byla mým obličejem na úrovni jeho. Obepnula jsem ho nohama a on si mě na sebe úplně přimáčkl. Odnesl si mě do ložnice na postel.
Nevěděla jsem jaké má úmysly ani, jestli to chci, pokud na to dojde. Ale v tu chvíli mi to bylo fuk. Nechtěla jsem přemýšlet. Chtěla jsem si vychutnat tuhle chvíli. Strhla jsem ho na postel a překulila se přes něj, takže se nemohl moc hýbat. Líbilo se mi, jak bezmocně vypadá. Hladil mě rukama po stehnech a potom i po bocích. Já jsem mu rozepnula košili a začala objíždět jeho vypracované svaly. Na to jak drobně vypadá, se toho pod košilí skrývá hodně. Svalil mě na postel a vysvlíkl se z košile. Klečel, tak jsem si klekla naproti němu. Byli jsme tady sami a já věděla, že už nemusím nic skrývat. Objala jsem ho a začala ho vášnivě líbat. Pokusil se mě vysvlíknout z trika, ale přestal. Asi myslel, že mu to zase nedovolím. Tak jsem se od něj odtáhla a svlíkla si ho sama. Byla jsem ráda, že jsem dnes na sobě měla podprsenku. I když by mi to asi nevadilo, kdyby ne. Začal mi hladit prsa. Přesně jak jsem čekala. Ale asi z toho moc neměl, když mi hladil spíš podprsenku. Najednou jsem se s ním cítila úplně uvolněně a svá, tak jsem si jí rozepnula. Jakmile uviděl, že je uvolněná, neváhal a skoro jí ze mě strhl. Pak to byl spíš jen on a moje prsa. Ale nechala jsem ho, ať si užívá. Mě to vzrušovalo stejně jako jeho. Pak jsem si představila, jaké by to asi bylo, kdybychom byli u nás a načapala nás máma. Musela jsem se tomu pousmát. Raphael si toho všimnul.
"Co je?"
"Ale nic. Jenom mi hlavou probleskla představa, kdyby nás takhle načapala moje máma."
"Z toho by se asi nevzpamatovala" dokončil mojí myšlenku.
"Kdybych se na to dívala odjinud, myslela bych, že natáčíme porno." Ta chvíle byla dost zvrácená, ale přesto mi to přišlo tak přirozené. Ušklíbl se a políbil mě.
"Tenhle dům nemá hranic. Všechno je jenom na tobě a na tvém rozhodnutí." Usmála jsem se. Tenhle dům ve mně vzbuzuje někoho vyspělejšího než sedmnáctiletou holku. Pak mi došlo, že vlastně nevím, kolik mu je.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama