close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Tento blog je pozůstatkem mého mladého já, na které ráda vzpomínám." Sobik, 2019

Kapitola 3

9. ledna 2011 v 16:26 | Sobik |  Raphael as Dracula
Dnešek utíkal docela svižně, tak už jsem si začala myslet, že ten nový kluk přijede až zítra. Když v tom, uprostřed vyučování, vešel do třídy Mack, aby nám sdělil, že už přijíždí a bude tu na obědovou pauzu. To je za patnáct minut. "Rebeco je to na vás. Typuji, že ho vezmete na oběd, že?!" zeptal se mě třídní a já mu to jen odkývala. Oběd jsem odložit nehodlala. Měla jsem docela hlad. Asi by se mu nelíbilo, kdyby ho po škole provázel můj žaludek.
Jakmile hodina skončila, všichni vyběhli ze třídy, aby ho mohli poznat. Já jsem spěchala s nimi. Ne že bych byla zvědavá, ale já ho tu měla přivítat. Stoupla jsem si k hlavním dveřím, a čekala, až přijede. Tam stála hned vedle mě. Jakmile přijelo auto, které muselo být jeho, vykročila jsem nejistým krokem. Tam se mi držela za patami. Vystoupil a já se zasekla. Tam do mě vrazila a koukala co se děje. Byl to ON. Podívala jsem se na Tam a té se zablesklo v očích údivem. Nepoznala ho. Jak by taky mohla.
"Tam, to je on."
"Jasně že je to on, kdo jiný." Cože? Jo aha, došlo mi, že mluví o tom, že je to nový spolužák.
"Ne Tam. To je ten upír" zašeptala jsem. Tam se na mě podívala výrazem, který jsem nedokázala přečíst.
"Koukej na ty vlasy, oči a všechno" vysvětlovala jsem a ona začala couvat. "Co to děláš? Přece mě v tom necháš samotnou!" žadonila jsem a začala být nervní.
"Beky promiň, ale nechám tě s ním o samotě. Rozhodně chci vědět, jak tohle dopadne, teda ne, že bych tě s ním chtěla nechat samotnou za cenu smrti, ale víš jak. A jestli není upír, tak asi anděl." Zasnila se. To snad nemyslí vážně. Ztěžka jsem polkla a otočila se zpět na NĚHO. Koukal se na mě přesně tím výrazem co ráno. Měla jsem tu chuť popadnout nohy a utíkat. Ale lidi i on by si asi mysleli, že jsem cvok. Musela jsem se přemoct. Byl to jenom blbý sen. Počkat. Můžou se mi zdát noví spolužáci, který jsem v životě neviděla a kteří mi hryžou krk? Přinutila jsem se usmát. Jsem tak paranoidní.
"Ahoj jsem Rebeca Stanliová" řekla jsem nejistým hlasem a napřáhla ruku. Podíval se na ní, vzal mi jí do dlaní a lehce ji políbil. Při tom ani na chvilku neuhnul pohledem a pořád se na mě díval těma černýma očima. Bylo to jako ve starém filmu... A děsivé. Jeho ruce byly tak jemné.
"Moc mě těší Rebeco." Vyslovil mé jméno s ostrým přízvukem, jako kdyby na něj chtěl upozornit. Jeho hlas mě tak oslnil. Lehký, tichý přesto zvučný a zvonivý hlas. Jako hlas anděla. Jenom jsem na něj zírala a čekala na jeho jméno. Nic. Dál mě probodával těma jeho očima. Došlo mi, že ani já ještě neuhnula pohledem. Sklopila jsem oči.
"A tvoje jméno?" zeptala jsem se nepříjemným tónem, aby poznal, že se mnou si zahrávat nemá. Při otázce jsem svojí ruku vyškubla z té jeho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 wenndy-sobik wenndy-sobik | 9. ledna 2011 v 16:32 | Reagovat

Miluju Raphaela, vlastně ne :D Já miluj někoho jinýho, ale o něm až později :( :D

2 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 9. ledna 2011 v 17:39 | Reagovat

:D:D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama