close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Tento blog je pozůstatkem mého mladého já, na které ráda vzpomínám." Sobik, 2019

Kapitola 5

11. ledna 2011 v 18:42 | Sobik |  Raphael as Dracula
"Nemyslím si, že bys se mnou chtěla na WC. Tak tu na mě buď počkej nebo si jdi kam chceš. Já si tě najdu." Jako by to tu znal nazpaměť. Otočila jsem se a pádila za Tam. Hodina by už měla končit, takže než jsem k ní došla, už zvonilo. Neviděla mě, tak jsem na ní zavolala. Otočila se a divila se, že mě tu vidí.
"Kde ho máš?" koukala kolem, jestli ho náhodou neuvidí.
"Šel vykonat svou potřebu, pokud se nesnaží zdrhnout ze školy, což si nemyslím, protože se na mě lepí jak smůla… A to doslova" chrlila jsem na ní slova s velikou zlostí.
"Koukám, že jste si do noty moc nepadli, že?! A já si už dělala naděje, že z vás bude takový pěkný pár" snila, už zase.
Chtěla jsem říct, že to teda nebude, ale někdo odpověděl za mě.
"No a není?" přišel Raphael a chytil mě kolem pasu. Chtěla jsem se odtáhnout, ale držel mě pevně. Tam se na mě podívala s výrazem "to mi budeš muset pak vysvětlit". Ironicky jsem se na ní usmála a cítila, jak jeho ruka klouže po mém saténovém tílku. Tohle zachází až moc daleko. Odhodila jsem jeho ruku jako jedovatého pavouka a řekla, že si musím na chvilku odskočit. Vyběhla jsem od něj jako gazela a rychle skočila na dívčí záchody. Tam přiběhla chvilku po mně a okamžitě na mě vypálila: "Co to mělo jako znamenat?"
"Tohle mi dělá celou dobu. Nechápu, o co mu jde. Celou tu dobu si se mnou hraje. Už ho mám plný zuby. Ani bych se nedivila, kdyby za mnou vlezl až sem." Zuřila jsem a snažila jsem se uklidnit díváním se na svůj odraz v zrcadle, opřená o umyvadlo. Tam se podívala do země a nasadila svůj zamyšlený výraz.
"A co s tím budeš dělat?" zeptala se mě po chvilce.
"Já vůbec nevím. Pravděpodobně skončím v blázinci. Řekne, že se tu chováme jak hulváti, ale sám se tak chová taky. Tuhle hodinu s ním snad ještě přežiju, ale zítra si ani neškrtne." Připadala jsem si jako fůrie. Začalo zvonit na hodinu a já věděla, že Tam musí jít. Znovu jsem se na sebe podívala, zhluboka se nadechla a vyšla z toalet. Stál naproti dveřím, opřený o zeď a čekal na mě. Vzdychla jsem a řekla si, že už jen jedna hodina.
Měla jsem mu ukázat školu a on viděl jen jídelnu a toalety. Z toho by třídní asi moc nadšený nebyl. Rozhodla jsem se nemeškat a vydala se směrem do auly. Pořád stál opřený o zeď, tak jsem mu řekla, ať jde za mnou, že není moc času. Přistihla jsem se, jak pořád koukám na hodinky, ale hodina ubíhala docela rychle. Vzala jsem to od nejvyššího patra, takže jako poslední zbýval… Sakra, sklep. Musím mu ukazovat sklep? Ano musím. Ve sklepě byly hodiny umění. Skvělé prostředí pro tvorbu věcí, které nejsou na jeden den a nesmí zaschnout. Ale teď tu bylo prázdno. Je pondělí a tady se pracuje jen v pátek, aby tu lidi mohli být i po škole. Už když jsem tam vešla, dělalo se mi zle… Jaké ponuré, zatuchlé a strašidelné místo. Chtěla jsem mu k tomu něco říct, ale když jsem se otočila, nebyl tam. Tohle mi na odvaze vážně nepřidá. Rozhlídla jsem se kolem, jestli náhodou neobdivuje výtvory, ale nikde nebyl.
"Raphaeli tohle vážně není vtipný. Jestli mě chceš vyděsit k smrti, tak se ti to povedlo" zavolala jsem do temna, ale nic. Jenom ticho. "Jestli mě chceš zabít, tak to udělej hned, nebo to tady zvládnu snad i sama" povídala jsem si sama pro sebe a najednou byl vedle mě.
"Vážně? To bych chtěl vidět, ale nemyslím si, že bys to zvládla. Zabít tě? Jen jsem chtěl vědět, jak budeš reagovat. Zdá se, že jako normální ustrašená holka" posmíval se mi.
"Ustrašená ani náhodou. Jenom nemám ráda tohle místo."
"Dokaž to." Vyzval mě.
"Dokaž co?"
"Dokaž, že nejsi jenom malá ustrašená holka."
"Jo a jak pane chytrý?" To jsem zvědavá, co na mě vytáhne tentokrát. Odtáhl mi vlasy z ucha a pošeptal: "Polib mě."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama