Dobelhala jsem se k mrazáku a vyndala si pytlík mražený zeleniny. Led jsme neměli a tohle bylo jediný, co se dalo na tu nohu dát. Leda bych si kolem kotníku obvázala kyblík se zmrzlinou. Sedla jsem si na ke stolu a přirazila si zeleninu ke kotníku. Sykla jsem bolestí. Ale musím to vydržet aspoň chvíli aby to splasklo. S tímhle nikam jít nemůžu. A to do školy musím. Slíbila jsem to Tam a navíc jsem sama zvědavá na její rande. Seděla jsem tady docela dost dlouho na to, aby mi kotník stihl zmrznout a znecitlivět. Snažila jsem se s ním postavit, ale nohu jsem měla jako dřevěnou. Necítila jsem nic. Vůbec. Dobelhala jsem se s ní do pokoje. Šla jsem se podívat, co se děje ve světě Rebeky Stanliové.
"To ne!" vykřikla jsem najednou. Vánoční ples. Už za měsíc. A já na to úplně zapomněla. Sakra, měla jsem ho organizovat. Už jsem chtěla začít panikařit, když v tom se objevil Raph.
"Našel jsem ten mobil. Byl v autě pod sedačkou…" sdělil mi a podával mi mobil. Bylo na něm nejmíň třicet zpráv a milion zmeškaných hovorů. Všechno bylo od Tam. Teda až na jednu zprávu. Čau Beky, doufáme, že už ti to Jenn sdělila. I tak tě ale informujeme, že co nevidět jsme u vás. Přijedeme na Vánoční prázdniny a už se na tebe moc těšíme. Líbá tě Holly a Molly.
"No tak to je super. Ještě tohle mi zcházelo" zanadávala jsem si.
"Zeptal bych se tě, co je, ale četl jsem si tu zprávu s tebou" řekl Raphael a pokračoval: "Kdo je Holly a Molly?" zeptal se.
"Moje sestřenice. Jejich matka Jess je mámina ségra" zakroutila jsem očima. Na holky jsem se těšila, i když přijedou v nevhodnou dobu, ale na tetu Jess jsem se moc netěšila. To zase bude samý ťuťuňuňu.
"Nechtěl bych mít takovou mámu. Kdybych měl bratra, jak by se jmenoval? Raffaello?" rozhodil rukama a já vyprskla smíchy.
"Raffaello? Tak to mě nenapadlo" popadala jsem se smíchy za břicho. "Každopádně, tohle je už taková tradice. Proto se mamka jmenuje Jenn a teta Jess. Ale jména Holly a Molly jsou hezká a holkám slušej. Počkej až je poznáš" vzpomněla jsem si na naše večery plné smíchu.
"A co ty? Ty se jmenuješ Rebeca, tak jaký podobný jméno by bylo pro tvojí sestru nebo bratra?!" přemýšlel Raphael.
"Tak to vážně nevím. Budu se muset zeptat mamky, jestli má taky syndrom stejných jmen a jak by se jmenoval můj sourozenec" řekla jsem a podívala se znovu do počítače. Vánoční ples.
"Jak jsem na něj mohla zapomenout?" zaskuhrala jsem.
"Vánoční ples?" podíval se Raphael na monitor.
"Přesně tak. A já ho mám organizovat. Úplně jsem na něj zapomněla a už je na to málo času. A teď do toho ještě tohle" koukla jsem se na svojí nohu.
"Za tohle" ukázal na mojí nohu "si můžeš tak trochu sama."
"Dík, že mi to tak ulehčuješ" podívala jsem se na něj znechuceným pohledem.
"Ulehčit ti to můžu velice jednoduchým způsobem."
"Jo a jakým?" byla jsem zvědavá, co zase vymyslel.
"Můžu ti s plesem pomoct" řekl vítězně. Chvilku jsem nad tím přemýšlela. Byl to vážně skvělý nápad.
"Fajn. Dobrý nápad" schválila jsem to.
"Tak to už by jsme měli začít ne?! Jak se vlastně organizuje ples?" podíval se na mě vážně.
"Normálně" řekla jsem a převyprávěla mu můj systém organizování plesů a akcí. V tom jsem byla vážně dobrá.
"A co takhle udělat tématickej ples?" zeptal se mě.
"Ten ples už téma má a to jsou Vánoce."
"Já myslím jako že nikdo nepřijde normálně v šatech jako vždy, ale bude něco speciálního. Nevím. Třeba holky by mohly být ledové královny a kluci Santové nebo Mrazíci nebo něco" podal mi svůj návrh.
"To je skvělý, akorát u těch kluků bych vymyslela něco jinýho. Mrazík a Santa nejsou zrovna dobrým vzorem. Hlavně ne pro tebe" podívala jsem se na jeho hubenou postavu. Oba pánové zhubení zrovna nebyli.
"Jo tak by kluci mohli jít za upíry" řekl Raphael ironicky. Musela jsem se pousmát. Bylo by vážně moc sexy, kdyby Raphael - upír přišel jako upír.
"Tak chodit ani nemusím, stačí můj oslnivý úsměv" přečetl zase moje myšlenky a zářivě se usmál. Plácla jsem ho po ruce.
"Nech toho" smála jsem se.
"Miluju, když se směješ" řekl Raph a políbil mě. Ach jo, je tak dokonalý. Ani si ho snad nezasloužím.
"To já si tě nezasloužím" přečetl mi zase myšlenky.
"Zase mi č…" nedořekla jsem, protože mě umlčel polibkem.
"Prostě to nech být a zvykni si. Jdeme radši dělat ten ples co říkáš?!" zamluvil to okamžitě.
"Fajn" řekla jsem a vytáhla z jednoho šuplíku pěkně narvané desky.
"Co to je?" podíval se na to s vykulenýma očima.
"Desky s veškerými věcmi, poznámkami, fotkami a tak dále z plesů" řekla jsem a prolistovala to až k tématu s nápisem Vánoční ples.
"Už to děláš asi dlouho co?!" měl Raphael stále vykulené oči.
"No dělala jsem to ještě na základce a zakládala si to sem a pak, když jsem šla na střední, jsem požadovala aspoň fotky z minulých plesů. To všechno si střádám a až odejdu ze střední, tak udělám kopie pro moje nastávající" byla jsem na sebe hrdá.
"To je fajn" byl nadšený z mojí vysoké aktivity.
"Tak to prolistujem a pokocháme se minulými ročníky?" zeptala jsem se. Raphael nadšeně souhlasil a pak už jsme se jenom smáli, povídali si a listovali stránkami. Bylo to skvělý. Zanedlouho přišla mamka z nákupu.
"Radši bys měl jít, protože až uvidí mojí nohu, tak začne řvát" vyháněla jsem Rapha oknem.
"To je dobrý. Přede mnou právě řvát nebude a hlavně ti vymyslím dokonalou výmluvu" políbil mě na čelo a pomohl mi vstát.
"Beco? Jsi už doma?" zavolala zezdola mamka.
"Jo už jdeme" zavolala jsem zpátky a snažila se nespadnout na schodech. Slyšela jsem jak si za mnou Raphael odfrkl. Chtěla jsem se otočit a zamračit se na něj, ale než jsem stihla udělat nějaký pohyb, už jsem byla v jeho náruči a dole.
"Díky, ale teď už to radši dojdu sama" řekla jsem a donutila ho, aby mě položil.
"Ahoj mami" řekla jsem, když jsem vešla do kuchyně.
"Dobrý den Jenn" řekl za mnou Raphael. Mamka se hned odvrátila od nákupu a zdála se být překvapená.
"Ahoj…Myslela jsem, že tu máš Tam" řekla a dál se věnovala nákupu.
"Ne, Tam je doma. Raphael mi pomáhá s plesem" oznámila jsem jí.
"Aha. Ty bys mi teď mohla pomoct s nákupem" koukla na mě.
"Já vám s tím pomůžu" nabídl se Raphael.
"Nebudu tě využívat, když je tady Rebeca."
"No víte, ona teď tak trochu nemůže chodit. Včera špatně došlápla a narazila si kotník" řekl a už jí šel pomáhat s nákupem. Mamka se podívala na můj kotník a už chtěla protestovat, ale Raphael už měl skoro všechno vybalené rychlostí blesku.
"Mami proč si mi neřekla, že přijede teta Jess?" zeptala jsem se jí.
"Já na to úplně zapomněla a ty taky věčně nejsi doma" vyčítala mi.
"Kdy přijedou?"
"O výkendu" řekla s klidem. Hurá hurá. Chtěla jsem něco namítnout, ale někdo zaklepal na dveře. Podívala jsem se na mámu, jsetli by mohla jít otevřít.
"Jenom taková otázečka. Holky nemusej chodit do školy, když přijedou na celej prosinec?" zeptal se mě Raphael.
"Oni maj volno celej prosinec. A neptej se mě, kam choděj na školu, protože to nevím" řekla jsem a zaposlouchala se, kdo to stojí za dveřmi.
"Jé ahoj Tam" slyšela jsem mamku. Co tady Tam dělá?
"Dobrý den paní Stanliová, je doma Rebeca?" zeptala se Tam, ale zněla poněkud divně.
"Jistě zlatíčko, je v kuchyni. Ale běž radši do jejího pokoje, já jí za tebou pošlu. On je tady totiž Raphael a asi bys nechtěla, aby tě takhle viděl" vedla jí tam mamka. Takhle viděl? Co tím myslela? Okamžitě jsem se zvedla z židle, na který jsem seděla a vydala se do pokoje.
"Přišla Tam, poslala jsem jí do tvého pokoje" zastavila mě na chodbě mamka.
"Jo slyšela jsem, už tam jdu" řekla jsem a snažila se vyjít schody.
"Buď na ní milá, i kdyby se stalo bůh ví co. Vypadá vážně rozrušeně a příšerně" sdělila mi mamka.
"Dobře. A mami, řekni Raphovi, že se mu omlouvám, ale tohle je důležitější" řekla jsem a s námahou vyšla poslední schod. Otevřela jsem dveře do svého pokoje a zhrozila se.



