close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Tento blog je pozůstatkem mého mladého já, na které ráda vzpomínám." Sobik, 2019

Kapitola 24

20. února 2011 v 23:21 | Sobik |  Raphael as Dracula
         "Panebože Tam, co se ti stalo?" koukala jsem na zuboženou, ubrečenou holku, co sedí u mě v pokoji. Tam se rozbrečela na plný grády a já k ní hned přiběhla a začala jí objímat. "Tam co se stalo?" prosila jsem jí, ať mi to řekne.
         "Beky já….já jsem jim to o Jaredovi řekla" vykoktala ze sebe. "A víš jak na to reagovali? Začali na mě řvát, jako by mi bylo deset, a pak mě vykopli z domu" řekla a začala hystericky brečet. Bože můj. Ještě že tyhle problémy nemám a nikdy mít nebudu. Díky Bohu za mojí mámu.
         "To bude dobrý…časem. Uvidíš" snažila jsem se jí utěšit.
         "Jak to může být v pohodě, když mě vykopli?!"
         "Ale nevykopli. Jenom se na tebe naštvali. To byla jenom pohotová reakce typu zmiz mi z očí. Uvidíš, že zejtra budou chtít, abys ses vrátila. Dneska zůstaneš u mě" řekla jsem najisto.
         "Ale já u tebe nic nemám. A zítra je škola."
         "Oblečení, kosmetiku a potřeby ti půjčím. A učení?...To bys mohla mít skoro všechno ve škole ne?!" vymyslela jsem to do pídě.
         "Dobře. A neotravuju tě? Mělas tady Raphaela ne?!" podívala se na mě vážně.
         "Ale prosim tě. Ten je tady pořád. A navíc jsme jenom začali dělat na Vánočním plesu" sdělila jsem jí.
         "Ajo. Vánoční ples. Já na něj úplně zapomněla" plácla se do čela.
         "Jo tak to já taky" zakroutila jsem očima.
         "A co kdybychom se do toho pustily?" zeptala se mě.
         "To by byl fajn nápad, ale budu muset zavolat i Rapha, protože mě přivedl na opravdu skvělý nápad a asi by mě zabil, kdyby zjistil, že jsem ho z organizování vynechala" řekla jsem. To znamená, že se Tam bude muset dát aspoň trochu do pucu. Ale co, aspoň přijde na jiný myšlenky.
         "Dobře. Já se jdu trochu omýt, abych nevypadala tak příšerně" řekla Tam a šla směr koupelna. Já jsem Raphovi napsala sms. Přijď hned sem. A v tu ránu byl tady.
         "Co se děje?" zeptal se.
         "Nic. Já jenom, že Tam by chtěla začít dělat na plesu, tak jsem myslela, že by jsme mohli všichni tři. Aspoň přijde na jiný myšlenky" sdělila jsem mu to polopatě.
         "Fajn. To beru" řekl a hned si sedl na židli k počítači.
         "Počítač nebude třeba. Jenom posezení na zemi v kruhu, papír a tužka a samozřejmě desky s plesem" řekla jsem a vzala bichli do ruky. Tam přišla už v docela dobrým stavu.
         "Ahoj Tam" pozdravil jí Raphael.
         "Ahoj" řekla smutně. Bylo mi jasný, že si Raphael okamžitě přečetl její myšlenky. Bylo to poznat na jeho výrazu.­
         "Tak jaký bylo rande s Jaredem?" mrknul na ní.
         "Jo dobrý…jenom teď nemám tak trochu náladu o tom mluvit" odbyla ho a kecla si k nám na zem. Raph na to nic neřekl. Zřejmě to pochopil.
         "Tak se do toho pustíme ne?!" ukázal Raphael na přípravu plesu. Tam přikývla a pak jsme byli asi tak dvě hodiny ponořený v papírech.
         "Rebeco?" zaťukala na dveře mamka a otevírala je. Já vykulila oči a chtěla ukázat Raphovi, ať zmizí, ale on už tam nebyl.
         "No mami?" podívala jsem se ke dveřím.
         "Já jenom jestli nechcete něco donýst k jídlu a pití. Už jste tady dvě hodiny tak musíte mít hlad ne?!" dělala si starosti.
         "Jé to bys byla moc hodná. A jinak, Tam tady dneska bude spát" oznámila jsem jí. Zazvonil zvonek.
         "To bude asi Raphael. Psala jsem mu, jestli nám nechce přijít pomoct s Vánočním plesem. Já tam dojdu a ty nám běž připravit něco dobrýho jo?!" řekla jsem mamce a běžela dolu. Jasně že to byl Raphael, kdo jiný.
         "Tak jsem tady" řekl poněkud nahlas. Zakroutila jsem očima a ukázala mu, ať jde nahoru. Já šla do kuchyně, vzít si od mamky občerstvení aby nemusela nahoru. Až na to, že mě to trvalo celou věčnost s tím kotníkem. V pokoji jsme si jídlo okamžitě dali. Teda až na Raphaela. Ten samosebou jíst nemusel. Pak jsme se zase pustili do práce. Asi tak po hodině zazvonil zase zvonek.
         "Kdo by to mohl být?" podívala jsem se na oba.
         "Doufám, že ne moji rodiče. Nechci s nima mluvit" strachovala se Tam.
         "Ne. Tvoji rodiče to vážně nejsou" řekl Raphael a poslouchal.
         "A kdo to teda je?" podívala jsem se na něj. On to určitě věděl.
         "Gabriel. Přišel navštívit Jenn a asi rovnou zůstane na večeři" řekl.
         "Kdo je Gabriel?" zaptala se Tam. Já jí o něm ještě neřekla??? Podívala jsem se na Raphaela. Ten se nenamáhal něco vymýšlet a všechno jí řekl.
         "Ale nikomu nesmíš říct, že to není jeho strýc" zamračila jsem se na ní.
         "Copak jsem někomu řekla, že je upír?!" utřela mě. "No jo vlastně. Raphael je upír" vypískla.
         "Pšt. Neřvi tak" tišila jsem jí a doufala, že to neslyšeli ti dole.
         "Dobře. Dobře. Hele, piješ vůbec krev?" podívala se Tam na Raphaela. Zakroutila jsem očima.
         "Ne. Já ještě nejsem upír…jenom napůl" řekl.
         "A to je co?" vyzvídala. Raphael se už nadechoval k odpovědi, ale já odpověděla za něj.
         "To znamená, že kdyby byl upír, nikdy by tady nebyl. Já bych ho nikdy nepotkala, nikdy bych s ním nechodila a další věci. A kdyby tady teď byl, my možná ne" vysvětlila jsem jí to polopatě a dala jí tak najevo, ať se víc neptá. Ne, že by mi to vadilo, že se ptá. Ale prakticky jsem to neměla vědět ani já. A navíc, dole byl Gabriel, kterýmu se nelíbilo, že to řekl Raphael mě, nato aby se teď nad ním veřejně vyptávala na upíra Tam.
         "Když už tak mluvíme, nepůjdeme dolu? Představit Tam Gabriela?" zeptala jsem se. Oba přikývli a já se okamžitě obrátila k odchodu. Jenom doufám, že to Gabriel neslyšel a nezabije nás. Byli v obýváku a tulili se k sobě. Ale jakmile mě maka spatřila, vylítla jako když jí něco kouslo.
         "Rebeco, rád tě zase vidím" usmál se na mě Gabriel.
         "Já tebe taky. Někoho bych ti chtěla představit. Tohle je moje nejlepší kamarádka Tam, je tady dneska na návštěvě, tak když už jste tady…" řekla jsem a ukázala na Tam.
         "Moc mě těší Tam" řekl Gabriel a potřásl jí rukou. Tam jenom koukala jako pako a nic neříkala. Strčila jsem do ní, aby se probudila.
         "Jo mě taky" vydechla.
         "On je teda fakt hustej upír" pošeptala mi Tam, když jsme si sedali kolem stolku. Vykulila jsem na ní oči a pak se zmračila a naznačila jí, ať mlčí. Ale bylo pozdě.
         "Rebeco, Raphaeli mohli by jste mi s něčím pomoct?" zeptal se Gabriel a zvedl se z pohovky.
         "Já ti pomůžu" zvedala se mamka, ale Gabriel řekl, že to je pro ní překvapení. My jsme se neochotně zvedli, protože jsme věděli, že v tom bude něco jinýho.
         "Vlastně Tam, mohla bys jít taky. Bude toho asi moc" zavolal na Tam Gabriel a my jsme si s Raphem vyměnili pohledy. Šli jsme ven, protože přijel autem a měl to v kufru. Ale než ho otevřel, obrátil se na nás.
         "Takže vy tři. Chci Jenn udělat opravdu hezký večer, takže si ho ani nechci kazit, ale tohle opravdu nepočká. To, jak jsem řekl, že nejsem nadšený z toho, že jsi Raphaeli řekl Rebece pravdu, jsem ještě překousl. Ale proboha, proč jste to řekli jí?" ukázal prstem na Tam.
         "Víte, já na to tak trochu přišla sama" snažila se nás bránit Tam. Já jsem jenom vzdychla a všechno mu řekla. Vypadalo to, že není naštvaný.
         "Dobře, beru to v potaz, ale Rebeco varuji tě. I tebe Raphaeli. Ještě jeden člověk se o tom doví a my dva okamžitě odcházíme z tohoto města a je mi jedno, že máš smlouvu s vyššími" pohrozil nám všem Gabriel.
         "A teď bych byl opravdu rád, kdyby jste mi pomohli" řekl a otevřel kufr, narvaný taci s jídlem. Vlastně to všechno bylo jen italské jídlo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama