- Kate:
Když jsme se Zackem dorazili k chajdě, voda z nás tekla proudem. Usušili jsme se a zachumlali se do peřin.
"Zacku?" promluvila jsem nejistě.
"No?" podíval se na mě.
"Víš, chci se tě zeptat, jestli to je mezi námi pořád stejné nebo ne..." byla jsem zvědavá na jeho odpověď. Přála jsem si, aby to mezi námi bylo pořád stejné. Ale jestli se mi ještě něco přihodí se Sephirothem, tak se s ním můžu rozloučit.
"Proč by nemělo? Prostě jsme se pohádali... Jasný, přistihl jsem tě, jak se líbáš s někým jiným než se mnou, ale nakonec jsi za to nemohla a já bych bez tebe nemohl být" koukal mi přitom celou dobu do očí. Nevěřila jsem tomu, co právě řekl.
"Děkuju" řekla jsem.
"Za co?" nechápal.
"Za to, že mi věříš. A že bys beze mě nemohl být... Prostě za všechno." vysvětlila jsem mu. Jenom přikývl.
"Jenom doufám, že se Sephirothem nic mít nechceš" řekl mi po chvilce. Zaraženě jsem na něj koukala.
"Tos nemyslel vážně, tuhle větu, že ne?! Jasně že nechci. Mám tebe" neváhala jsem s odpovědí.
"Jenom se ptám... Radši..." řekl Zack a zvedl se z postele.
"Kam jdeš?" zeptala jsem se.
"Vstávej... Někam si vyrazíme. Venku už je líp, tak bychom mohli jet někam na výlet. Zapomenout na to všechno. Bavit se. Prostě něco" vysvětloval mi a oblíkal se do čistého oblečení.
"Ale já tady nemám nic na sebe" došlo mi. Zack chvilku přemýšlel a pak něco tahal ze skříně.
"Tohle si sem přivezla Liz, kdyby si náhodou něco udělala s tamtím. Není to sice normální oblečení, ale no... Mohlo by ti to být ne?!" koukal na mě, jako by si snažil vybavit, jestli jsem stejně velká jako Liz.
"No, mohlo by mi to být..." řekla jsem a vzala si od něho oblečení. Obsahovalo to pořádný pytlový kapsáče, tílko a kanady. No to je super... Budu vypadat jako voják... Jako Zack. Musela jsem se pousmát. Oblíkla jsem se a podívala se do zrcadla.
"Vůbec nevypadám jako ty...." řekla jsem Zackovi, který stál za mnou a vypadal podobně.
"A to je špatně?" usmál se a objal mě. Pak šel nastartovat motorku a já si co nejrychleji upletla mega copan. A mohlo se vyrazit.
"Kam vůbec pojedeme?" zařvala jsem Zackovi do ucha, když jsme jeli prérií.
"Nevím... Někam" zařval zpátky a přidal. Vzduch byl po dešti čistý, takže se nám jelo krásně. Narovnala jsem se, roztáhla ruce a zavřela oči. Bylo to úžasný... Jako bych letěla. Ale po chvilce jsem se zase Zacka chytla, protože jsme zatáčeli. Vypadalo to, že Zack moc dobře ví, kam jedeme. Ale neptala jsem se. Chtěla jsem se nechat překvapit. Přišlo mi, že jedeme čím dál výš a taky že jo. Za chvilku jsme jeli mezi horami a kličkovali cestičkou, která tam vedla. Myslela jsem, že je ta cesta nekonečná, ale pak jsem konečně dorazili na samý vrchol. Zack zaparkoval motorku a vedl mě k okraji skály. Měla jsem trochu strach z větších výšek, takže se mi na kraj moc nechtělo.
"Neboj a věř mi" natáhl Zack ruku. Já se ho neochotně chytla a pomalu šla ke kraji. Napadaly mě myšlenky typu skála se utrhne a my zemřeme. Ale když jsme došli ke kraji, místo abych zavřela oči a nechtěla vidět co tam pod námi je, jsem je otevřela dokořan.
"Zacku to je nádhera" vydechla jsem. Před námi se rozprostíralo obrovitánské jezero nebo co to bylo. Bylo ze všech stran obklopené horami, ale sluneční paprsky se k němu dostaly a odrážely se na hladině. Bylo to nádherný. Všude kolem byly stromy a tráva, tím pádem i hodně zvířat.
"Sem asi moc lidí nechodí co?!" zeptala jsem se, když jsem viděla, kolik zvířat se tam jen tak prochází.
"Ne, tam nikdo nesmí. Je to chráněné místo" řekl Zack a sedl si na zem. Sedla jsem si k němu s pozorovala zdejší krásu.
"Je to moc krásný a je tady úžasný klid" řekla jsem po chvilce.
"To jo... Mám rád klidná místa" přikývl Zack.
"To proto bydlíš na takovém místě?" zeptala jsem se ho.
"Jo. Je fakt, že dost často jsem v baru, ale když chci, jdu prostě do svýho klidu. Ve městě klid nenajdeš. To proto znám i takováhle místa. Vždycky si někam vyrazím a něco objevím" vysvětlil mi.
"To je super" uznala jsem. Má skvělý život. Teda měl, než mě poznal. Já mu jenom přidělávám starosti. Zakručelo mi v žaludku.
"Máš už hlad?" podíval se na mě Zack.
"No od rána jsem nic nejedla, takže docela jo" řekla jsem a znova mi při pomyšlení na jídlo zakručelo v žaludku.
"Fajn... Já už začínám mít taky celkem na něco chuť, tak co kdybychom si někam vyrazili na jídlo. Myslím, že doma stejně nic nemám" navrhl. Já jsem si vzpomněla na ráno a tu nechutnost, co jsem považovala za čaj. Takže jsem okamžitě souhlasila a už se jelo zpátky do nížin.
Přijeli jsme k nějaké dřevěné hospůdce. Na pohled vypadala příjemně a útulně, takže jsem neváhala a zamířila rovnou dovnitř. Moc lidí tam nebylo, což bylo jedině dobře. Necítila jsem se na mega dav. V jídelníčku měli celkem normální menu, takže jsem si hned objednala pořádný steak v sosu a k tomu porci hranolek, na které jsem měla takovou chuť, že bych sežrala snad i ten obrázek na kterém byly.
"To máš takový hlad?" podíval se na moje menu Zack.
"Zase takový ne, ale mám děsnou chuť na ty hranolky" přiznala jsem se. Zanedlouho přišel číšník a my si s chutí objednali. Pak už jsme jenom čekali, až nám to donesou. Já si zatím prohlížela vnitřek a vybavení hospůdky. Pak jsem se zastavila u hodin.
"To už je tolik hodin?" zaptala jsem se Zacka. Podíval se na hodiny.
"Asi jo" pokrčil rameny. Takže měl stejné ponětí o čase jako já. Dnešek utíkal celkem rychle.
Když nám přinesli jídlo, na nic jsme nečekali a vrhli jsme se na to. Teprve když jsem dojedla, uvědomila jsem si, že jsem měla opravdu velký hlad. Naprala jsem se k prasknutí. Pak jsme vyrazili domů.
"Půjdeš dneska pracovat do baru?" zeptal se mě cestou Zack. Na to jsem za celý den ani nepomyslela. Přemýšlela jsem, co odpovědět. Pracovat se mi vážně dneska nechtělo a už vůbec ne při pomyšlení na to, co mě tam určitě čekalo. Nebo spíš kdo. Ale nemohla jsem v tom Tifu nechat. Pak mě napadlo, že je tam vlastně Liz. Určitě jí pomůže. Tak a je to vyřešený. A i kdyby ne... Je mi to fuk. Mám právo na volno po tom, co se stalo.
"Ne, zůstanu u tebe" řekla jsem najisto. Všimla jsem si, že se Zack usmál. Když jsme přijeli, přemýšlela jsem, co budeme dělat. Byla už sice tma, ale mně se nechtělo jít spát. Dneska jsem nějak nebyla unavená. Ale Zack asi jo, protože padl na postel a dělal, že spí.
"Nespi" skočila jsem na postel až Zack nadskočil.
"A co jiného chceš tady dělat... Stejně jsem unavený. Celej den jsem řídil" argumentoval.
"Nevím... Mohli bychom se třeba pomazlit" navrhla jsem. Zack se jenom usmál a zavřel oči. Byl asi fakt unavený, když neměl ani chuť se mazlit. Naklonila jsem se k němu a políbila ho. Zřejmě to nečekal, protože se lekl.
"Hmm tak ne no..." řekla jsem jakoby zklamaně a chtěla odejít. Věděla jsem, že to zabere. Zatáhl mě za ruku, přitáhl si mě k sobě a začal mě líbat. Jako bych už zapomněla, jak líbá. Chvilku jsme se mazlili, ale když jsme pak leželi a objímali se, Zack zjevně využil situace a v tu ránu spal jak zabitej. Vzdychla jsem a šla spát taky.





Super povídka, moc hezká :)