- Liz:
Probudila jsem se na úplně neznámém místě, v obrovské posteli. Rozhlídla jsem se po pokoji. Snažila jsem si vzpomenout. Chtěla jsem vstát z postele, ale když jsem se o to pokusila, projela mnou bolest. Úplně jsem zapomněla na tu ránu na boku. Pak jsem si vzpomněla na to, že jsem byla se Sephirothem ve své posteli a přišel Cloud s Kate. Sephiroth... On mě unesl! Ale kam? S velkou námahou jsem teda vstala z tý obří postele, šla k oknu a rozhrnula těžké závěsy. Myslela jsem, že třeba uvidím něco, co mi pomůže poznat to místo, kde jsem. Ale moc jsem si nepomohla, protože za oknem jsem viděla pouze obrovskou zahradu s bazénem, altánem a stromy. Kde to sakra jsem? V apartmá prezidenta? Vyšla jsem z pokoje, abych prozkoumala dům. Když jsem prošla kolem obřího zrcadla přes celou zeď, vzdychla jsem. Za prvý jsem vypadala úděsně a měla jsem na sobě vytahaný triko od krve a tepláky, který by si na sebe nevzala ani uklízečka. A za druhý jsem mohla akorát tak podotknout, že tady neznaj normální velikosti, pouze ty obří. Na chodbě bylo tolik dveří do jiných pokojů, ale bála jsem se je otevřít. Co kdybych narazila na něco, nebo někoho, na co bych nechtěla. Šla jsem teda dál. Přišla jsem ke schodům, které se stáčely podél kruhové zdi. Měla jsem výhled na pořádnou mramorovou halu. Dveře ven! Co kdybych zdrhla a vrátila se domů... Ale kudy? Spíš by mě zajímalo, kdo tady bydlí. Uslyšela jsem ze zdola nějaký šramot, tak jsem se potichu vydala dolů, abych se podívala co to bylo. Zamířila jsem do místnosti, odkud ten zvuk přicházel a ocitla jsem se v příjemně zařízené kuchyni. V ní jsem našla ženu, ale neměla jsem ponětí, o koho se jedná. Nevšimla si mě, tak jsem promluvila.
"Halo?" Žena hned zpozornila a podívala se na mě.
"Vyděsila jste mě, slečno. Budete si něco přát?" zeptala se mě a pokračovala v práci.
"Mohla by jste mi říct, kde to jsem?"
"Pán říkal, že určitě nebudete vědět... Jste u něho doma." To mi teda pomohla.
"U koho? U Sephirotha?" zeptala jsem se nejistě. Přikývla.
"A mohla by jste mi říct, kde ho najdu?" Doufala jsem, že mi odpoví něco ve stylu v obřím obýváku u obří televize, ale nestalo se tak.
"On tu teď není, někam odešel. Nakázal mi, ať se o vás postarám. Máte hlad?" podívala se na mě a čekala na odpověď.
"To je dobrý, já si kdyžtak něco vezmu sama" řekla jsem a chtěla odejít.
"Můžu vám něco udělat já, od toho tady jsem. Dala by jste si snídani? Toasty? Omeletu?" přemlouvala mě. Toasty... S nutellou... Mňam, jak dlouho jsem je neměla?
"A máte tady nutellu nebo něco takovýho? Vypadá to jako tekutá čokoláda a chutná to jako oříšky a nugát" sbíhaly se mi sliny předem. Ona sáhla do ledničky a vytáhla nějakou tubu.
"Myslíte tohle?" řekla a podávala mi to. Podívala jsem se na obal. Bylo tam napsaný Lískooříšková pasta... Tak to asi bude ono. Pro jistotu jsem to otevřela a zmáčkla, abych viděla, jak to vypadá. Mňam!
"Tak fajn, dám si toasty s tímhle. A pořádnou kalorickou vrstvu" řekla jsem a sedla si na židli, co byla v koutě.
"Můžete se jít zatím umýt, oblíknout a já vám to pak donesu. Nebo se najíte v jídelně?" Zase čekala na odpověď.
"Ehm... No... Já tady nemám žádný oblečení ani kartáček a zubní pastu... Takže asi počkám, až to uděláte."
"Koupelna je hned vedle vašeho pokoje, máte tam vše, co potřebujete. A oblečení máte ve svém šatníku" řekla a poslala mě do pokoje, ze kterýho jsem vylezla. Ve svém šatníku? Řekla jsem jí, že teda pak přijdu dolů a šla jsem. Nejdřív jsem se umyla a asi hodinu rozčesávala vlasy a pak jsem šla do pokoje a modlila se, aby tam bylo něco přijatelnýho. Hm, ale jak jsem čekala, samý šílený róby. Přehrabovala jsem se v tom asi deset let. Nakonec jsem si vybrala ty nejjednoduší lehoučký zelinkavý. Když jsem si je oblíkla a podívala se do zrcadla, zůstala jsem čučet. Šaty začínaly na ramenou, takže odkrývaly celý dekolt. Měly široký kulatý výstřih, dlouhé široké rukávy a byly olemované zlatozelenou nití, složitě propletenou. Byly až na zem a hodně se rozšiřovaly. V pase byl tlustý zlatozelený pásek, ale líbil se mi. Celkově ty šaty byly krásné, až na to, že jsem si v nich připadala jako ve středověku. Kde vzal Seph tykovýhle šaty? Radši jsem nad tím nepřemýšlela a šla na supr snídani. Myslela jsem, že se cestou zabiju o ty šaty. Bože, nejradši bych někomu nakopala prdel, ale v tomhle těžko. Konečně jsem došla do jídelny, kde už jsem měla připravený jídlo. Bylo tam i ovoce, džus a další dobroty. Nečekala jsem a pustila se do jídla.
"Páni! Včera jsem přinesl zraněnou ubohou dívku a dneska tady mám princeznu" ozval se Sephiroth. Stál v oblouku vedoucím do jídelny a opíral se o futra. Když promluvil, trhla jsem sebou.
"Ty! Okamžitě mě odnes domů!" vstala jsem ze židle a hnala se k němu.
"To asi nepůjde" řekl a sjel mě od hlavy až k patě.
"A proč jako?!" zastavila jsem před ním a podívala se do těch jeho neodolatelných očí.
"Protože jsi moc krásná na to, abych tě vrátil tam, kam nepatříš. Ty patříš sem. Podívej jak ti to v těch šatech tolik sluší" řekl a pohladil mě po tváři. Byla jsem z toho všeho na větvi, abych něco namítla. Pak mi cvaklo, co řekl.
"Já sem nepatřím..." řekla jsem a odstrčila jeho ruku z mojí tváře. "Já patřím ke Cloudovi."
"Tohle už mě vážně unavuje... Vždyť se rozhlídni, tady ti bude líp." Podívala jsem se kolem. Vážně by bylo bezva tady být navždy. Ale to prostě nejde.
"Tohle není správný. Já jsem si vybrala, kde a s kým chci být."
"Dej tomu aspoň šanci" přemlouval mě Sephiroth a vzal mě za ruku, jako u mě v pokoji.
"Tomu? Nebo spíš tobě?" podívala jsem se na něj. Naklonil se ke mně a něžně mě políbil. Já jsem se odtáhla.
"Tohle prostě nejde... Já... Já nemůžu" řekla jsem a šla si zpátky sednout ke snídani.
"Proč? On tady stejně není, tak mu neublížíš."
"Ale on na mě čeká. Já bych ho takhle nikdy nepodrazila."
"Máš pravdu. Jenom na tebe čeká. Ani se tě nepokouší hledat. Co když na tebe za čas zapomene?"
"A proto si přeju, abys mě vzal domů" prosila jsem ho.
"Ne. Něco ti teď řeknu a je mi jedno, jestli si to vezmeš k srdci. Ty jsi teď tady. V obrovském skvostném domě s bazénem a máš na sobě šaty, které z tebe dělají tu nejkrásnější věc v tomhle domě. Můžeš být hýčkána a milována jak se ti jen bude chtít... Nebo se můžeš vrátit do svého starého stereotypního života a litovat, proč si nezůstala tady. A navíc, nevrátíš se ke Cloudovi a on na tebe za čas zapomene a najde si někoho jiného, zato já nikdy. Já tě budu milovat až do konce svého života." Zůstala jsem na něj koukat.
"A cože tak najednou? Nejdřív je z tebe prvotřídní hajzl a jakmile mě skoro zabiješ, uneseš mě a vyznáváš mi lásku? To mi trochu nedává smysl" řekla jsem a napila se džusu. Sephiroth na to nic neřekl a odešel. Asi jsem ho urazila. Po chvilce přišla ta žena.
"Budete ještě jíst slečno?" zeptala se mě.
"Ne, totálně mě přešla chuť, ale děkuju." Začala sklízet ze stolu. Rozhodla jsem se, že jí pomůžu.
"To je dobré slečno, já to zvládnu" brala mi ty věci z rukou.
"Ne ne, já vám pomůžu... Ehm, mohla bych seještě zeptat na vaše jméno? Nevím, jak vás mám oslovovat."
"Jmenuji se Arisu" řekla prostě.
"To je hezké jméno."
"Děkuji slečno. Mohla bych vám teď říct jednu věc?" Podívala se na mě.
"Jasně" zajímalo mě, co chce.
"Víte, já vím, že to je neslušné, ale tak trochu jsem poslouchala váš rozhovor s mým pánem. On se do vás opravdu zamiloval a já bych byla ráda, kdybyste zůstala. On se změnil a je tak nějak milejší. Ale je to vaše volba" řekla mi. Já jenom zůstala koukat.
"Je to už tak dlouho, co byl zamilovaný. Ale ona" odmlčela se a v jejím obličeji bylo viditelné rozčílení. "Nebyla jako vy. Vzhledem se vám dost podobala, ale byla sobecká. Vy jste moc hodná a i když si myslíte, že si vás pán nezaslouží, byla bych moc ráda, kdyby měl po svém boku někoho jako jste vy." Vzala tác s věcma a šla do kuchyně. Já ji následovala.
"Děkuju, že si myslíte, že jsem hodná. Ale já si nemyslím, že si mě nezaslouží. Na to jsem ani nepomyslela."
"A co k němu vlastně cítíte, jestli se teda můžu zeptat?" Tím mě zaskočila. Co k němu cítím?
"Já... Já ani nevím" řekla jsem a položila ovoce na linku. Pak jsem poděkovala za rozhovor a chtěla odejít. Ale když jsem se otočila, ve dveřích stál Sephiroth. Zrudla jsem a rychle kolem něho prošla. Nešel za mnou, tak jsem zašla za nejbližší roh a čekala, jestli se na něco zeptá Arisu.




Hezky :D Došly mi slova :)