"Co jsi jí napovídala?" zeptal se Sephiroth Arisu.
"Jenom pravdu pane. Že ji opravdu máte rád a že bych byla moc ráda, kdyby zůstala." Pak bylo chvilku ticho.
"Díky Arisu, jsi moc laskavá" poděkoval jí Sephiroth, a pak jsem slyšela, jak odchází.
"Myslíš, že by mě mohla milovat?" zeptal se jí ještě.
"To nevím pane. Možná. Když jsem se jí zeptala, co k vám cítí, odpověděla, že neví. To je dobré znamení..."
"Když myslíš..." řekl neutrálně a pak odešel. Chtěla jsem jít do svého pokoje, ale když jsem vyšla zpátky ze své skrýše, vrazila jsem přímo do něho. Myslela jsem, že mi vynadá nebo něco, ale usmál se na mě. Začalo vznikat takové to trapné ticho, tak jsem přemýšlela, co říct.
"No... Ehm... Já se jdu podívat ven, kdyby něco" řekla jsem a obešla ho. Měla jsem z něho takový divný pocit. Ne negativní, ale prostě divný. Dveře do zahrady jsem našla přesně pod schody. Nedaly se přehlédnout, protože byly celé prosklené, takže dávaly hale příjemný slunečný nádech. Venku bylo nádherně. Pomalu jsem se procházela. Zahrada byla dokonalá. Všude byly chodníčky, tráva precizně zastřižená. Uprostřed zahrady jsem našla nádhernou kašnu. V ní plavaly nějaké příšerky. Sedla jsem si na kraj a pozorovala je. Nevěděla jsem, k jakému zvířeti je mám přirovnat. Jako by o mně věděly, všechny ke mně připlavaly a koukaly na mě. Chtěla jsem si jednu pohladit.
"Já bych na ně radši nesahal. Jsou masožravé a navíc jedovaté" ozval se za mnou on. Jako bych věděla, že za mnou půjde...
"Když už za mnou chodíš jako ocásek, nemusel bys bejt aspoň tak potichu. Stejně mi bylo jasný, že za mnou půjdeš. A vysvětli mi, proč v tak nádherný kašně máš takový potvory" otočila jsem se na něho.
"Tak to vážně nevím, ale můžu je dát pryč jestli chceš" řekl.
"To je dobrý... Já jenom, že vypadaly na první pohled roztomile."
"A chodím za tebou potichu, protože tě nechci rušit. Vím, že mě nemusíš" řekl a sedl si na okraj kašny, dál ode mě, abych na něho dobře viděla.
"Myslím, že tvojí přítomnosti se stejně nevyhnu, takže si choď kde a jak chceš. Navíc to je tvůj dům" řekla jsem a narovnala si šaty, aby nebyly vidět moje bosé nohy. Ale Seph si toho stejně všiml.
"Proč nemáš boty? Dal jsem ti jich do pokoje dost" zamračil se na mě.
"Žádný mi nepřišly normální a nebo se k těm šatům nehodily. A navíc je tady všude dokonale čisto" řekla jsem. "Co máš ještě na týhle úžasný zahradě zajímavýho?" zeptala jsem se po chvilce a rozhlížela se kolem.
"Za tímhle lesíkem je vodopád" ukázal na bor kousek od kašny. Zvedla jsem se a vydala se po dokonalém chodníčku. Za chvilku jsem ho už slyšela, tak jsem přidala do kroku. Ocitla jsem se u obrovské skály po které se plazily nějaké liány a červenými květy a mezi nima se dolů spouštěl uzký vodopád. Bylo to kouzelný. Šla jsem k němu a vložila do vody ruku. Voda byla osvěžující.
"To je nádherný" smála jsem se. Sephiroth přišel ke mně, sundal si svoje kožené rukavice a vložil ruce do vodopádu.
"Proč máš pořád na sobě tohle?! Chtělo by to něco jinýho, třeba košili a kalhoty" řekla jsem a cákla na něj. Hned mi to vrátil, až na to, že na mě cáknul asi kýbl vody. Byla jsem úplně mokrá.
"Heeej... To je nefér" řekla jsem a začala na něj házet vodu. Po chvilce jsme byli oba úplně mokrý. Sundal si svůj plášť nebo co to bylo. Pod ním měl jenom kalhoty a nic víc. Zůstala jsem zírat na jeho vypracované tělo. Bylo dokonalejší než Cloudovo. To bude asi tím, že je starší a taky silnější. Při vzpomínce na Clouda mě na chvilku přepadl smutek, ale pak mě probudil z tranzu další cákanec. Sehnula jsem se, nabrala zpod kamenů bahno a hodila ho po něm.
"Tak to teda ne" řekl a chtěl mě chytit. Já jsem zařvala a začala zdrhat mezi stromy. Měla jsem ale mokrý nohy, ujelo mi to na mechu a už jsem ležela. Seph ke mně doběhl.
"Jsi v pořádku?" zeptal se mě a já se začala hihňat jako malá.
"Jo ale ty ne" řekla jsem. Byl úplně celý od bahna. Usmál se a pomohl mi na nohy.
"Ach jo, moje šaty jsou úplně špinavý" řekla jsem a podívala se na něho. Stáli jsme tak blízko sebe, že jsem cítila jeho dokonalé tělo. Srdce mi začalo splašeně bušit a já věděla, že ho chci políbit, dotýkat se ho. Ale to nejde... Otočila jsem se zády a snažila se nemyslet. Co to se mnou je? On je přece zlý. A unesl mě. Ucítila jsem, jak mi odhrnul vlasy a začal mě líbat na krku. Vzdychla jsem a zavřela oči.
"To nejde" řekla jsem a snažila se ho zastavit.
"Proč? Vždyť vidím, že to chceš."
"Ale já nechci, aby se ze mě stala nějaká děvka" odpověděla jsem a poodešla krok od něho.
"Podívej, nikdo tady není a já to nikomu neřeknu...ale jestli nechceš kvůli výčitkám, dobře."
"Já už nevím, co chci. Moc mi to v tvojí přítomnosti nejde myslet nějak normálně....proč mě pořád takhle ovlivňuješ?" Otočila jsem se zpátky na něj.
"Já? Já nedělám vůbec nic....ovlivňoval jsem Kate, ale tebe snad nikdy" zůstal na mě zaraženě koukat.
"Cože?" vykulila jsem oči. To k němu vážně něco cítím? Sedla jsem si na zem a přemýšlela o tom. Jak se to mohlo stát? Je to snad tim, že s ním trávim tolik času? Ale na Kate takhle nepůsobí.
"Přestaň se prát sama se sebou..." řekl a sedl si ke mně. Podívala jsem se na něj. Měl zase pravdu. Vzal mojí tvář do dlaní a naklonil se ke mně. Já jsem zavřela oči a čekala. Pak jsme se začali líbat. Opatrně si mě položil na zem a sklonil se nade mě. Pak mi zajel rukou pod šaty a jel po noze nahoru. Projela mnou elektrika. Zastavila jsem mu ruku, ještě než stihl dojet úplně nahoru.
"To ne!" vydechla jsem. Zůstali jsme na sebe koukat a já dejchala jako bejk. Připadala jsem si před ním jako malá holka. Styděla jsem se a nechtěla jsem, aby se dostal na moje intimní místa. Byl proti mě moc vyspělý a mužný. Pořád čekal, ruku na mojí noze. Smetla jsem jí, jako by to byl pavouk. Chtěla jsem se zvednout, ale pořád byl nade mnou.
"Já...je mi teď trapně, ale já se stydím" dýchala jsem jako splašená.
"Stydíš? Po těch dnech, co jsme spolu prožili?" nechápal.
"Ale nikdy nedošlo na tohle...je mi 17..." řekla jsem to, jako by to měl být argument.
"A ty jsi snad nikdy nespala s Cloudem?"
"Ale tohle je jiný..."
"Jiný?" zůstal na mě nechápavě koukat. Za žádnou cenu bych nepřiznala, že jsem z něho úplně paf.
"Jo....a nechtěj to po mně vysvětlit" řekla jsem a dala mu najevo, že bych ráda vstala. Nechal mě a vstal taky.
"Tak dobře....třeba někdy, teda pokud tady zůstaneš."
"Tak to já nevím. Ne jednu stranu chci zůstat a moc, ale na druhou mi něco říká, že bych neměla."
"Tak poslechni svoje srdce a je to jasný."
"Ale když poslechnu svoje srdce a pak zůstanu tady, dá ti to naděje..." řekla jsem a on se svůdně usmál. Tak fajn...
"Dobře, tak mě vem domů" zvážněla jsem a úsměv zmizel.
"To jako vážně?" zeptal se. Já jsem stoupla na chodníček a šla směrem k vile. Když jsem byla dostatečně od něho, otočila jsem se a řekla: "Co myslíš?" a pak začala utíkat, aby mě nechytil dřív, než by mohl. Schovala jsem se za jeden strom a čekala až poběží kolem. To netrvalo dlouho. Proběhl jak lev a já se jen tak tak držela, abych nevyprskla smíchy. Pak se zastavil. Já jsem vzala svoje šaty, aby nešustily po zemi a potichu šla k němu.
"Hledáš někoho?" zařvala jsem, když jsem byla u něho. Lekl se, ale pak mě popadl. To jsem nečekala zese já. Rozeběhl se se mnou a když si to směřoval k bazénu, začala jsem ječet. Pak mě tam jednoduše hodil. stěží jsem vylezla ven, protože mě ty šaty táhly ke dnu. Ale jakmile jsem vylezla, strčila jsem ho za to do bazénu. Byli jsme jako malí. Snažila jsem se vyždímat šaty, ale nešlo to.
"Hm...takhle ke mně domů nepůjdeš...ty šaty budou muset dolů" zavolal na mě z bazénu a pak plaval ven. Doufala jsem, že si dělá srandu. Ale co, jednou tady mam být, takže půjdu v těch šatech. Zvedla jsem je a vzala "do náruče". Sephiroth mě doběhl.
"Já to myslel vážně" řekl a smál se.
"Fajn, tak ty tam teda taky nevkročíš" podívala jsem se na něj. Měla bahno totálně všude.
"Tak to je dobrej stěr...tak jdem" řekl a otevřel dveře.




Hezky, taková dlouhá kapitola, ale moooooc super :) Chválím!