Protože jsem byla na pokoji sama, bez ničeho...ani blbý televize, myslela jsem, že se unudím k smrti. Před předčasným oběšením na šňůře od kapačky mě vysvobodil Dean.
"Ahoj, byla tady tvoje matka. Ale asi někam spěchala, protože mi vrazila do ruky tuhle cestovku a řekla, ať ti jí donesu. Zřejmě bude plná cihel. Je pěkně těžká" postěžoval si, když přede mě hodil cestovní tašku velikosti XXL.
"No jo, copak máma. Kdyby mohla, sbalila by mi celej můj pokoj. Ví jak nesnášim nudu" přiznala jsem se.
"Tak to se ti divim, žes to tady vydržela, takovou dobu" obdivoval mě. Asi moc dobře věděl, co to je mega nuda.
"Ale dalo se to...něco mi tady dává naději to tady přežít" usmála jsem se na něj.
"Řekl bychJackie, že se mnou flirtuješ" opřel se Dean o zeď. Ale nezdálo se, že by mu moje flirtování nějak vadilo.
"No jo, už jsem hold taková. A nebudu ti lhát, ale vážně se mi líbíš" netajila jsem se s tím.
"Tyjo obdivuju tvojí odvahu takhle to říct narovinu" vykulil oči.
"To víš, je pravděpodobný, že v nejbližší době se zase praštim do hlavy a na všechno zapomenu, takže mi nevadí, jestli se ztrapním" utahovala jsem si z mojí "choroby".
"Ztrapníš? Mně nepřijde, že by ses ztrapňovala. Je to docela i fajn, když mi takhle někdo řekne narovinu, co si myslí."
"A co si myslíš ty?" podívala jsem se na něj vážně. Ten kluk se mi vážně moc líbil. A i když jsem nesnášela nemocniční prostředí a doktorské obleky, jemu to slušelo.
"Co si myslím já o tobě? Zatím jenom to, že jsem rád, že jsi tady" usmál se na mě. Zajímalo by mě, jestli umím vážně dobře flirtovat, nebo jestli se mu fakt líbim. No je fakt, že sem tak trochu postižená na hlavu, takže asi umím dobře flirtovat. Chtěl by nějakej kluk chodit s holkou, co to momentálně nemá v hlavě v pořádku?! A navíc doktor, kterej o tom ještě ke všemu ví?! Z mých úvah mě vytrhlo příšerný pípání. Dean se podíval na svůj pager.
"Promiň Jackie, ale volaj mě zpátky do práce" řekl.
"To je v pohodě...máš přece zachraňovat životy a ne vykecávat s postiženou holkou, co tě nenápadně nápadně balí" zakroutila jsem očima a zasmála se. Dean otevřel dveře, ale ještě než odešel řekl mi větu, co mě zahřála u srdce.
"Možná kdybys nezačala balit ty mě, začal bych možná já" usmál se a odešel. Páni...




Joooo, já chci tky nějakýho Deana :D