"Dovolil jsem si udělat dneska malý výlet do Itálie a přivézt Jenn ochutnávku italské kuchyně" řekl a podával nám tácy. Vonělo to opravdu senzačně. Když jsme to všechno donesli dovnitř, Gabriel nakázal mamce nechodit do jídelny a my to všechno naservírovali. Bylo toho opravdu moc. Vypadalo to, jako by Gabriel myslel na nás všechny včetně Tam. Když pak dovedl mamku do jídelny, ta nemohla uvěřit svým očím.
"Panebože tolik jídla" valila oči.
"Všechno je pravé italské. Jeden můj známý je ital a rád vaří" zalhal Gabriel, ale mamce to bylo jedno. Ta doslova jedla očima.
"Tak co kdybychom si sedli a dali se do toho?" navrhla mamka a sedla si ke stolu. Ani jeden jsme nečekali a pustili se do jídla. Nevěděla jsem, co si mám vzít. Jestli pizzu nebo těstoviny nebo ochutnat něco z obloženého talíře a nebo tamto a tamto. Dneska asi prasknu. Ale nemusela jsem si dlouho vybírat, protože mi pokaždý něco podal Raphael a řekl, ať to ochutnám. Když nás Tam viděla, jak se krmíme, vypadala smutně.
"Kéž bych pro ní něco mohla udělat" povzdychla jsem si.
"Vždyť jsi už udělala. Postarala ses o to, aby měla kde být a navíc se svojí nejlepší kamarádkou" připomněl mi Raphael.
"To jo, ale nejsem moc dobrá kamarádka, když před ní špásuju se svým klukem" řekla jsem.
"Víš co? Mám nápad" řekl Raphael a začal šeptat. "Co kdybych doběhl pro Jareda, všechno mu vysvětlil co se stalo a dovedl ho sem" podal mi svůj návrh.
"No to bys mohl, ale neříkej mu co se stalo. To mu musí říct Tam sama. A ještě to musíš oznámit mámě a Gabrielovi aby se nezlobyli" souhlasila jsem. Raphael přikývl a já táhla Tam do kuchyně, aby jim to Raph mohl vysvětlit. Cestou do kuchyně jsem přemýšlela, co jí asi tak řeknu.
"Tak cos mi chtěla?" zeptala se mě v kuchyni.
"No víš…jenom jsem se ti chtěla omluvit" vypadlo ze mě.
"Za co?" koukala na mě nechápavě.
"No za to, že ti to moc neulehčuju. To jak s Raphem blbneme a tak. No prostě to na tobě vidím, že jsi smutná, tak promiň" vysvětlila jsem jí.
"Aha. Mně to nevadí a nemusíš se omlouvat. Vždyť pro mě tolik děláš" usmála se na mě. Objala jsem jí a pak jsme šly zpátky do jídelny. Raphael tady nebyl, takže bylo jasný, že šel pro Jareda. Doufám, že jim to nebude dlouho trvat. Ale štěstí se na nás usmálo a oba tady během chvilky byli. Jakmile ho Tam uviděla, vrhla se mu kolem krku.
"Jarede co tady děláš?" kulila na něj oči.
"Dobrý večer všichni. No Raphael řekl, že jsi tady" vysvětlil jí.
"Ale proč za tebou Raphael byl?" podívala se na nás.
"No chtěli jsme ti udělat radost, abys tady nebyla pátý kolo u vozu" usmála jsem se na ní. Vypadalo to, že má na krajíčku.
"No a nebude to vadit tvojí mamce a…" podívala se na mamku a Gabriela. Ty kývali hlavami, že jim to nevadí.
"Beky já tě mám tak ráda" řekla dojatě Tam a objala mě.
"Já tebe taky, ale teď by jsme se mohli zase pustit do jídla, když tady máme tolik hostů" mrkla jsem na Jareda. Ten si sednul k Tam. Pak se na ní celou večeři zamilovaně usmíval. Tam samozřejmě taky.
"Moc jim to spolu sluší" řekla jsem Raphovi.
"To jo, ale nám taky ne?!" usmál se na mě a letmo mě políbil, aby neměl někdo konkrétní námitky. Ale vypadalo to, že si nás mamka s Gabrielem stejně nevšímaj. Seděli na druhým konci stolu a drželi se za ruce.
"Tak to je jasný. Nepůjdeme se projít, abychom měli trochu soukromí?" navrhla jsem. Raphael souhlasil, tak jsme se vytratili do nočního světa. Dneska byla opravdu tma a na ulicích bylo vidět jen trochu díky pár pouličním světlům. Ale věděla jsem, že se nemusím bát, když je se mnou on.
"Ochránil bys mě, kdyby mi hrozilo nějaké nebezpečí?" zeptala jsem se Rapha, když jsme kráčeli temnou ulicí.
"Že se ptáš. Pro tebe bych položil klidně i život" usmál se na mě. Ještě chvilku jsme se procházeli a sem tam se občas pořádně políbili. Když jsme se vrátili, Tam s Jaredem seděli na verandě a líbali se. Přemýšlela jsem, co asi zrovna dělá máma s Gabrielem. No radši o tom nepřemýšlet.
"Na to, abychom šli dovnitř, asi není vhodná chvilka co?!" podívala jsem se na Raphaela. Bylo mi jasný, že přečetl moje myšlenky. Poznala jsem to na jeho výrazu a vypadalo to, že se snaží prozkoumat, co se děje uvnitř.
"No asi ne" sdělil mi po chvilce. Sedla jsem si na kraj chodníku.
"Bože můj" vzdychla jsem.
"Jenom se líbaj" sedl si vedle mě. "Asi jako támhle Tam a asi jako my" podíval se směrem k verandě a pak mě políbil.
"Nějak mě přešla chuť. Ne kvůli tobě, ale..no…" odtáhla jsem se od něj. Co to se mnou je? Normálně bych se na něj s chutí vrhla, líbal skvěle. Ale teď...nějak se mi prostě nechtělo.
"Je už pozdě" řekla jsem a rychle vstala. Bylo mi trapně. Hlavně kvůli tomu, že ví co si myslím a na druhou stranu, že ani sama nevím, proč s ním najednou nechci být.
"Dobře, tak já tě aspoň doprovodím a rovnou s sebou vezmu i Gabriela" kráčel k domu.
"Ne to je dobrý. Ještě ho nech u nás a já to domů dojdu. Ke dveřím je to asi jenom pět metrů" odbyla jsem ho a otočila se k odchodu. Zarazil mě.
"Rebeco co je s tebou?" přinutil mě podívat se mu do očí.
"Já prostě nevím. Asi spolu trávíme moc času. Potřebuju se vyspat. Zítra snad bude líp" řekla jsem rozpačitě. Zdálo se, že to pochopil.
"Fajn, tak dobrou noc" usmál se na mě a pak zmizel. Vzdychla jsem a šla domů. Tam, kolem které jsem procházela, si mě ani nevšimla.
"Ehm ehm. Nerada vás ruším, ale já už to balim, takže doufám, že za mnou za chvíli přijdeš Tam" vrhla jsem se mezi jejich mlaskání. Odlepili se od sebe a zrudli, jako bych je přistihla při něčem, co jsem neměla vidět.
"Dobře. Já se jenom rozloučím a hned přijdu jo?!" usmála se na Jareda. Já jsem jenom zakroutila očima a šla dovnitř. Tam jsem co nejrychleji, jak to s tím kotníkem šlo, proběhla k sobě nahoru, abych náhodou neuviděla něco, co bych nechtěla. Uklidila jsem v pokoji všechny věci s plesem a připravila Tam postel. Pak jsem se šla vykoupat. Ale i když jsem byla ve sprše docela dlouho, Tam v pokoji ještě pořád nebyla, když jsem se vrátila. Zato tam na mě čekal Raphael. Toho bych tam vážně nečekala. Byla jsem z něho vykolejená, asi jako v den, co jsem ho potkala.
"A i tak koukáš" řekl a šel ke mně. Chytil mě za ruku a něžně jí políbil.
"Co to děláš" zamračila jsem se.
"Mé jméno je Raphael Lebrun a přišel jsem, abych znovu mohl spatřit dívku, jejíž krása mi rve duši z těla" řekl, jako by byl Romeo nebo kdo.
"Eh…co blbneš?" zeptala jsem se ho.
"Blbnu? Neblbnu. Miluji" vydechl. Být ve starý době, asi bych se rozpustila blahem. Ale teď mi to nějak připadalo přecukřený a trapný. Ne já si připadala trapně. Doufám, že nic nepil, protože každý normální člověk by si to myslel.
"To ti ani nemůžu říct svoje city, aniž by sis myslela, že jsem pošuk?!" podíval se na mě vážně.
"No svoje city mi můžeš říct, ale stačí mi to normálně. A navíc jsem myslela, že se už dneska neuvidíme. Nemyslím to tak, že si potřebuju dát pauzu, ale chci se na tebe těšit. A to nemůžu, když jsem s tebou dvacet čtyři hodin denně." A byla to pravda. Konečně jsem věděla, co jsem potřebovala. Takhle to má přece každá normální holka.
"Fajn. Fajn. Tak dobrou noc" řekl smutně a mířil k oknu.
"Tak počkej. Já to nemyslela špatně. Ale pochop to" snažila jsem se mu to vysvětlit. Nechtěla jsem, aby na mě byl naštvaný nebo smutný.
"Ale já tě zase nechci ztratit."
"Ale já tě neopouštím. Jsem tady a jenom pro tebe. Ty jsi moje druhá polovička, nikdy bych tě neopustila."
"Ale já zase nechci žít v domnění, že tě jednou ztratím. Copak jsi už zapomněla, proč jsem tady?" připomněl mi jeho přítomnost. Samozřejmě že jsem nezapomněla, ale já přece neumřu tak brzy.
"Ne, ale pořád jsem tady. A ty mě zachráníš. Musíš. A pak budeme spolu. Navždy" usmála jsem se na něj. "A teď už jdi, než přijde Tam. Zítra je taky den a myslím, že mě v noci nic nezabije. Tak dobrou" řekla jsem a krátce ho políbila. Popřál mi sladký sny a odešel. Zanedlouho přišla Tam celá v oblacích. Byla jsem ráda, že je zase šťastná.
"Jared je tak úžasný. Moc ti děkuju Beky, žes ho pro mě pozvala."
"Nemáš vůbec zač. A teď se běž umýt ať si potom můžeme povídat v posteli" nakázala jsem jí a hodila po ní moje pyžamo. Byla jsem ráda, že jí koupel netrvá tak dlouho, protože se mi chtělo tak trochu spát. Chvilku jsme si povídaly, ale pak jsme to z ničeho nic zalomily obě dvě najednou a spaly jsme jako zabitý.




Ahoj,
jsi snílek a rád/a se odpoutáváš od reality? Tak se stáň jedním z nás, můžeš být hrdinou a ovládat svůj osud. Užiješ si spoustu zábavy a určitě nebudeš litovat.
Jedná se o rpg hru, která se nachází na mountville-rpg.blog.cz . Koukni se tam a když tě náš nápad zaujme, registruj se ;) Těšíme se na nové tváře! :)
Máš velmi zajímavý a pěkný blog :)