close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Tento blog je pozůstatkem mého mladého já, na které ráda vzpomínám." Sobik, 2019

Kapitola 26

13. března 2011 v 21:31 | Sobik |  Raphael as Dracula
Když ráno zazvonil budík, vůbec se nám nechtělo vstávat.
"Mně se nechce do školy" bručela Tam.
"Mně taky ne" hrabala jsem se z postele a šla do koupelny jako duch. Upřímně jsem ale byla ráda, že už mi splasknul ten kotník. Teda ještě jsem kulhala, ale nebylo to tak hrozný. Myslím, že zítra už budu moct normálně chodit. Rychle jsem se umyla a šla hledat nějaký oblečení jak pro mě, tak pro Tam. Vybrala jsem Tam parádní kousky z mýho šatníku, u kterých jsem si byla jistá, že jí budou perfektně slušet. Ani neměla námitky, takže si to hned oblíkla. Moc jí to slušelo.
"Dneska by mohl být docela dobrý den, až na to vstávání teda" řekla jsem u snídaně.
"Podle čeho usuzuješ?" zeptala se mě mamka a nasypala si müsli.
"Nevím, mám takový tušení."
"To já si teda myslím, že dneska bude špatný den. Mám takový ten pocit, znáte to, když máte nějaký tušení?" zeptala se nás Tam. Obě jsme přikývly. Ale jak se později ukázalo, pravdu jsme měly obě dvě. Celý den probíhal poněkud v pohodě. Taková ta středoškolská nuda a trapné poznámky učitelů. Dokonce jsme s Tam usoudily, že si vás lidi začnou všímat až po tom, co s někým začnete chodit. Jakmile se celá škola dověděla, že Tam oficiálně chodí s nejlepším fotbalistou a skoro nejhezčím klukem ve škole, hned za ní všichni dolejzali.
"Nevim, ale přijde mi, že ty holky dolejzaj jenom pro to, aby si jich Jared všiml" nadávala Tam cestou do další třídy.
"To chce klid" uklidňovala jsem jí.
"Klid? Nechápu, jak můžeš být nejpopulárnější holka ve škole, aniž by ses z toho nezhroutila. Ještě že ti je Raphael tak věrnej, že se nemusíš bát, aby ti nezdrhl za jinou" sdělila mi.
"Tím chceš říct co?! Myslím, že Jared není tak hloupej, aby se na tebe vykašlal. Vždyť se podívej, vybral si tebe. Na škole je snad milion holek, ale super slavnej sexy fotbalista si vybral tebe." A byla to pravda. Ne že by Tam nebyla hezká, to jo. Možná i víc než kterákoliv jiná. Ale byla taková ta tichá, nemastná neslaná, co si na párty vezme radši kalhoty než minisukni. A hlavně kluci jdou spíš po holkách, co jsou populární a maj honě kamarádu a takový věci.
"To je fakt. Docela se tomu i divím. Vlastně těžko uvěřit, že chodím s nejkrásnějším fotbalistou, o kterýho se holky perou." Vypadalo to, že sebevědomí jí stouplo o jeden stupeň. Pak už celej den probíhal normálně. Občas se mě někdo zeptal na mojí sloní nohu. A občas někoho Tam odpálkovala tak, že zůstali všichni koukat. Docela jsem se u toho i bavila. Bylo vážně vtipný, když se tichá dívčina, kterou všichni považujou za tu hodnou, rozeřvala přede všema na chodbě na holku, co na ní měla narážky. Všichni, kdo byli svědkem, jí potom tleskali. Vážně dobrej den. Teda až do odpoledne. Akorát jsme všichni vyběhli ven, směrem domov, když se Tam zarazila a zůstala stát jako opařená. Koukla jsem směrem, kterým upírala oči. U hlavní brány stáli její rodiče. No tak tohle nedopadne dobře. Bylo mi jasný, že její rodiče udělaj scény, lidi nelidi. Jakmile jí zmerčili, už to jelo.
"Tamaro! Jak jsi mohla jen tak utýct z domu a nedat o sobě vědět?!" rozkřičel se na ní její táta a rázoval si to směrem k nám. Tam se schovala za mě.
"Já jsem neutekla. Tys mě vyhodil, jestli si nevzpomínáš" odpověděla mu. Já se jenom modlila, ať nedostanu facku já.
"Nebuď na mě drzá. Bodejď bych tě nevyhodil, když se z tebe stala coura" řval její otec na celý areál. Chudák Tam.
"Coura? To že v sedmnácti začnu s někým chodit, tak jsem coura? To říkáš o svý dceři?! Vždyť ho ani neznáš!" rozzuřila se Tam. Proč musím být mezi nimi?? To je o sluch. Koukala jsem se kolem, jestli náhodou neuvidim zázrak. Ze dveří akorát vycházel Jared a okamžitě se zarazil, když uslyšel, že nějakej cizí chlap řve na Tam, že je coura. Chvilku jsem ho pozorovala, ale on ani na nic nečekal a okamžitě se vydal k nám.
"Myslíš, že bych chtěl poznat nějakýho parchanta, co kazí mojí milovanou dceru?!" Úplně se to v něm vařilo. Jestli z tohohle vyváznu živá, tak se snad začnu i modlit. Tamin otec chtěl ještě něco dodat, ale přerušil ho Jared. Vypadalo to, že on se smrti nebojí, když se obtěžuje oslovit zrovna jeho.
"Promiňte, ale ještě jsem neměl to potěšení se vám představit. Jmenuji se Jared Brantt a jsem ten parchant, který kazí vaší dceru" představil se Jared. Já s Tam jsme se na sebe podívaly s vykulenýma očima a čekaly jsme na reakci jejího otce. Ten zůstal stát a koukal, jako by mu někdo oznámil, že zbourali jeho dům. My jsme pořád čekaly, co z něho vypadne. Vypadalo to, jako by se zastavil čas. Všichni jenom koukali a čekali. Ticho prolomila Tamina matka, která se asi konečně rozhodla, že bude stát za svojí dcerou.
"Moc mě těší. Jsem Tamary matka a tohle" podívala se na jejího muže, "tohle je její otec" řekla zklamaně. Jared se na ní usmál.
"Moc mě těší. Nechci se nějak vtírat, ale chci vám jenom říct, že si nemyslím, že by Tam byla coura, jenom proto, že se se mnou rozhodla chodit. Myslím, že na svojí dceru můžete být pyšní" sdělil jim Jared a přistoupil k Tam. Ta se na něj usmála a vzala ho za ruku. Pak promluvila.
"Myslím, že se za mě nemáš proč stydět. Jsem slušná, hodná a nikdy jsem nic neprovedla. Nikdy na mě nebyly žádné stížnosti a známky mám dobré. Začala jsem chodit s tím nejmilejším a nejhodnějším klukem, jakýho si vůbec můžete představit. A je mi sedmnáct. Skoro osmnáct. Budu dospělá. To chcete, aby ze mě byla stará panna, kterou nikdo nechce, protože se k ní chovaj rodiče majetnicky a jsou nesnesitelní?! Nikdo nemá tak staromódní rodiče, jako jste vy. Jsme ve 21. století, tak si uvědomte, že jsem teenager na střední škole. Doba celibátu skončila" nandala to Tam jejím rodičům. Ti jenom nevěřícně koukali.
"Já…já…" nevěděl co má říct její otec.
"Byla bych upřímně ráda, kdybys už nic neříkal. Já se vrátím domů večer, pod podmínkou, že se zítra vzbudím živá a ne pod zámkem" řekla Tam a pak bez rozloučení odešla s Jaredem za ruku a se mnou v patách. Šli jsme k Jaredovi a celou cestu k němu nikdo nepromluvil. Jared neměl nikoho doma. Já jsem chtěla jít hned domů, ale když se Tam rozbrečela, rozhodla jsem se na chvíli zůstat.
"Já jsem tak zlá. Tohle bych jim nikdy neřekla" brečela mi na rameni.
"Udělala jsi, cos musela. Nejsi zlá" tišila jsem jí.
"Neber si to osobně Tam, ale to oni jsou zlí. Takhle tě na veřejnosti ponížit. Nikdo nebude mojí holce říkat, že je coura, když to není pravda" přidal se ke mně Jared.
"Jak se mnou můžeš být. Vidíš, v čem žiju?! Každý normální člověk by mě hned poslal někam" skuhrala skrz vzlyky.
"Ale mě tvoji rodiče nezajímaj. Ty jsi skvělá a já tě mám rád" vzal jí Jared za ruku. Připadala jsem si tam úplně zbytečná.
"Vážně?" podívala se na něj skrz svoje dlouhé mokré řasy. Štěstí bylo, že se nemalovala a nemusela teď vypadat jako šílený rozteklý emo. Předala jsem Tam Jaredovi a rozloučila se, protože jsem usoudila, že oni už to beze mě zvládnou.
"Tam měla úplnou pravdu. Dneska je vážně den blbec" řekla jsem mamce místo pozdravu a vylíčila jí všechno, co se stalo.
"Bože, chudák holka" kroutila hlavou. "Na to si musím dát něco pořádně kalorickýho" řekla a vytáhla kelímek se zmrzlinou. Já neváhala a přidala jsem se ke kalorickému kelímku a mojí mamce s pytlíkem mražený zeleniny na kotník navrch. Bylo skvělý jen tak sedět v kuchyni, přejídat se zmrzlinou a povídat si o všem možným.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama