close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Tento blog je pozůstatkem mého mladého já, na které ráda vzpomínám." Sobik, 2019

Kapitola 27

27. března 2011 v 14:14 | Sobik |  Raphael as Dracula
Raphael se dneska ani neobtěžoval přijít, tak jsme se já, mamka a kalorická bomba na stolečku, dívaly na naše nejoblíbenější filmy. Nakonec si mamka musela pustit Titanic a samozřejmě u něj na konci brečela jako želva.

Celý zbytek týdne se nedělo nic extra. Rodiče se Tam omluvili za jejich výstup a přijali i Jareda…což je u nich velký pokrok. Já jsem si občas vyšla s mamkou nebo s Tam, nebo i s oběma, do města, trávila slunečné dny s Raphaelem, nebo se psychicky připravovala na příjezd dvojčat. Takže byla taková ta městská nuda.
Jess s holkama přijela bohužel už brzo ráno.
"Beco vstávej. Jess už s holkama přijely" lomcovala se mnou mamka. Upřímně jsem byla ráda, že dneska u mě Raphael nespal. To by asi bylo nepříjemný překvapení pro mamku.
"Beco!" zvýšila mamka hlas. Já jsem nochotně zamručela, abych dala najevo, že jsem vzhůru.
"Vstávej. Holky už jsou tady, slyšíš?!" řekla a odešla. Já jsem se podívala na budík. Bylo osm ráno.
"No to si snad děláš srandu" nadávala jsem. Měla jsem sto chutí se zachumlat a spát dál. Ale to by mě mamka proklínala asi ještě rok potom. Neochotně jsem se teda vyhrabala z postele, natáhla župan a šla dolů. Nehodlala jsem se umýt ani převlíknout. Jen ať vidí, že mě vzbudily.
"Becy!" zapištěly holky a vrhly se mi kolem krku. Myslela jsem, že mě uškrtí.
"Jo taky vás holky zdravím" řekla jsem přidušeně. Teta Jess byla v obývacím pokoji, tak jsem jí jenom zamávala, jako že jí vidim. A pak začala absolutní smršť informací a otázek. Myslela jsem, že mi z toho bouchne hlava.
"Holky, holky! Nechcete si nejdřív vybalit? Pak by jsme mohly jít do města nebo někam…" navrhla jsem.
"Tak fajn, ale musíš nám všechno říct. Co se tady dělo, když jsme tady nebyly my" řekla Holly a šla pro kufry.
"Jo, tak toho moc nebude, protože bez vás je to mrtvý město" zakroutila jsem očima a šla nahoru. Než sem holky dotáhnou ty svoje těžký narvaný kufry, já se mezitím umyju a oblíknu. V pokoji na mě čekal Raphael.
"Teď ne…přijely holky a nechci aby tě tady viděly. Musíš chodit dveřmi, ale teď ne. To překvapení jeménem Raph si nechám na později" řekla jsem a vyháněla ho.
"No tak to je dobrý přivítání po ránu. Mylel jsem, že ještě budeš spát, že budeš mít krásný probuzení…a ty tady nejsi. A když přijdeš, vyháníš mě" mračil se na mě.
"Tak promiň, ale pochop mě" podívala jsem se na něj smutně.
"Já tě chápu, ale myslel jsem, že řekneš nejdřív aspoň ahoj nebo se usměješ nebo něco" řekl a zvedl se ze židle. Vzdychla jsem.
"Tak ahoj lásko" řekla jsem a objala ho. Pusu jsem mu dávat nechtěla…To mi připomíná…
"Musím se jít umýt a oblíknout a vyvenčit dvojčata" řekla jsem.
"Vyvenčit?"
"Jo, půjdeme do města…potřebuju, aby mluvily taky na obchody a ne jenom na mě."
"Tak já půjdu s váma, aspoň si budou všímat mě" zakřenil se Raph.
"Neee, to by dopadlo!"
"Tak fajn, tak za chvíli jsem tady" usmál se a vyskočil z okna, naž jsem stihla cokoliv říct. Tak tohle bude zabiják. Šla jsem se umýt a stihla jsem se dokonce i oblíknout. Pak jsem teda šla pomoct holkám s těma jejich kuframa.
"Neberete si toho ke mně čím dál víc?" zeptala jsem se jich.
"Já určitě ne, mám dva kufry jako vždy…to tady Holly" našpulila pusu Molly a podívala se na ní.
"No jo…ale víš jak, nový módní trendy, teplo a zima, balení kluků, párty a další věci" obhajovala se Holly.
"Tak fajn, ale doufám, že teď se převlíkat nehodláš. Jde se jenom do města" koukla jsem na ní.
"No to ani náhodou. Víš jak dlouho jsem musela v tomhle sedět?!" ukázala na svoje dokonale sladěné a uhlazené značkové oblečení a rozepla jeden z kufrů. Zakroutila jsem očima.
"Tak fajn, až budete na módní přehlídku hotové, přijďte dolů. Čekám maximálně čtrvt hodiny" řekla jsem a šla dolů.
"Beco, ukaž se mi konečně" rozpřáhla ruce teta, když jsem sešla schody.
"Taky tě zdravím teto" řekla jsem a objala jí.
"Ty jsi snad čím dál krásnější" prohlížela si mě.
"Ale koukám, že stále nepoužíváš žádný make-up."
"Ale jo teto, mám řasenku. Víc nepotřebuju" hájila jsem se. To holky měly celou výbavu, včetně drahých pleťových masek. No jo, když někdo žije v New Yorku…
"Stejně bych tě nejradši viděla jako modelku u nás na billboardech" řekla Jess a mamka vzdychla.
"Ale no tak. Jsem ráda, že bydlíme tady a ne tam" namítla. Chvilku jsme si ještě povídaly a pak přišly dolů holky.
"Tak můžeme vyrazit, hledat nějaký pěkný zboží" řekla Holly a táhla mě z obýváku.
"Tím jsi myslela oblečení nebo kluky?" zeptala jsem se jí a ani nečekala odpověď. Otevřela jsem vchodové dveře a za nima stál Raphael. Vykulila jsem oči.
"Páni, kdo je ten dokonale sexy kluk?" slyšela jsem za sebou štěbetání.
"Dík" řekla jsem mu a vyšla ven.
"Jsem Raphael" představil se holkám a ty jemu taky. Pak, když jsme šly ulicí, nenápadně nápadně s ním flirtovaly.
"Holky promiňte, ale tohle "zboží" je už zabrané" řekla jsem a táhla Raphaela od nich.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama