- Liz:
Když jsme šli zpátky k Sephovi, přišlo mi to dál, než předtím. Najednou se uprostřed ulice Sephirot otočil a zadíval se na okolí.
"Co je?" zeptala jsem se ho.
"Mám takový dojem, že nás někdo sleduje..." řekl a pokračoval v chůzi. Já šla za ním a pořád se otáčela.
"Já nikoho nevidím."
"A myslíš, že kdyby nás někdo sledoval, šel by přímo za náma?" podíval se na mě a já zrudla.
"No...ne no" řekla jsem. Seph zrychlil a já se stále otáčela ve snaze, že toho někoho uvidím. Bála jsem se, aby mě nesledoval Cloud nebo někdo z nich. Co když se Cloud doví, že jsem se Sephem za dobře?! Nechtěla jsem na to ani pomyslet. Najednou jsem si uvědomila, že bych byla strašně moc ráda, kdyby vylezl zpoza rohu a zavolal na mě "Liz tady jsem" nebo něco v tom stylu. Neviděla jsem ho ani ne jeden den a už mi moc chybí. Podívala jsem se na Sephirotha. Opravdu s ním chci být? Co vlastně chci?...Jsem sobec...vůbec nemyslím na to, co je správný...já jsem přece chtěla Clouda, máme se rádi, rozumí mi...a Kate...nemůžu jí v tom přece nechat....teď, když se konečně nastěhovala zpátky. Nejradši bych se otočila a běžela vstříc těm, co nás sledujou. Ale chci si o tom se Sephirothem rozumně promluvit. On to pochopí....snad. Utekli jsme teda těm, co nás sledovali a v pohodě se dostali zpátky k němu.
"Příště si sebou vezmu meč" hudroval a šel nahoru. Já mu chtěla říct, že si s ním potřebuju promluvit, ale už byl fuč. Stála jsem v hale jako opuštěné kotě. Rozhodla jsem se jít za Arisu...určitě bude v kuchyni.
"To už jste zpátky?" promluvila, když jsem vešla do kuchyně, ale na mě se nepodívala.
"No...někdo nás sledoval, tak jsme se radši vydali zpátky..." řekla jsem a posadila se na dřevěnou židli v rohu.
"To pána asi moc nepotěšilo, když u sebe neměl zbraň" usmála se na mě Arisu. Pochopila jsem, že ví jak zuří.
"Arisu, chtěla bych se vás na něco zeptat...teda spíš znát váš názor" načala jsem to, co mě tíží.
"Jen se svěřte slečno" řekla Arisu a sedla si na malou stoličku.
"Víte já..." a tak jsem se jí svěřila se vším, co jsem zrovna měla na srdci. Ona mě celou dobu pozorně poslouchala.
"A teď nevím, jestli mám zůstat nebo jít požádat Sephirotha o svolení jít domů..." ukončila jsem a čekala na její názor.
"Víte slečno, já osobně bych byla ráda, aby jste zůstala, ale to co jste mi teď řekla...no abych pravdu řekla, měla by jste se vrátit. Cítím, že mého pána milujete, ale ne natolik, aby jste tu zůstala."
"Takže myslíte, že bych se měla vrátit? To je správný?" Nebudu vám lhát, ale nevim přesně, co tím myslela.
"Asi ano."
"A měla bych utýct, nebo mě Sephiroth pustí?"
"Běžte za ním slečno. Jistě ho potěší, že před ním nechcete utýct" usmála se Arisu a poslala mě za ním. Já šla nahoru a přemýšlela, co mu říct. Ale když jsem se zastavila u dveří do jeho pokoje, nevěděla jsem nic. Chvilku jsem váhala a pak bez zaklepání otevřela dveře. Rozhlídla jsem se po pokoji, ale on tam nebyl. Už jsem chtěla odejít, když v tom vyšel ze dveří, kterých jsem si předtím nevšimla. Byl do půl těla a zrovna si rozepínal poklopec u kalhot. Zapomněla jsem, co jsem chtěla...ale pak se snažila soustředit.
"Liz?" zůstal na mě koukat, když mě spatřil. Asi nečekal, že za ním přijdu.
"Ehm...no...potřebovala bych si s tebou promluvit. A asi se ti to nebude moc líbit" řekla jsem a snažila se nekoukat na jeho dokonalé tělo.
"Dobře, tak povídej" řekl, jako by věděl, co chci říct.
"Chtěla bych se vrátit..."řekla jsem. Sephiroth mlčel a díval se z okna. Pak se zhluboka nadechl a podíval se na mě.
"Proč..." Nebyla to otázka. Já nevěděla co říct...měla jsem důvod, proč chci zpátky, ale taky jsem měla důvod, proč zůstat. A oba důvody byly tak nějak na stejné úrovni.
"Já nevím, prostě se chci vrátit....nevím jestli dělám dobrou věc, ale prostě jsem se tak rozhodla. A přišla si o tom promluvit s tebou. Nechci utýct...chci, aby jsi mě vzal domů" řekla jsem. Při slově domů jeho výraz posmutněl.
"Tak dobře...ale děláž ze mě mizernýho hajzla, když vracim ukradené zboží už druhý den" snažil se o vtip. Já jsem se na něj podívala s naprostou vážností.
"Ale aspoň jsi se u mě rychle uzdravila" přešel ke mně a sáhnul mi na místo, kde mě prošpikoval. Podívala jsem se mu do očí.
"Jdu se rozloučit s Arisu a pak mě odvedeš domů" řekla jsem chladně, i když jsem to tak nemyslela. Ale je to tak lepší. Nic na to neřekl a tak jsem šla dolů, rozloučit se s Arisu. Ta mi děkovala za mojí jednodenní přítomnost a řekla, že sem kdykoliv můžu přijít. Já jí za všechno poděkovala a vrátila se do haly, kde jsem hodlala počkat na něj. Ale Sphiroth už tam čekal na mě. Pak mě odvedl přímo do mého opuštěného pokoje. Za celou cestu až sem nic neřekl.
"Děkuju" zašeptala jsem ve tmě mého pokoje.
"Není za co, jsi tam, kde máš být" řekl Sephiroth a chystal se odejít.
"Počkej, vrátím ti šaty" chytla jsem ho za ruku.
"Nech si je, moc ti sluší. Já je beztak nepotřebuju." I když jsem ho neviděla, věděla jsem, že se usmál. Rukou jsem nahmatala jeho tvář a naposledy ho políbila. On pak bez rozloučení odešel. Já zůstala ještě chvilku stát a pak jsem šla za Cloudem....




No, tak to je hezký, Sephiroth se zachoval fakt moc hezky :) Super, jen tak dál.!!