Vyšla jsem na chodbu a přemýšlela, jestli bude Cloud ve svým pokoji. Bylo ještě moc brzo na to, aby s otevřel bar. Šla jsem teda k jeho dveřím a zaťukala. Nikdo se neozval, a tak jsem šla dovnitř. Tam panovalo stejné ticho, jako v mým pokoji.
"Cloude?" řekla jsem do tmy, kdyby tam náhodou někde byl. Nic. Vyšla jsem zpátky na chodbu a potkala se se Zackem.
"Liz?" koukal na mě zaraženě a překvapeně.
"Ahoj Zacku, nevíš kde je Cloud?" zeptala jsem se ho. Ten na mě pořád koukal zaraženě. Pak jsem si teprve uvědomila, že mě přece unesl Seph a najednou jsem tady a ještě v těch šatech.
"Jé promiň...já zapomněla, že jsem tady vlastně nebyla..." plácla jsem se do čela.
"No...ne no...ale co tady děláš?" zeptal se mě a vyznělo to tak, jako když tady nemám co dělat.
"Vrátila jsem se..." řekla jsem suše. V tom vyšla z jejich pokoje Kate. Zůstala na mě civět.
"Liz?" zamračila se na mě. Přemýšlela jsem, co jsem udělala špatně, že se ke mně chovaj tak odměřeně. Jenom jsem se blbě culila, protože jsem věděla, že přijdou další nepříjemný otázky.
"Musíme si promluvit" řekla a vtáhla mě do svýho pokoje. Zacka nechala blbě stát za dveřma. Ještě jsem ani nezabouchla dveře a už spustila.
"Kde ses tady vzala? Co to máš na sobě? Viděla jsem tě se Sephirothem na náměstí! Co to má jako bejt?!" Já jenom hluše poslouchala, ale při slovech Sephiroth a na náměstí jsem zbystřila.
"Cože?" vypadlo ze mě.
"No slyšelas ne?!" štěkla na mě a kecla si na postel.
"Ty jsi byla na tom náměstí?" zeptala jsem se jako tupec, i když to bylo úplně jasný.
"Jo. Viděl vás Zack. Pak jsme vás sledovali, ale vy jste se vypařili." Teď mi něco teprve došlo.
"Viděl nás Cloud?" Kate se na mě podívala, jako že pochopila.
"Ne. Neřekli jsme mu to. Byl by z toho akorát smutnej. Ale teď mi vysvětli, co blbneš? Proč se s ním taháš?" zkřivila ústa. Nevěděla jsem, co na to říct. Nechtěla jsem jí říct pravdu. Co když to nepochopí?
"Já se s ním netahám. Unesl mě, pamatuješ?" řekla jsem neutrálně a na ní se radši ani nepodívala.
"No na to vážně nejde zapomenout. Ale nevypadalo to, že by ses k němu neměla. A ty šaty, účes...co to s tebou je? Řekni mi pravdu..." Cítila jsem, jak na mě visí očima. Já jsem stála u dveří jako trotl a žmoulala si šaty.
"Liz prosím, jsme přece kamarádky." Podívala jsem se na ní a v tu chvíli si uvědomila, jak moc mi chybí. Jak dlouho jsem si s ní vlastně pořádně nepopovídala?! Po tváři mi začly týct slzy.
"Když my jsme se tak odcizily..." řekla jsem a utřela si slzy.
"To není pravda. Jsme na tom pořád stejně, jenom jsme prostě neměly čas si popovídat. A teď můžeme a ty nechceš...já ti vůbec nerozumím. Chci ti pomoct..." koukala na mě těma smutnýma očima. Já tam pořád stála a přemýšlela, co říct. Kate se zvedla a přišla ke mně.
"Ať už mi řekneš cokoliv, vždycky budu s tebou, pamatuješ?" usmála se na mě, když mi připomněla náš slib.
"Tak dobře..." řekla jsem a šla si sednout. Vlastně jsem ani pořádně nevěděla, co jí chci říct, ale pak jsem se rozhodla, že jí to prostě povim celý od začátku.
"Víš jak jsem ti řekla, že jsem ho chtěla od tebe dostat, aby ti neubližoval?! Byla to pravda, ale já jsem pak k němu začala něco cítit. Cloud to na mě poznal, tak jsem mu musela říct pravdu" začala jsem.
"Jo, říkal něco...jak tě Sephiroth unesl, tak byl nejvíc naštvaný na to, že k němu něco cítíš...Liz on tě má opravdu moc rád...a ty mu jenom rveš srdce z těla" poznamenala Kate. A měla pravdu. Jak se asi Cloud cítí...
"Já vím...ale nejen jemu..." Pak jsem Kate všechno řekla, včetně Genesise a toho, co se stalo u Sephirotha. Kate jenom tiše poslouchala a občas na mě zůstala koukat jako na pako.
"Bože...já už bych to asi nezvládla..." řekla nakonec.
"A zlobíš se na mě?" zeptala jsem se jí. Kate se na mě usmála.
"Jasně že ne, ty trdlo. Jenom je mi líto Clouda...měla by sis to v tý svojí hlavince urovnat a říct si, co vlastně chceš. Mysli na budoucnost..." poradila mi.
"Nechám si to projít hlavou a snad se rozhodnu dobře. Každopádně se jdu teď převlíknout a najít Clouda" vstala jsem, ale pak jsem se zarazila. "Ehm...nevíš náhodou kde by tak mohl být?" podívala jsem se na ní. Kate jenom pokrčila rameny. Já jsem chvilku přemýšlela a pak mě napadlo jedno jediný místo, kde bych ho mohla najít.
"Mam to" řekla jsem a běžela se převlíknout.
"Liz! Kam chceš jít? Venku už je tma" snažila se mě Kate zastavit.
"To je jedno. Potřebuju jenom Zackovu motorku" vyprostila jsem se ze šatů a natáhla na sebe rifle a huňatou mikinu.
"Liz neblbni...on se vrátí..." čapla mě Kate za ruku. Já jsem se na ní prosebně podívala.
"Dobře, jdu za Zackem. Ale odveze tě on. Myslim si, že mu to bude vyhovovat víc, než kdyby ti měl tu motorku půjčit" zakroutila Kate očima a šla. Já jsem si spletla vlasy do divnýho copu a běžela za ní.
"Viděla jsi jaký je venku počasí?! Do toho fakt nejdu. Liz je blázen" slyšela jsem Zacka.
"Jo asi jsem. A jestli mě neodvezeš ty, seženu si něco jinýho" sešla jsem dolů. Zack se na mě zamračil.
"A proč bych ti měl pomáhat. Ublížila jsi mýmu kámošovi."
"Jo a teď se to snažim napravit. Zacku prosím."
"Fajn, fajn. Ale nemysli si, že sis to u mě vyžehlila" máchal rukama kolem sebe. Vypadal jako puberťák. Kate jenom zakroutila hlavou a popohnala ho, aby už šel. Já jsem jí poděkovala a šla za ním. Otevřela jsem dveře a zůstala civět. Venku lilo jako z hasičáku. V tomhle přece nikde Cloud bejt nemůže... Zack jel, jak nejrychleji uměl, až jsme byli totálně promočený.
"Tady mi zastav, já už to dojdu. Stejně přesně nevím, kde to je. Kdyby něco, tak brnknu" řekla jsem směrem k jeho siluetě. Byla vážně velká tma.
"Fajn, ale nechceš si to ještě rozmyslet?" zeptal se mě Zack. Obloha se rozžahla a já viděla jeho ustaranej výraz.
"Ne já to zvládnu" řekla jsem a chtěla vyrazit. Zack mi ještě něco hodil do ruky.
"Myslím, že jí budeš potřebovat" řekl a pak odjel. Byla to baterka. V duchu jsem mu poděkovala a vydala se do lesa. Snažila jsem se jít podle toho, jak jsem si to vybavovala. Brzy bych měla být u vodopádu...ale hustě pršelo, takže jsem slyšela vodu ze všech stran. Byla jsem tak trochu v koncích.
"Cloude?" zařvala jsem do tmy a pokračovala v cestě. Zavolala jsem ještě párkrát a pak jsem zmlkla, když jsem za sebou uslyšela šramot. Co když tady nejsem sama a Cloud to není? Cítila jsem, jak se mi rozbušilo srdce a snažila se baterku nastavit tak, aby osvítila co nejvíce prostoru.
"Halo?" uslyšela jsem svůj roztřesený hlas. Najednou se něco sneslo z nejbližšího stromu. Vypadalo to podivně ohromně. Ani jsem na to nedokázala posvítit jak se mi klepaly ruce. Snažila jsem se zůstat v klidu, ale jakmile se to vydalo směrem ke mně, začala jsem příšerně ječet.
"Auuuu...hej hej, nechceš přestat?" řeklo to něco a čaplo se to za hlavu. Mě najednou došlo, že ten hlas znám...a pak mi cvaklo, že to je Cloudův hlas. Konečně jsem našla odvahu a posvítila na něj.
"Panebože! Myslela jsem, že to je něco příšernýho..." podlomily se mi kolena.
"Liz?" řekl překvapeně Cloud a zamžoural. Sklopila jsem baterku, aby na mě viděl. Jakmile mu to přítmí dovolilo, oči se mu rozšířily a už mě objímal.
"Co tady děláš?" zeptal se mě.
"Přišla jsem tě hledat. Kate se Zackem mi řekli, že jsi odjel a ještě se nevrátil."
"Jak jsi od něj utekla?" zeptal se mě na Sephirotha.
"Já neutekla...poprosila jsem ho, aby mě vzal domů" přiznala jsem. "Mě to tak mrzí...já...nechtěla jsem ti ublížit, ale ubližuju snad každýmu v mým okolí včetně sebe. Cloude já ho mám opravdu ráda...." Cloud se na mě smutně a šokovaně podíval. Pak jsem se nadechla a dopověděla to. "...mám ho ráda, ale tebe miluju a nedokážu bez tebe být."
Cloud se ode mě odtáhl.
"A to pro mě znamená co? Tohle mi láme srdce" zadíval se na mě a čekal.
"Já...já s tebou chci opravdu být, ale když...jestli se objeví Seph...já...já nevím, opravdu nevím. Nechci ti ublížit, ale on mi není úplně lhostejný. Nevím, co mám dělat..."
"Ale takhle už to dál nejde. Nechci se každý den probouzet s doměnkou, že mi můžeš zmizet s ním, že tě s ním uvidím, že uvidím JEHO!" zkřivil výraz. Pak se uvolnil.
"Jenom prostě chci zpátky svojí krásnou, milou, hodnou a roztomilou Liz..." řekl a zvedl se ze země. Já jsem pořád seděla a v hlavě mi řvala spousta myšlenek. Pak jsem se zvedla ze země a vážně se na něj podívala.
"Já to napravím!" řekla jsem odhodlaně.




Tak koukej psát jako další, jinak se asi zcvoknu...honem honem :D Jinak je to fakt moc pěkný!!