close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Tento blog je pozůstatkem mého mladého já, na které ráda vzpomínám." Sobik, 2019

37. kapitola

10. dubna 2011 v 23:45 | Sobik |  Final Fantasy - Šílený příběh
Cloud se na mě zamyšleně podíval. Nevěděla jsem, co můžu z jeho výrazu vyčíst.
"Víš z čeho mám největší strach?" prolomila jsem narůstající ticho. Cloud zakroutil hlavou.
"Bojím se, že když odmítnu Sephirotha, začne zase řádit a bejt zlej." Čekala jsem na jeho reakci.
"Snad to zvládnem, ale já se vážně nechci dělit o jedinou drahocennost" zamračil se Cloud.
"Ublížila jsem ti hodně?" zeptala jsem se ho najednou. Nic neřekl, takže asi jo. Nevěděla jsem, co na to říct. Nechtěla jsem mu ještě víc ublížit. Chtěla jsem ho obejmout, vzít za ruku, odhrnout jeho mokré vlasy z obličeje...cokoliv...ale bála jsem se jeho reakce. Pak mi zazvonil mobil....Jak můžu mít signál v lese a ještě v tomhle počasí???
"Halo?" zvedla jsem hovor.
"Liz! Jsi v pořádku? Našlas ho? Kde jsi?" vyšilovala Kate. Já se podívala na Clouda, který zíral do blba....nebo možná na blba.
"Jo jsem a našla. Jsem momentálně v lese" rozhlídla jsem se kolem do tmy a vzdalovala se od Clouda, abych si s Kate mohla promluvit.
"A co, jak jste na tom? Hodláte se vrátit ještě dřív než skončí tohle počasí?" zeptala se ironicky.
"No momentálně řešíme....nebo spíš mlčíme...to jak jsem mu ublížila" řekla jsem a posadila se na kládu.
"Takže to není moc dobrý?"
"Já nevím..." vzdychla jsem.
"Snad se to zlepší...každopádně...nechtěli by jste to dořešit hodně rychle nebo aspoň tady? Začínáme o vás mít tak trochu strach..." zněla Kate ustaraně.
"Neboj...já to nějak vyřešim a snad přijedem...a když ne, zavolám..." řekla jsem a zavěsila. Cloud stál opodál...doufám, že neposlouchal.
"Nehceš se vrátit?" zašeptala jsem. Začínala mi být zima. Cloud stál jak solnej sloup.
"No tak...přece tady nechceš bejt celou noc....můžeš se zavřít ve svým pokoji a na všechny kašlat...v mym případě asi doslova...tohle odmarodim" řekla jsem a objala se rukama. Vypadalo to, že se Cloud pousmál.
"A myslíš, že mi někdy odpustíš?" snažila jsem se netřást....tohle začíná bejt vážný. Cloud doširoka otevřel ty svoje nádherný oči.
"Nekoukej na mě těma tvýma neodolatelnýma očima a řekni něco....udělej něco..." vrčela jsem. Jemu patrně zima nebyla....Ví vůbec, co to zima je?! Cloud ke mě přišel a objal mě. Teplo z něj doslova sálalo. Co to je? Kousnul ho vlkodlak těsně předtím, než jsem přijela?
"Hřeješ jako kamna" zabořila jsem se do něj.
"Zato ty jsi jako led" promluvil. Za tu dobu co nemluvil jsem snad zapomněla, jak zní jeho hlas.
"Taky mrznu..." řekla jsem a lepila se na něj, aby mi neunikl ani jeden kousek tepla.
"Odvezu tě domů" vyzvedl mě a nesl mě jako batole. Já ho objala rukama kolem krku a nohama kolem pasu. Jeho tvář byla milimetr ode mě.
"Mě? Snad nás ne..." řekla jsem vážně. Cloud jenom vzdychl. Cítila jsem, jak mě k sobě přitiskl ještě víc, jako by mě objímal. Neváhala jsem a zabořila mu ruce do vlasů.
"Cloude, chyběls mi a chybíš mi..." zašeptala jsem. Cloud mě najednou sundal na zem. Myslela jsem, že se naštval, ale už jsme byli u motorky.
"Taky mi chybíš..." řekl a bez jakýkoliv známky emocí si sedl na motorku. Já se posadila za něj a už jsme frčeli. Jel pomalu, aby do nás tolik nenarážel déšť. Já jsem ho pevně objala, políbila ho na krk a zavřela oči. Padla na mě únava a tohle mě vážně uspávalo. A asi jsem vážně usnula, protože když mě Cloud budil, stáli jsme před barem.
"Liz vstávej..." zatřásl se mnou.
"To už jsme tady?" řekla jsem rozespale a zívla.
"Jo...musíš se jít vyspat...zvládneš to?"
"A kam jdeš ty?" snažila jsem se zamračit se na něj a pomalu přitom slejzala z motorky.
"Ještě nevím" řekl a pomohl mi na nohy.
"Zůstaň" přitiskla jsem se k němu a zase usínala. Cloud vzdychl a posadil mě na lavičku opodál. Doufala jsem, že mě tady nechce nechat, protože nejsem schopná se doplazit až nahoru. Naštěstí šel jenom zaparkovat stroj. Pak mě vzal do náruče a nesl mě potichu nahoru. Byl tady klid nato, že byl bar otevřenej... Cloud mě odnesl do pokoje.
"Počkej chvilku, donesu ti něco na spaní...zatím se můžeš svlíknout" řekl a zmizel. Já ze sebe neochotně sundala to studený oblečení včetně promočenýho spodního prádla a pak si vzala od Clouda triko co mi donesl. Vlezla jsem do postele a během vteřiny spala.
Ráno mě probudila zima. Chtěla jsem nahmatat peřinu a zachumlat se, ale místo toho jsem nahmatala něčí tělo. To mě probudilo úplně. Otočila jsem se. Vedle mě spal nahý Cloud. Byla jsem v jeho pokoji. Pamatovala jsem si jenom to, že jsem se svlíkla a padla do postele. Cloud mě odnesl k sobě? Chtěla jsem nás oba přikrejt...deka byla u Clouda na zemi. Natáhla jsem se přes něj, abych jí mohla zvednout, ale probudila jsem ho.
"Liz?" podíval se na mě rozespale.
"Probudila jsem tě...promiň. Jenom jsem chtěla deku" vzala jsem jí do ruky.
"Dobrý, ale mačkáš mi..." podíval se směrem ke svýmu přirození, přes který jsem měla půlku těla. Zrudla jsem, vytáhla deku nahoru a přikryla se s ní.
"Proč si mě neodnesl ke mně?" zeptala jsem se ho. Neodpověděl mi.
"Tak fajn, tak zase dobrou" řekla jsem, otočila se a dělala, že spím.
"Protože jsem tě tu chtěl mít...ten pocit, že tady jsi, že mi tě nikdo neodnese..." odpověděl mi. Já se na něj otočila.
"Já myslela, že jsi na mě naštvenej."
"To neznamená, že tě tady nechci mít" řekl a koukal do stropu. Já jsem na to nic neřekla a otočila se zpátky, abych mohla dál spát.
"Liz?"
"Hm..."
"Co kdyby jsme zkusili být jako dřív...respektivě jako předevčírem?"
"Myslíš jako rozhádaná se Sephem, s dírou v boku a přemejšlet, co je na mě tak extra, že se do mě zamilujou tři muži a stihnou se o mě poprat?" otočila jsem se na něj zpátky.
"Cože?" vykulil Cloud oči.
"Jo slyšel jsi dobře" vzdychla jsem. "Já to prostě nechápu. Příště radši budu mlčet..."
"No nevím, co říct. Genesise ještě možná chápu...obdivuješ ho. Ale Sephiroth? On je do tebe opravdu zamilovanej?"
"Já myslela, že to je jasný. Ještě jak jsem řekla, že když mu dám košem, tak mam strach, že něco vyvede."
"No tak to je vážně super. To o tebe budu pořád bojovat?" zamračil se.
"Cože? Ne! Nemusíš o mě bojovat. Jednou to nestačilo?" sáhla jsem si na jizvu. Cloud mi vyhrnul triko, aby se na ní podíval. Když jí uviděl, jeho výraz posmutněl.
"Byl bych radši, kdyby se tohle nikdy nestalo" přikryl mi jizvu. Vzala jsem jeho ruku a propletla si s ním prsty.
"Já bych byla radši, kdyby se nestalo víc věcí v mym životě" řekla jsem a hrála si s jeho rukou.
"Doufám, že toho mě nezahrnuješ."
"Ne. Ty jsi to nejlepší, co mě potkalo" řekla jsem a usmála se na něj.
"Promiň."
"Za co?" nechápala jsem.
"Byl jsem na tebe zlý....choval jsem se k tobě hnusně, i když za to vlastně nemůžeš...tomu neporučíš. A proto bych ti já odpustil cokoliv, protože tě miluju...a tomu neporučím..." řekl vážně. Já na něj jenom zůstala civět.
"Dobře...ty taky promiň...a děkuju" řekla jsem a přitulila se k němu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 wenndy-sobik wenndy-sobik | Web | 11. dubna 2011 v 14:43 | Reagovat

Juuu, takový krásný usmíření :D Písej dál a rychle :D

2 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 11. dubna 2011 v 19:17 | Reagovat

No usmíření....to ještě není tak 100%...nevim jestli je mam usmířit nadobro nebo ne:D:D

3 wenndy-sobik wenndy-sobik | Web | 11. dubna 2011 v 19:18 | Reagovat

NO, vždyť víš :D Já bych řekla, že by to mohlo bejt asi tahle.... :D no, přesně takhle :D ty víš jak sakra !!!! :D

4 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 11. dubna 2011 v 19:22 | Reagovat

:D:D:DJaj...no vim...ale nevim...to je fuk:D já to nějak vymyslim:D:D snad...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama