close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Tento blog je pozůstatkem mého mladého já, na které ráda vzpomínám." Sobik, 2019

42. kapitola

21. dubna 2011 v 17:22 | Sobik |  Final Fantasy - Šílený příběh
  • Liz:
"Cloude" okamžitě jsem za ním běžela. To jak reagoval...to nebylo dobrý. Ani na chvilku se nezastavil, nepočkal, neposlouchal. A protože jsem byla malá, nemohla jsem ho dohnat. Zastavila jsem ho až venku, když jsem mu skočila pod motorku. Právě se rozjížděl, takže mě přejet nemohl.
"Já to vysvětlím...vlastně není co. Jenom jsem řekla, že tady byl Sephiroth, nic víc. Co to s tebou je? Proč si se mnou rozumně nepromluvíš jako vždycky?" podívala jsem se na něj prosebným pohledem. Cloudův tvrdý výraz povolil a on vzdychl.
"Já už prostě nemůžu...tys mi totálně a natvrdo rozervala tohle" ukázal na místo, kde je srdce.
"Jak?" V puse jsem měla najednou sucho.
"Jak? Jak asi. Moc dobře vím, co k němu cítíš. Je to jasný jak facka. Ani nechci vědět, co se dělo, když tady byl. Vlastně ani nepotřebuju...je mi to jasný. Ale řekni mi jedno...proč děláš, jako by se nic nedělo? Vždyť se něco děje! Copak to nevidíš, jak moc tě miluju a ty mě hážeš do odpadu rychlostí blesku?" Do očí se mi začaly řinout slzy. On má pravdu.
"Cloude...já..." nevěděla jsem, co říct.
"Prostě běž pryč" slezl z motorky a šel zpátky dovnitř.
"Ale já tě miluju" řekla jsem najednou.
"Ale to zřejmě nestačí" věnoval mi jeden jedinej pohled a pak zmizel za dveřma. Já zůstala stát na silnici a opakovala si v hlavě to, co se právě stalo. Pak jsem vzala na vědomí jeho slova, ať jdu pryč. Otočila jsem se a odkráčela. Neměla jsem ponětí kam půjdu. K Sephovi se mi nechtělo. Akorát by to ještě zhoršilo mojí situaci. Ani jsem neměla žádný peníze...vydím to na lavičku na náměstí. Nebylo to zase tak daleko.
"Liz?" ozvalo se za mnou, jen co jsem dosedla na lavičku. Utřela jsem slzy a otočila se.
"Gene?" Tak toho bych tady vážně nečekala...
"Stalo se ti něco?" sedl si ke mně. Já se na něj podívala a řekla si, že ani nemá ponětí, co všechno se mi stalo od posledního setkání.
"Ne nic..." řekla jsem odtažitě.
"Dobře..." dal mi najevo, že se už na nic ptát nebude. Pak se rozhlídl kolem.
"Kde máš Clouda?" podíval se na mě.
"Proč se ptáš? My už spolu nejsme...jsem tady sama a přemejšlim, kam půjdu" vyklopila jsem to na něj.
"Jakto? Co se stalo?" vyzvídal.
"Víš, já o tom vážně nechci mluvit" odbyla jsem ho zase.
"Ok...ale jestli chceš, můžeš jít ke mně" nabídl mi a krásně se na mě usmál.
"No tak to už by byl vrchol všeho...neber si to špatně, ale Cloud ví, že mě máš rád a kdyby se dověděl, že jsem u tebe...nooo...asi by mě zabil a to doslova" představila jsem si rozzuřenýho Clouda a mě v obětí Gena. Otřásla jsem se.
"Zase tě otravoval Sephiroth?" Já na něj zůstala koukat.
"Otravovat?....No asi bych to takhle nenazvala..."
"Tak mi řekni, co se stalo...jako přítel příteli" usmál se na mě a čekal. Já jsem vzdychla a pak jsem mu to teda všechno hezky vyklopila.
"No Cloud se k tobě nezachoval moc hezky" poznamenal Gen.
"Ne, on udělal, co musel...já mu zlomila srdce. Kdybych ho zlomila tobě a ještě takovýmhle způsobem, chtěl bys mě mít potom na očích?" zeptala jsem se ho.
"To nevím...to je těžký....ale asi bych to taky udělal. Ale nevyhodil bych tě z tvýho jedinýho domova...to od něj bylo vážně hnusný" vysvětlil mi.
"Jo bylo...jenže on ví, že mam kam jít. Ale já momentálně k Sephirothovi nechci. Já vlastně ani nevim, co chci."
"Ale asi k němu budeš muset jít. Než se naděješ, bude tma a zima a ke mně jít nechceš..." přemlouval mě.
"Asi máš pravdu" řekla jsem a zvedla se z lavičky.
"Můžu tě k němu aspoň doprovodit?" nabídl se.
"Jo. Budu ráda...třeba tě i pozve na večeři a ty mě uvidíš v super skvostných šatech" zakroutila jsem očima a pak jsme se vydali na cestu. Ta nám utekla docela rychle, když jsme si povídali. A než jsem se naděla, zase jsem stála před tou honosnou vilou.
"Tak co, zazvoníme, nebo tam vrazíme rovnou?" mrkla jsem na Gena.
"Jak chceš...ta jsi tady jako doma." Jo, tak to je fakt.
"Fajn, jdem dovnitř" řekla jsem a vydala se přes širokej chodníček ke dveřím. Pak jsem se ocitla ve známé hale, kde bylo ticho jako v hrobě.
"Sephe?" zavolala jsem směrem nahoru.
"Slečno Liz? Genesisi? Kde se tady berete?" vykoukla Arisu z kuchyně.
"Zdravím vás Arisu...já jsem tady pouze jako doprovod" pozdravil se Gen s Arisu.
"A já jsem se sem přišla ubytovat..." řekla jsem smutně, ale Arisu byla nadšená.
"To je skvělé. Pána to určitě potěší...zůstanete na večeři?" obrátila se na Gena.
"No já nevím...jestli mě tady Sephiroth bude chtít..." řekl nejistě Gen. Když spolu mluvili naposled, pohádali se...kvůli mně...jaká to radostná připomínka.
"Jistěže ano. Přivedl jsi mi Liz" ozval se Sephiroth ze schodů a kráčel po nich jako bůh.
"Taky tě zdravím Sephirothe" podíval se na něj zkoumavě Genesis. Já jsem dělala, že tam nejsem.
"Pane, slečna Liz se vrátila" upozornila na mojí přítomnost Arisu. Díííky.
"Ano všiml jsem si. Šla by jste prosím připravovat večeři? Určitě mají hlad" poprosil jí slušně Seph, aby zmizela. My tam stáli jako tvrdý Y. Když Arisu odešla, Sephiroth se na mě dlouze zadíval. Ale pak si uvědomil, že je tam s náma Gen...asi na sobě nechtěl dát nic znát....že zjihnul. Naposledy se před ním předvedl, jak krutý dokáže být.
"Jsem rád, že jsi zase tady. Odvedu tě do tvýho pokoje, aby ses mohla upravit a přijít za náma. My budeme zatím v obývacím pokoji...trefíš tam že jo Gene?!" usmál se na Gena a vzal mě za rameno.
"Ale já to zvládnu sama..." řekla jsem a chtěla jít nahoru.
"Ne já půjdu s tebou...stejně ještě něco potřebuju nahoře" zvýšil na mě hlas, abych mu neodporovala. Gen šel mezitím do obýváku....tam jsem ještě nebyla. Cestou do mýho pokoje jsem ani nepípla...přišlo mi, že Seph není ve svojí kůži.
"Já už to zvládnu...vím, kde mám svůj pokoj" řekla jsem, když jsem zašli do chodby, kde byl můj pokoj.
"Promiň, že jsem na tebe vyjel...já...jenom jsem se s tebou chtěl přivítat...a před ním...no prostě jsem chtěl mít trochu soukromí" řekl a pak mě objal. "Jsem opravdu rád, že jsi tady...proč ses vrátila?" zeptal se mě. Mně začaly týct slzy a všechno jsem mu vyklopila.
"Já si toho Clouda podám. Takhle s tebou zacházet nebude!" rozčiloval se.
"Ne...prosím ne. Můžu za to já...já jsem mu ublížila. Nech ho prosím být...jsem teď aspoň s tebou ne?!" zahrála jsem to do autu. Seph se na mě usmál a pak mě něžně políbil.
"Měl bys jít dolů za Genem. Stejně určitě ví, proč si šel se mnou nahoru" poslala jsem ho za ním a šla se upravit. Když jsem byla umytá a skvostně oblečená, šla jsem za nimi. Cestou jsem potkala Arisu, která mi sdělila, že večeřebude za chvíli. Když jsem přišla do obýváku, všechno jako by ztichlo a oba na mě koukali. Sephiroth se usmíval a Genovi spadla údivem držka.
"Byla bych ráda, kdyby jste na mě přestali civět" řekla jsem a sedla si naproti nim.
"Sluší ti to" pochválil mě Gen a po očku koukal na Sephirotha, co on na to.
"Díky." Pak nastala trapná chvíle ticha.
"Víte co, byla bych ráda, kdyby jste se chovali tak, jako vždycky. Tohle ticho je děsný...prostě si to ujasníme. Sephiroth mě má rád, Genesis mě má rád, já mam ráda Sephirotha, Genesis je můj přítel...ale miluju Clouda..." uzavřela jsem, abych jim dala na jevo, že Cloud je u mě pořád na prvním místě. Oba se na mě nejdřív culili, ale jakmile jsem se zmínila o Cloudovi, hned nasadili kamennej výraz.
"Já vím, že se vám to nelíbí...ale ani po tom, co se stalo ho nepřestanu mít ráda."
"Dobře, bereme to na vědomí, ale o něm se teď snad bavit nebudeme ne?!" podíval se na mě Sephiroth.
"Ne...jenom jsme si ujasnili, jak to je. Nechci, aby jste po sobě celej večer pokukovali, co ten druhej na to...já nejsem žádná soutěžní trofej. Já jsem já a beru na vědomí, že mě máte rádi, tak toho nechte" domluvila jsem a popadala dech. Oni mi všechno odkývali.
"Večeře je už hotová" přišla nám sdělit Arisu. My jsme se zvedli a šli do jídelny, která zase byla napraná jídlem. Sedli jsme k jídlu a já na nic nečekala a pustila se do jídla, protože jsem dneska ještě nic nejedla...divím se, že jsem to vůbec přežila. Zbytek večera proběhl v pohodě, občas jsme se i zasmáli a pak šel Genesis domů. My jsme šli ještě zpátky do jídelny, protože jsem měla hroznou chuť na ty dezerty, co tam byly...jak to může Arisu všechno tak dokonale zvládat? Seph se na mě celou dobu díval...což mě znervózňovalo...a pak, když jsem šla spát, doprovodil mě do pokoje. Byl na mě moc hodný a ani nic nezkoušel. Ani jsem se nesvlíkla ze šatů a kdybych sebou neplácla na postel, asi bych usnula ve stoje.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 wenndy-sobik wenndy-sobik | Web | 21. dubna 2011 v 17:51 | Reagovat

Hmmmm, to je tak kráááásný :) bože honem další :D

2 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 21. dubna 2011 v 17:57 | Reagovat

Týjo a já si říkala to je zase trapný drámo todle:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama