"Já to prostě nechápu" řekla jsem s plnou pusou.
"Co nechápeš?" podíval se na mě Zack.
"No všechno...hlavně jako Clouda...jak může bejt až tak hnusnej? To je jako parodie na pohádku, kdy královně puklo srdce a stal se z ní vzaždící maniak...."
"Ber ho s rezervou...vždycky byl takovej ten morous než...no.."
"Cceš říct než se potkal s Liz?" doplnila jsem Zacka.
"No jo no...Ale na druhou stranu, když to tak vezmeš, tak je vlastně dobře, že je teď Liz pryč. Třeba si Cloud uvědomí, že mu vlastně chybí." Vlastně měl pravdu. Ale co když je Liz u Sephirotha? To je to co mi dělá starosti.
"To sice jo, ale co když je teď zrovna u Sephirotha?" podala jsem mu svojí myšlenku.
"Momentálně je to to nejmenší, co nás může trápit. Já vím, že ho nemáš ráda a ke vztahu Liz s Cloudem to moc nepomůže, ale aspoň má kde být..." Zack mě vzal za ruku. Úplně jsem zapomněla na ten incident s ním. On mi rozumí a hlavně se mám komu svěřit ohledně všeho, co se momentálně děje. Docela se vlastně divím, že je proti názorům Clouda.
"Zacku, co kdyby sis rozumně promluvil s Cloudem...jako chlap s chlapem, kámoš s kámošem, Zack s Cloudem..."
"Já tě chápu...ale nemyslím si, že to je dobrej nápad. Cloud má svojí hlavu a je to kámoš, takže bych s ním nechtěl mít nějaký ty rozpory" snažil se z toho Zack nějak vymluvit.
"No a kdo jinej s nim má promluvit když né ty?! Já určitě ne...to by skončilo špatně a ještě by se k nám akorát tak přidal jeho Buster Sword. Jedinej kdo teda zbývá je...Tifa...už předem je mi jasný, že do toho nepůjde..." V duchu jsem přemýšlela, jak jí to říct. Hele Tif, Zackovi se nechce, já bych se s Cloudem poprala, takže jsme hlasovali - s Cloudem si promluvíš ty. Hahaha, tak to mi nesežere.
"Zkusit to můžem, ale dneska bych se na to už vyprd. Ale třeba s ním už mluví. Jsou přece jediní, kdo zůstal u stolu. Tak mu třeba do hlavy vtlouká ty její řeči typu Cloude co to s tebou je?!...no uvidíme zejtra. Teď by jsme si měli radši odpočinout" navrhl Zack a svlíknul se ze svýho oblečení, čímž jsem měla k jídlu pěknej výhled...lepší než televize. Musela jsem se pousmát.
"Fajn, já to jenom dojim a přidám se" řekla jsem a zvedla se z postele, aby jí Zack mohl rozestlát.
- Liz:
Když jsem se ráno probudila a rozhlédla se, kde to jsem, nálada mi hned klesla na bod mrazu. Ne tím, že by mi vadilo bejt u Sepha, ale spíš tím, že mi to připomínalo, co se včera stalo. Chtěla jsem se vrátit domů, ale nemohla jsem...nebyla jsem tam jedním dotyčným člověkem vítaná. Rozhodla jsem se, že aspoň zavolám Kate. Ani jsem se neobtěžovala s úpravama a převlíkáním a vyrazila za Arisu, abych se jí zeptala, odkud si můžu zavolat. Kolik je vlastně hodin? Na chodbě byly takový ty obrovský...Ale když jsem vylezla z pokoje, místo hodin mi zrak utkvěl na Sephirothovi, kterej stál hned za dveřma.
"Ahoj" pozravil mě. "Zrovna jsem tě chtěl jít vzbudit. Za chvíli bude oběd."
"Ahoj...kolik je vlastně hodin?" zeptala jsem se na to, co jsem chtěla zjistit jako první.
"Bude jedna hodina odpoledne." Zamručela jsem.
"Skvělý...mohla bych si zavolat?" Sephiroth se na mě tázavě podíval.
"Jenom chci zavolat Kate kde jsem a že jsem v pohodě, nic víc. Vracet se nechci...vlastně nemám kam" vysvětlila jsem mu můj požadavek.
"Dobře. Telefon je u mě na stole...uvidíš ho neboj. A já jdu zatím Arisu říct, že budeme obědvat trochu dýl, jak na tebe tak koukám" přejel mě pohledem a pak šel pryč. Já jsem neochotně zamířila k němu do pokoje a vytočila bar.
"Halo?" ozvala se Tifa.
"Ahoj Tif, to jsem já Liz. Mohla bys mi prosím zavolat Kate?" poprosila jsem jí.
"Jasně, tak chvilku počkej" řekla a pak jsem slyšela jenom ticho.
"Liz?" ozvalo se po chvilce, ale nevypadalo to, že by to byl Katein hlas.
"Kate?" řekla jsem nejistě.
"Ne. Cloud." Nastalo trapný ticho. "Kde jsi?" zeptal se mě po chvilce.
"Kde myslíš? Tam, kam jsem musela jít" odpověděla jsem rozčileně.
"Vypadni od toho telefonu. S tebou mluvit nechce!" slyšela jsem z druhý strany. Asi Kate.
"Ale teď se mnou mluví..."
"Prostě vypadni a nech jí! Liz?" ozvala se Kate ve sluchátku.
"Kate?" chtěla jsem se ujistit.
"Jo, už jsem to já. Kde jsi? Jak ti je?" chrlila na mě otázky.
"Jsem v pohodě a jsem u...u Sepha. Já vim, že bych tady neměla bejt, ale neměla jsem kam jít." Začaly mi týct slzy.
"Vrať se domů. To zvládnem. Nemusíš tam bejt."
"Ale já nevím jestli se chci vrátit. Nehodlám dál snášet ty vražedný pohledy a připitomělý kecy, jak za všechno můžu. Seph je na mě hodnej. Já vím, že ho nemáš ráda, ale já se potřebuju trochu uklidnit."
"Jak se u něj můžeš uklidnit? Zrovna u něj?!" naznačovala mi, že tohle není zrovna dobrej příklad uklidňujícího místa.
"Věř mi. On je na mě opravdu hodnej" ujistila jsem jí.
"Dobře, věřim ti. Hele, mohly by jsme se aspoň sejít, když nechceš domů?" navrhla Kate. Já jsem se podívala kolem sebe a řekla si, že by nebylo špatný pochlubit se, v čem si žiju. Akorát se budu muset zeptat Sepha.
"Mohly."
"Takže dneska v....kolik je...tak ve 4?"
"Dobře. Přijeď na náměstí...ale nikomu nic neříkej jo?!" Chtěla jsem s ní být sama.
"OK domluveno, tak zatím" řekla Kate a zavěsila. Já se šla rychle upravit a šla dolů na oběd.




Hmmm, zajímavé zajímavé :D Pěkný fakt :)