"Kde ses to naučila?" obdivoval mě Zack. Já se podívala na Tifu. Ta se na mě usmála.
"Měla jsem velmi dobrou učitelku" řekla jsem. Všichni se otočili na Tifu.
"Co s ním?" zeptal se najednou Cloud.
"Vyneseme ho ven" řekl někdo. Já se podívala na Liz.
"Promiň, ale já musela..."
"Já to chápu. Ale doufám, že to přežije" podívala se směrem k tý hromadě, co připomínala Sephirotha. Pak se obrátila na kluky. "Já vím, že to bude ode mě asi moc, ale odvezl byste ho někdo domů?" Cloud se Zackem se na sebe podívali.
"Je to na tobě kámo. Já tady mám jiný starosti" řekl Zack a podíval se na mě. Cloud se otočil na Sephirotha.
"Doufám, že se po cestě neprobere, jinak mu useknu hlavu" zvedl se od nás a vzal si Sephirotha na ramena. Liz šla za ním. Já jsem se snažila zvednout. Zack mi pomohl a posadil mě na nejbližší nerozbitou židli. Všichni se pomalu rozešli na svoje místa a debatovali. Nejspíš o mně. Teď budu legenda. Musela jsem se zasmát. Ale pak jsem zkřivila obličej bolestí.
"Jsi v pořádku?" zeptal se mě Zack. Já jsem se podívala na nohu, odkud ta bolest přicházela.
"Panebože!" vylítlo ze mě. Doteď jsem si toho nevšimla, ale měla jsem ve stehně zabodnutej kousek dřeva.
"Ježiši!" vykulil oči Zack. "Vydržíš to lásko? Seženu pomoc" začal Zack panikařit.
"Ne! Nikam nechoď a pomož mi dostat se nahoru do koupelny. Protože až tohle budu vyndavat, bude to asi hodně bolet" řekla jsem a zvedla se ze židle.
"Hej Kate! Pojď si s náma dát panáka" zařval někdo.
"Jo jo. Za chvíli" zařvala jsem zpátky a snažila se bejt v pohodě. Zack mě odvedl nahoru a cestou pořád říkal, že by mě měl odvízt do nemocnice. Jenže já nechtěla.
"Jestli se ti to nelíbí, tak běž pryč. Ale já rozhodně nikam nejdu. Aspoň ne dobrovolně" řekla jsem naštvaně a sedla si na okraj vany. Podívala jsem se na svojí nohu a chtělo se mi zvracet. Jakkoliv jsem s ní pohla, z rány začala vytejkat krev. Fuj. Ale přemohla jsem se. Právě jsem nakopala prdel Sephirothovi, takže teď to nevzdám. Nejsem žádnej srábek. Jsem Kate! Podívala jsem se na Zacka.
"Pomůžeš mi?" Zack se podíval na ten kus dřeva. Vypadalo to, že nemůže.
"Zacku, když mi to nevyndáš ty, budu muset sama. Nemůžu za to, že se ti to nelíbí. Kdyby se to stalo Tifě nebo Liz, neváhal bys a vyndal jim to hned." To mu dodalo odvahy. Zatnula jsem zuby a pak mi nohou projela taková bolest, že jsem málem omdlela. V uších mi hučelo a na tu nohu jsem se nemohla ani podívat. Stačilo mi, že jsem cítila ten proud krve.
"Kate! Kate! Jsi v pořádku?" zeptal se mě Zack jakoby odněkud z dálky. Skoro jsem ho neslyšela přes to hučení, který nabývalo na intenzitě. Bylo mi špatně. Snažila jsem se to rozdejchat. Pak jsem zavřela oči, zhluboka se nadechla a zeptala se Zacka, jak je na tom moje noha.
"No nevim. Teče tady hodně krve. Nevidim jak hodně je poškozená...ale řeknu ti že to vypadá děsně" sdělil mi naprosto s klidem. "Nerad to říkám, ale asi budeš muset do ShinRy." To to bylo až tak špatný?! Co se mi může stát, když tam pojedu? Tady o ShinŘe nikdo nemluvil. Když měla jet Liz do nemocnice, nikdo nechtěl, aby tam šla. Takže moje noha musí bejt fakt asi v kritickým stavu, když to Zack říká. Pak přišla Liz s Cloudem.
"Kate co ti je?" zeptala se mě vyděšeně Liz. Já jsem unaveně otevřela oči.
"Tak se podívej na mojí nohu!" vyštěkla jsem už naštvaně. Jestli se mě ještě někdo zeptá, co mi je nebo jak mi je, asi ho už zabiju. Liz se podívala na mojí nohu a zbledla.
"Co se stalo?" zeptal se Cloud Zacka. Ten mu všechno vysvětlil a já se modlila, ať všichni ztichnou. Ať to přestane bolet. Hučelo mi už v celý hlavě...chtělo se mi zvracet. Připadala jsem si jako zfetovaná.
"Zacku?" chytla jsem se ho, abych nespadla do vany. Cítila jsem, jak mě vzal do náruče, už napůl polomrtvou.
"Ztratila moc krve, já jí musim odnýst" slyšela jsem Zacka.
"Chceš to riskovat?"
"Zacku nevoď jí tam. Udělej to jako u mě." Hlasy se mi mísily a pak jsem o nich ztratila veškerý přehled. Asi jsem už omdlela. Ale mohla jsem jasně myslet a přemýšlet. Dělala jsem si v hlavě úvahy co když? co kdyby? a další. Pak jsem se začala probouzet. Píp. Píp. Píp. Nevim o tom, že by jsme si koupili budík. Pomalu jsem otevřela oči a podívala se, odkud ten zvuk přichází. Přístroj?
"Kde to sakra jsem?" řekla jsem nahlas. Přiběhl ke mně Zack.
"Už je vzhůru?" zeptal se někdo. Zack přikývl.
"Kde to jsem?" podívala jsem se na Zacka.
"Jste na klinice ShinRy" přišel ke mně ten někdo. Zřejmě doktor.
"Ztratila jste hodně krve. Divím se vůbec, že jste tak rychle v pořádku" sdělil mi, jako bych to už sama nevěděla.
"Už jste stabilizovaná, ale pár dní tu ještě zůstanete." Já jsem na něj jenom hluše koukala. Tak takhle na to doplácí člověk, kterej chce udělat něco k dobru.
"Asi je v šoku, tak jí radši necháme odpočívat" vzal doktor Zacka kolem ramen a odváděl ho pryč z pokoje. Já jsem se pak na ně dívala přes sklo, jak diskutujou. Vzdychla jsem a zase zavřela oči.
- Liz:
"Liz, pojedeš s Cloudem, že jo?!" obrátila se na mě Kate, když se přestala cukrovat se Zackem. Já jsem se podívala na Clouda. Nechci s ním jet, řvala jsem v duchu. Ale přikývla jsem, protože mi asi nic jinýho nezbejvalo. Nebudu dělat zbytečný scény. Těch už bylo dost. Vypadalo, že to potěšilo jak Kate, tak Clouda. Pomoooc. Cloud zamířil ke svý motorce, tak jsem šla za ním. Přišlo mi divný sednout si za něj a obejmout ho. Zvláštní...jako tenkrát ten první den. Úplně jsem si ten pocit vybavila. Byl stejnej. Kate už dávno odjeli. Myslela jsem, že jedeme normálně domů, ale CLoud se vydal na opačnou stranu. Ven z města.
"Kam jedem?" zařvala jsem na něj. Nic neřekl. Já s ním nikam jet nechci. "Zastav!" Ale on mě neposlouchal. Tak tohle bude drama jako blázen. Zase mi bylo na zvracení, ale přemohla jsem se. Na záda mu blejt nebudu. Stejně by většina v tý rychlosti dopadla na mě. Už z několika kilometrů mi bylo jasný kam jedeme. Když zastavil, já neslezla.
"Já si nemyslim, že je dobrej nápad si zrovna teď popovídat" řekla jsem a civěla na jeho zátylek.
"Nemůžem to odkládat" otočil se na mě Cloud, div si nezlomil krk. Já jsem vzdychla a neochotně slezla.
"Tak o čem chceš mluvit?" zeptala jsem se a kecla si k jezírku.
"V první řadě o tom, proč ses rozhodla jít zpátky domů..."
"Potože mě Kate poprosila. Řekla, že by mě strašně moc chtěla zpátky, kvůli sobě...a taky kvůli tobě" podívala jsem se na něj.
"Nic víc?"
"Ne, tohle mi stačilo." Cloud se na mě zvláštně podíval. Pak si sedl ke mně.
"Miluješ mě ještě?"
"Já jsem tě nikdy nepřestala milovat."
"Ale..."
"Není žádný ale. Prostě mám Sephirotha ráda. Vyspala jsem se s ním, protože jsem absolutně nevěděla, co dělám. Ale miluju tebe. Nechápu, jak si o tom mohl někdy pochybovat. I Sephiroth to ví...a chápe. Proto mě bez problémů nechal jít" zvýšila jsem na něj hlas. Cloud na mě valil ty svoje nádherný oči, ale nic neřekl.
"Tohle se nikdy nemělo stát" řekl po chvilce.
"Co se nemělo stát? To že jsem začala něco cítit k Sephovi? Nebo to, žes na mě byl hnusnej? Nebo to, že jsem byla u Sepha a stalo se to, co se stalo?" řekla jsem chladně.
"Nic z toho. To, že ho máš ráda mi nevadí, ale kdybych na tebe nebyl tak hnusnej, kdybych si tě víc všímal...nikdy bys k němu neodešla a nikdy by se to nestalo."
"Jo, ale to je samý kdyby a nikdy...ale ono není kdyby...prostě se to stalo. Lidi dělaj chyby."
"Chyby...odpustíš mi někdy?" podíval se na mě vážně.
"Taky jsem na tebe byla hnusná, už jenom tím, že jsem si začala se Sephem."
"Ale nikdy bys mě nepodvedla. Teda aspoň ne vědomě. A já z tebe celou tu dobu dělal..."
"...Kurvu?" doplnila jsem. Cloud posmutněl.
"Nemyslel jsem to vážně."
"Ale myslel. Byls na mě naštvanej a nechceš si to přiznat, protože se snažíš vyžehlit náš vztah. Ale ten tady už není Cloude" řekla jsem prostě. Nevím, jak to cítil on, ale já věděla, že se to nespraví.
"Já budu usilovat o to, aby to bylo zase jako dřív."
"Pak tě obdivuju."
"Nevidim na tom nic těžkýho. To se stává ne, když si dva navzájem totálně ublížej a pak už k sobě necítěj to co dřív...ale pak, postupem času..."
"Já nevím. Zatím mi to připadá jako dost nepříjemnej pocit..." přiznala jsem a vstala. Cloud vstal okamžitě taky.
"Liz! Já nesnesu pohled na to, jak mě nenávidíš. Nesnesu pohled na to, jak se tě on může dotýkat, smát se na tebe...aniž...aniž by se tě to nějak dotklo...a já ne." Jen tak jsme tam stáli před sebou a dívali se na sebe. Pak CLoud natáhl ruku a přiložil mi jí na tvář. Já se zachvěla. Rozbušilo se mi srdce.
"Já tohle nezvládnu..." zavřela jsem oči.
"Co přesně?"
"Já nevím. Prostě si připadám jako ve lví kleci před obědem."
"Co když lvi spí?"
"Vzbudí se."
"Co když nemaj hlad?" Nečekal na odpověď, naklonil se ke mně a pak přiložil svoje ústa na moje. Když viděl, že jsem se ani nepohla, zabořil mi ruce do vlasů a začal mě líbat. Já jsem se cítila jako před infarktem. Hrudník jsem měla staženej a srdce jako by se mi zastavilo. Pak se mi udělalo špatně a já se odtáhla. Doufám, že nebudu zvracet. To by bylo fakt blbý. Cloud by si myslel, že zvracim z něho.
"Mohla bych teď bejt na chvíli o samotě?" zeptala jsem se. Cloud tam stál jako tvrdý Y, tak jsem to brala jako že mě slyšel a odešla jsem. Šla jsem jenom kousek, abych nesešla z cesty. Pořád jsem zůstala na mýtině, ale sem tam byly stromy, takže když jsem na něj neviděla, lehla jsem si do trávy. Po tváři mi začaly týct slzy. Ani jsem nevěděla proč, ale nechala jsem je, ať se kutálej po mým obličeji a koukala do nebe. Nade mnou proletělo hejno ptáků a já si říkala, že bych chtěla být taky tak volná. Jenom roztáhnout křídla a letět vzduchem kam se mi zachce. Pak vysvitlo slunce a jeho paprsky se začaly dotýkat mýho obličeje. Zavřela jsem oči a vypla. Jenom jsem poslouchala zvuk přírody.




Hezký :) Jsem zvědavá co s Kate bude dál :D