- Sephiroth:
Byl jsem dokonale uvolněný...jako ve stavu beztíže. Cítil jsem, jak jen tak pluju vzduchem. Ruce, nohy i moje křídlo volně visely dolů. Kde to jsem? Dokonalý místo... Nemuset na nic myslet, o nic se starat... Pak jsem si ale uvědomil, že přece jenom na něco myslim... Liz...
"Miluju tě..." uslyšel jsem její hlas, jak to šeptá. A přesně v tu chvíli, kdy dozněl, bylo všechno pryč a já pomalu přicházel k sobě. Měl jsem sen? Halucinace? Či nějaký výplod touhy...
Připadalo mi, jako bych se popral s celým stádem. Čeho?...Nevím. Vhodnější by asi bylo lví smečka nebo něco takovýho. Proč nad tím vlastně uvažuju...
Ani se mi nechtělo vstát. Vlastně jsem ani nemohl. Typuju, že mám i něco zlomenýho...
Po hodně dlouhý době přemáhání jsem konečně otevřel oči. Kupodivu jsem ležel doma. Jenže ne v posteli, nýbrž v obývacím pokoji...který je mimochodem pořád na padrť...na gauči. Pokusil jsem se aspoň posadit...
Asi tak po deseti minutách se mi povedlo vstát. Sedět nešlo. Byl jsem pohmožděnej snad všude. Ale postavit se na nohy nebylo až tak těžký....jenže to bylo asi tak všechno, na co jsem se zmohl.
"Arisu!" zavolal jsem a doufal, že nespí. Přiběhla hned.
"Jste vzhůru! Díky Bohu..." vydechla. "Včera jste vypadal mrtvě. Jediné, co dokazovalo známky života, bylo vaše dýchání."
"Mrtvě? Tak jak jsem se sem dostal?" chtěl jsem vědět, když jsem nepřišel po svých. Je fakt, že jsem byl asi v bezvědomí, takže mě sem někdo musel dostat.
"Přivezla vás slečna Liz s jejím přítelem" sdělila mi nadšeně.
"Cloud?!" řekl jsem nahlas. Arisu přikývla, ale já jí nevnímal. Přivezl mě Cloud? Cloud, kterej se se mnou začal prát? Určitě to byla zásluha Liz...
"Pane?" podívala se na mě Arisu ustaraně.
"Byl tady už doktor?" zeptal jsem se najednou, i když mě to až tak nezajímalo.
"Nebyl. Chcete, abych vám ho zavolala?"
"Ne to je dobrý. Pomohla bys mi nahoru?" podíval jsem se na její drobné tělo a řekl si, že to nedopadne dobře. Ale Arisu by mi kývla snad na všechno. Vzala mě kolem pasu, abych se tady náhodou neskácel. Já jsem se o ní opřel, i když mi to bylo vůči ní naprosto blbý. Pak jsem udělal pár kroků a myslel, že umřu bolestí. Normálně bych roztáhl svoje dokonale schované křídlo, ale pohybovat se s ním po domě nebylo zrovna snadný. Arisu mě přemlouvala, ať zůstanu tady dole, ale já nechtěl. Chtěl jsem být ve svým pokoji. A navíc jsem se potřeboval vykoupat. I když jsem měl většinu ran očištěných...asi od Arisu...nebylo to všechno. Krev jsem měl snad všude. Moje dlouhé stříbrné vlasy vypadaly naprosto příšerně. Ne, že bych byl jako Yazoo, ale na moje vlasy si potrpim.
Nakonec jsem se přemohl a dobelhal se nahoru. Zažil jsem už větší bolest, než je tahle, takže to musim zvládnout. Šel jsem rovnou do koupelny, kde jsem okamžitě vlezl do sprchy. Dal bych si radši vanu, ale dělalo mi problém se pohnout, natož si lehnout do vany. Jakmile jsem na sebe pustil proud vody, chtělo se mi brečet. Opřel jsem se rukama o zeď a nechal si stékat vodu na zátylek. Díval jsem se, jak narůžovělá voda mizí v odpadním kanálku. Ale musel jsem uznat, že horká voda mi hodně pomohla. Ale i tak jsem se rozhodl, že radši pojedu do nemocnice, aby mě prohlídli. Když jsem vylezl ze sprchy, zůstal jsem koukat na svoje pohmožděné tělo v zrcadle. Odraz, který byl vždy dokonalý, se mi teď příčil. Nakonec jsem roztáhl svoje křídlo, které na zádech ještě před chvílí nebylo. I když bylo dokonale schované, nebylo v pořádku. Zlomené nebylo...což pro mě byla úleva...ale bolelo mě a na pohled se mi nelíbilo...asi jako moje já celkově. Takže na kliniku letět nemůžu. Asi budu muset po hodně dlouhý době jet limuzínou. Naposledy jsem s ní jel...už ani nevim, ale bylo to před tím, než se mi objevilo to křídlo.
Když jsem přijel do ShinRy, okamžitě jsem šel za doktorem, co mi mohl prohlédnout i křídlo. Jak by řekl on - specialista na monstra.
"Sephirothe?" podíval se na mě doktor Masao.
"Potřeboval bych pomoc..."řekl jsem. Masao se na mě užasle podíval.
"A s čímpak? Zase nějakej monstrózní pokus?" škodolibě se usmál.
"Masao! Ty svoje pokusy si nech pro sebe...potřebuju pomoct s tímhle" roztáhl jsem svoje křídlo.
"Proboha, co jsi s tím udělal?" poznal hned, že není v pořádku.
"Ani se neptej..." řekl jsem a posadil se na jeho pracovní stůl. Pak si mě vzal celýho do parády. Že bych mu důvěřoval? To zrovna ne...ale byl to jedinej člověk, co mi dokázal pomoct.
Když jsem byl spravenej...a to doslova...mohl jsem jít domů. Ještě jsem se šel dohodnout na masáž. A když jsem šel chodbou, něčeho jsem si všiml. Nebo spíš někoho. Někoho velice známýho...
"Co tady dělá ona?" řekl jsem nahlas a přemejšlel, jestli tu hadičku v ruce má kvůli mně.
"Tahle slečna? Skoro vykrvácela, přivezli jí sem akorát..." zastavila se sestřička, co kolem mě procházela.
"Jak se to stalo?" zeptal jsem se a dělal, že mi to je naprosto ukradený.
"Zabodnutej kus dřeva ve stehně. Má docela rozsáhlý zranění a velkou ztrátu krve. Promiňte, ale už musim" sdělila mi a pak odešla. Tak tomu říkám krutá odplata... Ale konec konců jí obdivuju....když nepočítám tu nenávist. Díky ní teď budu král posměchů... Tohle mi ještě zaplatí... Pak jsem odkráčel domů, kde jsem se natáhl na postel a usnul.
"Pane..." slyšel jsem Arisu. Pak se mnou zatřásla. Otevřel jsem oči.
"Pane máte návštěvu" řekla a podívala se ke dveřím. V nich stála Liz a za ní Cloud....
P.S.: Omlouvám se, že je to tak krátký.




Hej, tak to jako koukej psát dál, jinak mě nasereš :D