Vůbec jsem to nečekala. Ale co jsem nečekala ještě víc, byla moje pohotová reakce.
"Co to děláš?" odtáhla jsem se od něj a kulila na něj oči.
"A já myslel, že jsi mě chtěla políbit taky" nechápal Dean.
"Jo. Jo. Ale nečekala jsem, že mě políbíš ty. Jsi přece doktor a..." nedořekla jsem, protože mi položil na pusu prst.
"A co? Jsem doktor, kterej se zamiloval do pacientky, u který je velká šance, že si ho nebude pamatovat. A já kvůli ní riskuju svojí práci" řekl a vzal mě za ruku.
"Riskuješ práci?"
"No neměli by jsme se stýkat s pacienty...vlastně je to jedno, ale zrovna teď, když tě léčim a ještě se stýkáme tady v nemocnici..." vysvětloval.
"Aha...no nemusíš to dělat..." zmohla jsem se jenom na tuhle přiblblou odpověď.
"Ale já tě mám rád, víš?!" usmál se na mě. Já jsem se podívala zpátky na ten dezert.
"Dáš si ještě? Nechala jsem ho pro tebe."
"Když nabízíš..." řekl a pustil se to něj. Já jsem zatim vzala můj deník, abych si mohla zapsat dnešní ráno.
Milý deníčku,
dneska ráno jsem měla krásný probuzení. Probudil mě totiž můj táta, kterýho jsem neviděla....no dlouho, asi tak rok. Vypadalo to, že se bál, že na něj začnu křičet, co tady dělá a takový kydy. Ale já si řekla, že jsem už velká na takovýhle hádky a vlastně jsem byla ráda, že ho vidim. Padla jsem mu kolem krku. Mamka mi donesla slíbený Créme Brulée. Mňam. Donesla mi dva, takže jeden jsem zbodla hned a druhej jsem nechala Deanovi, kterej ho teď tady jí:) Každopádně jsem si myslela, že si s nima bůh ví jak pokecám, ale pak přišel Dean a rodiče se věnovali jenom jemu. Vážně super. Ale na druhou stranu si s ním výborně rozuměli a já si říkala, jestli by si s ním rozuměli i kdybych jim řekla, že spolu budeme chodit...teda aspoň doufám:) Každopádně teď, až to dopíšu, bych se chtěla podívat do těch zahrad. Doufám, že Dean bude mít čas, protože bych se chtěla projít s ním. Jo a ještě jedna věc...Dean mě políbil...
Dopsala jsem to a zavřela deník. Dean už dezert dojedl a díval se na mě, jak píšu. Pak se jenom usmál, jako by věděl, jaká byla poslední věta.
"Máš čas?" zaptala jsem se ho.
"Mám. Co bys potřebovala?" mrkl na mě.
"Chtěla bych se jít podívat ven a byla bych ráda, kdybys šel se mnou" nejistě jsem se na něj podívala.
"Fajn, klidně" zvedl se nadšeně ze židle. Já jsem radostně vyskočila ze židle a chtěla jít. Ale pak jsem se podívala na svoje pyžamo...
"Tohle asi není nejvhodnější oblek" řekla jsem a šla se přehrabovat v kufru.
"Jdeš jenom do nemocniční zahrady...a navíc komu se chceš líbit? Mně se líbíš i ve vytahaným pyžamu" zakroutil Dean očima.
"No jo...ale i tak...nejsem na smrt nemocná, takže potřebuju vypadat normálně" řekla jsem a vytáhla rifle a moje nejoblíbenější tričko.
"Dobře, tak já počkám" řekl a pohodlně se zase usadil na židli.
"Jo, ale venku" ukázala jsem na dveře a dala mu najevo, že se jdu převlíkat...
"Jsem tvůj doktor, takže tě klidně můžu vidět" zazubil se na mě a myslel že budu protestovat.
"Fajn" řekla jsem, otočila se k němu zády a svlíkla si vršek. Vzala jsem podprsenku a začala si jí oblíkat. Každej normální kluk už by nemeškal a sebral by mi jí. Ale Dean se ze svýho místa ani nehnul a čekal. Pak jsem si natáhla tričko, sundala kalhoty a natáhla rifle a mohlo se jít.
"Nechceš si vzít ještě tohle?" ukázal Dean na můj deník. Chtěla jsem se zeptat na co, ale pak mi došlo, že bych se mohla zase praštit. Věřila jsem, že mě Dean bude chránit, aby k tomu nedošlo...ale já jsem přece jenom příšerně nemotorná. Vzala jsem si deník a mohlo se jít.
Zahrady byly opravdu krásný a plný lidí. Takže jsme se s Deanem jen tak procházeli, povídali si, smáli se, pokukovali po sobě a nenápadně se o sebe otírali rukama. Prostě úžasná procházka. Pak Deana zastavila jedna kozatá sestřička a začala si s ním o něčem povídat. Já jsem samozřejmě trochu žárlila, takže jak jsem tak šla a otáčela se za nima, nevšimla jsem si toho obrovskýho stromu přede mnou a přímo to do něj napálila.
"Jackie!" slyšela jsem, jak Dean zavolal, ale to už jsem ležela na zemi a držela se za hlavu...To není dobrý...




KOnečně se řachla :D jupíííí :D jinak jůů šílená romantika :D