close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Tento blog je pozůstatkem mého mladého já, na které ráda vzpomínám." Sobik, 2019

Anti Gravity 7

23. dubna 2011 v 17:22 | Sobik |  Anti Gravity
"Jackie! Jackie prober se!" slyšela jsem někde v dálce. Blížilo se to a blížilo, až jsem to slyšela úplně zřetelně. Otevřela jsem oči. Přede mnou se zjevil obličej nějakýho kluka. Ten celou dobu volal to jméno. Ale koukal na mě. Já jsem Jackie? Jakto, že nevim, kdo jsem? Rozhlídla jsem se kolem sebe. Byla jsem v nějakym parku nebo co to bylo. Podívala jsem se zpátky na toho kluka. Byl moc hezkej a pak jsem si všimla jeho oblečení. Bílý plášť? Jsem snad v nemocnici? Nebo dokonce někde v nějaký léčebně? Sakra co se stalo?
"Kde to jsem?" promluvila jsem na toho kluka.
"Vím, že si teď na nic asi nevzpomínáš, nevíš kdo jsi, kde jsi a asi ani nevíš, kdo jsem já, že jo?!" podíval se na mě smutně. Já jsem chvilku zapřemejšlela, ale měl pravdu. Na nic, totálně na nic, jsem si nevzpomínala.
"Jak to víš?" zeptala jsem se ho.
"Jestli chceš, můžu ti všechno říct...nebo si můžeš přečíst svůj deník..." podával mi krásně třpytivej fialovej deník.
"Já mám deník?" nechápala jsem, ale vzala jsem si ho od něj.
"Jo, dala ti ho tvoje máma, po tom, co se ti poprvý stalo tohle" ukázal na mě.
"Stalo co?"
"Jackie, máš výpadky paměti. Zatím se snažíme přijít na to, proč, ale víme, že se ti to stává, když se udeříš do hlavy. Před chvílí jsi to napálila do támhletoho stromu" ukázal na tu obrovskou krávu nedaleko nás. Sáhla jsem si na hlavu a sykla bolestí. Na čele jsem měla bouli jako hrom.
"Au. Já to nechápu...praštim se do hlavy a pak už nevim, co se děje, kdo jsem a tak dále?!" Ten kluk přikývl. Podívala jsem se na ten deník. Je můj...Zajímalo by mě, co jsem si do něho zapsala...a tak jsem ho otevřela a začala číst.
...Mám nějaký nevyřešený poruchy paměti...
...když zapomenu, můžu si to tady všechno přečíst a třeba si vzpomenu...dost nepravděpodobný...nepamatuju vlastní mámu:D...nejhlavnější body...
...Jackie LeCamm, 19 let...v nemocnici...
Rozhlídla jsem se kolem sebe. Vypadá to tady na nemocnici...
"Takže já jsem Jackie LeCamm?" zeptala jsem se toho kluka. Přikývl a já četla dál.
...kluk jeménem Dean...můj doktor...sexy:D...
Zase jsem se podívala na toho kluka...takže tohle asi bude teda Dean...je fakt sexy. Usmála jsem se.
...řekl mi, že jsem taky sexy... Tak to už jsem se rozesmála.
"Co tam je tak vtipnýho?" zeptal se mě Dean.
"No, že jsi mi řekl, že jsem sexy" oznámila jsem mu a četla dál. Jsem zvědavá, co se ještě dovim. Ale poslední, co mě zaujalo, byla absolutně poslední věta. ...Dean mě políbil... Nad tim jsem zůstala stát. Dean mě políbil? A patrně asi před chvílí...
"Jak dlouho tady už jsem?" zeptala jsem se.
"No...teď druhej den." Ty jo, ještě tady nejsem ani dva dny a už jsem se líbala s doktorem? Já budu asi pořádná dračice...nebo Dean.
"Tak co? Vzpomínáš si na něco? Nebo stačí ti to, co jsi četla?" zkoumavě se na mě podíval.
"Já nevím...přijde mi to hrozně divný...jako bych četla deník mojí ségry nebo tak něco...prostě je divný, že si na nic z toho nepamatuju...byla bych radši, kdybych si aspoň na část z toho vzpomněla" šrotovalo mi to v hlavě.
"Je mi to jasný...i já bych byl rád, kdyby sis na něco vzpomněla..." řekl smutně.
"Třeba kdybych si pamatovala tebe? Nebo ten polibek?" Dean se na mě zkoumavě podíval. "Bylo to napsaný tady" ukázala jsem na deník.
"Můžu ti ho připomenout, ale tady ne" krásně se na mě usmál a rozhlídl se po okolí. Chodilo kolem nás docela dost lidí a asi by nebylo moc dobrý, kdyby se doktor líbal se svojí pacientkou.
"Chápu" řekla jsem.
"Ale přemejšlel jsem a asi jsem přišel na to, jak ti vrátit paměť. Sice to není moc dobrej nápad, ale jako prozatimní..."
"A to je?"
"No je to sice hnusný a taky bolestivý, ale co povídala tvoje mamka, když sis na nic nevzpomínala a pak se praštila zase do hlavy a všechno se ti vrátilo zpátky...no prostě..."
"...prostě bych se měla zase řachnout do hlavy" dodala jsem za něj.
"Já vím, dost blbej nápad...ale zatim...jako tvýho přítele...mě napadlo jenom tohle. Z lékařskýho hlediska to samozřejmě nepřipadá v úvahu, to je jasný" řekl hned, abych si asi nemyslela, že je duševně narušenej doktor.
"Blbej nápad to je...ale je to asi jedinej lék na mojí kebuli. Spíš mě zajímá, jak se do tý hlavy mám sama od sebe dobrovolně uhodit." Napadly mě různý představy, jako že se rozeběhnu proti stromu, zdi nebo něčemu, nebo že mě Dean něčim praští...no docela síla.
"No já tě taky nechci praštit...jenom prostě říkám, že to je zatím jedinej nápad, co mě napadl." Snažila jsem se vší silou přimět můj mozek, aby si vzpomněl, ale nešlo to.
"Připadám si jako v nějakým divným hororu, kde tě pořád všichni přesvědčujou, že je všechno tak a tak" řekla jsem po chvilce.
"To se spraví, uvidíš. Nějak to zmáknem" snažil se mě povzbudit a pak mě pohladil po ruce. Bylo to divný...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 wenndy-sobik wenndy-sobik | Web | 23. dubna 2011 v 19:01 | Reagovat

Pak mě pohladil po ruce. Bylo to divný :D No já z toho konce nemůžu :D Bože :D ale jinak je to fakt super :D dobrej slovosled :D

2 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 23. dubna 2011 v 19:12 | Reagovat

:D:DNo bylo to divný, když si ho nepamatuje:D:Djá z toho taky nemůžu:D:Dale dík

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama