Šla jsem zrovna domů, když jsem HO potkala. Můj bejvalej spolužák, kterýho jsem neviděla už 3 roky, šel od autobusu...Vpadal opravdu superově, to nebylo pochyb. Naposledy, v době kdy jsem s ním chodila do třídy, byl takový ten normální kluk, co o sebe nějak extra nepečuje, jenom se prostě stará, aby vypadal normálně...Nejdřív si mě nevšiml, ale když mě spatřil, oči se mu rozzářily. Hned se ke mně hnal. Chvilku jsme kecali o životě a tak a já pak řekla, že už musím domu. Byla to pravda. ON mě přmlouval, ať ještě nechodím, že jsme si nestihli skoro nic říct, ale já opravdu musela. Chtěl mě doprovodit domů, ale moc dobře věděl, že bydlím na úplně opačném konci města. Tak mě doprovodil aspoň kousek pod záminkou, že jde do krámu. Cestou jsme se potkali s mým nejlepším kamarádem. Jakmile jsem se s ním objala a představila ho, ON najednou obrátil, rychle se rozloučil a vpadl do obchodu. Vůbec jsem nechápala, co to do něj tak najednou vjelo. Ale nechala jsem to být, protože měl pro mě můj přiteplený kamarád čerstvé novinky. Ale než začal vyprávět, zeptal se mě, kdo byl ten výstavní kousek. Zakroutila jsem očima a v rychlosti shrnula podrobnosti o dnech, kdy jsme byli spolužáci. Jsou to sice jenom 3 roky, ale utkvěl mi v paměti, protože byl na kluka opravdu moc milej a hodnej a navíc jsem s ním strávila pouze jeden rok, prvák. Pak se rozhodl přejít na sportovní školu, na kterou chtěl původně jít, ale nedostal se. Od té doby jsem ho neviděla. Kámoš jenom podotkl, že to je kus a dal se do drbání. Na jednu stranu jsem byla ráda, že nejdu domů sama, protože bydlel ode mě jenom kousek. Ale na tu druhou bych byla radši, kdyby mě domů doprovodil rozkošný budoucí fotbalista.
Bylo mi líto, že jsem neměla tu šanci strávit s ním delší dobu, protože uplynuly dva týdny a jako by neexistoval. Už jsem HO prostě neviděla. Napadaly mě různé důvody, proč se třeba neozval, ale nevím který z nich byl pravdivý. Nechtěl se se mnou už vidět? Nemohl? Napadlo mě i to, že si třeba myslel, že chodím s mým příliš dámským kamarádem. Kámošky mě uklidňovaly, že na něj určitě ještě narazim a budu mu to moct vysvětlit. Jenže mě to na náladě nějak moc nepřidalo. Co když z toho mohlo bejt něco víc? Nevím jestli na něj mám dál čekat.
A aby toho nebylo málo, konala se dneska párty u jednoho kluka. Samozřejmě, že se mi nechtělo, protože jsem věděla, že se tomu klukovi už delší dobu líbim. Ale nechtěla jsem, aby na mě něco zkoušel. Ale kámošky mě přemlouvaly, ať jdu, že bude zábava a aspoň se odreaguju. Já pořád odmítala už z důvodu, že můj nejlepší kamarád pozvanej nebyl. Kluci ho moc nebrali, když se dověděli, že je teplouš a navíc k nám do školy přešel teprve loni.
Nakonec mě přemluvily, pod heslem "byl pozvanej i ON". Tak jsem souhlasila a doufala, že tam bude. Jenže když se párty rozjela v plným proudu a bylo tam snad milion lidí, jeho jsem pořád nezahlídla. Holky mi vynadaly, že se tvářim jako kakabus, že se potřebuju rozproudit, a tak mě vytáhly na parket. Pak za mnou přišel pan hostitel a začal mě obtěžovat. Nemusela jsem ani hádat, že byl opilý. Snažila jsem se mu vyhnout, ale on mě pořád obtěžoval. Odešla jsem teda ven z domu a šla si sednout do altánku na zahradě, kde byl klid. Chvilku jsem přemýšlela a pak se rozhodla, že půjdu domů. Jenže mě zase našel podnapilec a začal obtěžovat. Vůbec nevěděl co dělá a byl na mě hrubý. Myslela jsem, že tohle je snad absolutní konec. A pak, jako by mě ozářil duch svatý, kde se vzal tu se vzal, přišel ON a dostal mě z jeho blízkosti. Mohla jsem na něm oči nechat. Byl ještě krásnější, než posledně. Řekl, že se mu dovnitř moc nechce, jestli se nechci projít. Samozřejmě jsem souhlasila a cestou jsem se ho hned zeptala, proč jsem HO od tý doby, co jsme se naposledy potkali, neviděla. Odpověděl, že měl pořád napilno a pak, že myslel, že chodím s tím, kterýho jsme potkali u obchodu. Jak jsem si myslela... Hned jsem mu vysvětlila, že to tak není, že je můj nejlepší kamarád a navíc teplej. Omluvil se mi, že se mi vyhýbal a pak jsme si zase normálně povídali. Nakonec, když jsem usoudila, že už jsme moc daleko, jsme se vrátili. Ale než jsme došli k tomu rachotu, zastavil a vzal mě za ruku. Podívala jsem se mu do očí a hlavou mi probleskla otázka "může být láska na první pohled?" i když tohle opravdový první pohled nebyl. Aniž bych to čekala, políbil mě. Pak jsme se vrátili ruku v ruce a ceolou dobu mlčeli. Nepotřebovali jsme nic říkat.
Když mě s ním uviděly kámošky, hned si mě zavolaly a vyptávaly se, kdo to je. Myslela jsem, že si ze mě dělají srandu. Ale když jsem se otočila na něj, opravdu tam nebyl ten kluk, co s náma chodil do třídy. Stál tam sexy frajer a koukal na mě.
Nakonec jsem s ním odešla domů. Tentokrát jsem ho nechala, aby mě doprovodil. Dali jsme si na sebe kontakty a pak zmizel ve tmě.
Po víkendu mě hned holky bombardovaly otázkama. Rozhodla jsem se, že jim povim úplný minimum a nechám náš vztah tajemstvím. Vlastně jsme spolu oficiálně nechodili, ale bylo to jasný. Podrobnosti jsem řekla pouze mým nej. Hltal každý moje slovo a nakonec dodal, že věděl že ho jednou budu muset potkat. Měl pravdu a opravdu se to vyplatilo.
Dnes už spolu chodíme přes rok a nebrání nám v našem vztahu nic. Já se dostala na vejšku a on pokračuje ve fotbalovém stipendiu. Žijeme spolu v malém bytečku a jsme zatím opravdu moc šťastný...




Ahoojky... máš moc krásný blog a já jsem si založil také blog a mám na něm soutěže o hodnotné ceny. Jen mi na ten blog nikdo nechodí, tak tě chci poprosit, aby ses koukla na můj WEB a třeba si tam vybereš i nějakou soutěž.. Moc lidí tam nesoutěží, takže je velká šance na výhru ;) Na můj blog se dostaneš tak, že klikneš na kolonku WEB tady u komentáře ;) a Děkuji ti moc :) P.S. Neníí to žádný podvod. Nejsem jako ostatní a je mi 19 let. tkže soutěže můžu pořádat ;)