close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Tento blog je pozůstatkem mého mladého já, na které ráda vzpomínám." Sobik, 2019

54. kapitola

2. května 2011 v 21:46 | Sobik |  Final Fantasy - Šílený příběh
Jako vždy měl košili vystrčenou a ruce v kapsách. Opíral se o dveře a krásně se usmíval. Byl ještě hezčí, než ve filmu.
"Taky by ses někdy mohl chovat trochu kultivovaně" pokáral ho Rufus. On se ironicky pousmál a přešel ke mně.
"Čau, jsem Reno" představil se a přitom na mě mrknul. Pak se odvrátil a začal nervózně přecházet po místnosti. Chtěla jsem říct, že ho znám, ale spolkla jsem to. Nepotřebuju, aby se mě vyptávali, odkud ho znám.
"Jsem Kate" řekla jsem.
"Ta Kate, o který si všichni povídaj?" otočil se na mě užasle. Já jsem jenom skromně přikývla. Reno se podíval na Rufuse s otevřenou pusou. Ten se díval do neznáma a nic neříkal. Reno těkal očima z něho na mě. Já pořád nechápala, proč tady jsem. Myslim, že kvůli dementním výazům asi ne.
"Mohli byste mi vysvětlit, proč tady jsem?" řekla jsem to po chvilce trapnýho ticha nahlas.
"Jo, proč je tady Rufe? A proč jsi zavolal i mě?" dodal Reno. Rufus se na něho zamračil a Reno udělal grimasu "už jsem zticha".
"Chtěl bych ti nabídnout vstup do ShinRy na postu vojáka 1. třídy." Já zůstala nevěřícně koukat.
"Co prosím?"
"Tu otázku jsem pochopil i já" podíval se na mě Reno. Já jsem se na něj vražedně podívala.
"Kdybych mohla vstát, nakopu ti zadek" řekla jsem nevrle.
"Nechal jsem si tě zavolat, abych se dověděl, kdo jsi. Porazila jsi Sephirotha..." podíval se na mě Rufus se zájmem. Pak pokračoval.
"Chceš, abych ti nechal čas na rozmyšlenou?" zpetal se mě Rufus. Než jsem odpověděla, chvilku jsem přemýšlela. Neměla bych to nejdřív prokonzultovat se Zackem? Ale já vlastně chci bejt skvělej voják. Kolik žen je vojáků? Ani jedna...vždycky si vybírali muže. A já mam teď tu možnost se jím stát. Ne mužem...vojákem. A ještě ke všemu tím nejlepším. Jupííí.
"Já se už rozhodla" řekla jsem odhodlaně. Rufus i Reno čekali na mojí odpověď. "Chci se stát tím nejlepším vojákem" byla jsem hrdá už jenom z toho pocitu, že jím budu.
"To jsem rád, ale teď ještě musíš odpočívat. Reno, odvezeš Kate?" podíval se na něj mile Rufus. Reno se na mě rošťácky usmál.
"Jasně šéfe" řekl a už se mnou pádil chodbou.
"Reno?" chtěla jsem, aby zastavil. Jenže mě asi tak trochu nevnímal. Tak jsem vystrčila svojí zdravou nohu z vozíčku a zabrzdila botou o podlahu. Ale asi to nebyl dobrej nápad. Tím, že jsem tak prudce zabrzdila, jsem sebou plácla na podlahu a na mě vozejk s Renem.
"Jsi v pořádku?" zvedal hned vozejk ze země a natáhl se pro mě. Já jsem se podívala na svojí nohu a potrhaný stehy.
"No asi jsem to neměla dělat" řekla jsem a snažila se, aby mi z nohy neteklo krve jako z vola. Reno civěl na mojí nohu jako na boží znamení.
"Pomůžeš mi?" zeptala jsem se ho a musela…bohužel…utrhnout kus noční košile, abych si mohla zavázat nohu. Reno neváhal a bez jakýkoliv námahy mě vzal do náruče.
"Hej hej" lekla jsem se. Nečekala jsem to.
"Myslim, že takhle žádnej blbej vozejk nepotřebuješ" sladce se na mě usmál a já se co nejvíc snažila potlačit tu myšlenku, že moje košile je moc krátká a Reno mi sahá na zadek.
"No…nečekala bych, že jsi tak silnej" řekla jsem.
"To víš, každej den trénuju…to kdyby mi náhodou do náruče padla takováhle holka jako ty."
"Flirtuješ se mnou? Já mám kluka" řekla jsem mu. Nevypadalo, že by mu ta otázka vadila.
"Kluka? Škoda…a já si už dělal plány do budoucna" dělal, že přemýšlí. Já jsem ho zatahala a ten jeho dlouhej culík.
"To se mi líbí…budeš to dělat častějš?" Normálně mě odrovnal. Víc namyšlenýho frajírka jsem teda neviděla. Snažila jsem se mu vykroutit.
"Tohle se ale nelíbí mně. Radši to dojdu po svých" řekla jsem a konečně se z jeho náruče vymanila.
"Počkej! Kate!...Sory…" běžel hned za mnou, zatímco jsem se snažila jak blbeček pajdat tu štreku chodbou do nemocnice.
"Co je na trošce flirtu?!" stoupnul si přede mě.
"Nic, ale flirtovat s holkou, co má kluka, je zraněná a ještě napůl nahá…to mi nepřijde zrovna v pohodě" řekla jsem a obešla ho.
"A kdo je vlastně ten "tvůj kluk"?" zeptal se mě Reno.
"A já myslela, že když jsem tak slavná, že všichni budou vědět všechno" pronesla jsem sarkasticky.
"Tak to asi nejsi až tak slavná…"
"Ale mýho kluka znát musíš….říká ti něco Zack Fair?" ironicky jsem se na něj usmála. Vypadalo to, že Reno přemýšlí.
"No…tak toho vážně neznám" řekl a drbal se ve vlasech. Já zvedla obočí. Reno se na mě svůdně usmál. "Dělám si srandu…jasně že ho znám…kdo ne." Prokroutila jsem oči a šla dál.
"Počkej, to s ním jako fakt chodíš?" nevěřil mi.
"Co…ztratils u něho naději?" vracela jsem mu to.
"Děsně vtipný…já mam radši holky." Chtěla jsem udělat grimasu něco jako "to je mi objev", ale místo toho jsem si dala pěkně na držku. Reno mě hned zvedal ze země.
"Myslim, že jsi tak trochu nemotorná" poznamenal. Já už jsem chtěla něco namítnout, ale on mi skočil do řeči. "Takže bude asi lepší, když tě přece jenom ponesu." Vzal mě zase do náruče. Bez zeptání.
"Jestli ale zase začneš s tím flirtováním, tahle pěst se ti obtiskne na tvář" pohrozila jsem mu mojí rukou.
"A co nenápadný flirtování?"
"Ne."
"A co sladký kecy…ty se holkám hrozně líběj."
"Bože…kolik holek jsi už na tohle sbalil?!"
"Hodně!"
"Takže žádnou…"
"No víš…po ShinŘe moc holek neběhá…sem tam nějaký ty sestřičky, ale ty jsou jak vidíš na druhý straně. A víš že máš moc pěknou košili?!"
"To je fakt dost ubohý…"
"Cccc, ani s košilí mě nenecháš flirtovat…"
"Ještě by se tě lekla a zdrhla…"
"To není špatnej nápad…" Pohrozila jsem mu pěstí.
"Fajn fajn. Už mlčim. Nenechám si zmalovat svůj krásnej obličej."
"Zmalovanej už ho máš" podívala jsem se na jeho tetování pod očima.
"To ke mně patří." Vzdychla jsem. "Neboj, za chvíli tě už pustim" podíval se dopředu na dveře nemocnice.
"Nemohla bych jít radši domů?!"
"No po tomhle tvým pádu bych neřekl, že tě pustí…ale mohl bych to zařídit."
"A co za to chceš?!" Bylo mi jasný, že zrovna on za to něco chtít bude.
"Pro začátek bys na mě mohla bejt milejší." Zase jsem vzdychla.
"Fajn fajn."
"Hmm…takže když tě teď dostanu domů, jak říkáš, vrátíš se, že jo?!" Kejvla jsem.
"Akorát si musim něco vyřídit…a bude to asi na hodně dlouho."
"Pokud to jdeš říct tomu tvýmu maníkovi, tak bych byl opatrnej. Nemá nás zrovínka v lásce."
"Ani se mu nedivim…ShinRa není zrovna svatá…"
"To ty taky zřejmě ne" pousmál se. Já jsem si vzala moje věci do malý tašky, co mi donesli. Pak jsem se šla oblíknout. Reno tam ještě pořád byl.
"Máš se jak dostat domů?"
"Proč?"
"Mám vrtulník" povýšenecky se usmál.
"To je mi ale novina…"
"Jak víš, že mám vrtulník?" koukal na mě, jako bych mu ublížila.
"Pokud jsem tak slavná, tak si myslim, že veškerý informace o mně jste si už sehnali. Takže taky musíte vědět, že jsem z jinýho světa a vím o vás všechno…teda všechno úplně ne…to spíš Liz…"
"Tak proto se ke mně chováš tak odměřeně…ty víš co jsem zač!"
"Vím jenom to, že jsi to největší pako, co jsem kdy viděla….a to nemluvim o namyšleným frajírkovi…"
"Cože?" zamračil se na mě.
"Tvůj vzhled a schopnost řídit vrtulník je na tobě asi to nejlepší…"
"Tak teď jsi mě hluboce urazila…ale myslím, že ti to odpustim, když jsem podle tebe krásnej" upravil si vlasy.
"To jsem neřekla…"
"Ale neříkej, žes to tak nemyslela…" Otevřela jsem pusu a chtěla něco namítnout, ale pak jsem jí zase hezky zaklapla…měl pravdu…parchantík jeden…teď se mu ještě víc zvýší ego.
"Tak jdeš se mnou?" zeptal se už ode dveří. Chvilku jsem přemýšlela, jestli mu mám nebo nemám věřit, ale nakonec jsem souhlasila.
"Chceš bezpečnej let nebo radši trochu toho adrenalinu, kdy se budeš bát tak, že mi skočíš do náruče sama?!" řval na mě přes hukot vrtulníku. Já jsem ho pleskla po hlavě, až mu sluchátka sjely na oči. Pak jsem si sedla vedle něho a nasadila si ty svoje.
"Takže, Kate…kde bydlíš?!" podíval se na mě. To neví ani tohle?!
"Bar Sedmé nebe…"
"Bydlíš u Tify Lockhart?!" Přikývla jsem. Reno okamžitě zamířil tam a přistál na střeše baru.
"Dík za svezení!"
"Brzy se uvidíme" mrkl na mě Reno a pak odletěl. Já jsem slezla…teda spíš se divně plazila…po půdních schodech dolů.
"Kate?" zastavila jsem se přímo před Zackem.
"Ahoj" objala jsem ho a pak mu vysvětlila, jak jsem se sem dostala.
"Co po tobě chtěli?!" zeptal se tak trochu rozčileně. Už teď jsem věděla, že až mu to povim, vyletí z kůže.
"Ehm…no…víš…chtěli, abych se stala vojákem 1. třídy" řekla jsem nejistě. Zack na mě zůstal koukat, jako by se zastavil svět.
"Co?!" zeptal se po chvilce.
"Chtěli, abych se stala vojákem ShinRy" řekla jsem znova.
"A…ehm…no…cos jim na to řekla?..."
"Hlavně se nerozčiluj a neměj mi to za zlý, ale já se vážně chci stát tím nejlepším vojákem…"
"Tys na to přistoupila?!" Vypadalo to, že má srdeční kolaps.
"Copak tys nebyl tím nejlepším vojákem?!"
"Ale to je něco jinýho…to jsem byl sám…a navíc jsem chlap…"
"A tím chceš říct jako co?! Porazila jsem Sephirotha…"
"Nooo, tak to je vážně skvělý…" řekl a založil si ruce na prsou.
"Já přece neodcházim…já se vrátim a když se mi tam nebude líbit, slibuju….slibuju, že se vrátim hned." Zack nic neříkal. "Je to ode mě hnusný…já vim, ale prosím…" přiměla jsem ho podívat se mi do očí.
"Já tě nechci ztratit…"
"Kdo říká, že mě ztrácíš…já se nejdu nechat zabít…" Zack se opřel o zeď a díval se z okna. Já jsem ho pohladila po jeho svalnatý ruce a chtěla si jít zabalit věci. Zack mě chytil a přitáhl si mě k sobě.
"Slib mi, že se ti nic nestane a že se brzo vrátíš…"
"Slibuju." Pak mě dlouze a neodolatelně políbil…jako by mě ztácel…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 wenndy-sobik wenndy-sobik | Web | 3. května 2011 v 7:25 | Reagovat

Juuuuuuuuuuuuuuuuuuu a ještě jednou juuuuuuuuuuuuuuuuuuu :-* Krásný :-*

2 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 3. května 2011 v 12:54 | Reagovat

Děkuju:)

3 ℘Paulush℘ ℘Paulush℘ | 3. května 2011 v 22:08 | Reagovat

Uau, 'nová' postavička... Reno... :D ... tak Kate bude vojačka? :D Yeah! :D :D :D

4 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 3. května 2011 v 22:33 | Reagovat

A za chvilinku nová kapitolka...zase nudná Liz:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama