- Kate:
Prakticky se nevědělo, že jsem doma, takže mi Zack donesl něco k jídlu a šli jsme si lehnout. Nebyla jsem vůbec unavená, takže jsme si povídali.
"Proč tam vlastně chceš jít? Vždyť víš, jakou má pověst..."
"Já nevím, chci to prostě zkusit. Vždyť ty tam taky napůl pracuješ..."
"Pracoval...to je rozdíl...ale když to tak vezmeš, tak jsem pro ně vlastně ani nepracoval. Jenom jsem trénoval děti."
"Dobře dobře, uznávám....ale když jsi byl v ShinŘe a byl voják první třídy, nebyl jsi šťastnej?" Zack chvilku přemejšlel.
"Jo to jo...ale víš jak, nechci, aby jsi potom byla zklamaná...nebo aby se ti něco stalo."
"Jsi hodnej, že se o mě takhle staráš, ale já chci taky něco vyzkoušet na vlastní pěst."
"Dobře. Já jenom...prostě mě štve, že ses rozhodla...beze mě...že mě tady necháš..."
"Ale no tak...vždyť neodcházim napořád...a navíc sem budu často chodit a ty za mnou ne?!"
"To říkáš teď, ale až ti daj program, všechno se změní."
"Nezmění se nic. A žádnej program mi nedaj..."
"A to víš jak?"
"Já žádnej nechci. Oni mě chtějí v ShinŘe, takže se budou muset zařídit podle mě. Jinak se vrátim zpátky...Já tam nejdu kvůli příšernýmu buzení,raním rozcvičkám a řvaní na mě."
"A kvůli čemu tam teda jdeš?! nechápal Zack. Já se zamyslela a vzpomněla si na Rena.
"No hlavně kvůli tomu, abych se mohla předvíst...jsem tam první žena a taky první, kdo porazil Sephirotha..." usmála jsem se.
"Takže se tam jdeš vlastně vytahovat..."
"Hm...tak nějak" mrkla jsem na Zacka.
"Kate..." řekl vážně. Podívala jsem se mu do očí.
"No tak...nech mi trošičku prostoru...nic se mi nestane..." Zack se ke mně přitulil.
"Miluju tě."
"Taky tě miluju..." oplatila jsem mu a políbila ho. Pak jsme se chvilku mazlili a nakonec usnuli.
Ráno jsem se probudila jako první. Zack vypadal hrozně rozkošně, tak jsem se rozhodla nebudit ho. Napsala jsem mu vzkaz narozloučenou, vzala svojí tašku, co jsem si včera sbalila a pak potichu vyšla na chodbu. Nikdo vlastně nevěděl, že jsem tady spala, takže mě ani nikdo nesmí vidět. V klidu jsem proklouzla ven a vydala se na cestu. Jenže pak jsem si uvědomila, že ShinRa je trochu víc daleko. Vyndala jsem z kapsy mobil. Jenže komu mám zavolat?
"Halo, chtěla bych spojit s Renem...ehm...s Renem ze ShinRy" řekla jsem stupidně.
"Připojuji" řekla asistentka ve sluchátku a já si oddychla, že jméno Reno ze ShinRy je dostačující informace. Pak jsem čekala asi tak dva vytáčecí tóny.
"Kdo zas otravuje?" ozval se Reno. Já jsem vzdychla.
"Ahoj, tady...ehm...Kate."
"Kate? Jé sorry....beru zpět. Co potřebuješ?" omluvil se.
"No popravdě se nemám jak dostat k vám....potřebovala bych odvoz."
"Já tě vemu" řekl hned Reno.
"No, to by bylo fajn...ale ne vrtulníkem...já nechci, aby mě někdo viděl a ještě jak nastupuju k tobě. Víš co myslim ne?!" prosila jsem ho.
"Jáásně. Vezmu limuzínku, ať se taky projedeš komfortem." Vzdychla jsem a chtěla zavěsit.
"Jo počkej ještě...nejezdi k nám....vem to na náměstí" řekla jsem rychle.
"Fajn. Za chvilku jsem tam kotě."
"Neříkej mi k..." nedořekla jsem, protože zavěsil. Zavrčela jsem na mobil a sedla si na lavičku, ke který jsem mezitím došla. Než Reno přijel, přemejšlela jsem nad tím, jestli na mě Zack bude hodně naštvanej. Jenže pak mi začalo kručet v žaludku a já začala myslet na to, že si asi půjdu koupit něco k jídlu. A když už jsem se rozhodla na sto procent, akorát ke mně přijela dlouhá naleštěná limuzína. Řidič hned vystoupil a otevřel mi dveře na konci.
"Díky" řekla jsem a naskočila. Reno se rozvaloval na pohovce.
"Když jsem chtěla, abys neletěl vrtulníkem, myslela jsem, že chci bejt nenápadná a tohle mi jako nenápadný nepřipadá" zamračila jsem se na něj. Reno si hned sednul ke mně a ruku mi dal kolem ramen.
"Ale aspoň máme soukromí a můžu se ti plně věnovat" sladce se na mě usmál. Já jsem nadzvedla obočí a sundala ze mě tu ruku.
"Já žádný soukromí nepotřebuju. A už vůbec ne to, aby ses mi "plně" věnoval. Vzpomínáš si, jak jsem ti říkala, že už někoho mám?!" řekla jsem sarkasticky a odsedla si od něj.
"Ah...já zapomněl...jen co jsem tě uviděl, veškerý informace a myšlenky se mi z hlavy vykouřily..." přisunul se ke mně zase.
"A já na tebe chtěla bejt vážně milá..." připomněla jsem mu jeho požadavek jako oplátku za to, že mě dostal domů.
"Nemusíš...teď, když jsme spolu v jedoucím autě...přesněji limuzíně...a máme soukromí..." Ostrčila jsem ho.
"Já to myslim vážně!" řekla jsem.
"No tak, řeklas, že se ti líbim..."
"Ale já jsem už zadaná."
"A to ti brání?" pohladil mě po noze. Já jsem se podívala na tu ruku a pak zpátky na něho.
"Jasně že jo. Já nechci bejt Zackovi nevěrná a navíc ne s tebou."
"Ale no tak" řekl a políbil mě. Já jsem se hned odtáhla a vlepila mu facku. Pak auto poskočilo a my skončili na zemi. Teda spíš Reno na zemi a já na něm. Chtěla jsem se zvednout, ale Reno mě stáhnul zpátky na sebe.
"Pusť mě" snažila jsem se zvednout.
"Když už tady takhle ležíme..."
"Přestaň!"
"Neříkej, že to s tebou nic nedělá" podíval se na mě se zájmem Reno, zvedl se a naklonil se nade mě. Podívala jsem se mu do očí.
"Ne. Přijdeš mi dost nechutnej a moc se vnucuješ" odpověděla jsem chladně. Reno se přiblížil k mým rtům na milimetr.
"Jsi tak krutá" řekl a jeho dech mě pohladil na rtech. Pak se odtáhl se sedl si na pohovku do svý uvolněný pozice. Celou tu dobu ze mě nespustil oči. Cítila jsem se trapně. Vlastně bych se měla cítit ublíženě, nenávistně nebo tak něco, ale já jsem se cítila prostě jenom trapně. Byla jsem ráda, když auto zastavilo a já mohla vystoupit. Ocitla jsem se před obrovskou bránou s nápisem ShinRa Inc., za kterou byla ona budova. Popadla jsem tašku a vykročila. Na Rena jsem čekat nehodlala. Budu si asi muset promluvit s Rufusem o jeho chování.
"Vítejte slečno Kate" zasalutoval voják u vchodu. Já se zastavila a zůstala na něj čučet.
"Ehm...díky" řekla jsem a vešla dovnitř. Přitom jsem se na něj pořád ohlížela...docela mě vykolejil. Ale uvnitř to bylo to samý.
"Moc rád vás poznávám. Vy musíte bejt ta Kate" přišel ke mně divnej chlápek v obleku a podával mi ruku. já jsem si přehodila tašku do druhý ruky a potřásla si s ním.
"Ano, to jsem..." řekla jsem prostě.
"Rufus už vás očekává, tudy" pokynul mi, ať jdu s ním. Já se otočila, jestli s náma jde Reno, aby mu Rufus mohl dát čočku a když jsem se ujistila, že jo, šla jsem za tim chlápkem. Pak mě zavedl přímo do Rufusova kanclu, kde jsem byla včera. Ale dneska tady na mě nečekal.
"Chvilku počkejte" řekl chlápek a zmizel. Zase jsem zůstala s Renem sama. Probodla jsem ho pohledem.
"Fajn fajn. Sory, že jsem na tebe tak vyjel. Vždyť se na sebe podívej. Jsi kus."
"No a?! Nauč se zásady slušnýho chování..."
"O to se tady snažej už léta" pousmál se. "Neříkej nic Rufovi, prosím..." poprosil mě, jako by věděl, že právě to chci udělat. Vzdychla jsem.
"Fajn...ale ještě jedna takováhle věc a hned jdu za ním" řekla jsem přísně. Reno kejval hlavou jako zběsilej. Pak přišel Rufus.
"Vítám tě Kate. Jsem moc rád, že sis to nerozmyslela. Doufám, že na tebe byl Reno hodnej" potřásl si se mnou rukou. Já jsem se podívala zpátky na Rena, kterej zkoumal svoje prsty.
"Ehm...ano pane, byl."
"Můžeš mě oslovovat Rufusi, jsi přece vyjímečná" usmál se na mě.
"No jasně...mohla bych se jít teda zabydlet?" zeptala jsem se a ukázala na svojí tašku.
"Jistě. Reno tě zavede do tvýho pokoje" pokynul mu Rufus. Já jsem se na něj usmála, poděkovala a pak jsem neochotně vyšla za Renem.
"Jsi fakt třída" řekl mi cestou.
"Nemysli si, že to mezi náma něco mění..."
"Fajn" řekl Reno a pak už nepromluvil ani slovo.
"Tohle je tvůj pokoj" otevřel dveře, u kterých jsme se zastavili a já zůstala koukat jako opařená.
"No ty vole..." zmohla jsem se jenom na tohle a vešla dovnitř.




Ten konec je nejlepší :D No ty vole...jako bych se slyšela :D Super kapitolka a Reno, to je totálka prostě :D