- Liz:
Ráno jsem se probudila totálně rozlámaná a u Clouda v pokoji. Vzdychla jsem a přemejšlela, jak jsem se tady ocitla. Když jsem si vzpomněla, vzdychla jsem znova. Pak se otevřely dveře.
"To je fajn, že jsi už vzhůru. Nesu ti oběd" usmál se na mě Cloud.
"Cože? Oběd?" řekla jsem rozespale.
"Jo. Nechtěl jsem tě budit. Včera sis prožila děsný věci..." řekl a podal mi tác s jídlem.
"Aha...no, tak díky" řekla jsem, šla se v rychlosti umejt a pustila se do jídla. Cloud mě celou tu dobu sledoval.
"Co? Je něco zvláštního na tom, že jím?" zeptala jsem se ho po chvilce.
"Nic, prostě se na tebe koukám" řekl Cloud, zvedl se a šel se dívat z okna.
"Jak to teda teď mezi náma je?!" zeptal se mě po chvilce. Já jsem přestala jíst a přemejšlela jsem.
"Já nevim..."
"Zvykl jsem si, že ohledně našeho vztahu určuješ pravidla ty. Včera jsme se tak nějak usmířili...no usmířili...prostě jsme si slíbili, že se už nebudeme hádat. A pak se stalo tamto. Toužili jsme po sobě...teda nevim jak ty...řekla jsi, že jsem ti chyběl...ale já...příšerně moc jsem tě chtěl mít u sebe...Liz já už takhle dál nemůžu..." sklopil oči. Byl nešťastnej.
"A co teda chceš?" zašeptala jsem. Cloud se na mě zklamaně podíval.
"Jenom tebe...chci, aby bylo všechno zase jako dřív...aby jsme byli spolu. Tak řekni, jak na tom je náš vztah..."
"Ale já nevím..." řekla jsem trochu víc nahlas, než jsem chtěla. Cloud ke mně přiskočil a sedl si přímo přede mě.
"Ale musíš přece něco cítit...lásku, chtíč, nenívist, zlost...cokoliv" vzal mě za ruce. Já jsem se na ně podívala.
"Cítim se zmatená" řekla jsem hned, aniž bych musela přemejšlet. Nevypadalo to, že by to Clouda nějak uklidnilo. "Cítim se zmatená z toho všeho. Já nevim, co si mám o tobě myslet...o našem vztahu. Já ani vlastně nevim, co si mám myslet o sobě. To všechno s tim Sephirothem...to co se stalo...prostě si připadám jako by se stalo něco tak děsnýho, že teď musim bejt v celibátu...a pak ten teleport...všechno se mi v hlavě pomíchalo a já prostě už ani nevim, co je a co není a bylo správný. Pomoz mi..." podívala jsem se na něj úzkostným výrazem a odložila na stolek prázdnej tác. Pak mě Cloud najednou a nečekaně políbil a já ucítila v hrudníku explozi. Pak jsem si to uvědomila... Já jsem ho vlastně nikdy nepřestala milovat.... Objala jsem ho a on si mě k sobě přitáhl.
"Miluju tě" řekl mi Cloud.
"Já tebe taky a odpusť mi za to, že jsem o tom pochybovala."
"Dávno jsem ti odpustil. Já bez tebe nedokážu bejt."
"Já asi taky ne...ale bez některejch lidí nebo vzpomínek bych se radši obešla" řekla jsem smutně a vzpomněla jsem si na Sephirotha.
"Tak to jsme dva..."
- Kate:
"To je vážně můj pokoj?" nechápala jsem.
"Ne, máš ho společně se mnou" řekl Reno a opřel se o zeď. Já jsem se na něj zděšeně podívala.
"Děláš si srandu, že jo?!" snažila jsem se ukldnit.
"Že seš to ty, tak jo...dělám si srandu" řekl v klidu a já měla sto chutí ho zaškrtit. "Mám pokoj hend naproti" ukázal na dveře za sebe. Mám se ho vážně ptát, jestli si znova dělá srandu?! Nádech výdech...
"Vážně nebo zase jenom další blbej vtip?!"
"Vážně" podíval se na mě, jako by bylo jasný, že tam má pokoj.
"Sory, ale DNA na klice jsem ještě neprozkoumala." Pak jsem ho nechala, ať si dělá co chce a šla jsem se podívat na ten svůj pokojík...no pokojík...bylo to nejmíň dvakrát větší než Zackova celá chatrč.
Všechno bylo dokonale vybaveno moderním nábytkem. Přímo přede mnou bylo něco jako obývák a jídelna dohromady. Byla tam velká pohovka a několik křesílek okolo malýho skleněnýho stolku. Všechno stálo před obrovskou výlohou na venek. To obrovský okno se táhlo od kraje do kraje, takže to byla výloha. Byl tam i krb...moc hezkej. Nalevo od dveří byl jídelní stůl a za barem, kterej dělil místnost, byla roztomilá kuchyňka...teda jako nevim na co...asi na příležitostní jídlo. Doufám, že si nebudu muset pořád vařit. Pak jsem se podívala napravo. Byly tam dvoje dveře. Šla jsem se podívat, co je za nima. Ty vpravo byla obrovská koupelna a ty vlevo zase obr ložnice....tady asi neznaj normální velikosti. Letiště se zdálo bejt pohodlný, ale skříň trošku pokulhávala....nešla mi otevřít. Snažila jsem se dveře otevřít násilím, ale nic. To snad nikdo k sobě přilepil vteřiňákem ne?! Nezbejvalo mi nic jinýho, než říct Renovi, aby mi to pomohl otevřít. Se mnou v pokoji nebyl a na chodbě taky ne...takže ve svym pokoji. Ani mě nenapadlo zaklepat.
"Hele mám problémy se skříní" vtrhla jsem do pokoje a zůstala stát jako opařená. Přede mnou stál Reno jenom v ručníku. Stihnul si dát sprchu?! Každopádně jsem zapomněla, co jsem chtěla a zírala na něj. Nebyl tak namakanej jako Zack, ale něco na něm bylo. Připadal mi moc sexy.
"Příště radši zaklepej. Mohla bys mě tady potkat i bez ručníku" usmíval se na mě Reno. "Cos to chtěla?"
"Mám problémy s ručníkem...ehm...ne skříní...jo. Mám problémy se skříní" stála jsem tam jako pako a pořád na něj čučela. Jenom si sáhnu...říkalo moje podvědomí. Cože?!
"Nechám tě se oblíknout a pak přijď za mnou do ložnice" řekla jsem.
"Tak to se ani oblíkat nemusim ne?!" zvedl obočí Reno.
"Co? Ne! Skříň..je v ložnici" řekla jsem a vypadla odtamtud. Za chvilku za mnou přišel. Jenom v kalhotech.
"Řekla jsem, až budeš oblečenej."
"Tohle nestačí?"
"Ehm...ne" řekla jsem a snažila se na něj nedívat.
"Copak? Líbí se ti moje tělo?" šel ke mně.
"Ne. A teď tu skříň prosím" ucukla jsem a ukázala mu tu komodu.
"Jasně jasně" řekl a šel se na ní podívat.
"No nejde to a nevim proč..." řekl po chvilce.
"Jo, tak to vim taky" našpulila jsem pusu. Reno vytáhl mobil a zavolal někoho na pomoc. Já jsem sebou plácla na postel.
"A já myslela, že ten pokoj je dokonalej..."
"Jak by mohl. Beze mě..." usmál se a lehl si vedle mě. "Zdá se, že tě přitahujou nahý těla" podíval se na mě se zájmem.
"No a?! Jsem holka."
"Jasně. Takže tě teď přitahuju i já, nebo ne?!" usmál se.
"O co ti jde?" zamračila jsem se na něj.
"O tohle" řekl, převalil se na mě a začal mě líbat. Chtěla jsem ho odstrčit, ale on mi ruce přidržel nad hlavou. Sílu na to, abych se vzepřela, jsem neměla. Ale jedno jsem musela uznat...líbat fakt uměl. Jenže já jsem se s ním líbat nechtěla, tak jsem ho nakonec přece jenom přemohla.
"Tohle už nikdy nedělej, slyšíš?!" křičela jsem na něj. "Nechci skončit jako Liz." Zvedla jsem se z postele a chtěla jít otevřít dveře, na který ťukal určitě ten odborník na skříně. Reno mě zatáhl za ruku a praštil se mnou o zeď, až to zabolelo. Pokusil se mě znova políbit.
"Přestaň!" odstrčila jsem ho, povalila ho na zem a začala škrtit.
"Nikdo se to nedoví" řekl přidušeně.
"Ale já nechci mít výčitky svědomí."
"Takže to není kvůli mě" usmál se. Já jsem ještě víc stiskla jeho krk. "Dost. Uškrtíš mě" prosil. Já jsem povolila a šla konečně otevřít ty dveře.
"Prej tady jsou problémy se skříní" řekl neochotně chlápek v montérkách...a já myslela, že ty se nosej jenom u nás.
"Jo tamhle v ložnici. Nejdou mi otevřít dveře" ukázala jsem na ložnici, kde byl Reno. Chlápek nic neřekl a šel tam. Já jsem zůstala stát u dveří a přemejšlela, co se právě stalo. Políbil mě kluk, kterej mě přitahoval a mě to nevadilo...když pominu ten strach, co když se to doví Zack. A pak jsem ho ještě málem uškrtila. Vzdychla jsem. To to začíná...




Ten ručník to zabil! :D Rezala som sa jak hovado! xD xD xD