- Kate:
Ráno jsem se probudila totálně rozlámaná. Celou noc jsem ležela napříč a hlava mi visela dolů z postele. Asi mi z ní vytekl i mozek. Bolí mě jako po slevě na alkohol. Rozhodla jsem se, že nebudu vstávat. Ale nakonec jsem stejně musela, protože někdo zběsile ťukal na dveře.
"Jestli jsi to ty, ty sobeckej parchante, tak se hodně rychle otoč a zapadni do svýho kutlochu!" zařvala jsem na dveře. Pak jsem je prudce otevřela.
"Ehm...pardon" řekla jsem chlápkovi v kvádru. Ten si zase sunadal brejle.
"Pěkné přivítání" řekl a přeměřil si mě. "Špatné spaní?!" zeptal se.
"Ne, jenom jsem špatně usnula" rozhrábla jsem vrabčí hnízdo na hlavě. "Vy jste teď můj budík?!" řekla jsem otráveně a pozvala ho dovnitř. "Kafe?" zeptala jsem se a zamířila do kuchyně.
"Já ho udělám" nabídl se. Přikývla jsem a kecla si na židli. "Poslal mě za vámi Rufus" řekl a zalil nám hrnky.
"Proč?" vzala jsem si svůj.
"Má na vás velkou prosbu."
"Prosbu?!"
"Ano. Osobně si myslím, že se vám to nebude líbit. Ale Rufus vždy ví, co dělat."
"Takže bych neměla odmítat?" podívala jsem se na něj vážně.
"To záleží jenom na vás" pousmál se, ale pak zase nasadil ten svůj kamenný výraz. A tím jak se pousmál, jsem si teprve všimla, že je docela mladý.
"Jak dlouho tady pracujete?" zeptala jsem se najednou. Ta otázka ho nějak nevyvedla z míry.
"Dlouho, proč?" podíval se mi do očí.
"Jste docela mladý" přiznala jsem. On nadzvedl obočí.
"O tohle místo jsem usiloval už jako malý. Rufus mě přijal v patnácti letech a já jsem mu velmi oddaný."
"I přesto, že ne vždycky dělá všechno správně?" Přikývl.
"Jak se vlastně..."
"...jmenuji se Yoshiyuki" skočil mi do řeči. Zůstala jsem na něj koukat s otevřenou pusou. Jak mohl vědět, že se ptám na jméno?!
"Yoshicože?" nešlo mi to vyslovit. "Moc dlouhý...můžu vám říkat Yo?" zeptala jsem se.
"Oslovujte mě jak chcete."
"To má bejt jako nějaká nabídka?" nadzvedla jsem jedno obočí.
"Ne. Jsem pouze váš ochránce...budík...říkejte mi jak chcete" řekl prostě a já zrudla.
"Ehm...ochránce? Dobře...tak Yo" uculila jsem se jako blbeček. Pak jsem se podívala na dveře od koupelny. "Asi bych se měla jít upravit" řekla jsem a vstala.
"Dobře, já počkám." Já jsem se šla rychle upravit a mohli jsme vyrazit.
"Dobré ráno pane" vešla jsem do kanclu.
"Zdravím Kate" vzhlédl Rufus od nějakých papírů.
"Prej ste se mnou chtěl mluvit."
"Ano. Mám na tebe velikou prosbu a byl bych rád, kdybys mě nejdřív vyslechla předtím, než mi dáš košem."
"No...dobře" řekla jsem.
"Mám pro tebe práci, ale ne ledajakou. Chtěl bych, abys učila Rena. Všemu. Vypadá to, že si docela dobře rozumíte a já bych chtěl, aby se z něj stal čestný muž. Myslím, že ty jsi na tuhle práci ta pravá" usmál se na mě a čekal na mojí reakci.
"Noooo, já si nemyslim, že to je dobrej nápad. Pohádali jsme se. Respektivě, doslova mě nasral...pardon" omluvila jsem se hned. "Já ho nechci trénovat" kecla jsem si na židli.
"Bylo mi to jasné, že mě odmítneš, ale já tě opravdu prosím. Máš v sobě temperament a myslím si, že se jen tak ničeho nevzdáš."
"Ale já....no tak fajn" ustoupila jsem. "Ale nemyslete si, že ho budu šetřit jenom proto, že je váš syn" zvedla jsem se a odkráčela. Yo šel za mnou.
"Vy jste to věděl?!" zamračila jsem se na něj. Přikývl.
"Mohl jste mi to aspoň říct."
"Měl jsem nařízeno vám nic neříkat."
"To jste vždycky takovej?! Kdybych vám řekla zastřelte se, udělal byste to?!" On se pousmál.
"Jen podle toho, o jakou chvíli by šlo." Vzdychla jsem.
"Jo takže byste udělal prakticky cokoliv. Ale když vám řeknu umejte mi nohy nebo například polibte mě, to byste neudělal, že ne?!" zastavila jsem se a čekala, co z něj vypadne.
"Jak říkám, jen podle toho, o jakou chvíli by šlo."
"Vy jste divnej."
"A už vám někdo řekl, že jste divná vy?!" Zůstala jsem koukat jako pako.
"Abych řekla pravdu, jste první."
"Já neřekl, že jste divná" usmál se.
"Hele, přestaňte si ze mě utahovat!" řekla jsem a štrádovala si to do svýho pokoje. Yo šel samozřejmě za mnou.
"To mě budete sledovat až na záchod?!"
"Ehm...ne."
"Správná odpověď" usmála jsem se ironicky a zabouchla za nim dveře. On je otevřel a sedl si na pohovku.
"To vám nakázali, ať mě hlídáte nebo co?!"
"Jsem teď něco jako váš bodyguard. Ale jestli chcete, může to za mě vzít třeba Reno" podíval se na mě a nasadil si svoje profíkovský brejle. Myslela jsem, že se na mě zlostí začne škvařit pot.
"Ne díky. Ten by na ten záchod za mnou šel" řekla jsem a zavřela jsem se v koupelně.
"Všichni chlapy jsou stejný" řekla jsem svýmu odrazu v zrcadle. Pak jsem si došla na ten záchod, ještě se upravila, zhluboka nadechla a vyšla ven.
"Už jsem si začínal říkat, jestli přemýšlíte nad tím, jak se splachuje nebo nad tím, jak mě zabít."
"To druhý samozřejmě" odsekla jsem. "Jdeme najít toho floutka" řekla jsem a šla ke dveřím.
"Je ve svým pokoji" poznamenal Yo. Tak fajn. Ani jsem nezaklepala a vrazila jsem dovnitř.
"Doufám, že jsi zase v ručníku, abych se mohla líp trefit mezi nohy" zavolala jsem na celej pokoj. Ale Reno se neozýval.
"Jste si jistej, že tady je?!" podívala jsem se nevěřícně na Yoa. Přikývl.
"Dobře, tak buď bude ve sprše, nebo v posteli....a nebo za mě někdo udělal špinavou práci a zabil ho" řekla jsem a šla do jeho ložnice.
"Vstávej" zacloumala jsem s bromadou peřin.
"Mmmm."
"Okamžitě vstaň nebo tě z tý postele dostanu sama a bude mi jedno, jestli seš nebo nejseš oblečenej" založila jsem si ruce na prsou.
"To by se ti líbilo, co?!" zamumlal Reno do peřin. Vzdychla jsem a kopla do něj.
"Vstávej. Víckrát to opakovat nebudu. Pak přijde kýbl studený vody."
"Dobře dobře. Už jsem vzhůru" odhrnul deky a podíval se na mě. "Cože mám tak krásný probuzení?" usmál se na mě. Já jsem se znuděně podívala na Yoa.
"Říkej tomu jak chceš, ale za chvíli ti krásný připadat nebude" řekla jsem. "Čekám vedle. Ať seš do pěti minut hotovej."
"Pět minut?! Trochu málo ne?!"
"Novej režim kámo."
"To má bejt jako odplata za moje chování?!"
"To taky" řekla jsem a zabouchla za nim dveře. Když jsem čekala už přes deset minut, rozhodla jsem se naklusat mu do koupelny. Zrovna si pustil vodu ve sprcháči.
"Tohle nebude nutný" zavřela jsem vodu, čapla ho za vlasy a vyvedla ven.
"Hele mám právo se umejt!"
"Až pak, teď si jdeme zaběhat. Oblíkni se, počkám na chodbě" řekla jsem a šla do svýho pokoje, kde jsem si oblíkla tepláky a tílko. Vzala jsem si z lednice vodu a šla čekat na chodbu. Naštěstí hned přišel.
"Že bys mě taky jedou poslechl?" nadzvedla jsem obočí a pak vyrazila ven.
"Proč jdeme běhat?!" srovnal se mnou krok.
"Protože jsem to řekla. Mám tě teď na starosti, takže budeš dělat, co řeknu." Reno jenom zafrkal a už se mnou nepromluvil ani slovo. V duchu jsem jásala, ale jinak jsem byla dost naštvaná, že s nim musim trávit čas. To bych radši trávila čas s Yoem, kterej si ze mě utahuje. No jo Yo...
"Yo? Nemusíte s náma chodit ven" otočila jsem se na něj. Bylo mi jasný, že jde celou dobu za náma. Yo se podíval na Rena.
"Mám na vás dávat pozor" řekl.
"Já to zmáknu" řekla jsem a šla za Renem.
"Zajímalo by mě, kam chceš jít běhat" rozhlídl se Reno po cvičícím placu, přeplněným vojákama. Já jsem se rozhlídla kolem.
"Budeme běhat kolem ShinRy" ukázala jsem na dlážděnej chodník u plotu, po kterým chodili vojáci.
"Děláš si srandu, že jo. Vždyť je to nejmíň dva kilometry" stěžoval si.
"No a?" řekla jsem a rozeběhla se. Reno běžel za mnou.
"Heej, nedáme si pauzu?" volal na mě po dvou kolečkách.
"Fajn" zastavila jsem se. Doběhla jsem si pro vodu a dlouze se napila.
"Dej mi taky napít" natáhl ke mně ruku.
"Měl sis vzít svoje pití" cukla jsem rukou, aby mi nevzal flašku.
"No tak" prosil. Zakroutila jsem hlavou.
"Proč seš tak hnusná?!" zařval na mě.
"A proč seš takovej sobeckej blbeček?!" oplatila jsem mu to.
"Řeknu Zackovi, že seš děvka" vpálil mi do očí.
"Cos to řek?!"
"Jo. Nejdřív se se mnou cucáš jakoby nic a pak děláš, že seš na mě nasraná a jako naschvál si vemeš na sebe tohle" ukázal na moje tílko.
"To je tílko na tělák ty debile!"
"Jo ale výstřih má až k pasu."
"Myslíš si, že jsem si ho vzala abych tě provokovala?!"
"To si teda myslim a taky se ti to povedlo" řekl a skočil po mě. Já jsem bohužel nestihla uhnout. Strhl mě na zem a začal mě osahávat.
"Přestaň" snažila jsem se ho ze sebe skopnout.
"Jdi od ní Reno" přiběhl k nám Yo. Kde se tady vzal?! Reno se ze mě zvedl a postavil se proti němu.
"Jak dlouho jí budeš stát za prdelí, než to na ní zkusíš taky?!" vpálil mu do očí, pak do něj strčil a odkráčel. Já jsem ležela na zemi, opřená o lokty a koukala na Yoa. Ten se díval do země a na mě se ani nepodíval.
"Tak proto mi děláte doprovod?!" zvedla jsem se.
"Kate já..."
"Všichni jste stejný!" řekla jsem a utekla do svýho pokoje.




:D :D :D ty vieš človeka pobaviť! :D Som zvedavá, ako sa to bude vyvíjať... :D "Yoshicože?" xD No jo Yo... xD a ešte ma zabilo že "Doufám, že jsi zase v ručníku, abych se mohla líp trefit mezi nohy" xD xD xD SUPER!!! :D