close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Tento blog je pozůstatkem mého mladého já, na které ráda vzpomínám." Sobik, 2019

65. kapitola

18. května 2011 v 18:05 | Sobik |  Final Fantasy - Šílený příběh
  • Liz:
"A já myslela, že jsem profesionální anonym" zabodla jsem lžičku do poháru a nandala si velkou porci.
"Vůbec si jich nevšímej. Přece si nenecháš zkazit den" usmál se na mě Cloud. Já jsem mu úsměv oplatila, ale upřímně mi to dělalo tak trochu starosti.
"Omluv mě na chvilku" vstala jsem od stolu a šla za tím klukem.
"Hej! Kde jsi vzal, že chodím se Sephirothem?!" zastavila jsem ho.
"Viděl jsem tě s ním. Ty vlasy si pamatuju."
"A podle toho jsi usoudil, že s ním chodím?! Jsme jenom přátelé" poznamenala jsem.
"On nějaký má?! Já mám takovej dojem, že nebyl nikdy kamarádskej a navíc je teď společensky vyřízenej. Víš o tom, co se mu stalo ne?! Ta Kate je úplně boží" rozplýval se.
"Jasně" koukala jsem na něj jako ťulpas a otočila se směr Cloud.
"Počkej. Řekni mi něco o Sephirothovi" běžel za mnou
"Proč? Abys mohl šířit drby?!"
"Ne. Já píšu příběhy. Napsal bych i přiběh o něm. Jmenovalo by se to...ehm...Znáte padlého?. To je dobrý ne?!" vytahoval se. Já jsem nad tím chvilku přemejšlela.
"Ten název sedí, ale nic ti neřeknu."
"Prosím. Každýho by zajímalo, jakej žil a jakej žije život. A ty jsi asi jediná, kdo se s ním sblížil."
"Jo, ale do jeho života jsem zařazená taky a snažim se o to, aby na mě lidi na ulici nepokřikovali, že já jsem ta, co je se Sephirothem. Stačí, že už takhle jsem ve stresu."
"Já umim psát fakt hezky. Můžu ti ukázat některý z mých příběhů" snažil se mě přesvědčit.
"Tak fajn. Sejdeme se zejtra tady a ve stejnou dobu" přemluvil mě. "A nezapomeň si ty příběhy" řekla jsem ještě a pak šla za Cloudem.
"Já už myslel, že mě tady necháš" poznamenal, když jsem si kecla.
"Ale ne. Jenom jsem si potřebovala něco domluvit s tím klukem" mávla jsem rukou. Podívala jsem se na pohár, ze kterýho byla spíš kaše. "Proč nejíš?" zamračila jsem se na něj.
"Promiň" řekl hned a pustil se do toho. "A co sis s ním domlouvala?" zeptal se po chvilce. Já jsem mu všechno řekla.
"Bylo by fajn, kdyby se o něm lidi dověděli pravdu, jakej to je odpornej chlap."
"On není odpornej. A já nechci, aby o něm napsal. Musel by napsat i o mně." Cloud se na mě zkoumavě podíval.
"Nemusí psát o tobě. Může tě změnit" řekl Cloud.
"Takže ty chceš, aby napsal příběh?"
"Mohlo by to bejt zajímavý." Chvilku jsme si o tom ještě povídali a chtěli si objednat další pohár, ale nebe se zničeho nic zatáhlo a začalo krápat.
"No vidiš, teď akorát zmokneme" hudroval Cloud.
"Tak se jdeme někam schovat" navrhla jsem. Jenže lidi, kteří byli venku, se naskládali, kam to šlo a nám nezbývalo nic jinýho, než zaběhnout do výklenku u dveří staré budovy. Stihli jsme to takorát, protože začalo strašně pršet. Sice z nás tak trochu kapalo, ale mně to navedilo. Zato Cloud vypadal naštvaně.
"Odkud se to přihnalo?!" koukala jsem na tmavý nebe. Cloud zakroutil hlavou.
"To vážně nevim. Ale vidíš to?! Já říkal, že nemáme chodit pěšky" zamračil se na mě. Vzdychla jsem.
"To nemůže bejt ani jeden den, aniž bys byl mrzutej?!"
"Tak promiň" pohladil mě po tváři. Pak jsme si chvilku koukali do očí a zrovna, když se ke mně Cloud nakláněl a chtěl mě políbit, něco se stalo. Na náměstí se přihnal černej mrak a všichni se zděsili, včetně nás.
"Co je to?" koukala jsem na to vyděšeně. Cloud neodpovídal, tak jsem se na něj podívala. Mračil se.
"Co je to?!" zeptala jsem se znova.
"Sephiroth!" řekl jakoby nic. Já jsem trhla hlavou směrem k oblaku, ze kterýho se začala vynořovat ona postava.
"Co to dělá?" nechápala jsem jeho příchod. Cloud pokrčil rameny, ale byl připravenej kdykoliv zakročit. Sephiroth se rozhlížel po vyděšených tvářích, ale u našich se zastavil. Vypadal děsivě, takže jsem se přikrčila za Clouda.
"Mám vzkaz pro Kate. Přeju si pomstu a jestli mě nevyslyší, zabiju každýho, kdo mi přijde do cesty. A aby si nemyslela, že to je vtip, vezmu si rukojmí" ukázal na mě.
"Ne" vydralo se mi z úst. Cloud mi stiskl ruku.
"Ona nikam nejde" řekl nenávistně Cloud. Sephiroth se jenom ďábelsky usmál a pak mě pohltila černá tma. No tak to je fakt super...
"Spehirothe, to nemyslíš vážně!" zařvala jsem do tmy, protože mi bylo jasný, že ta tma je on. Jenže on mi naodpovídal. "Nemůžeš mě vzít jako rukojmí. Okamžitě mě vrať zpátky!" Najednou jsem pod nohama ucítila zem.
"Teď zůstaneš tady" slyšela jsem Sephirotha a tma mě opustila. Rozhlídla jsem se kolem. Ale nevěděla jsem, kde jsem. U něj doma ne. Nepoznávala jsem to tady. Kdyby tady aspoň nebyla taková tma. K čemu mi je jedna louč, která chcíple hořela?! Vzala jsem jí do ruky a najednou se rozžhavily všechny ostatní a osvítily chodbu tak dlouhou, že na konci byla jenom tma. Rozhodla jsem se to jít prozkoumat, protože mi bylo jasný, že tady budu trčet asi dlouho.

  • Kate:
Měla jsem sto chutí ho odtamtud vykopnout, ale přemohla jsem se. Jednou jsem mu slíbila...ačkoliv nevim jak jsem mohla...že tady může zůstat, tak to přetrpim. I kdybych se s nim měla třeba poprat do krve. Ale na to jsem teď neměla náladu. Byla jsem snad k smrti vyčerpaná. Ta rozcvička, pak to s Renem...chjo. Upřímně jsem se těšila, až si taky dám sprchu a zachumlám se v peřinách. Vzala jsem si nedodělanej čaj a uvelebila se na gauč. Chvilku jsem jen tak koukala do prázdna a pak jsem se rozhodla vyzkoušet ten krb. Naštěstí jsem uměla topit, takže co nevidět tam zaplápolal plamínek. Sedla jsem si na huňatej koberec přímo ke krbu, zavřela oči a nechala si nahřejvat obličej.
"Páni" vyšel Reno z koupelny. A chvilka klidu je pryč... Rozhodla jsem se, že ho budu ignorovat.
"Můžeš se jít vykoupat, jestli chceš" poznamenal. Jo chtěla jsem, dokud jsem si nesedla k tomuhle úžasnýmu místu. Ucejtila jsem, jak si Reno sednul za mě.
"Co to děláš?!" otevřela jsem konečně oči.
"Jdu ti dělat společnost. Vykoupanej, čistej a voňavej" přisunul se. Já jsem sebou cukla.
"Já tvojí společnost nechci" řekla jsem. Reno dal ruce na moje ramena a začal mě masírovat. Já jsem se mu vykroutila a otočila se na něj.
"Já tvojí společnost nechci" zopakovala jsem znova a snažila jsem se do toho dát autoritu.
"Jak dlouho mi ještě budeš vzdorovat?" podíval se na mě znuděně.
"Podle toho, jak dlouho mi budeš otravovat život" řekla jsem, vstala a odebrala se do koupelny. Horká sprcha mi udělala dobře, ale jen co jsem pomyslela na to, že Reno je vedle, nervy se mi zase začaly cuchat. Usušila jsem se, zabalila do osušky, nadechla a šla čelit rudým vlasům. Ale když jsem otevřela dveře, málem jsem dostala infarkt.
"Chceš mě vyděsit k smrti?!" řekla jsem polekaně.
"To vypadám tak špatně?" podíval se na sebe. Panenky se mi protočily. "Zato ty vypadáš..." zhodnotil mojí osušku. Hodila jsem po něm vražednej pohled a zabouchla se v ložnici, kde jsem se převlíkla do pyžama. Přemejšlela jse, jestli už nemám zůstat tady, ale pak jsem se rozhodla jít ke krbu. Beztak je to můj pokoj.
"Kraťásky a tričko jo?! Ta osuška se mi líbila víc" udělal na mě Reno ksicht, když jsem vylezla.
"Tak si jí klidně vem. Je v ložnici" ukázala jsem za sebe a šla se podívat do ledničky, co tam je dobrýho. Po chvilce váhání jsem si udělala obloženej talíř a šla se posadit ke krbu. Reno se ke mně kupodivu nepřisunul.
"Zelenina a sýr? Zdravá strava nebo dieta?" podíval se na talíř.
"Ani jedno. Jenom chuť. Jo a všimni si tohohle. To je šunka" ukázala jsem na růžový plátky a ironicky se na něj usmála.
"Takže se jdeme urážet? Tak fajn" zvedl Reno obočí.
"Zvláštní je, že zrovna ty mi říkáš, že jsem sobec. Ale to, že ty jsi sobec, to je vedlejší co..." začal narážet. Já jsem se na něj podívala jako na největšího pitomečka.
"Já a sobec? A na tos přišel jak?"
"Všechny nás od sebe odháníš a pořád nám připomínáš Zacka, ale přitom se chováš tak, aby nás to vytáčelo a s nikým se nechceš podělit."
"Já se s nikým o moje tělo dělit nebudu. Jedině se Zackem. Tomu se říká láska a věrnost. O tom ty nic nevíš, protože jsi jak malej harant" vrátila jsem mu to.
"Možná jsem malej harant, ale narozdíl od tebe se taky umim bavit." Musela jsem se zasmát.
"Bavit? Tvoje chování není žádná zábava. To je jenom trapný lezení na nervy. To, jak se umim já bavit, jsi ještě neviděl" našpulila jsem pusu.
"Tak se předveď" vyzval mě.
"Tady těžko" rozhlídla jsem se po pokoji.
"No tak vidíš. Já bych se dokázal pobavit i tady" založil si Reno ruce na prsou. Já jsem zůžila oči.
"Tak fajn. Zahrajeme si jednu takovou hru..."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 wenndy-sobik wenndy-sobik | E-mail | Web | 18. května 2011 v 18:13 | Reagovat

Hmmmm :D Nebudou předvádět doufám, to co já dneska :D To by byl asi vrchol :D jinak moc hezký, ale nevím jak se vyrovnám s tím, že ten koko* eS zase unesl Liz :D

2 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 18. května 2011 v 18:21 | Reagovat

:D:Dto fakt ne:D a s eS se asi nevyrovná už nikdo:D...teda kromě Kate samozřejmě:D

3 ℘Paulush℘ ℘Paulush℘ | 19. května 2011 v 21:36 | Reagovat

Fíha, som zvedavá akú hru si idú zahrať... :D :D :D Jo a všimni si tohohle. To je šunka. to ma zabilo! xD

4 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 19. května 2011 v 21:37 | Reagovat

:D:DTo je na tom asi to nejlepší:D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama