Chvilku jsem přemejšlela nad tím ornamentem. Ještě že v jeskyni panoval klid. Díky tomu jsem uslyšela zvuky z tunelu, chodby nebo co to bylo. Rozhodla jsem se zůstat na tom kameni, kde si mě nikdo nemusel všimnout. Za chvilku se u průchodu objevil Sephiroth. Docela se zarazil, když mě nikde neviděl. Dobrá schovka tohleto. Já jsem se teda ozvala.
"Nazdar" řekla jsem chladně. On se na mě usmál...ale už ne tím úsměvem jako vždy.
"Vem mě zpátky. Nemáš právo mě tady držet" seskočila jsem z balvanu.
"Mám právo dělat si, co se mi zlíbí. A unýst tě je to to nejlepší. Kate na to bude stoprocentně reagovat. Teď už stačí počkat, až jí to dá Cloud vědět a ona se objeví. Leda bys mi řekla, kde se Kate nachází a já tě pustim" podíval se na mě.
"Nic ti neřeknu" odpověděla jsem hned.
"Ne?! Nemysli si, že když tě miluju, neublížim ti" šel ke mně a já ustoupila.
"Já se tě nebojím" řekla jsem a pomyslela si, kde se ve mně bere ta odvaha. Sephiroth ke mně doslova přiletěl, přimáčkl mě ke zdi a začal mě škrtit.
"Kde je Kate!" zařval.
"Neřeknu, i kdybys mě mučil" řekla jsem přidušeně. On mě pustil a já se rozkašlala.
"Proč chceš tu pomstu? Slíbils mi, že to necháš bejt" mnula jsem si krk.
"A to sis myslela, že to myslim vážně?! Tady nejde o tebe, Liz. Tady jde o mě a o celou mojí pověst" zašklebil se.
"Sephe prosím" podívala jsem se mu do očí a na okamžik jsem viděla záblesk lásky a ne pomsty a nenávisti. Jenže ten brzy pominul.
"Tak kde je!" chytil mě pod krkem a zvedl do výšky. Já jsem mlčela...beztak jsem byla přiškrcená...a pořád se mu dívala do očí. On svoje oči zúžil na maximum, zavrčel a odhodil mě stranou, až jsem narazila na ostrou kamennou zeď. Zasyčela jsem bolestí. Asi jsem si vzadu rozsekla hlavu.
"Teď už mi to řekneš?!" podíval se na mě.
"Radši zemřu já, než ona" sahala jsem si na krvavou ránu na hlavě.
"Bude ti to k ničemu. Já si Kate najdu i bez tebe, jenom jsem myslel, že mi to ulehčíš."
"Nikdy bych nezradila nejlepší kamarádku. A navíc, ty jí nikdy nenajdeš" pokusila jsem se o úsměv. Pak mi nohou projela šílená bolest a já zařvala na celou jeskyni. Při pohledu na jeho meč, zabodnutej v mý noze, mi začaly týct slzy. Když si Sephiroth bral svojí zbraň zpátky, svíjela jsem se bolestí. Z rány mi začala vytejkat krev.
"Nenávidim tě" řekla jsem mu do očí. Vypadalo to, že mu to ublížilo.
"Tak jako já Kate" řekl a otočil se k odchodu.
"Právě si mě podruhý prošpikoval" řekla jsem potichu, ale on to slyšel. Zastavil se a otočil se zpátky. V očích měl smutek.
"Poprvý jsem se díky tomu do tebe beznadějně zamiloval a teď..." odmlčel se.
"Co teď?!" zamračila jsem se na něj a snažila se zavrhnout myšlenky na dvě krvácející rány.
"Je mi to líto" řekl a odcházel.
"Počkej! Nemůžeš mě tady nechat. Já zemřu!" volala jsem za ním, ale on se nevrátil. Já jsem zavřela oči a začala brečet. "Já ještě nechci umřít..." vzdychla jsem.
- Kate:
Ráno mě vzbudil vřískající zvuk telefonu. Rychle jsem se probrala, vyšokovala se z Rena a běžela vzít ten podělanej krám.
"Halo?!" řekla jsem rozespale.
"Kate, musíš hodně rychle domů. Děje se něco špatnýho" řekl do sluchátka Cloud. Zněl ustaraně.
"Co se děje?" zeptala jsem se vyděšeně.
"Sephiroth...chce pomstu. Řekl, že když se s ním neutkáš, vyvraždí celý město a s jako první začne asi s Liz. Unesl jí a nikdo neví, kde je. Mysleli jsme, že jí vzal zase k sobě, ale tam jsme to už prohledali." Zůstala jsem stát jako opařená a nebyla schopná slova.
"Kate?" promluvil po chvilce ticha Cloud.
"Já...já...nejsem ani schopná mluvit, natož se utkat s eS" řekla jsem.
"Aspoň se vrať. On neví, kde jsi. Něco vymyslíme. Nesmíme mu dovolit cokoliv udělat" prosil mě.
"Dobře, já přijedu" řekla jsem nejistě a zavěsila. Chvilku jsem jen tak stála jako trotl a přemejšlela, co budu dělat. Pak jsem si oblíkla župan a vystřelila z pokoje.
"Dobré ráno Kate. Co potřebuješ?" pozdravil mě s klidem Rufus po tom, co jsem vtrhla do jeho kanclu.
"Musím nutně odjet."
"Odejít můžeš kdykoliv."
"Ale já myslím jako napořád." Rufus se na mě ustaraně podíval.
"Nelíbí se ti tady. Za to určitě může Reno."
"Ne ne, to ne. Mám jisté problémy. Doma. Musím odejít" řekla jsem vážně.
"Dobře. Ptát se na tvoje soukromí nebudu a nedržím tě tady, takže pokud musíš, odejdi" usmál se na mě.
"Moc vám děkuju" řekla jsem a odešla. Za rohem jsem se střetla s Yoem.
"Kate!" podíval se na mě jako by viděl ducha.
"Ahoj Yo" vzpomněla jsem si na ten polibek a zrudla jsem. Vypadalo to, že i jemu je nepříjemně."
"Víš, ten včerejšek..." začal, ale já mu skočila do řeči, než by mohl cokoliv říct.
"Odcházim" řekla jsem rychle a na něj jsem se radši ani nepodívala.
"Co?" řekl po chvilce.
"Mám problémy. Musím odejít" řekla jsem a obešla ho. On šel za mnou.
"Jaký problémy?" vyzvídal.
"Do toho ti nic není Yo" zamračila jsem se na něj.
"Kate!" zastavil mě těsně před dveřma do pokoje. Podívala jsem se mu do očí.
"Kvůli tobě to není. Ten včerejšek...já se na tebe nezlobim. Ale vážně musim odejít. Mám problémy. Možná se už nikdy neuvidíme, tak sbohem" řekla jsem mu a zapadla do pokoje. Tam jsem se rozvzlykala. Ne kvůli Yoovi. Ne kvůli ShinŘe. Tohle bude můj definitivní konec, jestli někdo něco rychle nevymyslí nebo se eS nevzdá.
"Kate? Kate! Co se děje?" přiběhl ke mně Reno. Na toho jsem úplně zapomněla.
"Musíme odejít" řekla jsem přes slzy, pak jsem se nadechla a všechno mu řekla.
"Vůbec jsem nepomyslela na to, co s tebou" přiznala jsem.
"To nevadí. Máš důležitější starosti, než jsem já" usmál se na mě a objal mě. Pak mi pomohl zabalit a naplánovat útěk zadním vchodem. Já bych měla zabavit vojáky u brány, aby mohl proklouznout ven. Zase jsem ho zamaskovala, aby ho kdyžtak nikdo na první pohled nepoznal a mohli jsme vyrazit. Vzala jsem tašku s věcma, naposledy se rozhlídla po pokoji a vyrazila. Cestou jsem se modlila, ať nepotkám Yoa a přemejšlela jsem nad tím, jak zabavit vojáky. Ale jen co jsem vešla do slunečního dne, tep se mi zastavil a nastával totální kolaps. Obloha se pomalu začala měnit z modré na černou. Tohle není dobrý. Na zem klesal temnej mrak, ze kterýho vystupovala postava mně hrůzu nahánějící.
"Kdo by tušil, že tě najdu právě tady" řekl eS. Všichni kolem zůstali koukat a já se modlila k Bohu, ať je tohle jenom sen.
"Doufám, že už tě tvoji milí přátelé informovali o Liz" škodolibě se na mě usmál.
"Ty jí nic neuděláš" plivla jsem na něj.
"I přes lásku umim být krutý a věř mi, že to nejsem já, kdo teď krvácí a svíjí se v bolestech a nikdo mu nemůže pomoct" sdělil mi.
"Co jsi jí udělal?!" vyděsila jsem se.
"Přesně to, co teď hodlám udělat tobě" vytasil svůj dlouhej meč. Já jsem se podívala po ostatních a v duchu si řekla POMOC.
"Není to trochu nerovný boj?" podívala jsem se na jen protáhlej kov.
"Tak si nějakou zbraň vem."
"Já neumim zacházet se zbraní."
"A já zase bez ní. Minule to byl tvůj boj, tak teď bude můj"dábelsky se usmál. Já jsem zalapala po dechu. Vážně to myslí vážně?! Já nejsem připravená na boj. Zase jsem se podívala po ostatních a třeštila na ně oči jako oni na mě. Pak mi někdo hodil zbraň. No zbraň...spíš to byl nechutně těžkej a obrovskej meč. Podobnej měl Genesis...nechápu, jak dokážu myslet ještě na normální věci. Je Genesis normální ne?! Bože bože, Kate vzchop se!
Jakmile se mi meč dostal do ruky, eS se proti mě rozeběhl a já stihla zareagovat dřív, než by mě přepůlil. Měla jsem sto chutí zařvat a utýct jako malá holka. Ale já jsem přece Kate. Já se nemůžu vzdát. Celou dobu, co na mě útočil, jsem se...musim přiznat...docela dobře bránila. Ale meč mi moc nepomohl. Spíš mě vysiloval. Netrvalo dlouho a naskytla se přesně ta chvíle, který jsem se obávala. Chvíle, kdy jsem už vysílená ležela na zemi a čekala, až mě eS zabije. Jenže to se nestalo, protože přeně v tu chvíli se na eS vrhl jeden z vojáků. Tím jsem získala šanci vstát. Jenže ten voják neměl proti eS žádnou šanci. Sice si chvilku vedl dobře, ale když eS zabodl svůj meč do jeho ramene, zalapala jsem po dechu. eS toho vojáka odhodil stranou a otočil se na mě. Já jsem se podívala na toho vojáka.
"Reno?!" vytřeštila jsem oči, když si ten voják sundal helmu a odhalil svoje rudý vlasy. Všichni kolem si začali šuškat. Reno se na mě usmál.
"To je v pohodě" řekl a vstal. Pak se zase vrhl na eS. Já jsem se přidala. Jenže jsme neměli šanci. Reno byl čím dál slabší a mně ten meč vážně nepomáhal. Pak se eS rozmáchl a jedním chvatem rozpáral Rena na břiše. Já jsem se vyděsila a tím si nedala pozor. Stihla jsem jenom zaregistrovat, jak Reno padá k zemi a ke mně se blíží zbraň eS. Pak jsem uslyšela, jak všichni zalapali o dechu a já skončila na zemi.
"Vidím, že jsem nepřišel včas" uslyšela jsem, tak jsem otočila hlavu. Kousek od nás stál Rufus se svými bodyguardy.
"Ale ale, kdo se nám to přišel ukázat" užasl eS.
"Tohle by stačilo Sephirothe. Doufám, že jsi dostal to, co jsi chtěl."
"Jistěže ano. Kate je vyřízená, její kamarádka taky a tvůj nevlastní syn, jak je vidno, taky" podíval se eS na Rena.
"Reno?!" vytřeštil oči Rufus. "Kde se tady vzal?" nechápal.
"Já jsem ho chránila" řekla jsem chraptivě. Rufus na mě zůstal nevěřícně koukat.
"Odveďte je oba do nemocnice a rychle" nařídil Rufus. "A s tebou to tady hodně rychle skoncuju" podíval se na eS. Mě mezitím naložili na nosítka a odváděli pryč. Pak se objevil záblesk a já se nadzvedla, abych viděla, co se stalo. Z Rufusovy natažený ruky vycházel onen záblesk a eS padal k zemi. To bylo všechno, protože jsem pak vysílením klesla na nosítko.




Je Genesis normální ne? tak z toho nemůžu :D Ona je prostě vtipná i ve vážný situaci :D no jako mám dost z téhle kapitoly, honem další, jinak se zbláááááznim :D kráááááásnýýýý :-*