"No tak to je fakt skvělý. Ještě se ani pořádně neuzdravim a už tady trčim zase. A ještě v horšim stavu" nadávala jsem, když jsem se konečně probudila. Sestřička kolem mě běhala, štelovala přístroje a korutila hlavou.
"Mohla byste bejt už konečně zticha?! Buďte ráda, že žijete!" nevydržela to už a vyjela na mě. Já jsem jenom zůstala koukat a dál jsem už mlčela.
"Jak je na tom Reno?" zeptala jsem se po chvilce. Sestřička se na mě zvláštně podívala, ale neodpověděla mi.
"No?!" naléhala jsem.
"Ještě se neprobudil" řekla mi.
"A co to znamená?! Je to špatný?" rozhazovala jsem rukama. Ona nejistě přikývla. Vzdychla jsem.
"Tak to je fakt super. Kluk, kterýho se snažim chránit, aby to přežil, je teď na tom blbě. Co když to nepřežije?! Asi se zabiju."
"Jestli se pokusíte o sebevraždu, budete pod dohledem" nepochopila to a odešla. Asi už měla těch mých keců dost. Přemejšlela jsem, jak se dostat k Renovi, protože mi bylo jasný, že mě za ním nepustí. Pak mi vlastně došlo, že jsem zraněná. Ani nevim, jestli jsem byla na operaci nebo něčem podobným. Odhrnula jsem peřinu a podívala se pod košili. Jenže jsem nikde nic nenašla, když teda nepočítám tu hnusnou ránu na noze, která se mi ještě pořádně nezahojila... To je divný, vždyť mě eS zasáhl... V pokoji jsem měla jenom malý zrcadlo nad umyvadlem a pochybuju, že na hlavě něco mám. Potřebovala bych se prohlídnout jak zepředu tak zezadu. Celá. Ale nic mě nebolelo, takže se mi asi nic nestalo. Jenže to bych tady pak nebyla... Každopádně jsem nemohla to samý říct o Renovi. Zrovna ve chvíli, kdy jsem se rozhodla za ním jít, za mnou přišel sám Rufus.
"Ahoj Kate. Tak jak ti je?" usmál se na mě. "Jsem rád, že jsi vzhůru. Aspoň je stoprocentní, že žiješ." Já jsem se jen pousmála.
"Je mi dobře pane, ale to samý nemůžu říct o Renovi" posmutněla jsem.
"Ano. Už jsem za ním byl" přiznal.
"A jak je na tom?" zeptala jsem se hned.
"To nevím..." podíval se na mě vážně. "Ale stejně mě zajímá, kde se tam vzal, při tom boji. Přece utekl ne?!" nadzvedl obočí. Já jsem sklopila zrak.
"Neutekl. Řekl mi, co s ním chcete udělat, tak jsem mu pomohla utýct a ukryla ho u mě v pokoji" řekla jsem. Rufus na mě zůstal koukat.
"No, nevim co na to říct" řekl a sedl si na židli. Chvilku byl zticha a pak začal mluvit.
"Docela jsem se zděsil, když jsem viděl Sephirothův meč zabodnutý ve tvém hrudníku" řekl suše. Já jsem se zamračila.
"V hrudníku? Já nikde žádnou ránu nemám" řekla jsem.
"Ale máš. Jenom jí asi nevidíš. Asi ani necejtíš. Byla jsi na menším zákroku" sdělil mi.
"Co?!" nechápala jsem.
"Asi jsi ještě mimo, tak já tě nechám odpočívat" zvedl se. "Jenom doufám, že i po tom, co se stalo, se vrátíš. Udělala jsi na mě ohromný dojem. Ne kvůli Sephirothovi, ale všiml jsem si, že jsi přece jenom změnila Rena k lepšímu."
"Jo. Ale asi to bylo k ničemu, protože se neví, jestli bude někdy v pořádku...jestli se vůbec vzbudí..."
"Ale vzbudí, uvidíš" usmál se na mě.
"Doufám, že ho potom necháte na pokoji. Žádný držení pod krkem, týrání ani laborka" podívala jsem se na něj přísně.
"Jistěže ne. Je to tvůj přítel a já ti rád vyhovím. Přece jsi ho nakonec změnila ne."
"Co teď bude s eS?!" vzpomněla jsem si na ten blesk.
"To už je přece jedno ne?! Hlavně, že už nikomu neublíží" usmál se na mě.
"To jo...jakto, že máte takovouhle moc?" přihmouřila jsem oči. On se tajemně usmál, ale neodpověděl.
"Co jste zač?" zeptala jsem se po chvilce přemejšlení.
"Na to ti odpověď dát nemůžu, ale doufám, že se k nám vrátíš" řekl už ve dveřích. Chtěla jsem něco namítnout, ale místo toho to za mě udělal Zack, kterej se objevil ve dveřích.
"Kate se k vám už nevrátí. Podívej se, kam jí to akorát tak dostalo. Máte tam docela dost vojáků na to, aby jí ochránili, ale nikdo se k tomu neměl" rozčiloval se na Rufuse. Ten na něj koukal s klidným výrazem.
"Taky tě zdravím Zacku" řekl a usmál se. Zack se na něj zamračil.
"Ale já tebe ne Rufusi. Měl bys už jít" řekl Zack a uvolnil mu cestu.
"Brzké uzdravení Kate" otočil se na mě Rufus a pak odešel.
"Ahoj lásko" usmál se na mě zamilovaně Zack, jen co zavřel dveře a sedl si ke mně an postel.
"Moc se omlouvám" řekla jsem. On se na mě zamračil.
"Za co?!" nechápal.
"Za všechno. Za to, že jsem odešla. Za to, že jsem odešla do ShinRy. Za to, že jsem zase skončila tady."
"Za tohle nemůžeš" vzal mě za ruku. "Ale slib mi, že se tam už nevrátíš" visel na mě očima.
"Slibuju." Chvilku jsme si dívali do očí a Zack mě hladil po ruce. Pak jeho výraz posmutněl.
"Tolik jsem se o tebe bál" natáhl se ke mně a objal mě.
"Netušila jsem, že mě najde už tam" začaly mi týct slzy.
"To netušil nikdo" přitáhl si mě k sobě a lehce mě políbil.
"Strašně moc jsi mi chyběl. Promiň, moc promiň, že jsem odešla...miluju tě."
"Já tebe víc" utřel mi slzy. Na chodbě akorát začali hrát v reprácích mojí oblíbenou písničku.
"Je zvláštní, když v nemocnici hraje hudba" pousmála jsem se.
"Lidi se díky tomu cítěj líp a ne jako v ponurý nemocnici" sdělil mi Zack a začal se se mnou houpat do rytmu. Pak se zvedl z postele. "Pojď si zatančit" podal mi ruku. Já na něj zůstala koukat.
"Co?" nechápala jsem, ale než jsem se nadála, už jsem byla na nohách v obětí Zacka. Zavřela jsem oči a vnímala hudbu a jeho tělo. Pak mě začalo bolet na prsou a já se zapotácela.
"Jsi v pořádku?" strachoval se o mě Zack.
"Jo jo, jenom se mi udělalo trochu špatně."
"Asi bys měla radši odpočívat" uložil mě do postele. Pak někdo zaklepal na dveře. Myslela jsem, že to je sestřička nebo doktor, ale jeho jsem vážně nečekala.
"Yo?!" vytřeštila jsem oči. "Co tady děláš?!"
"Přišel jsem se na tebe podívat, co asi. Ale vidim, že asi rušim" podíval se na Zacka.
"Noo, trochu jo" řekla jsem a sklopila zrak.
"A jak ti je?" zeptal se mě. Připadala jsem si blbě. Ještě, že Zack neví, co se mezi náma odehrálo. Zrudla jsem.
"Dobře" pípla jsem.
"Ehm...no...tak to je fajn...ehm...tak já...já už půjdu" řekl rozpačitě, podíval se na Zacka a pak zmizel. Zack se na mě otočil.
"Co to bylo?!" ukázal na dveře.
"Jeden ze ShinRy...dělal mi...no...něco jako bodyguarda" řekla jsem.
"Tak proč tě neochránil?!" začal se zase rozčilovat Zack.
"On za to nemůže. Já jsem odcházela domů, tím pádem už mě chránit nemusel. A navíc jsme se pohádali" dodala jsem.
"A-ha" řekl Zack a pak už radši mlčel. To ticho bylo nepříjemný, tak jsem přemejšlela, jak bych ho prolomila. A najednou jsem si vzpomněla.
"Liz!" vykřikla jsem. Zack úplně nadskočil. "Musíme najít Liz!" chtěla jsem vstát z postele.
"Ne ne ne! Ty zůstaneš tady. Cloud jí určitě hledá" uklidňoval mě Zack.
"Ne, ty to nechápeš. Ona umírá" řekla jsem hystericky.
"Co?! Jak to víš? Ty víš kde je?!" vykulil oči.
"Ne, nevím. Řekl mi to eS."
"Určitě tě chtěl jenom vyděsit. Liz je určitě v pořádku...snad. Akorát nevíme, kde."
"Já mu věřim."
"Ale on by jí nic neudělal. Vždyť jí má rád."
"No jo, ale řekl, že i přes lásku umí bejt krutej" citovala jsem ho a divila se, že si ty slova pamatuju.
"Jenže my nevíme, kde Liz je. A Sephiroth nám to určitě neřekne...bůh ví, kde je. Aspoň zavolám Cloudovi a řeknu mu to" řekl Zack a vyšel na chodbu. Já jsem mezitím propadala panice. Co když Liz opravdu umře? Co budu dělat? Nesmí umřít. Nikdo nesmí umřít. Zack hned přišel zpátky a já se snažila uklidnit.
"Cloud jí pořád hledaj...neboj, najdou jí" usmál se na mě sladce a já se musela usmát taky. Ale v duchu jsem křičela.
"Kate? Kate, podívej se na mě" vzal mi Zack obličej do dlaní. Já jsem se mu podívala do očí.
"Všechno bude fajn, uvidíš. Nikdo by určitě nechtěl, aby, po tom co sis prožila, ti umřeli tvoji nejbližší" snažil se mě utišit. Já jsem vzdychla.
"Ale co když přece jenom...?" nechala jsem to slovo viset ve vzduchu.
"Pojď ke mně" nastavoval mi náruč a já jsem se v ní schoulila. "Ona neumře" snažil se myslet pozitivně.
"Miluju tě" řekla jsem znova.
"Kate?" řekl Zack po chvilce ticha.
"Hm?"
"Já vim, že teď asi není vhodná doba ale..." odmčel se. Já jsem se na něj zamračila a čekala, co z něj vyleze.
"Kate, vezmeš si mě?"




AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa...........to si děláš prdel? To je dokonalej konec:D já brečím :D honem pokračování, honem, honem, honem, honem, honem...aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa...já se z toho asi poseru :D nakresli obrázek, jak jí žádá oruku hned :D a taky další kapitolu, hned! :D