Ok ok, tak já to sem teda dám no:DD
Takže tenhle článeček je o Wenndy a našem startu na vejlet...sice to není hláška dne, ale je to síla.
Ještě jsme ani pořádně nevyrazily a už to pěkně začalo. Řezaly sme se po tom asi tak deset let:D
Šly jsme (divný co:D), probíraly cestu a baráky a takový kydy a pak jsme se ocitly pod mostem (jako beďáci ne prosím:D). Koukáme nahoru a Wenndy říká: "Mě by zajímalo, kudy ty lidi uniknou..." Na mostě totiž byl "únikový východ"...takový stupidní plastový dveře...a nikde jako nebyla "úniková cesta". Prostě jenom takovej ten travnatej krpál dolů. A jak jsme na to tak koukaly, tak já říkám: "No asi si musej vzít boby a sešustit to dolů. No a přistáli by rovnou tady na druhý straně u autobusáku." Obě jsme na to čučely a pak jsme se otáčely...nevim asi jsme chtěly vědět místo dopadu "rychlých bobů":D. A jak jsme se otočily (vedle nás byla lampa...no vedle nás...asi 3 metry od nás:D, což je velice důležitý poznamenat....jo a ještě Wenndys měla na sobě brejle, který zkreslujou, což je taky důležitý poznamenat:D:D), tak Wenndys (jak uviděla tu lampu) ucukla hlavou a zařvala. Já jsem se na ní nechápavě podívala a pak jsme obě vyprskly smíchy. Ani už nevim, proč vlastně ucukla...jestli si myslela, že na ní padá...nevim...každopádně jako moc toto:D:D




Ucukla jsem,protože jsem myslela, že je vedle mě a nechtěla jsem do ní narazit :D