close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Tento blog je pozůstatkem mého mladého já, na které ráda vzpomínám." Sobik, 2019

Kapitola 28

10. května 2011 v 18:28 | Sobik |  Raphael as Dracula
"Cože? Že jsi se ani nepochlubila" mrkala na mě Holly a Molly na mě kulila oči. Jak můžou bejt dvojčata. Každá je úplně jiná. A už na pohled by jste řekli, že je Holly Hollywood a Molly jasný malý městečko. Třeba odtud.
"To víš. Nestíhám. A navíc jste tady tak…no ani ne půl hodiny?!" sladce jsem se na ně usmála.
"Ále, tohle jsou přece čerstvý novinky a ty se musí sdělit jako první" mávla rukou Holly.
"Ty jsi tady novej viď?! Předtím jsme tě tady neviděly" zeptala se Molly.
"Jo. Myslím, že bychom si tě všimly" zamrkala řasama Holly. Já jsem vzdychla. Nenapravitelná Holly.
"Ano. Nastěhoval jsem se chvilku po začátku školního roku" odpověděl Raphael Molly.
"A odkud jsi?" zeptala se ho hned. To jsem vlastně nevěděla ani já. Raphael se na mě podíval, jako by chtěl naznačit "myslíš, že se jim Transylvánie bude líbit?". Doufám, že odtamtud fakt nepochází.
"Pocházím z Dánska, ale tam jsem žil jen chvilku. Zbytek let jsem prožil tady v Americe" přiznal. Raphael je evropan?! Snažila jsem se nedat najevo, že jsem překvapená. Asi by bylo divný, kdybych takovýhle věci o svým klukovi nevěděla. Zvlášť Holly by měla řeči.
"A pamatuješ si aspoň něco?" vypadala Molly nadšeně.
"Abych řekl pravdu, tak moc ani ne...jednou bych se tam chtěl podívat" přiznal se.
"Já bych se moc chtěla podívat do Evropy..." zasnila se Molly.
"Tak až budete trošku starší, uděláme si malý výlet" navrhl Raphael a my tři na něj zůstaly koukat, jestli to myslí vážně.
"Nerada bych dělala křena, takže ani ne, díky" rozhazovala rukama Holly a těkala očima z Raphaela na mě.
"Ale prosim tě. Já si myslim ségra, že ty nebudeš mít problém někoho na tu cestu sbalit" nadzvedla obočí Molly.
"To je vlastně fakt. Takže se někdy podíváme společně do Evropy a nechci slyšet žádný odmlouvání" řekla jsem. Holky se na mě usmály a pak jsme udělaly skupinový obětí.
"A vlastně...za dva týdny je Vánoční ples, takže máte příležitost" vložil se do rozhovoru Raph. Já jsem jenom vykulila oči a nechápala, že z něj vypadlo něco takovýho.
"Páni. Na ten jsme úplně zapomněly. Bezva" byly holky nadšený. Hurá hurá celý dva týdny budu ponořená do plesový módy. Pak holky uviděly krámky a hned běžely k nim...jako by je neznaly nazpaměť.
"Nejsi z toho moc nadšená" podíval se na mě Raphael.
"Zase mi čteš..." nedořekla jsem.
"Jo. Sory, ale já prostě nechápu, proč nejsi nadšená z plesu, módy, holek..."
"Ale jsem....já jenom...štve mě, jak se mnou všichni zacházej automaticky. Já jsem přece Rebeca, nejkrásnější a nejpopulárnější holka na škole ne?!" dávala jsem tu větu do pomyslných uvozovek.
"Tak jim to řekni na rovinu."
"To zas neumim. Radši všechno odkejvnu, než mít problémy nebo nafučený huby."
"Tak to ale pak nejsi pravá královna. Ta má bejt přece krutá a ke všem upřímná" poučoval mě Raph. Strčila jsem do něj a oba jsme se začali smát.
"Jdeme radši za nima. Jsou schopný jít kamkoliv" řekla jsem a šli jsme. Holky zase obhlížely nějakej butik a v ruce měly snad milion kousků oblečení.
"Nehodláte si to kupovat že ne?! Jestli ste si ještě nevšimly, u mě máte narvaný kufry oblečení" zamračila jsem se na ně. Molly se na mě ublíženě podívala a chtěla to jít vrátit. Holly jí zastavila.
"Beco promiň, ale tyhle kousky jen tak nikde neseženeš. Taky by ses mohla dát trochu na módu" změřila si mě pohledem Holly. Vzdychla jsem a šla ven. Raphael za mnou přišel.
"Nech je bejt. Velký město, velký prachy, velký ego" usmál se na mě a objal mě. Já jsem mu úsměv oplatila.
"Beky můžeš na chvilku?" vykoukla ze dveří Molly. Omluvně jsem se podívala na Raphaela a šla za ní. Jen co jsem přišla dovnitř, už ke mně přikládaly kousky oblečení.
"Páni, tyhle šaty vypadaj bezva."
"A když k nim přidáme tenhle úžasnej pásek, tyhle boty a ještě doplňky...páni. Rebeco, tohle ti musíme koupit."
"Ale já je nechci" odstrkovala jsem je od sebe.
"A proč?" nechápala Molly.
"Moc by ti slušely" slyšela jsem za sebou Raphaela. Vražedně jsem se na něj podívala.
"Buď jim to řekni a nebo ber" řekl.
"Co nám má říct?" založila si Holly ruce v bok a visela na mně očima.
"Já nechci, abyste mi radily v módě. Já mám ráda svoje oblečení. Jasně, že tohle vypadá dobře, ale já si potom připadám jako naprosto neschopná, když se ke mně takhle chováte" rozzuřila jsem se na ně.
"Fajn, ale budu dělat, že ke mně nepatříš" řekla Holly, popadla svoje kousky a šla ke kase. Raphael mě vzal za rameno.
"Promiň. Já nechtěla. To vždycky Holly" omlouvala se mi Molly.
"Já vim, že za to nemůžeš. Jsi moc hodná" objala jsem jí.
"Ale měla by sis ty šaty vzít. Jsou fakt moc krásný a dokonale se k tobě hoděj" podávala mi je. Já jsem se na ní vyčítavě podívala, ale pak jsem si je vzala a šla do kabinky. Měla pravdu. Vypadaly úžasně. Včetně toho pásku i bot. Ještě, že tady nesněží a není taková zima...aspoň si je můžu koupit a hned nosit.
Šaty mi samozřejmě musela koupit Holly...aspoň jsem si jí tim usmířila, takže jsem jí je dobrovolně předala. Molly ze mě měla radost a slíbila mi, že mi večer udělá manikúru. Jó miluju tyhle zazobaný dámský jízdy o pleťových maskách.
"Tak co jste si zase nakoupily?" přiskočila k nám hned teta Jess, jen co jsme přišly.
"Hm a kdo je tohle?" podívala se na Raphaela.
"Jess to je můj přítel Raphael" představila jsem ho a teta se hned začala věnovat jemu.
"Beco, volala ti Tam. Máš jí zavolat" sdělila mi mamka.
"Beky obleč si ty nový šaty a uakž se v nich" mávala na mě Holly.
"Musíme ještě dělat ten ples, nezapomeň" řekl mi Raphael a šel za Jess. Já jsem tam jen tak stála a nevěděla, kam dřív skočit. Každopádně jsem se sebrala a šla cinknout Tam.
"Halo?" ozvala se po prvním tónu.
"Čauky, prej si mi volala" řekla jsem hned.
"Jo jo, volala. Prej si nebyla doma. Takhle poránu?" zeptala se. Já jí neřekla, že holky přijedou?!
"No přijely Holly a Molly...už brzo ráno. Takže jsem je šla vyvenčit..." vzdychla jsem.
"Aha...no říkala si něco, že maj přijet. Ale že takhle ráno?! To je fuk...chtěla jsem se tě zeptat, jestli si nechceš někam vyrazit. Do cukrárny nebo tak...ale asi ne co, když máš takovejhle frmol."
"Ale jo. Já bych šla ráda. Ale musela bych je vzít sebou a asi i Rapha, protože chce dělat ten ples" sdělila jsem jí.
"To nevadí. Vem je sebou a ten ples taky. Uděláme si takovej pracovní den v cukrárně nebo kavárně to je fuk."
"A nevadí ti to? Já jenom jestli sis nechtěla popovídat soukromně..." zeptala jsem se jí.
"Ne to ne. Jenom jsem si chtěla udělat takovou dámskou jízdu...ehm...no plus Raphael" řekla.
"Tak fajn, tak kdy a kde? Po "rodiném" obědě a v kavárně?"
"Fajn."
"Jo a Tam? Můžeš sebou klidně vzít Jareda, jestli chceš...já budu holky krotit" řekla jsem ještě a položila sluchátko, aby nemohla něco namítnout.
"Takže, po obědě vyrážíme všichni čtyři do kavárny" řekla jsem, když jsem přišla do obýváku.
"Proč?" zeptaly se holky.
"Nemáme dělat ples?" podíval se na mě Raph.
"Ten budeme dělat tam. A jdeme ty, protože si chci pokecat s Tam a vy si můžete sednout do výlohy s kafem v ruce a hodnotit, kterej chlápek je víc sexy" řekla jsem směrem k holkám. Máma s Jess na mě vykulily oči a máma chtěla něco namítnout. Ale pak se na Jess jenom blbě usmála a nic neřekla. Díky Bohu.
"Tak fajn. To berem a teď nám předveď ty nový šaty" řekla Holly a vyháněla mě se převlíknout. Obrátila jsem oči v sloup a šla jsem si je oblíknout, aby mi daly pokoj.
"Tak co?" přišla jsem do obýváku. Všichni udělali ach nebo och. Když jsem se na sebe podívala ještě jednou, uznala jsem, že mi vážně slušej. Holky mě přemluvily, ať si je vezmu do kavárny. Moc se mi nechtělo, protože se mě bude Tam vyptávat, co to mám na sobě, ale nakonec jsem souhlasila. Mamka...nebo spíš Jess...trvala na tom, že u nás Raphael musí zůstat na oběd a když jsme se najedly ve stylu mega drby, mohli jsme vyrazit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tereza Tereza | Web | 10. května 2011 v 18:39 | Reagovat

Zvu ke čtení romantické osmidílné e-knihy pro dívky o Marině, která musela do vílího gymnázia a v něm potkala elfy, víly, mořské panny, nágy (napůl lidi, napůl hady), dryády, kentaury. Mezi nimi hledá matku a svou lásku. Netuší, že je vílí princeznou a proč se jí ve snu zjevil jednorožec.
Ještě měsíc bude první kniha na blogu, pak ji autorka smaže, protože vychází knižně. Sekunda a tercie zatím na blogu zůstanou. Čte se zdola na pokráčko od 1 až do 39.

2 wenndy-sobik wenndy-sobik | E-mail | Web | 10. května 2011 v 19:17 | Reagovat

Heeeej, to je hezký :) KOnečně jsi to napsala. Chvilku jsem přemýšlela co to sakra je, ale pak mi to došlo :D

3 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 10. května 2011 v 19:21 | Reagovat

:D:D njn dlouhá doba, ale díky:) snad bude co nejdřív další:D

4 wenndy-sobik wenndy-sobik | E-mail | Web | 10. května 2011 v 19:26 | Reagovat

To doufám :D

5 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 10. května 2011 v 19:28 | Reagovat

Já taky:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama