close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Tento blog je pozůstatkem mého mladého já, na které ráda vzpomínám." Sobik, 2019

Podivná noc

16. května 2011 v 18:10 | Sobik |  Jednorázovky
Za pár dní končily prázdniny a my jsme si s holkama chtěly naposledy užít, než začne škola. Šly jsme do našeho oblíbenýho baru a daly si koktejl. Vlastně jsme si jich daly trochu víc a cestou zpátky se nám trochu motaly nohy.
"Dneska je nějaká tma" řekla Kayla na půli cestě.
"To je tím, že nesvítěj lampy. Jako pořád. Asi se nejdřív stavíme u světýlkářů" smála jsem se a představovala si, jak k někomu naklušu do domu opilá a začnu tam nadávat, že venku nesvítěj lampy.
"Měly jsme si vzít baterky. Víš, že půjdeme přes les Sky?! A já se bojím!" podívala se na mě vyděšeně Alice.
"Alice, nech si ty děsivý připomínky nebo se začnu bát taky. Jsme přece s tebou ne?!" utnula jí Kay. Ale když jsme se blížily k lesu, odvaha z nás opadávala.
"Potřebovala bych tak flašku vína, než bych se vydala touhle cestou" řekla jsem.
"Nemůžeme jít prostě po cestě?!" šeptala Alice.
"Jo a nejsi náhodou praštěná?! Je to dvakrát tak daleko" podívala se na ní vražedně Kay.
"Holky nechte toho. Chodíme tudy vždycky ne?! Nemáte se dívat na ty horory, když pak nechcete ani do lesa" sdělila jsem jim a vydala se na cestu.
"Sky, počkej na nás. Musíme jít všechny pohromadě" volaly na mě holky, ale já se nezastavila. Nehodlala jsem riskovat, že by na mě přenesly tu nebezpečnou chorobu jménem strach a panika.
"Slyšelas to?!" řekla Kay a obě se zastavily. Já se zaposlouchala do ticha.
"Co máme slyšet?! Je tady ticho jako v hrobě. To bylo určitě nějaký zvíře, co se bojí víc tebe, než ty jeho" otočila jsem se na ní. Ale pak jsem to uslyšela taky a neznělo to jako zvíře. Holky začaly strašně pištět a utíkaly zpátky. Mě se díky nim zmocnila panika a utíkala jsem za nima. Jenže ty zvuky jsem slyšela čím dál blíž a silnice ode mě byla daleko. Pak mě to něco napadlo a já začala příšerně ječet.
"Sky!!!!" zařvaly holky. Snažila jsem se to ze sebe dostat, ale praštila jsem se do hlavy a asi omdlela.
Ráno mě probudil ptačí zpěv. Otevřela jsem oči. Byla jsem pořád na začátku lesa. Já jsem naživu?! Zvedla jsem se ze země a podívala se na sebe. Šaty jsem měla celý špinavý a potrhaný. A bolela mě hlava...nevim, jestli z alkoholu, nebo z tý rány. Rozhlídla jsem se kolem. Ten les vypadal tak neškodně. Opodál byla moje kabelka. Aspoň, že ta zůstala v celku. Vzala jsem mobil a hned zavolala Kayle.
"Sky? Jsi to ty zlato?!" zněla ustaraně.
"Jo jsem. Mohla bys pro mě zajet Kay?" zeptala jsem se a otřásla se. Byla docela zima.
"A kde jsi? Jsi v pořádku?"
"Jsem tam, kde jste mě včera nechaly" řekla jsem trochu naštvaně.
"Moc se ti omlouvám. Nevěděla jsem, že jsi neutekla. Co se tam vlastně stalo?!"
"Já nevím" přiznala jsem. Uslyšela jsem, jak Kayla nastartovala auto.
"Tak hned jsem tam, jo?!" zavěsila. Já jsem si sedla na spadlej strom a čekala, až přijede. Když jsem uslyšela troubení, šla jsem k silnici.
"Panebože Sky! Co se ti stalo?!" vytřeštila na mě oči.
"Promiň, že ti trochu ušpinim auto" dívala jsem se na svoje šaty.
"Ale to jsem nemyslela. Já myslela tu krev!" dívala se mi na krk.
"Jakou krev?!" sáhla jsem si na místo, kam mi koukala. Ucítila jsem obrovské šrámy. Natoupila jsem a rychle se podívala do zrcátka. "Ježiši" vydechla jsem, když jsem se podívala na celej zakrvácenej a napůl rozžvejkanej krk. Divim se, že ještě žiju.
"Musíme tě odvízt do nemocnice" sdělila mi Kay a hned se rozjela tam. Mně se tam teda moc nechtělo, v tomhle stavu.
V nemocnici mi vyčistili, ošetřili a zašili ránu. Prej jsem měla velký štěstí, že jsem přežila. Vrtalo mi to hlavou. Jak jsem mohla přežít, když jsem skoro vykrvácela?! Když to přijde divný i doktorům... Tady není něco v pořádku.
Kayla mě potom odvezla domů. Chtěla mi pomoct, ale já jí odmítla. Chtěla jsem být sama. Zalezla jsem si do koupelny a napustila si vanu. Stoupla jsem si před zrcadlo a prohlídla se, jestli nejsem zraněná ještě někde. Ne. Jenom na krku, kterej jsem teď měla obvázanej. Strhla jsem obvaz, abych se mohla pořádně podívat na ty rány. Připadaly mi spíš jako kousance. Co se v tom lese vážně stalo? Kdo, nebo co se v něm skrývá?
Po koupeli se mi udělalo líp, vzhledem k tomu, že mi není opravdu moc dobře. Cítim se divně. Co když to "zvíře" mělo vzteklinu nebo tak něco?! Potřebovala jsem se rozptýlit, tak jsem zavolala holkám, jestli si nechtěj vyrazit na nákupy. Kayla nebyla moc nadšená. Chtěla, abych si odpočinula. Ale když jsem jí pověděla, že Alice jde a je moc ráda, tak povolila taky.
"Sky! Jsem tak ráda, že ti nic není" objala mě Alice. Naštěstí jsem si omotala kolem krku můj oblíbenej šátek, takže nebylo poznat, že se pod ním něco skrývá. Kayla se na mě pořád divně dívala.
"Jsi nějaká bledá. Vážně jsi v pohodě?!" zeptala se mě ustaraně. Já jsem se na ní zářivě usmála a řekla, že se chci jít trochu zabavit. Jenže ve skutečnosti mi bylo čím dál hůř. Ale nechtěla jsem si to přiznat.
"Jde se nakupovat" zavelela jsem a vlítli jsme do našeho oblíbeného nákupního centra.
"Nejdem se nejdřív najíst? Nic moc jsem nejedla" zeptala se nás Kay. Já jsem si uvědomila, že mám vlastně taky hroznej hlad, tak jsme zamířili k občerstvení. Snědla jsem dvojtou porci, ale pořád jsem cítila hlad. Pak se mi udělalo nevolno. Odběhla jsem na záchod, ale když jsem začala zvracet krev, zděsila jsem se.
"Měly bysme jít domů" navrhla Kay. Alice vypadala ustaraně.
"Dobře, ale nejdřív se podíváme aspoň na boty" pokusila jsem se o úsměv. Věděla jsem, že Alice má ráda boty, takže vyrazila napřed. Já jsem Kaylu zastavila.
"Kay, já jsem zvracela krev" přiznala jsem.
"To není dobrý. Měla bys jít na vyšetření" řekla vážně.
"Já nevím, co se to se mnou děje. Je mi hrozně." Pak jsme šly za Alice. Koupila si moc hezký boty, ale na moc vysokým podpadku, než aby na nich mohla chodit. Samozřejmě si je hned musela vzít na sebe a rozplácla se na chodníku.
"Nauč se v nich nejdřív chodit, ty trdlo" zvedala jsem jí.
"Jéé, odřela jsem si ruce" koukala na krvavý odřeniny. Šla si to omýt k fontáně. Mně její krev ulpěla na prstech. Připadala mi zvláštní a krásná. Odkdy mi přijde krev krásná?!
"Pojď se taky umýt Sky" vytrhla mě Kayla z myšlenek.
Doma jsem přemejšlela nad tou krví. Rozhodla jsem se, že žádný vyšetření nepotřebuju, ale rovnou psychologa. Co když jsem teď psychicky narušená?! Nevím, jak mě to napadlo, ale rozhodla jsem se vydat do toho lesa znova. Bylo už pozdě odpoledne, takže jsem si sebou vzala baterku. Ale les vypadal neškodně ve světle zapadajícího slunce. Počkala jsem teda, až bude tma, což netrvalo dlouho. Co to dělám?! Rozsvítila jsem baterku a čekala na ono stvoření. Při každým šustnutí se mi rozbušilo srdce.
"Ztratila ses?!" ozvalo se za mnou a mně leknutím spadla baterka. Byl to kluk, asi stejně starý jako já.
"Ne. Něco..ehm...hledám" řekla jsem.
"A není to třeba tohle?" ukázal mi něco, ale v tý tmě jsem to neviděla. Posvítila jsem na to baterkou.
"Moje náramky! Ani jsem si nevšimla, že jsem je ztratila. Jak si je našel?"
"Vzal jsem ti je" odpověděl a ďábelsky se usmál.
"Cože?" nechápala jsem.
"Nešla jsi tudy včera?!" začal kolem mě chodit do kola. Přikývla jsem. Neměla jsem z něj dobrej pocit.
"No vidíš. Takže jsem ti je klidně mohl vzít." Já jsem pořád nechápala. "Co krk?" zeptal se najednou a mně to došlo. Sice to bylo nemožný, ale byla jsem si jistá, že on mě zranil.
"Co jsi zač?!" zeptala jsem se nejistě.
"To samý, co ty. Nemáš náhodou hlad?" Jak ví, že mám hlad?! "Něco bych tu pro tebe měl" rozřízl si ruku kamenem. Já jsem jenom zůstala koukat, co to dělá. Pak jsem ucítila tu omamnou vůni.
"Vítej v novém světě" usmál se na mě a dal přede mě krvácející ruku. V novém světě?! Pak mi to došlo. Panebože...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Goofy Girl Goofy Girl | Web | 16. května 2011 v 18:10 | Reagovat

crazy night :))

2 Diana * Diana * | Web | 16. května 2011 v 18:16 | Reagovat

Líbí se mi tvoje záhlaví,to je tvoje výroba ?:)))

3 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 16. května 2011 v 18:17 | Reagovat

JJ je díky:)

4 wenndy-sobik wenndy-sobik | E-mail | Web | 16. května 2011 v 18:32 | Reagovat

Super, já jsem vždycky věděla, že jsi ujetá na upíry :D

5 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 16. května 2011 v 18:34 | Reagovat

Ale nene:D:D:D

6 Kikki Kikki | Web | 5. ledna 2012 v 19:43 | Reagovat

tak u týhle mě zamrazilo v zádech! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama