71. kapitola
3. června 2011 v 20:46 | Sobik | Final Fantasy - Šílený příběh"Co doma?" zeptala jsem se s kartáčkem v hubě.
"Pořád stejný. Tifa se stará o bar, akorát řekla, že nemá cenu vařit, když tak ani jedna nejste....takže nevaří. Cloud je pořád v depresi, protože pořád neví, kde Liz je a jestli je v pořádku..."
"Chudák" zamumlala jsem a vyplivla pastu. Akorát mi donesli snídani.
"Já jsem taky chudák. Nikdo mi nevaří a ty tady dostáváš i teplou snídani" koukal Zack na toasty, ze kterých se ještě kouřilo.
"Si vem" řekla jsem a sedla si naproti němu. Vzala jsem si jeden toast a hladově se do něj zakousla. Zack si nevzal. Tím líp pro mě.
"Ale vždyť si můžeš vařit sám ne?!" řekla jsem po chvilce.
"To jo, ale to není taková zábava. To je spíš utrpení. A navíc musim vařit pro dva" stěžoval si. Přemejšlela jsem, jestli myslel Tifu nebo Clouda. Spíš asi Clouda.
"Zejtra by mě mohli prej pustit, když nic neprovedu" zasmála jsem se.
"To je super. Konečně tě budu moct mít doma a budu se moct k tobě tulit kdykoliv se mi bude chtít" řekl spokojeně Zack. Zamilovaně jsem vzdychla.
"Když mě přestane bolet na prsou, tak se ke mně budeš moct tulit jak se ti bude chtít" sáhla jsem si na hrudník, kterej mě bolel jako po šíleným cvičení.
"Časem se to zlepší, uvidíš. Já to taky takhle občas mám" vysvětlil mi. Já jsem jenom kývla, že rozumim.
"A vůbec, co zranění? Jak hrozný to máš?" zeptal se. Já jsem na něj zůstala koukat a přemejšlela jsem, co mu řeknu. Nakonec jsem se rozhodla pro pravdu.
"Noo, víš...já nevim. Já jsem to zranění totiž ještě neviděla. Já totiž nevim, kde ho mám" řekla jsem rozpačitě.
"Tomu trochu nerozumim. Vlastně vůbec" podíval se na mě Zack dementním výrazem.
"No já myslela, že ho mám někde tady" ukázala jsem na hrudník, "ale ono tam nic není" pokrčila jsem rameny. Zack na mě pořád koukal jako dement.
"No tak se podívej" vyhrnula jsem košili těsně pod prsa. Zack zúžil oči, jako by se bál toho, co uvidí.
"Vidíš?! Nic tam není" řekla jsem a dala si košili dolů.
"Počkej..." zvedl se ze židle a šel ke mně.
"Co?" vykulila jsem oči. Zack mi začal vyhrnovat košili. "Zacku, co to děláš?" podívala jsem se mu do očí. On se jenom usmál a začal mě líbat. Přitom mi přejížděl po bocích a pak se posunul na prsa. Vzdychla jsem.
"Zacku tady nemůžeme..." snažila jsem se ho od sebe dostat. Zack se mnou přešel ke dveřím a pak jsem uslyšela jenom cvaknutí zámku. Rozbušilo se mi srdce. V nemocnici?!
"Ne to..."
"Pšt" dal mi prst na pusu. "Miluju tě" řekl a začal mě líbat na krku. Já jsem mu zajela pod triko a pak jsem mu ho svlíkla. Když jsem uviděla to jeho nádherný tělo, zatoužila jsem po něm. Odhodila jsem myšlenku o tom, kde se nacházíme a poddávala se tomu. Zack mě dotáhl k mýmu lůžku a položil mě na něj. Pomalu mi přejížděl po nohách směrem nahoru. Přitom mi vyhrnoval košili a rozvazoval šňůrku na pravým rameni, aby mě z toho hábitu mohl vyprostit.
"Panebože!" vykřikl, když mě svlíkl.
"Co je?!" vykulila jsem oči. Přemejšlela jsem, co na mně vidí. Nevim o tom, že by mi narostlo třetí prso.
"No...ehm..." nemohl se vymáčknout a těkal pohledem ze mě do prostoru.
"Co se děje?!" zvedala jsem se z postele. Zack se na mě ani nepodíval a prstem jezdil po svým těle od jednoho ramene k druhýmu. Já jsem se zamračila a připadala si jako naprostej blbec. Zack se rozhlídl po pokoji, pak se zvedl a přinesl mi zrcadlo.
"Tak se podívej" přitlačil mi ho ke ksichtu. Já jsem si ho vzala a podívala se na odraz dekoltu. Začala jsem hystericky ječet.
"To je odporný! Já to nechci. Vždyť to je jak od Jacka Rozparovače!" koukala jsem na obrovskou, dlouhou a vystouplou ránu, která byla sešitá a tak, kde ne, tak se to nechutně šklebilo. Odhodila jsem zrcadlo a začala brečet. Obličej jsem schovala do dlaní.
"Na" podával mi Zack kapesník. Pak mi pomohl do košile.
"Zacku, já už nadosmti budu ošklivá..."
"Ty nejsi ošklivá. Jsi krásná a....a mě to nevadí!"
"Ale mě jo. Vlastně už nebudu moct nosit plavky...ani tílko...vlastně ani triko s výstřihem, kterých mám požehnaně" vzlykala jsem.
"No ták" přitulil se ke mně Zack. "Vždyť mě to nevadí. Pro mě jsi krásná. Podívej, já mám taky jizvy a navíc na obličeji" ukázal mi svůj křížek. Já jsem mu po něm přejela.
"Za čas se to zahojí" usmál se na mě. Já jsem se na něj uvzlykaně podívala.
"Zacku já chci domů" řekla jsem. Pohladil mě po vlasech.
"Dobře. Já to dojdu říct tvýmu doktorovi" zvedl se. Já jsem jenom přikývla a on odešel. Pak jsem zase začala brečet. Jakto, že jsem si toho ani nevšimla?! I na dotek je to cítit. Jako bych tam měla Mount Everest. Připadala jsem si odporně. Zack byl hned zpátky a já si rychle utřela slzy. S ním přišel můj doktor.
"Vy chcete prý odejít domů... Ta rána ještě není zcela v pořádku, abyste se o ní mohla starat sama. To chce odbornou péči" promluvil ke mně. Já jsem se na něj zamračila.
"Já chci prostě domů! Je ze mě zrůda" řekla jsem zlým tónem. Zack vzdychl.
"Kate, to bude dobrý" vzal mě za ruku. Pak se podíval na doktora. "Vážně to nejde?! Já se o ní postarám" přemlouval ho. Doktor se nejdřív podíval na mě a pak zpátky na něj.
"Dobře. Sestra vám dá pokyny, co pro Kate budete muset udělat" řekl doktor a pak odešel.
"Tak to bylo rychlý. Já zajdu za tou sestrou a ty se zatim sbal jo..." řekl Zack a odešel. Já jsem seděla na posteli a koukala na moje věci. Pohledem se asi do tašky nevrátěj co?! Vstala jsem a naházela to do tašky. Pak jsem se podívala na připravený oblečení k odjezdu. Natáhla jsem si rifle a podívala se na triko. Tohle si vzít nemůžu. Všechno by šlo vidět. Sedla jsem si zpátky na postel. Zack se do chvilky vrátil a nesl si sebou nemocniční tašku. Asi pravděpodobně s věcma na ošetření.
"Tak co? Můžeme vyra...ty ještě nejsi oblečená?!" podíval se na mě.
"Nemůžu" řekla jsem potichu. Zack se zamračil.
"Proč?" Ukázala jsem mu triko.
"Všechno by šlo vidět" řekla jsem naštvaně. Zack chvilku přemejšlel a pak si sundal svoje triko.
"Na" podával mi ho.
"Co?" vykulila jsem oči.
"Vem si to. Zakreje to tvoje zranění."
"A co ty?" koukala jsem na jeho nahý tělo.
"Mně to nevadí" usmál se a přejel si po pekáči.
"Děkuju" řekla jsem a pokusila se o úsměv. Pak jsem si sundala košili a šla si pro podprsenku. Zack šel ke mně a přitiskl se na mě. Hladil mě po těle a nakláněl se ke mně. Já jsem ale ucukla a sklopila pohled. Dala jsem jeho ruce pryč. Chvilku bylo ticho.
"Kate podívej se na mě" řekl Zack. Já jsem zvedla hlavu.
"Miluju tě. Pořád. A pořád stejně. Tohle nic nezmění" podíval se na tu ránu a posmutněl.
"Ale já prostě nemůžu. Stydím se. Je to odporný. Já jsem odporná."
"Posloucháš mě vůbec?! Myslím, že s jinými kluky k tomuhle nedojde a já tě chci a pořád stejně." Já jsem jenom přikývla. Nechtěla jsem se hádat. Ale pořád jsem trvala na svým. Vzala jsem si podprsenku a oblíkla jeho triko. Ještě jsem se ujistila, že to vážně nejde vidět a mohli jsme vyrazit.
"Ehm...počkej ještě. Vážně chceš jít takhle?" podívala jsem se na jeho odhalený tělo.
"No" byl si jistej Zack.
"Můžeš si vzít moje triko" vzala jsem ho z tašky. Zack vykulil oči a díval se na triko s odporem.
"Myslíš to vážně?!" zeptal se nejistě.
"Jo."
"To radši půjdu takhle. Stejně mi to nebude" odmítal. Já jsem ho přinutila si to vzít. Nechtěla jsem, aby na něj civěly sestřičky a přitom slintaly. Když si to oblíkl, snažila jsem se zakrýt smích.
"Vypadáš...ehm..."
"Jako debil?!" doplnil mě.
"Není to tak hrozný. Teda až na ten výstřih."
"Tohle si prostě vzít nemůžu" díval se na sebe.
"Je to lepší, než kdybys šel bez toho."
"Vždyť vypadám jako totální teplouš s růžovým mozečkem" ťukal si na čelo.
"Né" zalhala jsem a táhla ho ke dveřím. Když jsme vyšli na chodbu, začala jsem se smát. Lidi na něj civěli jako na pako.
"Jsem rád, že se bavíš...ale aspoň tě to přivede na jiný myšlenky" naklonil se ke mně Zack a přitom zrychloval chůzi.
"Počkej" zastavila jsem se u východu. Zack se na mě zamračil.
"Ještě musím za Renem. Musím se s ním rozloučit. Asi ho už neuvidim" řekla jsem. Zack vzdychl.
"Dobře...já....já na tebe počkám venku" řekl a vyšel ven. Já jsem se otočila a spěchala za Renem. Ani jsem nezaťukala a vešla jsem dovnitř. Reno stál uprostřed pokoje o berlích a vypadalo to, že se snaží chodit.
"Ahoj" usmála jsem se na něj. Reno se zapotácel a já k němu hned přiběhla, aby neupad.
"Kate, co ty tady?" zeptal se mě. Obličeje jsme od sebe měli asi tak centimetr. Odtáhla jsem se.
"Jdu se rozloučit. Už odcházim domů" řekla jsem. Reno na mě zůstal koukat.
"To už se asi neuvidíme co?!"
"No budeš tady asi dlouho....ale až se uzdravíš, můžeš k nám občas na jedno zajít" mrkla jsem na něj. Reno se pousmál.
"Přijdu a moc rád. Už teď mi chybíš..." Podívala jsem se na ty jeho berle.
"Nemůžeš chodit?!" zamračila jsem se.
"Ale jo, jenom se na to ještě necítim. Nemám na to sílu, jsem moc slabej" řekl.
"Tak bys na to neměl tak spěchat."
"Ale já už chci bejt v pohodě."
"Fajn" řekla jsem a přidržovala jsem ho.
"Proč tě už pustili?" zeptal se po dvou krocích.
"Nepustili. Já jsem o to požádala."
"Požádala?!"
"Jo. Nechci tady už bejt. Jsem už skoro v pořádku. Zack se o mě postará" usmála jsem se na něj. Klopítnul a málem nás přitom povalil.
"Promiň" omlouval se mi hned.
"Dobrý, nejsem z cukru."
"Ne, to opravdu nejsi" řekl vážně.
"Tos myslel jak?!" zamračila jsem se.
"Nech to bejt" mávnul rukou. Já se zastavila.
"Fajn, tak já jdu" řekla jsem najednou.
"Zůstaň ještě" prosil mě.
"Zack na mě čeká venku."
"A já si říkal, kdes vzala to triko. Proč ho vlastně máš?" podíval se na mě.
"Zack mi totiž donesl triko s výstřihem a to by odhalilo celý moje zranění" vysvětlila jsem a doufala, že se na to nebude ptát.
"Aha" řekl prostě Reno. Já jsem posmutněla.
"Jsem odporná" řekla jsem a bylo mi zase do breku.
"Proč?!" vykulil oči. Nechápal.
"To zranění. Poškodí mě na vždycky. Už nikdy nebudu moct nosit tílka, plavky..." Reno se ke mně dobelhal a pohladil mě po tváři.
"To bude dobrý. Časem. Pro mě budeš vždycky krásná, i kdyby ti amputovali ruku." Objala jsem ho.
"Já jsem tak nešťastná. Ani si nebudu moct vybírat šaty na svatbu. Moje první svatba a já nebudu moct mít moje vysněný šaty" začaly mi týct slzy po tvářích. Reno mě hladil a snažil se mě utišit. Pak mi zavibroval mobil, kterej mi Zack donesl. Podívala jsem se na něj.
"Už musím jít."
"A políbíš mě aspoň narozloučenou?" usmál se šibalsky Reno.
"Reno, jsme kamarádi" zakroutila jsem hlavou. On mě vzal za bradu a něžně mě políbil.
"Jako kamarádi" usmál se.
"Neměli bysme to dělat" odmítala jsem.
"Já vim....pro tvoje dobro" poklesly mu koutky.
"Tak zatím sbohem" řekla jsem. Radši jsem se na něj ani nepodívala a odešla jsem.
"Kde jsi takovou dobu?!" zlobil se na mě Zack.
"Dlouhý loučení" řekla jsem a nasedla za něj na motorku. Cestou domů jsem přemejšlela nad tím polibkem. Mrazilo mě z toho pocitu v zádech. Měla jsem z toho zvláštní pocit.
Když jsme přijeli domů, byla jsem šťastná, že zase vidím svůj domov. Vlastně se mi po něm stýskalo.
"Kate!" vykřikla Tifa, když jsem vlezla do baru a hned ke mně běžela.
"Zlato, jak ti je? Zack mi všechno řekl" zeptala se mě. Vypadalo to, že je opravdu ráda, že mě vidí. Asi si neměla s kým pokecat.
"Je mi dobře...Reno je na tom o hodně hůř" řekla jsem. Akorát se zvenku vrátil Cloud. Jakmile mě spatřil, zůstal stát.
"Ahoj Kate" usmál se na mě a pak šel nahoru. Já jsem se zamračila.
"Jo, takovej je pořád....od tý doby, co Sephiroth unesl Liz..." vysvětlil mi hned Zack.
"Chudák...pořád nemá ani stopu?" bylo mi ho líto. Oba zakroutili hlavou. Vzdychla jsem.
"Dáš si něco k jídlu? Nebo počkáš až na oběd?" zeptala se Tifa.
"Ehm...ty budeš vařit?!" zaksichtil se Zack. Tifa mu vrazila pěstí do ramene. Musela jsem se zasmát.
"Počkám na oběd" odpověděla jsem a vzala svojí tašku.
"Ukaž, já ti to vemu" řekl Zack a šel se mnou nahoru.
Komentáře
:D:D:D Magore:D:D Ti to zartrhnu:D:D Ale jinak díky:-*
To čo si Kate urobila?!? :O Normálne sa viem vcítiť do jej kože... :/ ale ona je silná, ona to zvládne :D ... Nevim o tom, že by mi narostlo třetí prso. To bol zabiják! :D :D :D Pohledem se asi do tašky nevrátěj co?! aj to bolo dobré! :D
:D Njn, Sephiroth je zlej na všechny včetně Kate...ale máš pravdu, zvládne to;)
Ahoj! Přihlašte se již do druhé ročníku BLOG AWARDS, kterou pořádá internetová TV Střela! Přihlášku nalezneš v odkaze! Pro více informací pište na e-mail.!
moc pěkný. asi bych nemohla mít jizvu na tak debilním místě. :-)




Nooooooooooooooo, super, musela jsem napsat míň oooo, aby se mi to sem vešlo. Myslim, že je to krásný, takovej harmonickej vztah, ale nemusela by to s tou odporností tolik přehánět, ale patří to k ní prostě....super, jak jinak...už se těšim na další pokráčko, jak na tom bude LIz a tak dále, prostě na všechno...vždyť mě znáš :D ale jinak supeeeeeeeer :-*