close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Tento blog je pozůstatkem mého mladého já, na které ráda vzpomínám." Sobik, 2019

73. kapitola

7. června 2011 v 17:56 | Sobik |  Final Fantasy - Šílený příběh
  • Kate:
Došla jsem do pokoje a sedla si opatrně na postel. Zack hodil tašku do kouta a sedl si ke mně.
"Půjdeš odpočívat? Chceš něco donýst?" pokládal mi jednu otázku za druhou. Já jsem vzdychla.
"Chci být na chvilku sama" řekla jsem. Podle Zackova výrazu asi trochu hnusně. Zvedl se z postele.
"Jasně" řekl suše, vzal si čistý triko a odešel. Já jsem si sundala jeho triko a stoupla si před zrcadlo. Jedno ramínko od podprsenky se mi zarejvalo do rány a trochu to krvácelo. To druhý bylo naštěstí mimo. Ani jsem tu bolest necejtila. Pořád jsem byla hotová z toho, jak to vypadá. Přejela jsem po celý dýlce vystouplýho rozparku a zvedl se mi žaludek. Je to tak odporný. Natáhla jsem si zpátky triko, vzala si čistý oblečení a chtěla jít do koupelny.
"Zacku!" lekla jsem se, když jsem otevřela dveře. Zack seděl na zemi opřenej o zeď.
"Kam máš namířeno?" podíval se na oblečneí v mých rukách.
"Jdu se vykoupat. Konečně..." sdělila jsem mu.
"Krvácíš!" zvedl se pohotově ze země. Já jsem se podívala na levý rameno, kde se začala tvořit tmavá skvrna.
"Hm" řekla jsem a chtěla odejít.
"Hm?! Vždyť krvácíš!"
"Já to vidim" řekla jsem rozčileně. Zack zůstal koukat.
"Udělal jsem ti něco?!" zeptal se ublíženě. Já jsem se zamračila.
"Ne...proč se ptáš?!"
"Protože se ke mně chováš docela odměřeně a teď na mě i vyjíždíš."
"Promiň. S tebou to nesouvisí" sklopila jsem hlavu.
"Tak co ti je?" zněl starostlivě.
"To ta rána..." odpověděla jsem a měla na krajíčku.
"Pojď sem" objal mě a mně vytryskly slzy. "To bude fajn. Jenom tomu musíš dát čas..."
"Když já mám strach. Co když to bude vypadat pořád takhle?!"
"Ale nebude. Všechno se časem zahojí" ujišťoval mě Zack. Snažila jsem se tomu uvěřit.
"Chceš pomoct s tou koupelí?" nabídl se.
"Já to zvládnu."
"Dobře, tak já ti to pak ošetřím" usmál se na mě a pak mě nechal jít.
I když jsem si myslela, že to bude uklidňující, sprcha pro mě byla spíš utrpení. Nemohla jsem si umýt záda ani hlavu, protože by mi asi popraskaly švy. Nemohla jsem se ani pořádně ohnout, protože to tahalo. Už jsem byla úplně vytočená. Asi se tou sprchou uškrtim. Na to bude ta hadice užitečnější. Chtěla jsem zavolat Zacka, aby mi pomohl, ale chtěla jsem to zvládnout sama. Jenže když mi upadla sprcha, stříkala všude kolem a já se pro ní nemohla ohnout, byla jsem v koncích. Vypla jsem vodu a chtělo se mi řvát.
"Zackuu!" zakřičela jsem nasraně.
"Kate?" bral hned za kliku. Dveře ale byly zamčený. Šla jsem je otevřít.
"Co se děje? Ježiši!" vykulil oči a civěl na moje rameno. Potůčky krve mi stejkaly po těle. Našpulila jsem pusu.
"Super. A to jsem se jenom snažila sebrat sprchu" otočila jsem se.
"Tys vytopila koupelnu..." rozhlížel se Zack a zavřel za sebou dveře.
"Já to nezvládnu. Nemůžu se ani vykoupat!"
"Já ti pomůžu. Vždyť není problém. To ty jsi pořád tak nepřístupná. Kdybys nebyla tak tvrdohlavá, tak bys nebyla celá od krve a koupelna by nebyla vyplavená!" začal se rozčilovat.
"Já to chci prostě jenom zvládnout sama. Nepotřebuju pomoct!"
"Jak vidíš, tak asi potřebuješ. Proč si pořád musíš dokazovat, že jsi ta dokonalá, která všechno zvládne sama?! Každej občas potřebuje pomoct..." křičel na mě. Já jenom civěla s pusou otevřenou dokořan.
"Já neříkám, že jsem dokonalá!"
"Tak si přestaň pořád něco dokazovat a nech mě, abych ti pomohl!"
"Fajn, ale přestaň ze mě dělat chudinku. Stačí, že je mi zle z toho pohledu na tohle" ukázala jsem prstem na ten humáč.
"Dobře, ale ty se ke mně přestaň chovat hnusně" založil si ruce na prsou a čekal, co řeknu. Já jsem si uvědomila, že mu asi ubližuju.
"Tak promiň" řekla jsem nevinně.
"Já nechci omluvu. Já jenom chci, abys na sebe nebyla tak přísná. Pak to schytám já..."
"Dobře, tak já si budu dávat pozor, abych ti nenadávala."
"Ne! Já chci, aby ses s tímhle smířila. Už to nevrátíš a nemůžeš se nenávidět napořád." Já jsem mlčela. "To si mám amputovat ruku?! Já nevim, jak jinak ti dokázat, že tohle se prostě stává..."
"Znáš někoho, kdo má takovýhle zranění?!"
"Ne, ale..."
"Tady není ale!" přerušila jsem ho.
"Neskákej mi do řeči! Lidi to pochopěj. Utkala ses se Sephirothem! Nebude to vždycky vypadat takhle. Vidělas někdy moje jizvy, když byly jako čerstvý rány?!" Zakroutila jsem hlavou. "No tak vidíš. Tak už přestaň říkat, jak je to hrozný, nechutný, příšerný a další věci. A teď, když dovolíš, tak bych ti ošetřil to rameno a pak ti pomohl s tou koupelí" řekl Zack a odběhl pryč. Když přiběhl zpátky, v ruce si nesl nit.
"Na co to máš?" koukala jsem na provázek.
"Na tohle..." ukázal mi jehlu. Vykulila jsem oči.
"To je vtip?!" nespustila jsem z ní oči.
"Ehm...ne?! Musí se to zašít" šel ke mně. Já jsem couvla.
"No to ani náhodou!" řekla jsem hystericky a vzala si ručník na obranu.
"A jak to chceš udělat?! To mám donýst sešívačku?!"
"Ha ha, děsně vtipný. Já se bojim. Vždyť je to jehla!"
"Tak toho jsem si vážně nevšiml..." řekl ironicky. "Když se nebudeš kroutit a myslet na to, nebude to bolet."
"No tak to mě vážně uklidňuje..." Byla jsem posraná až za ušima.
"Čím dřív, tím líp. Tak ať už to máme z krku" posadil mě na okraj vany. Tep se mi zrychloval.
"Není tady nějaká narkóza nebo něco?!" řekla jsem ustrašeně.
"Leda bezvědomí." Vzdychla jsem.
"Tak ať už to mám za sebou" řekla jsem a pevně zavřela oči.
"Co, to šití nebo to bezvědomí?" dělal si ze mě srandu. Otevřela jsem oči a vražedně se na něj podívala. Zack vzal do ruky nit a chtěl jí navlíknout na jehlu. Jenže klubko mu upadlo na zem a celý se rozmotalo.
"Jsem to ale nešika. Můžeš to namotat zpátky?" podal mi nerozmotaqnej zbytek. Já jsem vzdychla a začala motat.
"Jáááááááááuuuuu" zařvala jsem najednou. Podívala jsem se na příčinu bolesti a udělalo se mi špatně.
"Jaj, netrefil jsem se. Moc sebou hejbeš" díval se Zack na jehlu zabodnutou v mým rameni. "Tak to je fakt nechutný..." dodal. Mně se na jazyk drala spousta nadávek.
"Sešíval jsi někdy vůbec rány?!" probodávala jsem ho pohledem.
"Jasně že jo. Ale většinou ty lidi byli v klidu" nadzvedl Zack obočí.
"Co to bylo? Slyšeli jsme výkřik!" zeptala se za dveřma Tifa. Zack otevřel dveře.
"To byla jenom Kate. Moc sebou cuká a já jsem se netrefil" ukázal na mě. Já jsem se snažila co nejrychleji vytáhnout jehlu z ruky.
"Panebože! To je nechutný" valila na mě oči Tifa.
"Tak to teda děkuju" řekla jsem a vraždila oba pohledem.
"Ne ne, promiň. Já to tak nemyslela..." omlouvala se mi hned.
"Ale myslela..."
"Promiň. Já jenom...vypadá to vážně hnusně" řekla popravdě.
"Tak to vim taky. Nejsi jediná, komu se z toho dělá špatně. A tady Zack mě stále přesvědčuje o opaku...a pak přijdeš ty a řekneš mi do očí, jak nechutný to je" řekla jsem naštvaně. Zack vzdychl.
"Já neřekl, že to vypadá pěkně. Jenom jsem říkal, že až se to zahojí, nebude to tak zlý" hájil se.
"To má pravdu" přikyvovala Tifa. "Ale měla by sis to od něj nechat zašít. Docela dost ti to krvácí a Zack umí dobře šít" pokusila se o úsměv. Já jsem otráveně vzdychla.
"Jo, to jde vážně vidět. Zatim to do mě jenom bodnul..."
"Kdybys spolupracovala, nestalo by se to. Stejně jako kdybys mě nechala pomoct ti. Díky tomu sis to roztrhla a vyplavila koupelnu" rozčiloval se.
"Hej hej hej. Lidi. Nechte toho. Křikem se nic nevyřeší" klidnila nás Tifa.
"Když já už tu bolest asi nevydržim. Jenom se chci umejt a jít si lehnout" skuhrala jsem.
"Nedělej ze sebe šílenou chudinku. Vydržela jsi nakopat prdel Sephirothovi, tak teď vydtžíš tohle. Pak s klidně můžeš jít vykoupat a odpočívat. A to bez dalšího krvácení" seřvala mě Tifa jako malýho fakana a odešla. Periferně jsem viděla, jak se na mě Zack mračí, ale radši jsem se na něj nepodívala.
"Slibuju, že se budu snažit to co nejrychleji udělat" klekl si ke mně.
"Promiň" řekla jsem najednou.
"Budu si asi muset zvyknout, protože ty se asi jen tak nezměníš."
"Slibuju, že se pokusim. Jen na mě prosím nebuď naštvanej."
"Já na tebe nejsem naštvanej..."
"Ale jsi. Já to na tobě vidim. Jsem hrozná. Klidně se se mnou rozejdi" mlela jsem naprostý blbosti.
"Kate, kdybych se s tebou chtěl rozejít, udělal bych to už dávno. Ale já nechci. Já si tě chci vzít. Není to lehký, žít s tebou, ale já tě mám rád takovou, jaká jsi. I když ze mě děláš naprostýho idiota" řekl Zack a začal šít. Sykla jsem bolestí. Úplně jsem zapomněla, že jsme se vlastně zasnoubili. Já husa. A ještě mu tady nabízim rozchod, dokud je čas.
"Hotovo" zvedl se Zack.
"Co? Už?" vykulila jsem oči a podívala se na rameno, kde svítily nový a úhledný stehy.
"Já ti říkal, že když na to nebudeš myslet, nebude to bolet" usmál se na mě. Já jsem mu úsměv oplatila.
"A teď tě vydrbu, ty moje nevymáchaná hubo" vzal mě za ruku a dotáhl mě do sprcháče.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 wenndy-sobik wenndy-sobik | E-mail | Web | 7. června 2011 v 19:01 | Reagovat

Ty moje nevymáchaná hubo :D to bylo krásný :D a jehla v rameni :D no, dobrej nápad to byl :D Sakra to je snad nejlepší kapitola co si zatim napsala :D

2 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 7. června 2011 v 20:15 | Reagovat

:D:DTo říkáš u každý dobrý kapitoly:D A ta jehla v rameni...arigato jen tobě:-*

3 Kikki Kikki | 7. června 2011 v 22:10 | Reagovat

to je nádherný. :-)

4 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 8. června 2011 v 6:50 | Reagovat

Arigato:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama