74. kapitola
9. června 2011 v 22:10 | Sobik | Final Fantasy - Šílený příběhPo drastickém vymejvání všeho možnýho včetně mozku jsem se konečně dobelhala do postele, do který jsem vyčerpaně vlezla. Stihla jsem se zase zhádat se Zackem a teď se spolu tak trochu nebavíme. Teda on se mnou...po tom, co mě slušně poslal do prdele. Přísahal, že už na mě kašle, ať se o sebe postarám sama. Ale můžu počítat minuty, než se se zase objeví. Na to ho moc znám.
Jenže tentokrát to vydržel docela dlouho a když jsem začínala mít hlad, rozhodla jsem se jít na oběd. Zacka jsem našla u stolu. Seděl tam jak tvrdý Y a házel na stůl vražedný pohledy.
"Kate! Právě v čas. Akorát jsem dodělala oběd" vyšla Tifa z kuchyně. Já jsem se na ní pousmála a sedla si ke stolu. Podívala jsem se na Zacka a ten konečně odlepil oči od stolu a podíval se na mě.
"Ehm..." otevřela jsem pusu.
"Jestli se chceš omluvit, tak to zase polkni..." odvětil Zack. "Jak dlouho tohle bude trvat?! Smích...blbá věta...narážky, hádka...trapný napjatý ticho...a pak hodinovej proslov na téma omluva..." zamračil se na mě.
"Zkus se vžít do mojí role!" řekla jsem nešťastně.
"Tvojí role?! Tkus se proboha vžít do MOJÍ role!! Já se ti snažim pomoct. A ty se mnou zacházíš jako s hadrem na zvratky!" vyjel na mě. Periferně jsem viděla, jak se ve dveřích objevila Tifa s hrncem, udělala otočku a zase zapadla zpátky do kuchyně.
"Já s tebou nezacházim jako s hadrem na...na zvratky!" bránila jsem se. Zack vzdychl.
"Tak fajn. Tak jako s hadrem na vytírání..." Zúžila jsem oči.
"Fajn, jak myslíš!"
"Já myslim..." zvedl se prudce od stolu, "...že už toho mám akorát tak dost!" Já jenom zůstala koukat. O otevřel pusu, jako by chtěl ještě něco říct, pak mávl rukou a odešel. Za chvilinku jsem uslyšela startování motorky. Opřela jsem si hlavu o ruce.
"Kate, ty jsi psychicky labilní kretén..." řekla jsem sama sobě.
"Když to říkáš..." ozvala se Tifa. Zvedla jsem hlavu. Stála ve dveřích.
"Já osobně si myslim, že psychicky labilní tak trochu jsi...ale ktertén..." pokrčila rameny.
"Dík za upřímnost..." pronesla jsem. Tifa si ke mně sedla.
"Tak fajn, co bys dodala?" vzdychla jsem a čekala, co řekne.
"Noo...tak zaprvý jsi na Zacka fakt hnusná..."
"Co dál..." našpulila jsem pusu. Tifa se ke mně naklonila a podívala se mi do očí.
"Měla bys být vděčná za to, co pro tebe dělá. Co by jiný daly za to, kdyby se o ně jejich kluk takhle staral..." řekla vážně. Vzdychla jsem a otevřela pusu. Tifa mě ale mluvit nenechala. Narovnala se.
"Zadruhý má Zack pravdu. Už byste toho mohli vážně nechat. Je to pořád dokola. Prostě se smiř s tím, že lepší už to asi nebude a ty tu pomoc potřebuješ. Je to Zack...ten vždycky myslel hlavně na sebe...a podívej se teď. Může se přetrhnout, aby s tebou mohl být a pomáhat ti. A ty ho odmítáš..." Já jsem jenom seděla jako dítě, co dostává lekci.
"Proč jsi pořád taková?!"
"Já nevim. Prostě mě pokaždý něco vytočí a už je z toho hádka..."
"Bože, vždyť spolu chodíte, tak se nechovejte jako rozvedený manželé po třiceti letech!" bouchla Tifa do stolu, až jsem se lekla.
"Noo...podobný to je...až na to, že my se budeme brát" řekla jsem jakoby nic. Vypadalo to, že se zastavil čas, protože Tifa nehla ani brvou a s vykulenýma očima na mě civěla.
"Děláš si legraci!" vybafla na mě po chvilce. Já jsem zakroutila hlavou.
"Ne. Zack mě požádal o ruku. Ale nikomu to neříkej" prosila jsem jí.
"Páni...no tak to je vážně super. Kdy to plánujete?" dala najevo svoje nadšení.
"Noo...ještě nikdy. A po tomhle dni asi vážně... Jenom mě požádal o ruku...může to zrušit kdykoliv bude chtít" pokrčila jsem rameny. Tifa mávla rukou.
"Ale nene prosimtě. Zack tě miluje nadevšechno. To by tě radši zabil, než aby ti řekl, že si tě neveme" zasmála se. Já taky, protože to byla pravda.
"Donesu polívku" řekla nadšeně Tifa a běžela do kuchyně. Přinesla hrnec, co držela v ruce prve.
Zanedlouho přišel dolu Cloud. Sedl si ke stolu a nandal si polívku. Tifa se podívala na něj a pak na mě. Já jsem přemejšlela, jak probodnout to trapný ticho a jak se ho zeptat na Liz, aniž bych mu ublížila.
"Jak ti je?" vydralo se mi z úst. Cloud odtrhl oči od talíře a podíval se na mě.
"Mně? Na to bych se měl spíš zeptat já tebe ne?!" řekl.
"Mně je fajn...ale co ty?! Vypadáš strašně..." řekla jsem popravdě.
"Je mi fajn" odsekl. Já jsem vzdychla.
"Nemusíš se stydět říct pravdu. My to vidíme, že tě to trápí..." řekla jsem. Cloud po mě hodil vražednej pohled. Tifa ho vzala za ruku.
"Jsme rodina..." řekla potichu. Najednou měl Cloud oči skleněný.
"Proč to pořád dělá?! Mstí se mně nebo jí?! Zrovna teď...když náš vztah začínal být jako dřív...a ona je teď bůh ví kde a možná už mrtvá..." začal mluvit. My jsme s Tifou ani necekly a nechaly ho mluvit dál. Ať si klidně vyleje celý srdce.
"Prohledal jsem snad úplně všechno...nikde prostě není...a já...já mám o ní strach. Ještě nikdy jsem se necítil takhle zranitelnej, jako teď. Připadám si úplně bezbranej... A ještě ke všemu jsem na ní byl naštvanej, než mi jí ON vzal...jenom kvůli blbýmu dešti... Je mi to tak líto... Přeju si, aby se Liz vrátila. To toho chci tak moc?!" byl nešťastnej. My jsme s Tifou soucitně poslouchaly, slzy na krajíčku.
"No ták, to bude dobrý. Nesmíš ztrácet jakoukoliv naději" pohladila ho Tifa po rameni.
"Já věřím...věřím, že jestli tady někde Liz je, určitě není naštvaná na tebe..." podívala jsem se mu do očí.
"Jak by mohla, když je pravděpodobně mrtvá..."
"Co když Sephiroth lhal?!" snažila se ho Tifa povzbudit.
"Kate tomu uvěřila...." podíval se na ní. Já jsem dělala, že tam nejsem. Že by to byla moje chyba, že se Cloud cítí takhle?! Chjo, neměla jsem nic říkat... Liz, kdepak jsi...
"No, tak fajn. Tak si radši dáme druhý ne?" vstala Tifa od stolu, ještě rozcuchala Cloudovi vlasy a šla. Cloud se trochu pousmál. Já jsem si nandala ještě jeden talíř polívky.
"Tohle mi pokaždý dělala, když mě něco trápilo. Připomnělo mi to, když jsme byly mladší..." urovnával si Cloud vlasy. Já jsem se pousmála. Joo, jakej to byl asi život. Život bez nás. bez starostí a plnej kravin... Ne, že by z toho Zack vyrostl.
"Chtěl by ses vrátit do doby, kdy vás nic netrápilo?...Mohli ste si užívat...Byli ste frajeři ze ShinRy..." zeptala jsem se.
"Občas bych si přál, aby se některý věci vrátily do starých kolejí...ale do ShinRy bych se nikdy nevrátil. Ale jestli myslíš život bez vás...to bych neměnil..." dodal.
"Já bych taky neměnila. Jediný, co bych změnila, tak to nikdy nepoznat Sephirotha..." řekla jsem tvrdě. Cloud se na mě s porozuměním podíval.
"Tak co, kdo si dá mojí výbornou sýrovou omáčku na tyhle skvělý steaky?" přišla Tifa a koukala na jídlo způsobem "všechno sežeru sama, jestli to nechcete". My jsme se s Cloudem napli, připravený si vzít něco k jídlu dřív, než to skončí u Tify na talíři.
"Kde je vlastně Zack?" zamračil se Cloud na prázdnou židli. Já jsem našpulila pusu a s přemáháním se věnovala jídlu.
"Zase se pohádali..." poznamenala Tifa.
"Zase?!"
"Hádaj se teď často...no a Zack už bouchnul...jenom doufám, že se nikde nevybou..." nedořekla Tifa, protože se otevřely dveře a v nich stál Zack ozářenej denním světlem.
"My o vlku a vlkodlak u prahu..." řekla jsem a narvala si plnou pusu, abych nemusela nic říkat. Tifa se na mě zamračila.
"Přišel jsem o něco?" posadil se Zack ke stolu. Já si dala vlasy dopředu a udělala si z nich dokonalou clonu.
"Ne" odpověděla mu Tifa poněkud rychle.
"Nee" řekl Cloud. To má bejt jako ne-štafeta?! Sory lidi, ale já s váma nehraju... Steaku, můj příteli...ucpi mi hubu...
Komentáře
No,tak to bylo super .Smála jsem se asi pořád :d už aby se usmířili :D
Já se tomu taky tlemim, když to čtu znova:D Nejvíc asi tomu jak Tifa koukala na jídlo stylem všechno sežeru sama, jestli to nechcete:D:D Jinak jsem taky jako zvědavá, kdy se usmířej:D
No toto! :D týždeň tu nie som a hneď tri kapitolky... :D ale už som všetko dohnala a teším sa na ďalšie! ;) a u mňa určite vyhrávajú hlášky: koukala na jídlo způsobem "všechno sežeru sama, jestli to nechcete". To ma zabilo. :D a ešte: Steaku, můj příteli...ucpi mi hubu... :D :D :D Super, niet čo vytknúť! :D :D :D Záchvat smiechu! :D




Steaku, můj příteli...ucpi mi hubu...
tak tohle je prostě konec holka! :D po tomhle mám dost! :-) těším se na další...