close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Tento blog je pozůstatkem mého mladého já, na které ráda vzpomínám." Sobik, 2019

75. kapitola

11. června 2011 v 20:06 | Sobik |  Final Fantasy - Šílený příběh
Snažila jsem se přežít to trapný ticho a když jsem snědla dostatek jídla, šla jsem nahoru. Přitom jsem se na nikoho ani nepodívala a cítila jsem jejich pohledy na zádech. V pokoji jsem přemejšlela, co budu dělat. Nakonec jsem šla k Liz do pokoje a vzala z poličky její nejoblíbenější knihu. Sedla jsem si na postel a otevřela jí. Vypadlo z ní milion papírů. Chtěla jsem je dát na stranu, když jsem si všimla, co na nich je. Byly to kresby. A mezi nima byly fotky. Většina kreseb byl Cloud. Dávala si na tom záležet. Byl na nich moc krásný. Na jednu z nich jsem zůstala civět. Z jedný půlky to byl Cloud a z druhý eS. Kdybych ho tak strašně nenáviděla, řekla bych, že to je ten nejkrásnější obrázek, co jsem kdy viděla. Bylo dokonalý, jak je spojila dohromady.
Pak jsem se podívala na ty fotky. Zase jsem začínala mít na krajíčku. Na těch fotkách jsme byly my dvě. My dvě z našeho světa. Úplně jsem zapomněla, jak vypadám. Je mi líto, že nemáme žádnou fotku odsud. A třeba už ani tu možnost mít nebudeme. Kéž by se Liz vrátila.
Do pokoje vešel Zack. Posbírala jsem obrázky a založila je zpátky do knihy. Zvedla jsem se z postele. Vypadalo to, že se Zack zase pokouší něco říct, ale pak si to zase rozmyslel. Vzdychla jsem a odešla. Šla jsem za Cloudem. Už byl ve svým pokoji.
"Cloude můžu na chvilku?" stála jsem ve dveřích. On jenom kývnul.
"Něco bych ti chtěla dát" ukázala jsem mu knihu.
"To je Lizina nejoblíbenější kniha..." poznamenal.
"Myslím, že by se ti moc líbila" pousmála jsem se, položila jí na noční stolek a odešla. Doufala jsem, že jí tam nenechá jen tak ležet.

  • Cloud:
Když za mnou Kate přišla, zůstal jsem koukat. Ale když mi dala Lizinu knížku, myslel jsem, že je mimo.
"Myslím, že by se ti moc líbila" řekla mi a odešla. Já jsem chvilku koukal na dveře a pak mi oči sjely k nočnímu stolku. Nechápal jsem, proč bych měl číst nějakej dívčí román. Nechal jsem to bejt a svalil se na postel. Zavřel jsem oči a nechal proudit myšlenky. Pak mi to ale nedalo. Proč by mi Kate dávala dívčí román...
Vzal jsem knihu a podíval se na obálku. Pousmál jsem se a otevřel tu knihu. Na klín mi vypadly nějaký papíry. Podíval jsem se, co na nich je. Tak Kate mi nechtěla dát tu knihu. Chtěla mi ukázat, co si v ní Liz schovávala. Ohromeně jsem koukal na ty kresby. Nikdy mi o tom neřekla, ani mi to neukázala. Nic... Byly nádherný. Já jsem na nich byl nádherný. Nechápal jsem. Vykreslila mě přesně tak, jak jsem vypadal a když jsem se na sebe díval, nebyl jsem to já. Byl jsem tam...jinej...a přitom stejnej. Takhle mě asi viděla Liz.
Podíval jsem se na další, ale na všech jsem byl jenom já. No...tak na všech ne...
Na ten jeden jsem jaksi zůstal koukat. Měl jsem chuť ho rozervat, ale neměl jsem na to právo. Přeci jenom...je to Liz. Jestli se objeví, rozhodne se sama, co s ním provede.
Pořád jsem na ty obrázky musel se zájmem koukat. S jakou láskou to musela kreslit...
Pak jsem se podíval na fotky, co tam byly. Byly na nich dvě holky. Reálný holky. Musela to bejt Liz s Kate. Přemejšlel jsem, která je která. Ale nemusel jsem přemejšlet dlouho. Liz jsem poznal podle toho pohledu...podle stylu oblečení...podle jejího náramku. Bylo zvláštní vidět jí takovou, jak měla vypadat doopravdy. Ale upřímně jsem byl rád, že tady vypadá jinak. Už jsem si na ní zvykl tahle a ty oči...takhle neodolatelný je na fotce nemá.
Rozhodl jsem se ještě jednou prohledat okolí, i když jsem doufal, že Liz stejně nenajdu. Tentokrát už ale naposledy...

  • Kate:
Přemejšlela jsem, jestli se mám vrátit do pokoje, nebo ne. Přeci jenom tam byl Zack a já se s ním nechtěla zase hádat. Rozhodla jsem se, že půjdu dolů za Tifou.
"Kam si jako myslíš, že jdeš?! Chceš se mi vyhejbat až do smrti?" vyšel Zack z pokoje, jen co jsem prošla kolem dveří. Pomalu jsem se otočila.
"Ehm...jo?!" řekla jsem nejistě.
"Takhle to ale přece nejde...musíme si promluvit..." podíval se na mě vážně a uvolnil mi cestu do pokoje. Já jsem na něj koukala, jestli to jako myslí vážně a pak jsem kolem něj prošla dovnitř. Sedla jsem si na postel a čekala na profesorskej výklad. Zack zavřel dveře a vzdychl.
"Já...já se už nechci hádat. Tohle prostě není normální. Vždyť se už hádáme o úplných kravinách..." začal. Já jsem jenom tiše seděla. Nehodlala jsem cokoliv říkat, aby to zase neskončilo hádkou. Čekala jsem, až mi dá povel k mluvení.
"Vím, že se teď se mnou asi nemluvíš, protože jsem nechtěl tvojí omluvu. Ale já chci, abys se mnou mluvila."
"A co ti na to mám říct, aniž by z toho nebyla další hádka?" podívala jsem se na něj.
"Já vím...já vím...ale nemusíme se přece hádat...prostě se budeme normálně bavit. Já ti chci pomoct, aby ses necítila tak, jak se cítíš teď" klekl si ke mně. Já jsem na to nic neřekla. Zack vzdychl.
"Tak fajn...tak jinak. A oficiálně. Kate?" vzal mě za ruku. Já jsem se na něj zamračila. Co myslel tím oficiálně?!
"Vezměš si mě?" vytáhl z kapsy krabičku. Já jsem na ní zůstala koukat jako na objev třetího světa. Pak jsem se podívala na Zacka. V očích mu jiskřilo, ale měl je smutný.
"Já se nechci hádat. Štveš mě a pořád mě viníš...ale já tě miluju a chci si tě vzít. A tímhle" otevřel krabičku, "ti chci dokázat, že to myslím vážně. Tak odpovíš mi ještě jednou na tu otázku a pokud možno i se stejnou odpovědí?" zeptal se vážně a držel přede mnou tu krabičku. Já jsem se dívala na rozkošnej drobnej prstýnek s jemně fialovým kamínkem. Vzala jsem si od něho tu krabičku a přejela po prstýnku.
"Tu barvu jsem vybral, protože mi připomíná pramínky ve tvých vlasech" poznamenal Zack. V krku se mi udělal knedlík, ale nechtěla jsem právě teď brečet.
"Miluju tě..." vydechla jsem. Zack se na mě usmál štěstím.
"Ani nevíš, jak se mi ulevilo. Bál jsem se, že řekneš něco ve stylu "proč mi to děláš. Já si tě nechci vzít". Bože můj. Miluju tě, miluju tě, miluju tě!" objal mě. Pak vzal z krabičky prstýnek a nasadil mi ho na prst. Ruka se mi klepala nervozitou. Bála jsem se, že mi nebude nebo mi nebude slušet...
"Vypadá to, jako by ten prstýnek vyrobili jenom pro tebe" poznamenal Zack a já se na něj usmála. Pak se mi spustily slzy.
"Copak?" utřel mi Zack první slzu.
"Nic. Já jenom...myslela jsem, že jsi na mě moc naštvanej. Že si mě nebudeš chtít vzít...a ty...ty mi koupíš zásnubní prsten" vydechla jsem.
"Nebudu chtít vzít?! To bych tě jinak nežádal o ruku... Kate, já tě miluju a nikoho jinýho nechci. Ty jsi můj anděl...moje spása...ty jsi můj život. Nevim, jak bych na tom byl, kdybych tě nikdy nepotkal."
"Všechno by bylo jinak...úplně...ale copak to nemůže bejt jednodušší?! My se pořád hádáme, Liz je pravděpodobně mrtvá, já nechutně zraněná a Cloud na dně..." řekla jsem.
"Snad se to zlepší...Sephiroth je už pryč, tak by se na nás štěstí mohlo usmát ne?!" usmál se on na mě.
"Ty jsi moje štěstí" pohladila jsem ho po tváři.
"Takže už bez hádek?" zeptal se.
"Snad jo..."
"Tak jdeme odpočívat" poručil mi. Já jsem se zamračila.
"Doktor říkal, že máš odpočívat, takže budeš a já na to dohlídnu...aspoň pár dní" řekl a lehl si do postele. Vzdychla jsem a lehla si taky. Pak jsme si povídali o všem možným a nakonec jsem usnula.
Probudila jsem se brzo ráno. Zack už v posteli nebyl. Vstala jsem a šlase umejt. Na Zacka jsem narazila v koupelně.
"Ahoj lásko" dal mi pusu na čelo. "Já jsem akorát před chvílí vstal" usmál se a vzal si kartáček na zuby. Já jsem si vzala svůj a pak jsme si dávali závody v čištění zubů. Zack se v pokoji podíval na mojí ránu a když usoudil, že je to v pořádku a potřel mi jí speciálním krémem, aby se mi nevysušila a nepopraskala, mohli jsme jít na snídani.
Tifa zřejmě ještě spala, tak jsme si udělali svojí vlastní snídani. Přece jenom to Zacka v kuchyni bavilo nejvíc se mnou. Rozhodla jsem se, že si uděláme snídani po americku. Přikázala jsem Zackovi, ať usmaží vajíčka a slaninu a já jsem opekla toasty a připravila džus.
"Tak dobrou chuť" ťukla jsem si s ním džusem a pustili jsme se do snídaně.
"Páni...je to dobrý" řekl Zack po prvním soustu a já se usmála.
"Ale to bude asi tim, že jsem tak výbornej kuchař" mrkl na mě a já zakroutila očima. Napila jsem se džusu a málem se zadávila.
"Kate! Co blbneš! Celou jsi mě poprskala!" nadával Zack, ale já se koukala směrem ke schodům.
"Já mám snad halucinace..." valila jsem oči na Liz. Zack se otočil a zůstal koukat taky.
"Ahoj lidi" šťastně se na nás usmála tím svým dětským obličejíkem. Já jsem pořád nevěřila svým očím.
"Vítej zpátky" zvedl se Zack od stolu a objal jí.
"Kate?" podívala se na mě zkoumavě.
"Já snad špatně vidím" vstala jsem a skočila jí kolem krku. "Liz... bože, ty jsi tady..." už jsem zase řvala.
"Jo...jsem..." řekla dojatě. Cloud mě pozdravil a sedl si se Zackem ke stolu. Já s Liz jsme se asi ještě deset let objímaly.
"Máš hlad?" podávala jsem jí pak moje toasty. Ona se na ně hladově podívala.
"Ne to je tvoje. My si s Cloudem něco uděláme" odmítla.
"Ale, vem si je. Určitě musíš mít hlad a já to ještě nenačla. Vemu si od Zacka" řekla jsem a vrazila jí talíř pod nos. Ona se do toho pustila. Pořád jsem od ní nemohla odtrhnout zrak. Je zpátky...nemůžu tomu uvěřit.
"Nechtěli byste na mě přestat zírat?" podívala se na nás tři po chvilce. My jsme zrudli a omluvili se.
"Nevěřili jsme, že se vrátíš..." řekla jsem. Ona se na mě smutně podívala.
"Já taky ne..." přiznala.
"Myslela jsem, že jsi..." nedořekla jsem.
"Mrtvá?" doplnila mě. Já se cítila provinile, ale to co řekla mě zaskočilo.
"Myslela jsi správně" řekla a já se zamračila. Podívala jsem se na Zacka a ten taky nechápal. Cloud překvapeně nevypadal.
"Pověz nám, co se ti vlastně dělo..." řekl Zack a čekali jsme, co nám řekne. Všechno nám popsala a my jenom zírali. Cloud se na ní celou tu dobu smutně díval.
"No a nakonec jsem se odtamtud dostala a teď jsem tady" zakončila. Já jsem jí stiskla ruku.
"Hlavně že jsi v pořádku. Teda jsi v pořádku ne?! Nemělo to "obživnutí" nějaký následky že ne?!" řekla jsem ze srandy. Liz se zvláštně podívala na Clouda.
"Noo...neřekla jsem vám všechno..." vstala od stolu. "Jsem hned zpátky" řekla a běžela nahoru. My jsme se podívali na Clouda.
"Co nám neřekla?!"
"To, co vám řekne za chvíli..." poznamenal a víc nám neřekl. Naštěstí byla Liz hned zpátky.
"Já nevim, jestli to bude fungovat....zatim jsem to viděla jenom ve tmě...ale prosím vás, ničeho se nelekejte" prosila nás. My byli napnutý a čekali, co nám chce ukázat. Vytáhla z kapsy nějakej šutr. Chtěla jsem se zeptat, co to má jako bejt, ale nemusela jsem. Ten kámen se okamžitě rozzářil a společně s ním postupně Lizina ruka.
"Panebože Liiiz...co to je!!!" vypadlo ze mě, jen co jsem byla schopná slova.
"To je od tý doby, co jsem znovu ožila...nevim, co to znamená...ale zatím svítí jenom když vemu do ruky ten kámen" řekla a položila kámen na stůl. Ten i ruka zhasly.
"Musíš ten kámen vyhodit" chtěla jsem jí ho vzít, ale Liz byla rychlejší. Všichni se na mě podívali.
"Ne! Je můj" zamračila se na mě. Já jsem chtěla něco namítnout, ale Zack mi položil ruku na rameno.
"Kate, žádný hádky..." řekl potichu. "Právě se vrátila." Já jsem vzdychla.
"Fajn. Jestli věříš, že ti to nic neudělá..." řekla jsem a pak jsem začala zkoumat džus ve skleničce.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kikki Kikki | Web | 11. června 2011 v 20:18 | Reagovat

ježíííš. to je boží... já už chci další kapitolu... nevím proč, ale přišlo mi to děsně krátký, asi proto že jsem to naprosto hltala :-)

2 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 11. června 2011 v 20:45 | Reagovat

:D Ok jdu jí psát, ale nevim, jestli ještě dneska bude...podle fantasie:D

3 ℘Paulush℘ ℘Paulush℘ | 11. června 2011 v 21:00 | Reagovat

Fúha, aká láska! ;) Držím im palce! :D  A to s tým začala jsem zkoumat džus ve skleničce. To je boží! :D

4 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 11. června 2011 v 21:03 | Reagovat

Jaj:D:D Úplně normální věta...asi jako Steaku můj příteli...:D:D

5 ℘Paulush℘ ℘Paulush℘ | 11. června 2011 v 21:36 | Reagovat

Nie si náhodou hladná keď píšeš poviedky? :D

6 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 11. června 2011 v 21:49 | Reagovat

:D:DNeee, jenom při tom jim:D

7 ℘Paulush℘ ℘Paulush℘ | 11. června 2011 v 22:04 | Reagovat

Ahááá tak v tom to bude! :D Ja ked dočítam nejakú kapitolu v ktorej spomenieš jedlo tak automaticky otváram chladničku... :D :D :D

8 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 11. června 2011 v 22:10 | Reagovat

:D:DTaky dobrý:D

9 wenndy-sobik wenndy-sobik | E-mail | Web | 12. června 2011 v 10:26 | Reagovat

Krása, jdu na další, musim to dohnat :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama