31. července 2011 v 23:24 | Sobik
|
Dala jsem si budíka na brzo ráno, takže když jsem vstala, umyla se, oblíkla a nasnídala, akorát přišla ta služebná Sephirotha.
"Jsem ráda, že ste kvůli mě vstala" řekla jsem, když jsem přinesla potřebný věci na účes.
"To je maličkost. Někdy vstávám ještě dřív. Ale vy ste nějaká unavená" podívala se na mě ustaraně.
"To to jde tak vidět?" zamračila jsem se. "Nechci na mojí vlastní svatbě vypadat jako zombie..."
"Stačí, když si dáte ještě aspoň jedno kafe a trochu makeupu" poradila mi a pak mě posadila na židli.
"Jakej účes byste si přála?" zeptala se mě. Tím mě vykolejila. Vůbec jsem nevěděla.
"No...já nevím...aby mi padl k šatům..." řekla jsem a snažila se jí popsat svoje šaty. Do hlavy jsem si dala ještě upomínku, že ty šaty musim ještě vyzvednout a dát je do kostela, protože se budu převlíkat až tam. Vymyslela jsem to docela dobře. Převlíknu se tam a pak si nemusim dělat starosti, jak se v těch šatech vrátit zpátky, protože oslavu jsem domluvila hned na plac za tím kostelem. Takže bych zatím měla bejt v klidu. Stačí pak jenom všechno zkontrolovat, jestli to vychází. Mezitím, co jsem měla v hlavě tyhle stupidní a důležitý myšlenky, na hlavě se mi začal utvářet účes.
"Páni, koukám, že sis vážně přivstala" přišla dolů Liz a usmívala se na mě. "Tak co, připravená na nezapomenutelnej den svýho života?" zeptala se mě.
"Jasně, že jo. Mohla bych tě o něco poprosit?" podívala jsem se na ní vážně.
"Cokoliv..."
"Dobře...mohla bys mi jít vyzvednout šaty a odnýst je do kostela?" zeptala jsem se jí.
"Jasně. Maličkost. Stejně nemám co na práci" řekla hned a než jsem stihla cokoliv říct, byla v tahu. Nechala jsem si v klidu udělat ten účes a snažila se nemyslet na nic, co by mě mohlo rozhodit. Arisu...zeptala jsem se jí na její jméno...mi o pauze udělala kafe, za co jsem jí byla vděčná, protože bych u toho jinak usnula. Byla jsem fakt hodně unavená. Měla jsem jít spát dřív. Když to bylo hotový, byla jsem strašně moc zvědavá, co vymyslela a šla jsem se hned podívat do zrcadla.
"Pane bože, to je nádhera" vykulila jsem na sebe oči. Arisu mi je navlnila a vyčesala, takže jsem měla takovej ten typickej svatební účes. Ale vypadal na mě božky, ještě jak jsem měla dlouhý vlasy. A navíc mi v nich vynikaly bílý kytičky, který mi tam vpletla. Nemohla jsem se na sebe vynadívat.
"Děkuju moc" objala jsem Arisu a měla jsem na krajíčku. Pak jsem si ještě připomněla, že bych se měla namalovat, tak jsem to udělala rovnou. Hlava začínala vypadat opravdu jako hlava nějaký nevěsty a já cítila po celým těle emoční vibrace. Nemůžu se dočkat svojí vlastní svatby. Ptala jsem se Arisu, jak bych se jí mohla odvděčit, ale ona nic nechtěla, tak jsem jí aspoň pozvala na mojí svatbu a slíbila, že všem budu říkat, že ten účes je její tvorba. Musela jsem se pousmát. Pak jsem se rozhodla, že Arisu kousek doprovodím a půjdu se podívat, jestli se už buduje výzdoba a všechno. Cestou jsem potkala Liz, takže šla se mnou. Nemohla se nabažit mýho účesu. Byl to snad nejlepší den mýho života. Všechno šlo jako po másle, bez problémů a dalších zbytečností. Když jsme přišly do kostela, málem jsem to tam nepoznala. Byla tam dokonalá výzdoba z květin a stuh. Pak mi došlo, že nemám kytku.
"Liz já jsem zapomněla na kytku" vykulila jsem na ní oči.
"Tu už máš zařízenou. Včera jsi o ní nemluvila a já jsem na to taky úplně zapomněla, tak jsem požádala Aerith, aby ti nějakou udělala. Byla samozřejmě nafetovaně nadšená, takže kytku už máš taky..." mávla na mě rukou.
"Ježiš, děkuju" objala jsem jí. "Nevim, co bych bez tebe dělala..."
"Ahoj holky" uslyšela jsem Aerith. "Krásnej účes" usmála se na mě. Já jsem jí úsměv oplatila, ale pořád jsem si opakovala, že se ještě nepotkala se Zackem, takže nevim, co se z ní vyklube.
"Ahoj. Zrovna jsem říkala Kate o tý kytici..." ozvala se Liz a Aerith hned odběhla.
"Tak co na ní říkáš?" byla hned zpátky a ukazovala mi dokonalou drobnou kytici z červenejch růží a kopretin.
"Je nádherná. Jsem ti moc vděčná" řekla jsem.
"Ale to nestojí za řeč. Jsem ráda, že jsem pro tebe mohla něco udělat." Já jsem se jenom chabě pousmála. Pak jsem se šla podívat do zahrady, jak pokračuje organizace hostiny. Stoly už byly postavený do řady a podium bylo skoro hotový.
"Vypadá to docela bezva, akorát škoda, že jsem nestihla udělat zasedací pořádek" podívala jsem se na Liz. Ta na to všechno zaraženě koukala.
"Je ti něco?" zeptala jsem se. Ona jako by se probudila a podívala se na mě.
"Ne, je mi fajn..." řekla vyhýbavě a šla pryč. Já jsem šla ze ní, ale na nic jsem se jí neptala. To je její věc, jestli mi něco řekne, nebo ne. Když jsme přišly domů, kluci už byli vzhůru.
"Kde ste byly?" zeptal se nás Cloud a hladově se zakousl do něčeho, co předtím vypadalo jako bageta.
"Tak různě. Pořešit ženský záležitosti..." poznamenala jsem.
"Mmm, ahoj krásko" hvízdl Zack, jen co mě spatřil. Přišel ke mně a chtěl mě políbit.
"Ne! Mám makeup" zarazila jsem ho a on se na mě divně podíval. "Dělám si srandu...ale asi ti nebudu chutnat" mávla jsem rukou a nastavila mu tvář.
"Hm...chutná to jako...umělá hmota" dělal, že přemejšlí, když se odtáhl.
"Seš pako" bouchla jsem do něj. "Žádnej makeup nemám..."
"A já si říkal, že nic necejtim" zakroutil očima.
"Viděl jsi snad někdy, že bych na sebe patlala ten humus? Ne díky...jsem hezká i bez toho" řekla jsem pyšně. Liz vyprskla smíchy.
"Bacha, aby ti to ego někdo nesrazil" poznamenala a já vzdychla.
"Dobře, dobře. Jdeme radši pořešit, co je ještě potřeba..." řekla jsem a sedla si ke stolu.
"Jediný, co je potřeba pořešit, tak to, aby sme se sešli ve stejnou dobu v tom kostele, řekli si ano a já mohl zařvat na celý město, že jsem se právě oženil s tou nejkrásnější holkou" řekl Zack.
"To je fakt" přikyvovala Liz.
"Fajn...stejně už nám zbejvá jenom hodinka a něco" dívala jsem se na hodiny.
"Tak to abych si šel shánět oblek" zvedl se Zack od stolu. Já myslela, že si dělá srandu.
"Cloude jdeš se mnou, nebo si ho stihneš ušít z Tifina oblečení?" ušklíbnul se Zack a Cloud hned vstal a přidal se k němu. Já a Liz jsme jenom zůstaly koukat.
"Věřila bys tomu?!" podívala jsem se na ní s kyselým výrazem.
"Úsměv...to chce úsměv" připomněla mi Liz a já se hned musela usmát.
"Já se budu vdávat. Já se budu vdávat a už za chvilku" opakovala jsem dokola.
"Jsi nervózní?" zeptala se mě Liz.
"Ne vůbec" mávla jsem rukou. "Jo...a moc" řekla jsem hned na to. Byla jsem nervózní jako pes.
"Kde je vůbec Tifa?" zeptala jsem se po chvilce.
"Nevim, půjdu se po ní podívat" vstala Liz.
"Ne ne. Ty se jdi připravit. Já už jsem...teda kromě šatů...takže se po ní půjdu podívat já..." řekla jsem. Tifu jsem našla v jejím pokoji, jak stojí před zrcadlem ve společenských šatech a mračí se.
"Ahoj" vešla jsem dovnitř.
"Jak to vypadá?" vyhrkla.
"Ehm...skvěle...měla bys to nosit častěji" řekla jsem, protože to byla pravda. Vypadala úplně jinak a moc jí to slušelo.
"Vážně? Já si v tom připadám divně...a tlustá..." řekla.
"Jedinej, kdo má právo říkat, že je tlustej, jsem já..." poznamenala jsem a poslala jí ještě pár komplimetů, že jí to sluší. Tifa to sice nepochopila, ale neptala se.
"Takže myslíš, že dobrý?" zeptala se mě asi už podesátý.
"Jo a pro dalších sto otázek jo" ujistila jsem jí. Pak jsem se šla podívat na Liz.
"Tak co, hotová?" usmála jsem se na její vzhled.
"Jak vypadám?" ukázala mi svoje olivový nadýchaný retro šaty.
"Vypadáš jako panenka" uznala jsem. Šaty jí slušely.
"Takže můžeme vyrazit?" zeptala jsem se a otázku jsem nasměrovala i na Tifu. Obě mi odsouhlasily, že jo. Napsala jsem vzkaz Zackovi, ať pak přijdou do kostela, že my jsme tam už vyrazily a pak jsme opravdu šly. V kostele už byl pěknej frmol a už přicházeli i nekteří hosti.
"Máme to asi akorát" poznamenala Tifa.
"Podle toho, jak hodně se zdrží Zack..." vzdychla jsem a šla zkontrolovat moje šaty...no zkontrolovat. Rovnou jsem si je za pomoci holek oblíkla.
"Mohly byste jít zkontrolovat, jestli tady už nejsou?" zeptala jsem se po chvilce. Začínala jsem z toho bejt pěkně nervózní. Sedla jsem si na lavičku a poslouchala okolní zvuky.
"Už jsou tady" nakoukla ke mně Tifa. Já jsem se prudce postavila a srdce mi začalo bušit na plný obrátky.
"A jsou tady všichni?" zeptala jsem se.
"Jo. Čekalo se jenom na Zacka..." poznamenala Tifa.
"Tak asi můžeme začít" řekla jsem a urovnala si šaty.
"Páni...ty vypadáš...jako nevěsta" vešel dovnitř Reno.
"Ahoj" nastavila jsem mu náruč, aby mě mohl obejmout.
"Jakto, že nedělám družičku?" našpulil pusu.
"Nebude to tím, že jsi muž?! Ale můžeš jít společně s Tifou za Liz a Cloudem...chtěla bys mi dělat druhou družičku Tifo?" podívala jsem se na ní.
"Jasně že jo. Sice ne s tímhle puberťákem, ale co nadělám..." zakroutila očima.
"Tak fajn, tak běžete ostatním říct, že můžeme začít..." vyhnala jsem je.
"Dobře, jakmile uslyšíš housle, tak můžeš jít" řekla Tifa a odešla.
"Housle?! Já neobjednávala housle..." řekla jsem. Pak jsem pokrčila rameny a vzala si do ruky kytku od Aerith. Nádech výdech... Paj sem uslyšela housle a začaly se mi klepat kolena. Panebože, já se doopravdy vdávám. Dveře se otevřely a já nejdřív uviděla spoustu na mě civějících očí a pak jsem se podívala na konec uličky, kde stál Zack a oči mu stěstím zářily. Měla jsem na krajíčku. Ale vzchopila jsem se. Teď nemůžu brečet. Nechtěla bych k Zackovi dojít jako emo. Počkala jsem, až se rozejde Liz s Cloudem, za nima Tifa s Renem a pak jsem vykročila. První krok byl nejistej, jako bych se bála, že neumim chodit, ale pak jsem si dodala odvahy a došla až k Zackovi, kde jsem se k němu postavila čelem.
"Vypadáš tak krásně" řekl mi zamilovaně. Já jsem se na něj jenom pousmála, protože oddávající začal mluvit ty svoje bláboly. Já jsem ho vůbec nevnímala a oči jsem měla jenom pro Zacka, kterýmu to v tom obleku slušelo. Jakmile se Zack podíval na oddávajícího a řekl ano, začala jsem poslouchat, abych věděla, kdy mám říct svoje ano. Pak jsme si nasadili drobný prstýnky, co jsem pro nás vybrala.
"Nyní vás prohlašuji za muže a ženu" zaklapl oddávající knihu. Zack mě chytil za bradu a něžně mě políbil. Všichni začali tleskat.
"Pojď" chytil mě Zack za ruku a rozeběhl se.
"Co děláš?"
"Až se otevřou dveře, tak vyskoč a zařvi" řekl mi a já nechápala, co po mně chce. Ale udělala jsem to. Jakmile nás oslnilo denní světlo, vyskočili jsme a zakřičeli "jo".
"Co to mělo bejt?" smála jsem se.
"Skok do manželství" řekl Zack a nastavil mi rámě.
"Ty mě snad nikdy nepřestaneš překvapovat těma tvýma blbostma" zakroutila jsem hlavou. Pak jsem se ohlídla, jestli jdou všichni za náma a když jsem se ujistila, že jo, přitiskla jsem se k Zackovi a společně šli rozproudit oslavu.
Když všichni vyklidili kostel, významně jsem se podívala na Clouda.
"Moc ti to sluší" usmál se na mě.
"Tobě taky" oplatila jsem mu.
"Jsi připravená?" mrkl na mě. Přikývla jsem.
"Halo!" zavolal Cloud na oddávajícího. "Mohl byste nás oddat?" zeptal se ho. Ten na nás překvapeně vykulil oči.
"Proč ne...postavte se semhle...a jen co nalistuju tu stránku, můžeme začít. Jenom, jestli se tedy můžu zeptat, proč chcete takovouhle tajnou svatbu?" zeptal se nás.
"Neplánovali jsme to" řekli jsme oba nastejno. On se na nás jenom usmál. Pak se zeptal, jestli jsme opravdu připraveni a když jsme mu to odsouhlasili, začal recitovat ty svatební řeči. Ale jakmile došlo na prstýnky, zarazila jsem se.
"No...my ještě žádný nemáme..." přiznala jsem. Proč jsem si na to nevzpomněla sakra.
"Mám je" zaštrachal Cloud ve vnitřní kapse saka a vytáhl krabičku.
"Co?!" nechápala jsem. On jí otevřel a v ní byly dva prstýnky. "Jakto?!"
"Když jsem si šel půjčit oblek, šli jsme se Zackem kolem zlatnictví, tak jsem tam skáknul" usmál se na mě. Já jsem se k němu nahla a chtěla ho políbit, jenže oddávající si odkašlal.
"Promiňte" omluvila jsem se a pak jsme mohli dokončit naše sliby. Nakonec jsem ho vytouženě mohla políbit.
"Miluju tě" řekla jsem. Chvilku jsme tam s Cloudem stáli v obětí a líbali se. Pak jsme se rozhodli, že mě Kate určitě hledá, tak jsme se šli přidat na oslavu.
"Co vy hrdličky?! Kde ste byli?! Prošvyhli ste krájení dortu" řekla zklamaně Kate.
"Byli jsme se vzít" pozvedli jsme s Cloudem ruce, na kterých byli prstýnky. Kate zakřičela štěstím a hned nás začala objímat. Všichni hnedka zbystřili a chtěli vědět, co se děje. Tak jsme s Cloudem sklidili gratulace, aniž bysme to chtěli.
"Ale mohlas mi to aspoň říct" vynadala mi potom Kate.
"Promiň" řekla jsem. Pak nás vyzvali k prvnímu tanci a já myslela, že se rozplynu štěstím. A když byla zábava v plným proudu, zase se to slušně pokazilo.
"Koukám, že jsi mi dala nadobro košem" ozval se za mnou známý hlas. Zamrazilo mě v zádech a přemejšlela jsem, jestli se mám otočit. Pak jsem se přemohla a řekla si, že mi můj život už zničit nemůže.
"Sephirothe..." podívala jsem se na něj kamenným výrazem.
"Zatancuješ si se mnou?" nabídl mi ruku.
"Ne" odsekla jsem. "Do mýho života se už nepleť. A co tady vlastně děláš?!" vyjela jsem na něj.
"Byl jsem pozvanej. Sice pod jistou dohodou, ale ty já přece nikdy nedodržim" pousmál se. Já jsem svůj výraz nezměnila.
"Ale přece jenom, kdybych nějakou z dohod dodržel, mohla jsi být moje" řekl.
"Co ty o tom víš...nikdy si mě nemiloval...jenom ubližoval..." řekla jsem zklamaně.
"To je lež. Miloval jsem tě a stále miluju. A lituju toho, co jsem ti provedl a co se stalo..." řekl a vypadalo to, že ho to pěkně mrzí.
"Ale už to nevrátíš..." řekla jsem a šla pryč.
"Kdo je to?" přiběhla ke mně Aerith a dívala se za mě. Já jsem se otočila, ale jedinej, kdo tam stál, byl Sephiroth.
"Myslíš jeho?!" pokynula jsem hlavou k němu. Aerith přikývla.
"Tomu se radši vyhýbej..." řekla jsem a chtěla odejít.
"Proč?" zeptala se mě. Já se zastavila a pak se rozhodla, že jí zkráceně řeknu, co všechno se mezi náma stalo. Teda všechno ne...ale většinu.
"No ale když se změnil, tak by měl bejt opravdu jinej ne?! Mohla bych mu dát aspoň šanci? Protože se mi opravdu líbí a je to jedinej normální a pěknej chlap tady" rozhlídla se kolem. Já se rozhlídla taky. Reno...moc mladej, Kadaj a jeho smečka...moc teplý, Genesis...ten je můj...i když...momentálně jsem na něj byla naštvaná. Asi bych si s ním měla promluvit.
"Víš co, zkusit to můžeš, ale já za tvůj život neručim" řekla jsem Aerith a šla za Genem.
"Ahoj" pozdravila jsem ho nesměle.
"Ahoj Liz" usmál se na mě.
"Chtěla bych se ti omluvit. Chci, abysme zase byli přátelé" řekla jsem vážně.
"Jsme jimi pořád, jenom máme takovou malou krizi" pozvedl jeden koutek.
"Takže se na mě nezlobíš?"
"Já? Ty máš právo se na mě zlobit..."
"Zatancuješ si?" zeptala jsem se.
"Já netancuju" řekl zklamaně. "Ale někdo na to zřejmě čeká" řekl a já se ohlídla. Cloud stál opřenej rukou o židli na druhý straně a zamyšleně na mě koukal.
"Díky" řekla jsem Genesisovi a šla za Cloudem.
"Smím prosit?" naklonila jsem se k němu.
"Dámská volenka?" usmál se na mě a dovedl mě na parket.
"Tak co, spokojená?" zeptal se mě, když jsme začali tancovat. Přikývla jsem.
"Nemohl jsem si nevšimnout, že tady je Sephiroth. Co tady dělá?"
"Na to se pak budeme muset zeptat Kate..." poznamenala jsem. "Ale nebude dělat problémy..." dodala jsem.
"Vidím" řekl a já se podívala tam, kde stál Sephiroth a byl zapálenej do rozhovoru s Aerith. Doufám, že ona s ním bude mít šťastnější konec, než já.
"Tak co, zdejchnem se?" přitancoval k nám Zack s Kate.
"Nemůžeme to tady nechat" zamračila se na něj Kate.
"Ale...jsou to lidi. Tifa to tady ošéfuje...Reno mi zamluvil limuzínu, tak co?!" mrkal na nás.
"Ehm...Kate, co tady dělá Sephiroth?" zeptala jsem se.
"Musela jsem ho pozvat...to pořešíme později. Ale vidim, že se baví. Aerith se k němu dokonale hodí" řekla a já zakroutila očima. Ona snad nikdy neuzná, že je Aerith v pohodě.
"No tak lidi...usnu za chůze...tak utečem?" řekl znuděně Zack.
"To tě jako nudim?!" vyjela na něj Kate.
"Ne ty nikdy lásko, ale chci se trochu bavit. Tohle je stereotypní nuda..."
"Musela bych se převlíknout..."
"Já počkám...tak co vy dva, jdete taky?" zeptal se nás znova. Cloud se na mě podíval, jestli s tím souhlasim.
"No je fakt, že jsme už jednu radikální věc udělali, tak proč ne..." souhlasila jsem.
"Tak já se jdu převlíknout..." řekla Kate a odešla. My jsme na ní počkali a pak jsme se vážně nenápadně zdejchli. Pro dnešek ahoj Midgare...
P.S.: Tak snad to stačí takhle...je to asi všechno, co jsem měla na srdci, tak doufám že se to bude líbit. Ještě napíšu takovej krátkej závěr a bude to definitivní konec tohohle příběhu. Tak přeju pěkný počteníčko a dlouhý komenty :D:D:D
to je nádhera :D ale je škoda, že už to končí :( ale co se dá dělat všechno jednou musí skončit :) se těším na závěr doufám, že u něho nebudu brečet :D