close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Tento blog je pozůstatkem mého mladého já, na které ráda vzpomínám." Sobik, 2019

92. kapitola

20. července 2011 v 17:35 | Sobik |  Final Fantasy - Šílený příběh
Zavřela jsem oči a očekávala tvrdý dopadnutí. Všechno mi přišlo zpomalený a měla jsem dojem, že padám z mrakodrapu. Jenže tvrdej dopad nenastal. Otevřela jsem oči. Vznášela jsem se ve vzduchu a byla jsem v náručí Sephirotha. Jako bych to neočekávala, že se pro mě vrhne. Díval se mi do očí a usmíval se. Usmíval se tím svým známým vítězným úsměvěm. Vymanula jsem se z jeho držení a dopadla na zem. Vzala jsem si lopatu, co byla opřená o zeď a otočila se na Sephirotha, kterej se mezitím snesl na zem.
"Nemůžeš aspoň pro jednou uznat, že nejsem nebezpečnej, když jsem ti zachránil život?!" podíval se na mě smutně.
"Ne. A zkus se přiblížit!"
"Liz vypadáš směšně..." řekl Genesis, kterej na nás koukal z okna. Podívala jsem se na něj.
"Jedinej, kdo je tady směšnej, je on" podívala jsem se znova na Sephirotha.
"Copak to nechápeš? Já jsem se změnil..."
"To vykládej někomu jinýmu...nechápu, že ti v tý laboratoři nepíchli něco, aby ses už neprobudil. Protože mně by to vůbec nevadilo. Akorát mě přivádíš k šílenství..." řvala jsem na něj. Vypadalo to, že mu to ublížilo.
"Liz... Kde se to v tobě bere..." vzdychl Gen. Já jsem se na něj podívala.
"Promiň...ale všechno to dělá on..." řekla jsem. Vypadalo to, že chtěl Genesis něco namítnout, ale pak si to rozmyslel.
"Běž odsud...já tě tady nechci!" hodila jsem Sephirothovi lopatu pod nohy a šla jsem zpátky dovnitř. V baru jsem si sedla na židli a rozvzlykala jsem se. Pak se přede mnou objevil Genesis a já si rychle začala utírat slzy. Jenže on nic neřekl.
"Nesnášim, když musim bejt takhle zlá..." začala jsem.
"Tak proč?"
"Protože...nechci ho tady a tohle bylo to jediný, co ho mohlo zastavit..."
"Snaží se ti jenom omluvit..."
"Ale já jeho omluvu nechci. Prostě nechci. I kdyby mi snesl modrý z nebe, postavil mi dům, vystrojil mi svatbu, pros..." zasekla jsem se a vzpomněla si na ten sen. Pořád jsem nechápala, co to mělo znamenat. Ale děsilo mě to. Gen na mě zůstal koukat a nezdálo se, že mě chápal.
"Vím, že to nepochopíš. Je to tvůj letitej kámoš a lezl bys mu do prdele i kdyby ti uřízl nohu a hrál s ní golf. ALe já ho nenávidim a to se nezmění. Tak pochop aspoň tohle. A jestli na mě budeš kvůli tomu naštvanej...fajn...ale stejně se to nezmění a já si za tim stojim. Nechci, aby mi tenhle chlap dál ničil život" vyjela jsem na něj. Gen jenom zakroutil hlavou.
"Fajn..." řekl potom a bez dalšího zbytečnýho slova odešel. Já jsem se složila zpátky na židli a chvilku tam seděla. Přišlo mi líto, že jsem musela bejt hnusná i na něj, ale stejně už to nevrátim. A jestli mi to zajistí to, že už se tady Sephiroth neukáže, aspoň z toho budu něco mít. Šla jsem zpátky do pokoje, abych to tam doklidila. Ale nejdřív jsem se snažila pevně zabouchnout poškozený okno, který mi nahánělo hrůzu.
"Co se stalo?" objevil se v pokoji Cloud.
"Zase tady byl Sephiroth...jakto, žes mě tady nechal sa..." otočila jsem se na něj a nedořekla to. "Aha, tys myslel ten pokoj" řekla jsem, když jsem viděla, že se rozhlíží po pokoji a nejradši bych si nafackovala, za to, že jsem zase vytáhla Sephirotha. "Někdo se sem musel vloupal a vypadalo to tady jako po útoku. Snažím se to uklidit, ale vypadá to, že nic nesebral..." ujistila jsem ho.
"Počkej počkej počkej...jak s tím souvisí Sephiroth?! Udělal to on?!" zamračil se na mě Cloud.
"To nevím, ale nejspíš ne...nesouvisí s tim nijak."
"Ale říkala si, že tady byl..."
"To jo...ale za mnou...protože jsem tu zase byla sama!" řekla jsem naštvaně.
"Udělal ti něco?!" začal si mě hned prohlížet.
"Ne" řekla jsem hned. Nechtěla jsem, aby zjistil, co se tady doopravdy stalo. "Ale už mi snad dá pokoj...snad..." řekla jsem a vzpomněla si na to, co jsem mu řekla. Cloud se na mě zvláštně podíval a pak mi pomohl uklidit.
"Kde ste vlastně všichni byli?" zeptala jsem se po chvilce.
"Tifa byla nakupovat a Zack a Kate jsou ještě pořád pryč..." řekl. Na to, kde byl on, mi neodpověděl.
"Ale kde jsi byl ty?!" musela jsem se zeptat.
"Tak různě..." vyhnul se odpovědi.
"Aha..." řekla jsem zklamaně. Doteď jsem přemejšlela, jestli mu mám říct o tom snu, ale tohle rozhodlo, že ne.
"Cloude?"
"Hm?"
"Chci mít zbraň" řekla jsem.
"Cože?!"
"Přemejšlela jsem a chci si pořídit zbraň. Chodila jsem cvičit se Zackem a i když to bylo jenom dřevo...něco si ještě pamatuju. Stačí si to jenom oživit. Chci, abys mě trénoval" vyhrkla jsem. Cloud na mě koukal jako na naprostýho cvoka.
"Řekni něco..." prolomila jsem ticho.
"Je něco, o čem bych měl vědět?"
"Co?! Ne..."
"Tak proč jí chceš?"
"Protože...prostě chci. Kdyby náhodou...něco..." přemejšlela jsem, co.
"Nechám si to projít hlavou..." sebral se a odešel. Já jsem zůstala stát uprostřed pokoje a koukala jak blbeček. Pak jsem se za ním rozeběhla.
"Rozhodni se prosím teď. Co ti na tom vadí?"
"Mám o tebe strach..."
"Tak to bys mi to měl ještě schválit ne?!"
"Ale musí bejt důvod, proč jí chceš...jsi v nebezpečí?"
"Ne. To kvůli Sephirothovi. Nechci se zase ocitnout v situaci, kdy budu sama a zranitelná. Já už nechci bejt ta třesoucí se srnka, co umí akorát tak vykulit oči na maximum. Já chci bejt šelma. Chci bejt jako Kate...nebát se a umět se bránit..."
"Dobře..." řekl a šel dál.
"To je všechno, co mi na to řekneš?" šla jsem za ním, ale on mě ignoroval. Venku nasedl na motorku.
"Kam zase jedeš? Já s tebou mluvim!" řekla jsem naštvaně a snažila se ho zastavit. Jenže on prostě odjel...
"To si snad ze mě děláš srandu" zařvala jsem do prachu a zapadla nasupeně do baru.
"Co se stalo?!" vykoukla Tifa z kuchyně.
"Prostě odjel. Já s ním mluvím a on prostě odjel..." řekla jsem.
"Normálka..." pokrčila rameny Tifa. "Ale jestli chceš, můžeš mi jít pomoct" nabídla mi. Já jsem se pousmála a šla za ní. Asi tak za hodinu se vrátila Kate se Zackem a byli celý vysmátý.
"Kde ste byli?!" zamračila jsem se. Kate se na mě ublíženě podívala.
"Přece zařizovat věci na svatbu..." řekla, jako by to mělo bejt jasný.
"Jasně..." řekla jsem. Pak jsem celou byla s Tifou v kuchyni a Zack s Kate byli v baru a pořád tam něco probírali.
"Zajímalo by mě, kam jel ten Cloud..." poznamenala jsem.
"Už je asi tady..." poslouchala Tifa. Já jsem nechápala, jak to poznala.
"Zvuk motorky...jsem na něj zvyklá už hoodně dlouho, tak to poznám už zdálky" usmála se na mě. Já jsem vylítla z kuchyně, abych se sama přesvědčila, ale až ven jsem jít nemusela, protože Cloud stihl dojít do baru a rázoval si to přímo ke mně.
"Kdes..." nedořekla jsem, protože se na mě krásně usmál.
"Co je?" nechápala jsem. On dal přede mě nějakou zabalenou dlouhou věc.
"Je tvoje" řekl a pořád se usmíval. Já jsem se zamračila a rozbalila to.
"Panebože!" vypískla jsem radostí a myslela, že se rozpláču.
"Všechno nejlepší k narozeninám" políbil mě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Udělej...

...Klik:)

Komentáře

1 wenndy-sobik wenndy-sobik | E-mail | Web | 20. července 2011 v 17:39 | Reagovat

Hmmm, taková napínačka :/ Tak to aby už byla další kapitolka :) Krása :)

2 Tamara Tamara | E-mail | Web | 20. července 2011 v 17:42 | Reagovat

A zase si to v tom nejlepším ukončila :D ach jo :( jinak pěkný dílek už se fakt těším na další :D

3 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 20. července 2011 v 17:44 | Reagovat

:D:D:D Díky:)

4 Kikki Kikki | Web | 21. července 2011 v 1:06 | Reagovat

ty snad nemáš srdce!!!

5 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 21. července 2011 v 8:46 | Reagovat

Proč?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama