30. července 2011 v 21:31 | Sobik
|
Vzbudila jsem se hodně brzo ráno a všichni ještě spali. Budík ukazoval teprve necelých šest ráno. Potichu jsem vstala, abych nevzbudila Zacka. Přemejšlela jsem nad tím už v noci, takže jsem byla jedině ráda, že nikdo nebude vědět, kam jsem šla. Jenom doufám, že tam doktora zastihnu takhle brzo ráno. Akorát je blbý, že klinika je tak daleko. Poprvý budu muset použít hromadnou dopravu...teda doufám, že pojede. Ten autobus jsem tady viděla snad jenom jednou. Ale štěstí mi asi přálo, protože jsem v domě udělala docela rachot, ale nikoho to nevzbudilo a jen co jsem přišla na zastávku, autobus hned jel. Celou cestu jsem ani nedýchala, protože jsem se bála toho, co přijde. V hlavě mi kolovaly myšlenky "Co když?". Jen co jsem vystoupila a našla patřičný dveře, kolena se mi začaly příšerně klepat. Předstoupila jsem před sestru a ztěžka polkla.
"Přejete si?" zeptala se mě, aniž by vzhlédla od svých papírů.
"Už je tady doktor?" zeptala jsem se.
"Bude tu za půl hodinky, takže jestli chcete počkat, tak se posaďte" řekla mi sestra.
"Ehm...díky" řekla jsem a šla si sednout na jednu z mnoha židlí. Celou tu dobu jsem sledovala sestru za stolem a ani jsem se nemusela bát, že to bude nápadný, protože ona nepohla ani brvou. A když už jsem si myslela, že vysedim ďůlek, otevřely se dveře do ordinace.
"Tak pojďte dál, slečno" řekl doktor, aniž by se zarazil nad tím, že tam jsem tak brzo, nebo jsem tak mladá a další podobný věci. Zvedla jsem se ze židle a pomalu kráčela do ordinace. Jen co se zavřely dveře, začaly se mi zase klepat kolena. Jen co jsem se zase posadila na židli, zeptal se mě, co bych potřebovala. Bála jsem se mu svěřit, ale zdál se celkem fajn, tak jsem mu to všechno řekla. I to zvracení, i ten test.
"Tak se na to podíváme" usmál se na mě a pokynul mi, abych si lehla na lůžko vedle ultrazvuku, kterým mi potom prohlídl podbřišek.
"Nevím, jestli to pro vás bude dobrá nebo špatná zpráva, ale jste těhotná" oznámil mi po chvilce a já vzdychla.
"Ale dá se to vyřešit i jinak, pokud to nechcete. V vašem případě nebude potrat problém..."
"Ne to nechci. Když už jsem těhotná, tak jsem a nehodlám to měnit. Tak vám děkuju za vaše...upřesnění..." zvedla jsem se a provinile se na něj podívala. Zajímalo by mě, co si o mně myslí.
"Nemáte zač a pokud budou nějaké potíže, tak se nebojte a ihned přijďte" usmál se na mě a doprovodil mě ke dveřím. Dala jsem nashle sestře a vypadla od tamtud. Cestou domů jsem myslela, že mi vybouchne hlava tou záplavou myšlenek. Mám to říct Zackovi hned? Nebo až potom? Komu to mám říct jako prvnímu? Co mi na to řeknou? Budu špatná matka? Holka nebo kluk? A jaký jména? Bože. Snažila jsem se uklidnit. Do baru jsem šla s obrovským knedlíkem v krku.
"Liz?" vytřeštila jsem oči na Liz, která seděla u jednoho ze stolů četla si.
"Ahoj Kate...eh...odkud jdeš? Já myslela, že ještě spíš..." pokrčila rameny.
"Ahoj...no já...potřebovala jsem si něco zařídit, tak dokud jsem na to myslela... V noci jsem toho moc nenaspala, takže jsem byla brzo vzhůru. Co tady děláš?" vyhla jsem se pravdě.
"No já tady čekám na tebe. Taky jsem brzo vstávala a myslela, že budeš ráda, když ti pomůžu s celkovou přípravou na svatbu, abys to měla rychleji zařízený. Bože vždyť se vdáváš už zejtra" zavýskla Liz a objala mě. Já jsem se nuceně usmála.
"Ehm...dobře, tak nejdřív půjdeme zařídit ten dort a jídlo, ať to stihnou, pak rozešleme pozvánky a nakonec asi šaty a mělo by to bejt všechno. Jo a ještě výzdobu. Tak to ještě pře pozvánkama" začala jsem plánovat na dnešek.
"Ok. Tak jestli nic nemáš, tak můžeme hned vyrazit. Jedlas vůbec?" zeptala se mě a já se podívala na schody nahoru, kde asi ještě spal Zack, kterýmu jsem momentálně měla něco oznámit.
"Kate?" vymanila mě z myšlenek Liz.
"Co?"
"Chceš, abych ti udělala něco k jídlu? Měla bys něco sníst..." zeptala se starostlivě Liz a já se pousmála, že se o mě tak hezky stará. Jsem zvědavá, jak se o mě bude starat, až jí povim to, co mám na srdci. Kývla jsem hlavou, že bych něco snědla a sedla si ke stolu, kde předtím seděla ona. Když jsem se najedla, mohly jsme vyrazit. S dortem, jídlem i výzdobou nebyl žádný problém. Aby taky ne, když jsem jim řekla, ať jsou na to vždy připraveni. Ale u pozvánek byl trochu problém, když Liz zahlídla pozvánku pro Genesise. Prosila mě, ať mu to neposílám, ale já si stála za svým rozhodnutím, protože ať už jí udělal cokoliv, na mě to vliv nemělo. Byla na mě sice trochu naštvaná, ale jen co jsme došly do svatebního salónu, hned roztála. Oblíkla jsem si šaty, do kterých jsem se zamilovala na první pohled a myslela jsem, že se rozteču. Jako by byly pro mě. Dokonale mi padly. Pohladila jsem si břicho a trochu posmutněla.
"Je ti něco? Už od rána se chováš trochu divně..." všimla si toho Liz. Já jsem se na ní otočila.
"Co myslíš?" ukázala jsem jí šaty a její otázku ignorovala.
"Vypadáš nádherně, ale jestli si tenhle pohled hodláš udržet až k oltáři, bude si Zack myslet, že jde na pohřeb..." poznamenala a já vzdychla a sedla si k ní. Složila jsem si hlavu do dlaní.
"Jak se to mohlo stát..." vzdychla jsem. Liz na mě nechápavě civěla.
"Jsem těhotná" upřesnila jsem jí.
"Páni! Cože?! Jakto?" měnila Liz výrazy nadšení a nechápavosti. Tak jsem jí to všechno polopatě vysvětlila.
"A to proto jsi smutná? Nic si z toho nedělej. Budeš máma. Budeš mít rodinu..." snažila se mě povzbudit.
"Ale já nechtěla. Ještě pořád mi není 19..." řekla smutně.
"A to ti na tom tak záleží? Vždyť budeš mít malou Kate nebo malýho Zacka..." Při tý přestavě jsem se zamilovaně pousmála a přestavila si Zacka ve zmenšený podobě, jak ho vedu za ruku do obchodu s hračkami.
"Asi máš pravdu...já jen...prostě na to nejsem ještě připravená..."
"Uvidíš, jak tě to za těch pár měsíců změní. Podívej se na mojí mámu, když čekala ségru, jak byla šťastná..."
"Tak co myslíš? Mám si vyzkoušet ještě jiný šaty nebo jsou tyhle akorát?" zeptala jsem se jí po chvilce.
"Já myslim, že tyhle jsou boží" usmála se na mě a já si je šla na zítra zarezervovat.
"Ještě musim vymyslet nějakej účes..." podívala jsem se na svoje vlasy a Liz se zamyšleně pousmála.
"Sice je to o držku, ale vím o někom, kdo by tě učesal jako bohyni a zadáčo" řekla a já čekala, co z ní vypadne. Doporučila mi Sephirothovu služku a já udělala nepěknej ksicht. Pak jsem se ale rozhodla, že za zkoušku to stojí. A Sephiroth by nemusel bejt zrovna doma.
"Dobře, vydáme se tam hned a ty půjdeš se mnou" přikázala jsem Liz a jí úsměv poklesl na bod mrazu.
"Počkám venku..." poznamenala a mohly jsme se tam vydat. Služebnou jsem našla v kuchyni. Jak jinak. Domluvila jsem se s ní, aby k nám zejtra brzo ráno přišla, protože tady jsem to vážně riskovat nechtěla. Ona byla ochotná, takže pohoda. Ale když jsem odcházela, narazila jsem na Sephirotha na schodech.
"Říkal jsem si, že slyším hlasy" pousmál se, ale mě vyděsil.
"Šla jsem za tvou služebnou, ne za tebou, takže když dovolíš..." otevřela jsem dveře k odchodu.
"Co jsi po ní chtěla?"
"Do toho ti nic není, ale když už se ptáš, tak účes na mojí zejtřejší svatbu" řekla jsem hrdě a vypadalo to, že jsem ho vykolejila.
"Fajn, půjčim ti jí. Ale jen pod podmínkou, že mě pozveš taky" řekl po chvilce a vítězně se na mě usmál. Já jsem zúžila oči.
"Tak to ani náhodou!"
"Tak nebudeš mít účes..." řekl naprosto lhostejně. Já jsem chvilku přemejšlela a říkala si, že by to bylo naprostý bláznovství, kdybych ho pozvala. Ale stál mi ten účes za to? Ano. Měla jsem překrásný šaty, takže bylo rozhodnuto.
"Fajn. Ale budeš co nejdál ode mě a Liz se ani nedotkneš" dělala jsem dohodu.
"Budu se snažit" řekl a pak mě jednoduše vyšoupl ven, abych nemohla nic namítnout. Když jsme přišly zpátky, všichni akorát seděli u jídla. Jakmile jsem uviděla Zacka, hned jsem si vzpomněla na to, co bych mu asi měla říct. Jenže teď na to nebyla vhodná doba. Takže jsem si počkala, až budeme o samotě, abych mu to mohla v klidu říct.
"Zacku, potřebovala bych ti něco říct..." začala jsem a sedla si na kraj postele. Zack se na mě divně podíval a sednul si ke mně.
"Děje se něco?" zeptal se ustaraně. Já jsem chvilku přemejšlela, jestli mu to mám opravdu teď říct.
"Jsem...jsem..." nadechovala jsem se. Hlubokej nádech a výdech. "Jsem těhotná."
"Děláš si srandu" nevěřil tomu, ale když jsem ho přesvědčila, že to je pravda, myslela jsem, že se štěstím rozletí na kousíčky.
"Lepší život jsem si nemohl přát. Miluju tě a nemůžu se dočkat, až si tě vezmu a budeme rodina."
Tak takovou reakci od Zacka jsem nečekala ale je to super :D jsem zvědavá jak se to vyvine s tou svatbou a Sephirothem :D