close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Tento blog je pozůstatkem mého mladého já, na které ráda vzpomínám." Sobik, 2019

Kapitola 2.

14. srpna 2011 v 19:21 | Sobik |  Budoucnost nás teprve čeká
"A hele, zelená víla..." objevil se vedle mě Zack.
"Zelená víla?" ušklíbla jsem se a otočila se k odchodu.
"Tak jak ti mám říkat?" stoupl mi do cesty.
"Já svoje jméno neříkám jen tak někomu" řekla jsem a podívala jsem se mu do očí.
"Jen tak někomu? To jsem já?"
"A kdo jinej bys měl bejt?"
"Co třeba Zack, ten od vedle?" mrkl na mě.
"Tak fajn Zacku. Dej mi důvod, proč bych ti měla říct moje jméno..."
"Dejme tomu, že se budeme vídat často, takže bude blbý, když na tebe budu volat hej ty. A navíc jsem ti řekl to svoje... Jo a hele, kdo je tamto?" podíval se na Seijiho, kterej nás celou tu dobu sledoval.
"Nikdo" řekla jsem a Zack se na mě zamračil.
"Kdyby to byl nikdo, nebydlel by s tebou v jednom domě a neříkal by mi, že seš magor..." nadzvedl obočí.
"Fajn. To je můj bratr" vzdychla jsem a obešla ho.
"Počkej, pořád si mi neřekla tvoje jméno" zastavil mě. Já jsem se jenom vítězně usmála a šla si sednout.
"Když už mi jdeš něco objednat, počítám, že se vrátíš tak do minuty..." poznamenal Seiji a kopl do sebe vodku.
"Sis měl pro to dojít. Aspoň by ses poznal s mým novým kámošem" koukala jsem na bar, kam si Zack sedl. On se na mě díval taky.
"Je docela vtíravej, nemyslíš?!" poznamenal Seiji.
"Je milej. A hezkej..." usmála jsem se a kopla do sebe svoje.
"Co se ti stalo?" vykulil na mě ty svý oči.
"Co by se mělo stát?" nechápala jsem.
"To je první kluk, o kterým jsi neřekla, že to je arogantní, sobeckej, nadrženej, nechutnej blb" jmenoval moje obvyklý nadávky.
"Nový město, nový názory...změna je život" řekla jsem a divila se sama sobě, jak chytře tahle věta zněla.
"To vidím..." řekl a šel nám znovu objednat. Já jsem si pořád prohlížela Zacka. Ale pak mi pohled utkvěl na jeho kámošovi, co za ním přišel. To je on. To je ten motorkář, co mě pronásledoval. Když se na mě podíval, uhla jsem pohledem. Pak už jsem se tam radši nepodívala.
Když měl Seiji v sobě svůj limit, rozhodli jsme se, že už půjdem. Byla jsem i docela unavená. Vlastně jsme půl dne cestovali a pak ještě to zařizování. Venku bylo příjemně. Seiji šel hned spát, ale já jsem si vzala kousek veky a sedla si na chvíli ven na schody, protože tohle byl můj první večer tady. A byl příjemný. Tam, kde jsme byli předtím skoro pořád pršelo. Ani jednou se mi nestalo, že bych takhle večer mohla sedět venku a koukat na hvězdy. Byla to nádhera.
"Můžu?" objevil se vedle mě Zack.
"Ty si nedáš pokoj, viď?!" nadzvedla jsem obočí. Ale tak nějak jsem tušila, že přijde.
"Ne, dokud mi neřekneš tvoje jméno" sedl si vedle mě a podíval se na nebe, kam jsem se dívala celou dobu.
"Jsou krásný" řekla jsem.
"Kdo?"
"Hvězdy" podívala jsem se na něj.
"Aha."
"Nikdy jsem je neviděla..."
"Vážně?" podíval se on na mě.
"Vážně." Chvilku jsme se na sebe jen tak koukali. Bylo to, jako bysme se znali. Nebylo potřeba mluvit.
"Tak jak se..." prolomil najednou ticho, ale já mu skočila do řeči.
"Polly" odpověděla jsem a podívala se zpátky na nebe. Periferně jsem viděla, jak se na mě pořád dívá.
"Co..." vrátila jsem zrak zpátky na něho.
"Nic. Já jen, že...myslel jsem, že budeš mít nějaký drsnější jméno."
"Drsnější?! Jako, že jsem drsná holka?"
"No, neviděl jsem moc holek, co by jezdily na motorce, nosily kanady a manipulovaly s lidma..."
"Já s lidma nemanipuluju..."
"Se mnou teda jo. A pořádně" poznamenal. Já se usmála.
"A kanady nosím, protože se mi líběj a hoděj se na motorku..."
"Mně to nevadí, jenom říkám, že jsem v nich holku ještě neviděl. Taky nosím kanady" podíval se na svoje boty. Toho jsem si ani nevšimla.
"Pořád říkám, že jsme měli bejt se Seijim opačně..." řekla jsem po chvilce.
"Seiji je tvůj brácha?" Přikývla jsem.
"Jaks to myslela?"
"Já se zajímám o motorky a docela často se chovám spíš jako kluk a Seiji...on je na kluky" vzdychla jsem. Zack na mě zůstal šokovaně koukat.
"Ale jinak je normální...no normální...to bych zrovna neřekla. Je uzavřená osobnost. S nikým se moc nebaví, nikdy se nesměje a další negativní věci. Takže se nemusíš bát, že by na tebe něco zkoušel. Leda to, jak tě probodnout pohledem..." řekla jsem, aby měl klid na duši.
"A jaká jsi ty?" zeptal se mě. Tuhle otázku jsem nečekala.
"No...já nevim...časem to poznáš" usmála jsem se.
"Jsi docela zvláštní" řekl Zack.
"V dobrým nebo špatným slovasmyslu?"
"Ještě jsem se nerozhodl" zazubil se a já si uvědomila, že se mnou docela dost flirtuje.
"Já už asi půjdu. Jsem docela unavená a zejtra mě tady čeká spousta práce" zvedla jsem se. Zack se hned zvedl taky. Obličej měl jenom kousek ode mě.
"Ehm...jakej je vlastně ten tvůj kámoš?" vyrkla jsem, protože jsem periferně viděla, jak vyšel z baru a dívá se na nás. Zack ode mě poodstoupil a vypadalo, že ho to docela vykolejilo.
"Je v pohodě. Proč se na to ptáš?!" zamračil se na mě.
"Já jenom, že se na nás docela divně dívá..." Zack se otočil.
"To neřeš..." vrátil zrak zpátky na mě. Já jsem přemejšlela, jestli se mu mám svěřit o tom, že mě dneska sledoval, ale pak jsem to nechala bejt.
"Tak dobrou" řekla jsem a odešla dřív, než stihl něco říct. Pak jsem chvilku v mojí křivý posteli přemejšlela o celým dnešním dni a když jsem začala přemejšlet nad tím, co všechno je potřeba udělat, byla jsem hned tuhá.
Ráno jsem se vzbudila sesunutá skoro na zemi. Zabručela jsem a pomalu vstala, abych zbytečně neurvala další část postele. Provedla jsem rituál s ranní hygienou a šla se podívat, jestli Seiji ještě spí. Vypadal jako anděl. Oblíkla jsem se a zašla do krámu pro čerstvý pečivo. Najedla jsem se, naškrábala pro Seijiho vzkaz a šla si zařídit práci. Práce pro město se mi moc nezamlouvala, ale co jsem mohla dělat. Peníze teď budou potřeba. Zašla jsem si na potřebnej úřad, kde mě s radostí přivítali...asi tu práci nikdo nechce a jsou rádi, že jsem si to přes noc nerozmyslela. Vrazili mi do ruky koště a uniformu a měla jsem jít uklidit náměstí, který ani nevim kde je. Doufala jsem, že tam nebude nějak moc velkej bordel, protože jsem ještě potřebovala zamakat na tom domě. Podívala jsem se na svojí uniformu a ušklíbla se. Ta modrá mi vůbec neslušela. Ale co jsem mohla dělat. Vzdychla jsem, popadla koště a začala vymetat odpadky.
"Zastavit, stát. Pohov!" uslyšela jsem nedaleko, tak jsem se ohlídla. Dala jsem si ruku na úroveň obočí, abych něco viděla, protože jsem koukala přímo do slunce. Pak jsem uviděla řadu vojáků opodál. Mezi nima jsem poznala Zacka, kterej mě okamžitě zmerčil a zamířil si to rovnou ke mně.
"Ty mě sleduješ?!" nadzvedla jsem obočí.
"Nečekal jsem, že tady budeš...pracuješ pro Midgar?" podíval se na moje tričko.
"Jenom pro tuhle jeho část. Kdybych pracovala pro celý město, tak bych se musela nejmíň roztrojit" zakroutila jsem očima.
"Tak to se budeme vídat častěji" usmál se na mě.
"Jako bych čekala, že zrovna tohle řekneš..." zamumlala jsem.
"Zacku!" zavolal na něj někdo.
"Přijdeš dneska večer do baru?" zeptal se mě Zack a volání ignoroval.
"Měl bys jít" podívala jsem se na naštvanýho velitele.
"A přijdeš?"
"Spíš ne než jo. Budu pracovat se Seijim na domě. Ale myslím, že i kdybych byla pryč, ty by sis stejně našel způsob, jak se se mnou vidět..." řekla jsem vážně. Zack si prohrábl vlasy a zasmál se.
"Zacku, jdeme!" objevil se vedle něho velitel.
"Už jdu Angeale. Tak odpoledne?" mrkl na mě a snažil se vzdorovat velitelovu násilí odtáhnout ho.
"Ne" zavolala jsem, ale přitom jsem se usmívala.
Po práci jsem se vrátila domů.
"Kde jsi byla?" zamračil se na mě místo pozdravu Seiji.
"V práci…říkala jsem ti přece, že jsem si něco sehnala…a navíc jsem ti napsala vzkaz" našpulila jsem pusu. Seiji na to nic neřekl.
"Pomůžeš mi s tou renovací domu nebo ne?!" zeptala jsem se, když odcházel do svýho pokoje.
"Jo…" zabručel na mě už ze svýho pokoje. Vzdychla jsem a šla ven. Tam jsem prozkoumala, čím bych asi tak mohla začít. Nakonec jsem se rozhodla nejdřív udělat nový schody na verandu, protože tyhle byly už trochu ztrouchnivělý. Včera jsem si asi do zadku vrazila třísku, jak jsem na nich seděla se Zackem. Vzadu za domem jsem našla úplně nový prkna, tak jsem se hned dala do práce. Ještě, že jsem v tomhle zručná po tátovi…kterýho jsem jen tak mimochodem nikdy nepoznala. Jo, měli jsme a máme pěkně rozvrácenou rodinu.
Prkna jsem si nařezala podle požadovaný velikosti a potom hezky opracovala. Trvalo mi to sice několik hodin, ale stálo to za to. Akorát jsem je tam ještě nemohla dát napevno, protože se potřebovaly pořádně naláknout, než se po nich začne chodit. Což mi připomnělo, že jsem si včera v jednom obchodě zamluvila věci na opravu domu. Sakra.
Seiji mi samozřejmě pomoct nepřišel, jak jinak. Ale divila jsem se, že se tady za celej den neobjevil Zack. Přišlo mi, že co mě poznal, může se přetrhnout, aby mi mohl dejchat za krk. Jenže to nebyla jediná věc, který jsem se divila. Když jsem skládala prkna na schody do kůlny, všimla jsem si, že ten Zackův kamarád zase stojí před barem a civí na mě. Nevim proč, ale i když to byl Zackův kamarád a ten je v pohodě, něco mi na něm nesedí. Přemejšlela jsem, jestli si s ním mám jít promluvit. Nakonec jsem se rozhodla pro. Co se může stát. Oprášila jsem si ruce a vydala se za ním. Ale jakmile zjistil, že se chystám k němu, chtěl zalízt do baru.
"Hej!" křikla jsem na něj a přidala do kroku, abych ho zastavila. "Stůj" došla jsem k němu a položila mu ruku na rameno. Jenže to jsem asi neměla dělat, protože jsem skončila na zemi. Praštila jsem se do hlavy. "Au" třela jsem si temeno. "Co blbneš?!" smetla jsem ho ze sebe a pokusila se vstát. On nic neřekl. Jenom se na mě pořád mračil. Zamračila jsem se taky. "Můžeš mi říct, co ti na mě vadí?!" vyjela jsem na něj. Zase na to nic neřekl.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Udělej...

...Klik:)

Komentáře

1 wenndy-sobik wenndy-sobik | Web | 14. srpna 2011 v 21:15 | Reagovat

Hmmmmm, velmi povedená kapitolka :) Krásný :) Už se těším na další :)

2 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 14. srpna 2011 v 21:23 | Reagovat

Na tu už se netěš, protože jsem to tak dokonale zamotala, že to čtu pořád dokola a nechápu, jak jsem to mohla napsat...jsem to ale úchylák:D:D

3 ℘Paulush℘ ℘Paulush℘ | 14. srpna 2011 v 22:16 | Reagovat

To znám... :D a ku kapitolke... super ako vždy! ;) no som zvedavá... :D na tú domotaninu :D (inak, ak budeš mať čas a chuť, tak som pridala novú kapitolu mojej poviedky na blog ;) )

4 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 14. srpna 2011 v 22:18 | Reagovat

Super...jdu ihned čítat:) Svojí přidám až zejtra...nechci to uspěchat, kdybych náhodou měla zásek, tak ať je co přidávat:D:D

5 Tamara Tamara | E-mail | Web | 14. srpna 2011 v 23:13 | Reagovat

pěknej díl :D jsem zvědavá na další :D

6 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 14. srpna 2011 v 23:48 | Reagovat

:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama