close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Tento blog je pozůstatkem mého mladého já, na které ráda vzpomínám." Sobik, 2019

Kapitola 3.

15. srpna 2011 v 14:22 | Sobik |  Budoucnost nás teprve čeká
"Umíš vůbec mluvit?!" začala jsem narážet.
"Jistěže umím mluvit. Ale nebavím se s někým, kdo utíká" zafrkal a já nadzvedla obočí. Překvapilo mě, jak hezký hlas má. Zněl podobně jako Seiji...vlastně se tak i tvářil...
"Kdo utíká?!" zopakovala jsem po něm.
"Tam za městem" pokývnul směrem k místu, kde jsme na sebe narazili.
"Jo tohle..." zakroutila jsem očima. "A co jsem měla dělat?! Vypadal jsi jako špión a vyděsilo mě to..." přiznala jsem.
"Já a jako špión?! To tys vypadala jako špión" vyhrkl překvapeně.
"Copak špión vypadá takhle?" podívala jsem se na sebe. On mě sjel pohledem od hlavy až k patě.
"No…ne…" řekl nakonec. Já jsem si vítězně založila ruce na prsou.
"Takže co…další výhružný pohledy a odmítání komunikovat?!" řekla jsem po chvilce.
"To nevím…" odpověděl nejistě.
"Nevim?! Co to jako znamená?! Teď jsme si to snad vyjasnili ne…" zamračila jsem se.
"Jo, ale stejně mi na tobě něco nesedí" řekl popravdě. Já jsem vydechla.
"To ti mám vyložit svůj životopis, abys byl spokojenej?! Tak na to zapomeň. Já nejsem kniha, kterou můžeš jen tak otevřít…"
"To už jsem zjistil od Zacka…" poznamenal. To mě vykolejilo. Oni se o mně bavili?!
"Nemám ráda, když si o mně někdo něco šušká" našpulila jsem pusu jako malý dítě.
"Tvoje slabina?!" zasmál se a já měla chuť ho praštit. Ale to bych zase mohla skončit na zemi. Sice jsem ho na motorce porazila, ale takhle na něj asi nemám.
"Máš večerku?" zeptal se najednou a já se ohlídla. Na verandě stál Seiji a civěl na nás.
"Poslední dobou mám dojem, jako by mě každej sledoval…" podotkla jsem. "A žádná večerka…jenom nemá rád, když se bavim…protože on se nebaví…" Vypadalo to, že to nepochopil.
"Je nespolečenskej typ a pro společnost vyvrhel" řekla jsem.
"Vyvrhel? Protože je nespolečenskej?!" zamračil se.
"Ne. On je g…" nedořekla jsem. Asi bych neměla každýmu vykládat pravdu o mým bratrovi. Ať si to zjistí sám. To je nápad…
"Hele, co kdyby ses pokusil navázat řeč?!" navrhla jsem.
"Cože?! Proč?!" vykulil nechápavě oči.
"Nevím, třeba byste si rozuměli. A navíc nechci, aby mi přebral Zacka" zazubila jsem se.
"Myslel jsem, že o něj nemáš zájem…" podotkl.
"Proč?" nechápala jsem.
"Zack říkal, že ho od sebe odháníš…" řekl a já se usmála.
"I to je možný…" řekla jsem tajemně a vykročila zpět k domu.
"Jo ještě, jak se jmenuješ? Moje jméno už určitě víš..." zeptala jsem se.
"Jsem Cloud..." řekl a já přikývla na srozuměnou. Pak jsem opravdu šla. Když jsem procházela kolem Seijiho, otáčel hlavu jako kamera.
"Jak často mě budeš takhle sledovat?" řekla jsem, aniž bych se zastavila a podívala se na něj.
"Měla by ses začít chovat dospěle…" řekl mi.
"Já jsem dospělá" uvedla jsem na pravou míru.
"Ale to neznamená, že se tak chováš…" setřel mě a já zavrčela.
"Zato ty by ses měl chovat víc jako já" podívala jsem se mu do očí.
"Ne díky" řekl suše. Chvilku jsme na sebe mlčky koukali. Pak jsem k němu přešla a prohrábla mu vlasy.
"Někdy si přeju, abych ti mohla aspoň trochu porozumět…" vzdychla jsem. Seiji na krátkou chvíli zavřel oči a vnímal moje doteky. Pak se nadechl, vzal moje ruce do svých a odtáhl je od svýho obličeje.
"Nechovej se ke mně jako k jednomu z nich" řekl hrubě.
"Promiň…" pípla jsem. Občas jsem měla takovej dá se říct výbuch, kdy jsem po něm duševně toužila. V tu chvíli mi naskakovaly otázky, co když vlastně doopravdy nejsme sourozenci?! Žádná podoba… Může mě přitahovat můj vlastní bratr?! A další podobný věci.
"Vím, že ke mně cítíš něco víc, ale už pochop, že to nejde… už z mnoha důvodů…" poodstoupil ode mě. V tu chvíli jsem si vážně připadala jako nezkušený dítě před mužem. Před mužem… Jenom když jsem se k němu chovala takhle, byl pro mě mužem.
"Já vím…" řekla jsem zahanbeně a chtěla odejít. Seiji mě chytil za ruku.
"Je to pro tvoje dobro. Špatná pověst není to nejlepší řešení." Pak jsem odešla ven na verandu, kde jsem nad tím přemýšlela. Zajímalo by mě, jak to cejtí on. Nikdy mi to neřekl. Jenom to, že to nejde. Ale dělala jsem si naděje. Proč mě neustále kontroluje, když s někým jsem? Je to jenom proto, že je to můj bratr a chce mě chránit?! Jsem taková husa. Byl špatnej nápad jet spolu a najít si spolu bydlení. Já a moje nekontrolovatelný chování. Co když se něco stane?!
"Jak dlouho tady stojíš?" všimla jsem si po chvilce, že před domem stojí Zack a zaujatě na mě kouká.
"No…moc dlouho ne…" řekl, ale asi to bylo dlouho. "Stalo se něco?" zeptal se a já zakroutila hlavou.
"Viděl jsem, jak jsi vyšla z domu…vypadáš…smutně a zároveň naštvaně" řekl a já vzdychla.
"To je fuk…" odbyla jsem ho. Zack ke mně přišel a dlouze se na mě zadíval. Já jsem se na něj podívat nechtěla. Pak natáhl ruku a chtěl mě pohladit po tváři. Něco podobnýho jsem před chvílí udělala já…
"Měl bys jít" zarazila jsem jeho ruku dřív, než se mě mohl dotknout. Nepřekvapilo ho to.
"A co když zůstanu?" pokusil se mě rozveselit.
"Já si nechci povídat" řekla jsem a sedla si na zem.
"Nemusíme si povídat" sedl si ke mně. Konečně jsem se na něj podívala.
"Nic o mně nevíš…" snažila jsem se ho přesvědčit, ať tu nezůstává.
"Mně to nevadí…taky o mně nic nevíš."
"Určitě jsi na tom líp než já…"
"Tak se svěř. Já rád poslouchám" řekl vážně. Zavrtěla jsem hlavou.
"To nejde. Už by ses se mnou potom nebavil a já tohle zrovna teď nepotřebuju."
"Co, zabila si snad někoho, a proto se přestěhovala sem?" zasmál se, ale já se na něj podívala vážně.
"Dělal jsem si srandu…není to snad pravda, že ne?!" zvážněl najednou taky.
"Ne. Tohle by nebylo tak hrozný…" řekla jsem. Zack na mě kulil oči.
"Ehm…no…a vážně mi to nechceš říct? Protože jsem docela na rozpacích…" řekl nejistě.
"Nikoho jsem nezabila, hledaná taky nejsem a trestní rejstřík mám čistej" vzdychla jsem.
"Tak co se děje?"
"Já o tom vážně nechci mluvit. Už tak si připadám…trapně…" odvrátila jsem se.
"Trapně?! Neřekl bych, že jsi zrovna ten typ holky, co se někdy cítí trapně…" řekl a já se chabě usmála.
"Já bych zase neřekla, že jsem ten typ holky, co se snaží získat kluka, kterýho mít nemůže…"
"Ehm…no…já jsem volnej…" ošíval se Zack.
"Ale já nemyslela tebe" nechtěně jsem ho odpálkovala.
"Cože?!" zamračil se. "Já myslel, že…" nedořekl. Asi bych mu měla přece jenom říct pravdu, když už jsem to nakousla.
"Jo. Pochopil jsi to dobře. Stojím o tebe, jenže…jenže…" zasekla jsem se. "To je přesně ta moje druhá stránka…" řekla jsem tohle.
"Asi bych měl vážně jít" vstal, už naštvanej.
"Prosím nechoď" vzala jsem ho za nohu. "Já…já…"
"Co se s tebou děje?! Ještě ráno jsi byla plná elánu. A teď…já nevím…ale necejtim se s tebou zrovna nejlíp" vyjel na mě.
"Já vím. Já se taky necejtim zrovna nejlíp" řekla jsem. Pak jsem na chvilku zavřela oči, abych si mohla rozmyslet, jestli mu to mám opravdu říct.
"Pojď se projít" vstala jsem taky a nejistě se podívala do temnýho okna. Mohl by za ním bejt Seiji a poslouchat. Nechtěla jsem, aby slyšel, jak jsem bezmocná a někomu se svěřuju o mý největší slabosti.
"Já nevím" ostýchal se Zack a koukal k baru. Byl by radši tam, než tady.
"Prosím" řekla jsem naléhavě.
"Dobře" vypadalo to, že to pochopil. Když jsme byli dostatečně daleko od domu, začala jsem.
"Něco ti teď řeknu, ale nesmíš to nikomu říct. Ani Cloudovi…ani mýmu bráchovi" podívala jsem se mu do očí.
"Ehm…dobře…"
"Ale asi se ti to nebude líbit a nejspíš se se mnou i přestaneš bavit…" protahovala jsem to.
"Já to risknu, protože chci vědět, co se děje" zamračil se na mě Zack.
"Dobře…ten, koho se snažím získat, je můj bratr" ulevila jsem si. Pak jsem se podívala na Zacka, kterej nic neříkal.
"Já to nechápu…" řekl po chvilce. Sedla jsem si na lavičku, ke který jsme došli a řekla mu všechno, co jsem právě měla na srdci.
"Nechci, aby ses mi snažil pomoct nebo říkal, jak jsem pitomá a naivní. Jenom…chci, abys to věděl. Chci, abys věděl, že jsem vadná a dát ti šanci odejít" řekla jsem nakonec a čekala na jeho reakci.
"Na to už je trochu pozdě, protože mě fascinuješ a nemůžu tě ignorovat…" řekl vážně a já se pousmála.
"Fascinuju?!… Jsem jenom holka, co neví, jak pořádně naložit se svým životem a místo toho dělá největší kraviny svýho života…"
"Pro mě jsi ta nová, co jezdí na motorce, nosí stejný boty jako já, občas se chová jako chlap a občas jako manipulující holka a svěří se mi, aniž by mě znala" jmenoval Zack a já jenom zůstala koukat.
"To si o mně myslíš?"
"Ne. Taková jsi. A jestli mi dáš šanci, byl bych rád, kdybychom se mohli poznat víc. A je mi jedno, že děláš divný věci… každej dělá divný věci…" usmál se na mě. Úsměv jsem mu oplatila. Pak jsme chvilku jen tak mlčky seděli na tý lavičce a já přemýšlela o všem, co se stalo a co se může stát.
"Hele a jaký je to spát se svým bráchou?" zeptal se mě po chvilce Zack. Praštila jsem ho.
"Já jsem s ním nespala!" vyjela jsem na něj. Už byl zase ten vtíravej Zack.
"A co ste spolu teda dělali?" vyzvídal.
"Nic."
"Ani ste se nelíbali?!"
"Ne! Říkala jsem ti, že je Seiji na kluky, to zaprvý a zadruhý je slusně vychovanej, takže se to nikdy nestane…" zamračila jsem se na něj.
"Jasně… a toužíš po tom?"
"Po čem?!"
"Nevim…aspoň ho políbit…"
"Někdy… proč se mě na to ptáš?! Jsi úchyl?!" Zack se zamál.
"Ne. Jenom mě to fascinuje" řekl významně.
"No jo. Zapomněla jsem, že tě fascinuju" řekla jsem sarkasticky. "Měli bysme už jít. Mám zejtra práci…hodně práce" zvedla jsem se.
"Jo. Já taky. A vážně tam chceš jít?" podíval se do dálky na můj dům.
"Tam já bydlim. Neboj, už se mi to stalo víckrát…nejsem malá holka, co zdrhá z boje…" řekla jsem a vydala se zpátky. Zack šel za mnou.
"Tak zítra" usmál se na mě a pak počkal, až se za mnou zavřou dveře.

P.S.: To, že jsem vážně na hlavu a tahle kapitolka šokuje mě samotnou neberte prosím v potaz:D:D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Udělej...

...Klik:)

Komentáře

1 ℘Paulush℘ ℘Paulush℘ | 15. srpna 2011 v 14:44 | Reagovat

... to sa ale nedá nebrať v potaz! :D Takže, buď má Polly psychické problémy alebo Seiji nie je jej brat... inak to nevidím xD

2 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 15. srpna 2011 v 14:50 | Reagovat

:D:D No asi tak nějak...ale ještě jsem se nerozhodla, jestli z ní udělám psychopatku:D ale o tom, že nejsou sourozenci, tak o tom uvažuju celou dobu...no...uvidíme jak se to vyvine:D:D

3 ℘Paulush℘ ℘Paulush℘ | 15. srpna 2011 v 15:33 | Reagovat

No a tie mená pre dvojičky som bola trochu zaskočená že Polly a Seiji... to fakt pasuje :D Preto sa mi nezdá, že by boli dvojičky... alebo je ich mama ujetá a Polly to po nej zdedila... xD (inak, ak budeš mať náladu, tak 15. kapitola mojej poviedky je už na blogu, ale je ujetá :D )

4 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 15. srpna 2011 v 15:39 | Reagovat

:D:D Ty jména Polly taky nechápe no...sem to faktys nějak zamotala...ale tím líp pro mě...aspoň bude co psát:D:D:D Jdu číst;)

5 wenndy-sobik wenndy-sobik | Web | 15. srpna 2011 v 16:27 | Reagovat

Proč jsem to celý četla s otevřenou pusou? Nepřestáváš mě překvapovat děvče..super to bylo :)

6 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 15. srpna 2011 v 16:36 | Reagovat

:D:D Já se taky nepřestávám překvapovat:D:D ale dík, že se líbilo...já se bála, že budete nadávat, že sem fakt vypatlanej debil s narušeným mozkem:D:D

7 wenndy-sobik wenndy-sobik | Web | 15. srpna 2011 v 16:40 | Reagovat

To sice seš, ale o to lepší ty povídky jsou :D

8 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 15. srpna 2011 v 16:42 | Reagovat

:D:D díky:D

9 Tamara Tamara | E-mail | Web | 15. srpna 2011 v 16:52 | Reagovat

super kapitolka :D zajímalo by mně jestli je Seiji opravdu gay nebo to jen předstírá :D ale jinak pěknej díl už jsem napjatá co bude dál :D

10 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 15. srpna 2011 v 16:53 | Reagovat

Nooo...možná se to časem dovíš:D:D děkuju:) zase zejtra:)

11 Itami Itami | Web | 20. března 2012 v 17:09 | Reagovat

drsnej dílek fakt =D jde se číst další =D =P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama