close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Tento blog je pozůstatkem mého mladého já, na které ráda vzpomínám." Sobik, 2019

Kapitola 4.

16. srpna 2011 v 8:46 | Sobik |  Budoucnost nás teprve čeká
Myslela jsem, že už bude Seiji spát, ale k mý smůle byl vzhůru a kreslil si.
"Nespíš?" nakoukla jsem do jeho pokoje.
"Nechce se mi" řekl.
"Seiji já…" nadechla jsem se.
"Nemusíš se omlouvat. Pokaždý se mi omlouváš snad stokrát a je ti to k ničemu. Stejně vím, že tě to mrzí" vzhlédl od papíru a podíval se na mě. Já jsem uhla pohledem.
"Nemusíš se chovat odměřeně" řekl.
"Nechovám se odměřeně…jenom je mi trapně…" řekla jsem a Seiji vstal.
"Nikdy ses trapně necítila…proč najednou teď…" přikročil ke mně a přinutil mě podívat se na něj.
"Nevím…asi je to silnější…a je v tom taky ten Zack…" řekla jsem a Seiji vzdychl. "Přála bych si někdy vědět, co cítíš ty. Na co myslíš…"
"Na co myslím?! Myslím na to, jak daleko to ještě zajde…" vyjel na mě, ale pak se uklidnil. "Ale nevím, co si mám myslet o tom, co cítím. Nevyznám se v sobě a ty mi to taky moc neulehčuješ" odvrátil zrak. Já jsem zůstala koukat. To bylo poprvý, co se mi takhle svěřil.
"Řekni mi, co cítíš" naléhala jsem.
"Ne!" Srdce se mi prudce rozbušilo. Co přede mnou skrývá…
"Chci tě políbit" vyhrkla jsem najednou. Sama jsem se divila tomu, že jsem to řekla. Seiji se na mě ledově podíval.
"Jdi pryč" řekl chladně, ale já jsem zůstala. Natáhla jsem ruku k jeho obličeji a čekala na jeho reakci. On ale stál a díval se na mojí ruku. Přejela jsem mu po tváři.
"Jdi pryč…" zopakoval mi znova, ale už ne chladně, nýbrž zoufale.
"Jenom jeden polibek" přejela jsem mu po rtech a on sebou cuknul. Měl Zack pravdu? Vážně s lidma manipuluju?!
"Tohle nezůstane jenom u jednoho polibku" řekl, což bylo jasný. "Jsi moje sestra…"
"A ty tomu věříš?! Podívej se na nás… Co když…co když nám máma lhala…" Seiji se mi podíval do očí. Myslel na to samý.
"Tuhle otázku si pokládám dennodenně. Ale to neznamená, že se tím věci mění. Proč radši nejdeš za Zackem?" zeptal se mě. Zarazila jsem se, ale pak jsem mu odpověděla.
"Protože mě nikdy nebude přitahovat jako ty…"
"Je tvůj typ. Já ne. A navíc jsi vždycky tohle chování odsuzovala a teď to děláš taky" trefil se do černýho. Ucukla jsem rukou od jeho obličeje, jako bych dostala elektrickou ránu. Vyčítavě jsem se na něj podívala. Měla jsem sto chutí utýct a začít brečet, ale já neumim brečet. Myslela jsem, že mi rozumí. Že mě konečně pochopil.
"Au. Tohle bolí" řekla jsem.
"Je to tak lepší" řekl zase chladně.
"Ubližuješ mi…" podívala jsem se na něj vážně.
"A ty zase mně" oplatil mi to stejnou mírou. Otočila jsem se k odchodu.
"Nikdy se nebudeme moct milovat" řekl a já se zastavila.
"Proč…" vydechla jsem. Já jsem ho tolik milovala. Milovala jsem ho jako bratra, i když byl divnej a začínala jsem k němu cítit něco víc. Věděl to, ale nic s tím nedělal. Nechtěl…
"Pro naše dobro" řekl mezi mýma úvahama. Já se zamračila.
"Tak proč si mě nezarazil dřív, když jsi věděl, co pro mě znamenáš…"
"Protože tě mám rád…"
"Jak rád?! Jako sestru?! Pak jsi mě zarazit mohl" téměř jsem křičela.
"Nechci, abys na mě křičela a už vůbec ne, abychom řešili, kdo koho má rád a jak moc…"
"Jenom proto, že sám neumíš vyjádřit svoje city…" řekla jsem a práskla dveřma. Na chodbě jsem se svalila na podlahu a hlavu složila do klína. Kéž by tady byla máma. Vždycky mě zarazila, když jsem se s ním chtěla hádat. Ale jak vidno, stejně to nemělo cenu. Hádala jsem se sama se sebou. On se mě jenom snažil uklidnit. Takže jsem dosáhla toho, že jsem byla naštvaná jak na něho, tak na sebe. Mami proč jsi pryč… Nikdy jsme k sobě neměly nějak extra velkej vztah, ale teď…teď když je pryč…tolik bych se jí potřebovala svěřit a zeptat na hodně věcí.
Dveře se otevřely a mě zalilo světlo lampy.
"Už dobrý?" naklonil se ke mně Seiji. Zakroutila jsem hlavou.
"Přeju si, aby tady teď byla máma…" vzdychla jsem. "Řekla bych jí to. Všechno… Jakto, že jsi vždycky věděl, co k tobě cítim, ale ona to nikdy nepoznala…" nechápala jsem.
"Protože se o tebe nikdy moc nestarala. Tys to nepotřebovala. A já…jak bych to nemohl nevědět, když tě mám před sebou. Nejsem negramotnej a nezkušenej. Jenže jsem netušil, že by to mohlo zajít až takhle daleko…promiň mi to" sedl si ke mně a vzal mě za ruku. Musela jsem se pousmát.
"Ty se omlouváš mně?! Můžu si za to sama…" řekla jsem.
"Mohl jsem s tím něco udělat, ale…já nechtěl. Na to tě mám moc rád…víš, že bych pro tebe udělal cokoliv" řekl a mě to pobavilo.
"Cokoliv?! Ani bych neřekla…"
"Dobře, téměř cokoliv. Kromě tohohle…"
"Je v tom víc věcí. Třeba to, že ses nikdy neusmál. Přála bych si vidět tě aspoň na vteřinu usmívat se."
"Nemám důvod se usmívat."
"Jen tak…radost ze života. Pobavení…" jmenovala jsem.
"Na to bylo moc smutku a moc problémů. A je" řekl Seiji a já uznala, že má pravdu.
"Ale o to víc by ses měl usmívat…" namítla jsem po chvilce.
"Nepotřebuju se usmívat. Žiju takhle 19 let a všichni si zvykli." Pak jsme jen tak mlčky seděli na zemi a já sledovala jeho ruku položenou na mý. Bála jsem se jenom pohnout prstem, aby jí nedal pryč. Jenže on si pak všiml, na co se dívám a dal si ruku do klína.
"Proč to nemůžu ovlivnit…kontrolovat…" vzdychla jsem. "Proč mě vždycky necháš, abych se tě mohla dotýkat? Proč mě nezarazíš hned?" podívala jsem se mu do očí. Seiji ani nemrknul. A mlčel.
"Pokaždý to vypadá, jako by ti to nevadilo…ale potom se na mě oboříš…"
"Mám rád, když se mě dotýkáš" přiznal a já se pousmála. "Ale pak si vzpomenu, co by mohlo následovat a proto se odtáhnu" dodal a mě koutky povisly.
"A co kdyby nic nenásledovalo?" dělala jsem si naděje.
"Tomu nevěřím…" řekl hned.
"Trochu optimismu by ti neuškodilo" podotkla jsem.
"Jdeme radši spát…" zvedl se.
"Mně se ale ještě nechce…" zvedla jsem se taky.
"Mně taky ne, ale bude to lepší řešení… Ráno snad bude líp…" řekl. Myslel tím, že ráno to budu zase já a ne moje druhá stránka, kterou jsem z jednoho důvodu nesnášela.
"Nechci, aby to skončilo. Protože zejtra zase budeš ten nevrlej bratr…" řekla jsem.
"A teď jsem jakej?" zkoumavě se na mě podíval.
"Rozhodně milejší a chápavější…" usmála jsem se na něj. Jeho pohled se nezměnil. Vzdychl.
"Vážně bys měla jít spát" řekl prostě a pak zalezl do svýho pokoje. Já jsem tam jen tak zůstala stát a civěla na ty dveře. Měla bych se sebou začít něco dělat. Jsem fakt husa. Šla jsem do pokoje, kdy jsem zaskuhrala znova. Moje rozbitá postel. Na co jsem myslela?!... Na tuhle otázku radši neodpovídat. Zakroutila jsem očima a plácla sebou na postel. K mýmu překvapení v ní nic dalšího neprasklo. Chtěla jsem se jít ještě osprchovat, ale na to jsem byla moc utahaná. Usla jsem dokonce v mým oblečení a ráno jsem se probudila ve stejný poloze, jako když jsem šla spát. Akorát jsem přes sebe měla přehozenou deku. Rozlámaně jsem se protáhla a šla do kuchyně.
"A-ahoj" pozdravila jsem koktavě Seijiho. "Jakto, že jsi vzhůru tak brzo?" musela jsem se ho zeptat.
"Vůbec jsem nespal" podíval se na mě. Pod očima měl temný kruhy. Nelhal.
"Jakto?" zeptala jsem se, ale on mě zpražil ledovým pohledem.
"Nemohl jsem usnout kvůli tomu, co se stalo…" poznamenal.
"Já jsem na to byla moc unavená… Byl jsi v mým pokoji…" tázavě jsem se na něj podívala, i když jsem to jako otázku nemyslela. Kdo jinej by tam byl. Lupič by mě nepřikryl. Seiji mi na to ale neodpověděl.
"Chceš, abych ti udělal snídani?" zeptal se mě. Podívala jsem se na hodiny.
"Tu už nestíhám. Musim se ještě vykoupat…" řekla jsem a zvedla se ze židle. Seiji se taky podíval na hodiny.
"Dobře, udělám ti něco sebou" řekl potom.
"Nemusíš se o mě takhle starat. A už vůbec ne po tom včerejšku. Já se o sebe umím postarat sama" řekla jsem stejně chladným tónem, s jakým se mnou mluvil on.
"Já vím" řekl prostě. Já jsem na něj chvilku zůstala koukat, ale pak jsem odešla dát se do pucu. Vzala jsem si na sebe rovnou uniformu, která mi tak strašně neslušela.
"Upřímně nemám rád, když nosíš pořád jenom to tvoje oblečení, ale tohle je vážně strašný" řekl Seiji, když mi podávál gáblík.
"Díky" ironicky jsem se usmála a vypadla z domu dřív, než by se mohlo ještě něco stát.
Jak se zdálo, místní lidi jsou vážně bordeláři, protože to, co jsem včera uklidila, tu bylo zase. Začala jsem pečlivě zametat, ale asi tak po hodince jsem slyšela stejný povely jako včera. Zack. Zrovna teď jsem se s ním setkat nechtěla. Ne po včerejšku. Nepatrně jsem se zdejchla a schovala se za rohem. Nejdřív jsem si myslela, že utíkám úplně zbytečně, ale pak jsem zahlídla Zackovy vlasy. Ohlížel se…hledá mě. Měla bych se ukázat? Jenže když jsem si to rozmyslela, už odcházeli. Vyšla jsem ze svýho úkrytu a sledovala ten pochod. Jenže jsem nečekala, že se Zack ještě jednou otočí a spatří mě. I na tu dálku jsem viděla, jak se mu oči hned rozzářily. Usmála jsem se. Ale pak mi koutky povisly. Co to dělá?! To je magor! Vyběhl ze svojí řady a prodíral se ke mně. Měla jsem sto chutí skočit do popelnice, co byla vedle mě a dělat, že tady nejsem.
"Polly!" zavolal na mě. Dělala jsem, že ho neslyšim, i když řval na celej plac.
"Polls…" vydechl, jen co se u mě objevil. Oslovil mě stejně, jak mě oslovoval Seiji…
"Budeš mít akorát tak problémy…" řekla jsem, aniž bych se na něj podívala. On mávl rukou.
"Měl bys jít" podívala jsem se na něj konečně.
"Tohle od tebe poslední dobou slyším často…" poznamenal.
"Já to ale myslím vážně. Jsem v práci. A ty koneckonců taky. Stejně, už si pro tebe jdou" ohlídla jsem se přes jeho rameno. Zack se ohlídl taky.
"Já jen…bál jsem se, že po tom včerejšku…no…že se se mnou nebudeš chtít bavit…" řekl.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Udělej...

...Klik:)

Komentáře

1 wenndy-sobik wenndy-sobik | Web | 16. srpna 2011 v 10:52 | Reagovat

Noooo, hezké :) Seiji jako chápavý bratr :) Super :) Jsem zvědavá jak to bude dál :)

2 Tamara Tamara | E-mail | Web | 16. srpna 2011 v 11:19 | Reagovat

četla jsem to jedním dechem :D krása už jsem napjatá jak to bude dál :D:D

3 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 16. srpna 2011 v 13:27 | Reagovat

[1]:To víš, Seiji je proti ní doopravdy dospělej, i když jsou stejně starý...no ale co...někdo trhlej po mně musí bejt, tak to spadlo na Polls, jak jinak:D:D:D
[2]: Děkuju:-*
No a možná, když se mi bude chtít (jako že asi jo:D:D), tak sem dám další kapitolku ještě dneska večer...kvůli tomu, že jsem sem tuhle dala tak brzo;)

4 ℘Paulush℘ ℘Paulush℘ | 16. srpna 2011 v 14:46 | Reagovat

Wau! :D Super! :D Som fakt zvedavá na pokračovanie!!! ;) :-)

5 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 16. srpna 2011 v 14:49 | Reagovat

Děkuju:-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama