close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

"Tento blog je pozůstatkem mého mladého já, na které ráda vzpomínám." Sobik, 2019

Kapitola 5.

16. srpna 2011 v 20:35 | Sobik |  Budoucnost nás teprve čeká
"Taky jsem nechtěla. Schovávala jsem se za rohem, ale nečekala jsem, že se ještě jednou otočíš…" řekla jsem popravdě. Zack se ode mě odtáhl.
"Já nechci, abysme se odcizili jenom kvůli tvýmu bráchovi. Bože…nemůže nás rozdělit tvůj brácha…" odfrkl si.
"Mluvíš, jako bysme spolu chodili…" zamračila jsem se. Zack se na mě vyčítavě podíval.
"Hele já…abych popravdě řekla…jsi pro mě první normální kluk a moc se mi líbíš. Je mi s tebou fajn, ale to neznamená, že to chci takhle uspěchat. Já nejsem zrovna moc na vztahy a ani nevim, jak to ve vztazích chodí… Nechci ti…" nedořekla jsem, protože mě zarazil Zackův velitel.
"Zacku tohle už je přespříliš. Víš, že jsi pro mě jako syn, ale trest už tě nemine. Já už tohle tolerovat nechci" mračil se na Zacka. Pak se podíval na mě.
"Jsem Polly a omlouvám se, že ruším váš…ehm…útvar. Ale já mu už včera říkala, že z toho bude mít problémy" řekla jsem a natáhla k veliteli ruku. On se na ní podíval, ale potom mi jí stiskl.
"Angeal. Angeal Hewley" představil se mi.
"Moc mě těší" usmála jsem se na něj.
"Haló, já jsem tady taky" vyrušil nás Zack ze seznamování. Oba jsme se na něj zamračili. Zack ucukl a vykulil na nás oči.
"No promiň Angeale, ale tuhle už jsem si rezervoval já" našpulil Zack pusu a ukázal na mě.
"Já nejsem ničí zboží" řekla jsem chladně.
"To určitě ne" přikývl Angeal. "Omluvte ho, Polly. Moc slušnosti nepobral. Ale rozhodně bych si s vámi někdy popovídal. Jste ve městě nová, že…" mluvil se mnou, jako s dámou.
"No…ehm…ano" řekla jsem rozpačitě.
"Moc mě těšilo, ale teď nás omluvte. Povinnosti čekají" řekl Angeal a hodil vražednej pohled po Zackovi.
"Jasně. Klidně běžte…" mávla jsem rukou.
"Tak zatím na viděnou" pokývl Angeal hlavou a táhl Zacka pryč.
"Večer si musíme promluvit" ohlídl se ještě Zack. Já jenom přikývla. Nemělo cenu na něj křičet, že ne. Stejně by přišel. Pak jsem se vzpamatovala z toho divnýho rozhovoru a dala se do práce. Když jsem přišla domů, hned jsem si všimla nových schodů. Seiji to dodělal za mě?! Podívala jsem se na ně zblízka. Byly perfektní. A natřený. Nestačila jsem zírat.
"Seiji?" zavolala jsem, jen co jsem vkročila do domu. Nikdo se ale neozýval. Šla jsem do jeho pokoje. Byl tam a spal. Pousmála jsem se a sedla si na kraj jeho postele. Pozorovala jsem ho, jak spí. Už mu vážně chyběly jenom ty křídla. Vypadal dokonale.
"Polls? Polly!" uslyšela jsem. Otevřela jsem oči a rozhlídla se.
"Já jsem usnula?" otočila jsem hlavu k Seijimu obličeji. Hlavu jsem měla položenou na jeho hrudníku.
"Nejspíš…" řekl a začal se zvedat. Já jsem zvedla hlavu a sedla si do původní polohy.
"Co tady děláš?!" zamračil se na mě a prohlížel si okolí.
"Přišla jsem domů z práce a našla tě jak spíš, tak jsem tady chvilku seděla…no…musela jsem bejt unavená…" protírala jsem si oči. Pak jsem dlouze zívla.
"Měla by ses jít natáhnout" poradil mi. "Beztak jsem ti už opravil postel…" podotkl ještě.
"Fákt?" zírala jsem. "A ty schody?"
"Taky já…"
"Díky…nevěděla jsem, že jsi v tomhle dobrej…" přiznala jsem. Žeby další společná věc?!
"Není za co…" řekl jen tak. Normální člověk by se aspoň ironicky usmál. Padla jsem zpátky na jeho postel a on se zamračil.
"Nechceš zajít dneska do baru?" zeptal se mě najednou a já se prudce zvedla, až se mi zamotala hlava.
"Co prosím?!" vykulila jsem na něj oči.
"Jestli nechceš jít dneska do baru…večer…" zopakoval mi nejistě.
"Já nevím…jsem moc unavená…" řekla jsem.
"Ale mohl by tam být Zack" řekl Seiji, jako by mě to mělo přemluvit.
"No právě…já s ním nechci mluvit" řekla jsem a pak si vzpomněla na náš rozhovor ráno. Musíme si promluvit… Vzdychla jsem. "Fajn…" řekla jsem a vstala.
"Fajn" zopakoval po mně. Prošla jsem kolem něho a on se na mě zvláštně podíval. Nechala jsem to být a šla jsem se natáhnout.
Večer, přesně jak Seiji slíbil, jsme šli do baru.
"Byl tady za tebou Zack…" poznamenal po cestě. Já se zastavila.
"Co chtěl?" zeptala jsem se a snažila se, aby to znělo lhostejně.
"Chtěl s tebou mluvit. Vypadal, že je pěkně nervózní…" řekl.
"Co jsi mu řekl?"
"Pravdu. Že spíš…" Já si oddychla. "Řekl jsem mu, že si s tebou může promluvit večer v baru" dodal a já odvolávala svoje oddychnutí.
"Eh…no…super…" povzdechla jsem si.
"Mně to nevadí. Tu chvilku sám přetrpím" ujistil mě Seiji, že mu to nevadí. Neměl nejmenší ponětí, že se něco děje. Vešli jsme do baru a já se bedlivě rozhlížela. Zack nikde nebyl. Nepřítomně jsem Seijimu na něco kývla a pořád jsem sledovala okolí. Ten Cloud tady je, takže tady někde musí bejt i Zack. Sedla jsem si ke stolu, ke kterýmu jsme se Seijim došli.
"Někoho hledáš?" ozvalo se vedle mě. Málem jsem úlekem spadla na zem.
"Zacku!" cukla jsem sebou. Ani jsem si nevšimla, že mě Seiji opustil. Co to vlastně říkal? Rozhlídla jsem se. Byl u baru. Tak dík…
"Promiň" prohrábl si Zack vlasy, když viděl, že mě vyděsil.
"Je mi fajn…" zamračila jsem se na něj.
"Proč se chováš tak…jinak?!" zatvářil se stejně.
"O čem jsi se mnou chtěl mluvit?" ignorovala jsem jeho otázku.
"No předem asi o tom, co jsem ti udělal…"
"Udělal? Nic" řekla jsem překvapeně.
"Tak proč…" vyjel na mě, ale pak se uklidnil. "Proč se ke mně tak chováš?!" dokončil.
"Jak?" pípla jsem.
"Nedělej blbou…víš moc dobře, co myslím" podíval se mi do očí. Chtěla jsem uhnout pohledem, ale nemohla jsem. Snažila jsem se v jeho očích přečíst, co se děje. Viděla jsem v nich zklamání, smutek… Odvrátila jsem pohled.
"Nedívej se na mě takhle…" řekla jsem. Takhle se na mě většinu času díval Seiji. A dřív i máma.
"Tak mi řekni, co se děje…" naléhal.
"A proč bych ti to měla říkat. Řekla jsem ti, co se stalo a…prostě mám teď problém se s tebou normálně bavit. Mám problém se vůbec normálně chovat. Nejsem zrovna v situaci, kdy bych se mohla usmívat od ucha k uchu…" vybouchla jsem.
"On tě nakazil…" ušklíbl se Zack a podíval se směrem k mýmu bratrovi.
"Ale prosim tě" sykla jsem. "On za nic nemůže. Nesnášíš ho jenom proto, že kvůli němu tě stavím na druhou pozici?!" ušklíbla jsem se. Zackovi ztvrdl výraz.
"Není pravda, že ho nesnášim…" řekl potom.
"Ale. Tohle už jsem zažila víckrát…" zvedla jsem se od stolu. "Je mi to líto. Ať už jsem řekla cokoliv nebo udělala, je mi líto, že chceš něco víc" řekla jsem a chtěla odejít. Nechtěla jsem tady dál zůstávat s jeho zmučeným výrazem a přemýšlet o tom, jak jsem ho dokázala odkopnout jako každýho jinýho kluka. Jenže on nebyl každej jinej kluk. On ne… Bylo v něm něco víc a nedalo se to přehlídnout.
"Polls…" vzal mě Zack za ruku. Otočila jsem se zpátky. "Vždyť jsme tak pěkně začali…ty to nechceš skončit. Vím to…" přemlouval mě. Jenže já jsem mu nechtěla dál ubližovat. Bude lepší, když mě bude nenávidět, než abych mu dala naději a pak ho týrala mým vztahem k Seijimu. Trhla jsem rukou, za kterou mě držel a odešla tak rychle, jak jsem jen uměla. Ani jsem si neuvědomovala, co dělám. Až když jsem seděla na motorce. Chci ujet?! Zack vyběhl z baru. Nastartovala a prudce vyjela do tmy. Jenže po chvilce mě začala sledovat jiná motorka. Netušila jsem, že to je Zack do tý doby, než na mě hlasitě zakřičel.
"Polly zastav!" Jenže já jsem jeho volání ignorovala a přidala plyn. Ujedu mu stejně jako Cloudovi. Jsem v tom přece dobrá. Jenže jsem nebyla ve svý kůži a navíc byla tma, takže jsem neviděla ten balvan před sebou. Teprve až když byl asi tak pět metrů ode mě. Začala jsem prudce brzdit a vší silou zastavit motorku, až jsem spadla a motorku svalila na sebe. Nemohla jsem se hnout. Pak jsem ucítila, že mi po tvářích tečou slzy. Já brečim?! Otřela jsem si tvář a koukala na slzu, jak mi klouzala po hřbetu ruky. Moje první slzy…
"Polly! Polly! Jsi v pořádku?" vytrhl mě Zack ze svých myšlenek. Ani jsem si nevšimla, že se pokouší zvednout mojí motorku, aby mě dostal ven. Pomalu jsem se vyškrábala na nohy. Jenže ty mě v tu chvíli neposlouchaly, tak jsem klesla zpátky na zem.
"Jsi v pořádku?" objevil se nade mnou Zack. Přikývla jsem a snažila se utřít slzy, aby je neviděl.
"Ty jsi chtěla odjet pryč?" zeptal se šokovaně. Zavrtěla jsem hlavou.
"Ne" vydralo se mi z úst. "Já jen…"
"Tohle jsem měl udělat už dávno…" skočil mi Zack do řeči, pak se ke mně sklonil a políbil mě. Srdce se mi rozbušilo na maximum. Chytla jsem ho pod krkem a odstrčila.
"Co to děláš?!" křikla jsem na něj. Moje typická reakce.
"Omlouvám se" řekl a mnul si krk.
"Cože?" nechápala jsem. Zack jen tak seděl. Bylo mu trapně. Přisunula jsem se k němu a pohladila ho po tváři. "Ty jsi opravdu jiný…" vydechla jsem a Zack se na mě nejistě podíval.
"Než kdo?"
"To je jedno" řekla jsem a naklonila se k němu. Ten polibek byl pro mě zvláštní a já to chtěla cejtit znova. Měl tak jemný rty. Zack mě položil na zem a vzrušeně mě líbal.
"Neměli bysme se vrátit?" odtáhl se ode mě po chvilce.
"Ne" vyhrkla jsem, až ho to zaskočilo. "Nechci se tam vrátit…aspoň ne hned."
"Ty chceš vážně odjet?" zeptal se mě. Pochopil to špatně.
"Ne. Jenom jsem prostě myslela, že bysme na chvilku mohli zůstat tady…"
"Tady?!" rozhlídl se do tmy. "No…nemyslím, že je to zrovna dobrej nápad…" řekl.
"Já se ještě nechci vracet" řekla jsem smutně. Zack chvilku přemýšlel. Pak se mu rozšířily koutky.
"Já vím, kam půjdeme…" zvedl se ze země a mně taky pomohl na nohy.
"Kam?"
"Uvidíš. Pojď" táhl mě ke svojí motorce.
"Počkej. Nemůžu jí tady nechat" podívala jsem se na tu svojí, která bezmocně ležela v prachu a její světlo svítilo do neznáma.
"Dobře" pomohl mi jí Zack zvednout. "Jeď za mnou" nařídil mi a vydal se do tmy. Zajímalo by mě, kam jedeme, protože jsem celou dobu viděla jenom černočernou tmu. Až pak, po chvilce stromy.
"My jedeme do lesa?!" zavolala jsem na něj. Zack se ohlídl a jenom se usmál. Vyjeli jsme z lesa a před námi se začal tvořit nějakej domek. Zack zastavil a slezl z motorky. Já ho napodobila a došla až k němu. Nadechla jsem se, že se zeptám, kde to jsme, ale když jsem se na něj podívala, poznala jsem to. Zasněně se díval na ten domek.
"To je ta tvoje chatrč, jak jsi říkal" řekla jsem překvapeně.
"Jo…" vydechl a šel dovnitř.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Udělej...

...Klik:)

Komentáře

1 Tamara Tamara | E-mail | Web | 16. srpna 2011 v 22:15 | Reagovat

krásný jako vždy :D

2 ℘Paulush℘ ℘Paulush℘ | 16. srpna 2011 v 22:23 | Reagovat

Super ako vždy!!! :D :D :D Angeal ma sice trošku zaskočil, pletie sa troška do deja xD xD xD ale ten koniec bol brutálny! ;) sa teším na pokráčko! :D

3 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 16. srpna 2011 v 22:49 | Reagovat

Angeal je takovej krátkej vstup, pak to zase bude jenom křičící velitel:D:D Brutální? Japato?

4 ℘Paulush℘ ℘Paulush℘ | 16. srpna 2011 v 22:55 | Reagovat

Lebo som to absolútne nečakala... :D no dobre čakala, ale nie tak skoro :D :D :D

5 wenndy-sobik wenndy-sobik | Web | 17. srpna 2011 v 11:04 | Reagovat

No, nádhera...četla jsem to bez dechu a s velkým očekáváním, co se stane a nezklamalo to...super :)

6 drac-lebrun drac-lebrun | Web | 17. srpna 2011 v 11:32 | Reagovat

[4]::D:D:D
[5]:Kuju:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama