Rozsvítil světlo a já se ocitla v místnůstce, kde byla kuchyň, jídelna, obývák a posilovna. Vše v jedný malý místnosti. Byly tam ještě dvoje dveře. Zřejmě koupena a ložnice. Teda pokud nespal na gauči. Moment…gauč tu nebyl…
"No…není to nic moc, ale mám to tady rád. Můžeme tu i přespat, ale nemám tady nic k jídlu ani k pití. Můžeš se napít z kohoutku" chabě se pousmál.
"Je to tady skvělý" usmála jsem se a Zacka to potěšilo.
"Vážně?"
"Jo…akorát s tím spaním…no já nevím…" zašklebila jsem se a rozhlížela se, kde bych asi tak spala. Zřejmě na kuchyňský lince.
"Mám letiště, takže…"
"To jsem právě myslela" skočila jsem mu do řeči. "Já s tebou nechci spát v jedný posteli…"
"Je to jenom spaní" řekl hned. Zůstala jsem na něj koukat a snažila zpozorovat nějakej náznak radosti. Ale nic. Prostě mi nabízel útěk z města a spaní.
"Jenom spaní?!" chtěla jsem se ujistit.
"Jo. Ale jestli ti to vadí, tak si klidně vemu deku a půjdu spát…no…ven…" řekl nejistě, jako by doufal, že ho nevykopnu.
"Ne ne ne. To je dobrý. Já jenom…moc klukům nejde jenom o přespání…víš jak to myslim" podívala jsem se na něj vážně. Zack zrudnul.
"No…eh…jasně. Teda jako ne že by mi o to šlo. Vlastně…no…jsem muž, takže svým způsobem jo…ale nemusíš se ničeho bát. Umím se ovládat" ujistil mě.
"To se nedá říct o mně…" řekla jsem zklamaně a vzpomněla si na včerejší výstup.
"Časem se tomu spolu zasmějeme" vzal mě za ramena a upřímně se usmál. Usmála jsem se taky.
"Spolu…" zopakovala jsem. Pak jsem zívla. Zack se tomu zasmál a táhnul mě do ložnice. Ta místnost mě překvapila. Byla moc hezky zařízená.
"Akorát musim ještě povlíknout…" zamračil se Zack na postel.
"Já ti pomůžu" řekla jsem hned. Zack vytáhl levandulově fialový povlečení a hodil mi polovinu z něho. Když bylo hotovo, plácla jsem sebou na postel. Zack si sedl a sundal si boty. Pak si přes hlavu přetáhl triko a já vykulila oči, co to dělá.
"Ehm…nebude ti vadit, že budu spát jenom ve spodním prádle, že ne. Jsem tak zvyklej" zeptal se mě hned.
"No, když už sis sundal triko…" poznamenala jsem a snažila se nedívat na jeho svalnatý tělo. Radši jsem ze sebe skopala boty a sundala si bundu. Zack zalehl do postele a hlasitě vzdychl.
"Není nad mojí postel…" řekl a blaženě se usmál. Já jsem z ní byla spíš nervózní. Vlastně víc ze Zacka. Jak byl v klidu a choval se jako vždycky. Snažila jsem se uklidnit a zalezla pod deku.
"Vážně v tom chceš spát?" zamračil se na moje rifle.
"Ne?" řekla jsem s otazníkem na konci a podívala se na něj stylem "ale budu muset".
"Jak chceš…" pokrčil rameny a otočil se ke mně na bok. Já jsem na něj chvilku koukala a pak jsem si pod dekou nejistě sundala kalhoty.
"Dobrou Polly" řekl Zack potichu a zhasl lampičku.
"Dobrou…Zacku" řekla jsem a zavřela oči.
Ráno mě probudili ptáci. Otevřela jsem oči a hned si vzpomněla, kde jsem. Přetočila jsem se na druhej bok, abych zjistila, jestli se mi to vážně nezdálo. Ale Zack ležel vedle mě a těžce oddechoval. Chtěla jsem se vymotat z deky a potichu odejít, ale Zacka jsem vzbudila.
"Ahoj" usmál se na mě okamžitě.
"Musim jít" řekla jsem místo pozdravu. "A ty vlastně taky…práce…" řekla jsem vážně.
"Zůstaň. Kašli na práci. Budeme makat celej zbytek života" převalil se na záda a zavřel oči.
"To nejde. Já si jen tak práci neseženu…" chtěla jsem vstát, ale Zack byl rychlejší. Převalil se na mě tak, že jsem se nemohla hnout.
"Když tě vyhoděj, pomůžu ti najít novou. Jsi ještě moc mladá na to, aby ses stresovala kvůli nějakýmu zaměstnání. Užívej si života. Užívej si se mnou" naklonil se ke mně a letmo mě políbil.
"Dobře…už ze mě můžeš slízt" sjela jsem ho od hlavy až k patě a cejtila jak rudnu. Uslyšela jsem, jak si Zack posměšně odfrkl. "No, tohle není zrovna moje nejběžnější situace…" řekla jsem a snažila se nemyslet na to, že ležím pod Zackem, kterej je ve spodním prádle. Jenom!
"Koukám, že takhle daleko ses s klukem ještě nedostala" hádal.
"To není pravda" shodila jsem ho ze sebe. Nechtěla jsem, aby si o mně myslel, že jsem nezkušená.
"To bys nebyla tak nervózní" mrkl na mě. Zřejmě se mu to líbilo.
"Vidim, že mi oplácíš manipulaci s lidma…" poznamenala jsem. Zack si prohrábl vlasy. Přišlo mi, že tohle dělá, když to při něčem načapu. "A nejsem nervózní…jenom se necejtim zrovna v pohodě, když se nade mě sklání skoro cizí kluk ve spodním prádle a v posteli…" dodala jsem a natáhla se pro kalhoty. Chvilku jsem s nima v posteli zápasila, ale nakonec jsem je na sebe natáhla a vstala. Zack byl taky hned na nohou.
"Ty opravdu jdeš?" Zjevně mu nedošlo, že to nemyslim vážně.
"Jo. Opravdu jdu…" řekla jsem tónem "tadá, překvápko".
"No tak. Zůstaň. Budu se chovat slušně, přísahám" zabalil se do deky a vztyčil ruku k přísaze. Musela jsem se zasmát. "Vidíš? Takhle ses nezasmála…no dlouho…a proto bys měla zůstat. Prospěje ti to" udělal na mě psí oči. Vypadal při tom tak rozkošně.
"No…Seiji mě snad v práci omluví, kdyby něco…ale…ale co ty?" nechala jsem se přemluvit.
"Ále, jenom další průser u Angeala…" mávl Zack rukou.
"Myslela jsem, že tohle řekneš" zakroutila jsem očima a plácla sebou na postel. "Co budeme celej den dělat?!" podívala jsem se pak na něj se zvednutým obočím.
"No…můžeme celej den spát" zazubil se na mě.
"Spíš bysme měli jít někam na jídlo. Začíná mě tlačit žaludek" sáhla jsem si na břicho. Zack souhlasil a oblíkl se.
"Ve městě je taková pěkná kavárnička…" nabízel mi, ale mě se to nezdálo. Ve městě…nepotřebovala jsem potkat někoho, kdo na mě bude křičet, kde jsem celou noc byla a proč nejsem v práci…
"Buď v klidu. Je to jenom jídlo a hned zase odjedeme" řekl a nasedl na motorku. Já jsem šla ke svojí, ale Zack chtěl, abych jela s ním. Bude to rychlejší, a praktičtější…prej. Ale měl pravdu. Nasedla jsem za něj a po sedačce sjela tak, že jsem na něm byla doslova přilepená.
"Pevně se drž, abys nespadla" otočil se Zack na mě a přitom se usmíval.
"Nebo pevně se drž, abys mohla zjistit počet vypracovaných svalů?!" zakroutila jsem očima. Zack se blbě uculil. Dobře jsem ho setřela.
"To je to, na co celou dobu myslíš?" vrátil mi to a já zrudla.
"Ne" řekla jsem až moc rychle.
"Jasně…" rozšířil koutky a pak se ke mně naklonil.
"Ta snídaně" řekla jsem, když se jeho rty téměř dotýkaly mých. Zacka to trochu zaskočilo a bez dalšího slova se otočil. Nejdřív jsem myslela, že v tý kavárně budeme jíst, ale jak mě Zack ujišťoval, abych byla v klidu, měl pravdu. Jenom nám to objednal a domů jsme si vezli balík s jídlem a kafem. Myslela jsem, že to sním už po cestě, když mi to vonělo přímo pod nos, ale udržela jsem se. Mezitím, co šel Zack zaparkovat motorku, já jsem zatím připravila snídani na stůl. Sedla jsem si a najednou mi začal zvonit mobil. Ani nevím, že jsem si ho brala sebou. Pravděpodobně jsem ho od příjezdu do Midgaru ještě z bundy nevytáhla. Podívala jsem se na display a přemýšlela, jestli to mám vzít.
"Nevemeš to?" objevil se za mnou Zack.
"Nevím…volá mi Seiji" podívala jsem se na něj vážně. Zack se zamračil.
"Tak to neber" řekl chladně a sedl si ke stolu.
"Co když se něco stalo?" řekla jsem. Zack mi věnoval jedinej pohled. "Promiň, ale já to vemu…" omluvila jsem se mu a šla ven.
"Seiji?" přiložila jsem si mobil k uchu.
"Polls… Kde jsi?" zeptal se absolutně v klidu.
"Ehm…no…nemusíš se o mě bát. Jsem v pohodě. Všechno ti řeknu, až přijedu domů jo…" řekla jsem mu a típla to dřív, než by mohl něco říct. Nechtěla jsem s ním mluvit. Nejednalo se o nic vážnýho, krom toho, že mě hledá. Zahřálo mě u srdce. Můj bratr mě hledá… Pak jsem si vzpomněla, že na mě uvnitř čeká Zack a vypustila Seijiho z hlavy. Měla bych si už ujasnit, co vlastně chci.
"Tak co?" zeptal se Zack. Bylo vidět, že je trochu naštvanej.
"Nic vážnýho. Zavěsila jsem…" řekla jsem, abych ho tím uklidnila. Zřejmě na Seijiho žárlí. Že by mu na mně záleželo?! Nebo šlo o něco jinýho?! Zack se na mě významně podíval a pak si usrkl kafe.
P.S.: Omlouvám se, že to je kratší, ale dneska mám vážně špatnej den...




Pohodovejšia kapča,ale samozrejme super ako vždy! ;) :-) Miestami som sa aj zasmiala xD xD xD