29. srpna 2011 v 21:46 | Sobik
|
Můj příběh začíná jako každý jiný. Přesto, že jsem senarodila a byla jsem to opravdu já, z týhle části života si nepamatuju "díkybohu" nic. Kdo by si taky chtěl pamatovat to, jak ho vlastní mamka porodila a jak na něj potom milion lidí dělalo minimálně dva roky "ťuťuňuňu, ta je ale baculaťoučká" a další podobný věci. Takže jediný moje vzpomínky z těhlech let jsou vzpomínky rodiny a fotografie u kterých pokaždý říkám "ježiš marja zandej to". I když si myslim, že nejsem moc hezká, z ošklivýho káčátka se přece jenom vyklubala krásná labuť. Neboť aspoň nevypadám na fotkách jako zápasník sumo, co by si mohl počítat pneumatiky kolem pasu. Ačkoliv je to fakt děsný, byla jsem tlustá jako prase (z čehož mám následky ještě teď...) a každou druhou fotku mám s čokoládou v ruce a napatlanou kolem tlamy...jako by to mělo bejt poznávací znamení "ta špinavá a tlustá je Monča...".Dětství jsem prožila tak nějak normálně. Byla jsem slušná, hodná, tichá a ostýchavá, co se bojí cizích lidí xD a možná bych taková byla dodnes, kdyby mě jeden dotyčnej človíček nezměnil na tuhle osobu. S mojí straší sestrou jsem byla nejlepší kamarádka, ale nepamatuju si, že by nebyly večery plný hádek, kdo bude spát na palandě nahoře:D Jenže postupem času si ségra našla kamarádku, která jí změnila na dalo by se říct "dospělejší" osobu a ona si už se mnou nechtěla hrát a před kámošema se za mě styděla, takže mě ani nikam sebou nechtěla brát. Čímž mi hodně ublížila a od tý doby jsem radši sama než někde venku s kámošema. Jenže na druhou stranu bych byla sobecká, kdybych jí to dávala sežrat, protože se přece nadosmrti nemůže kamarádit jenom se svojí ségrou. Ale nebylo by to tak hrozný, kdyby tak její kamarádka nebyla tak namyšlená a nezměnila jí negativně. Jinak řečeno, začala se ke mně chovat hnusně a občas to trvá i dodnes...
Ze školky si pamatuju jenom pár takovejch kravin, jak mě kluci nechtěli pustit na koloběžku, jak mě ředitelka nutila jíst koprovku, jak jsem se bála hry "chodí pešek okolo":D a další nepodstatný věci.
Nástup do školy si ani nepamatuju, jenom ten první den, kdy jsem přišla s kornoutem plným bonbónů a nemohla spustit oči z pastelek, co jsme dostali:D:D. Na takovýhle slavný dny jsem nosila takový zvláštní šaty, který jsem nesnášela, ale dneska by byly super:D. Základku jsem (kromě tělocviku a skoku přes kozu končícím držkopádem:D) milovala a i když jsem byla na ostatní milá a hodná, měla jsem dost nepřátel. Kdo by měl přece rád třídního šprta:D:D Koho jsem tam měla nejradši, byla moje dětská láska už od školky, která mi dodnes pije krev, jelikož šel na gympl a sedím s nim na latině (jaká to úžasná ironie:DD). Kdo měl o mě zájem, tak to největší grázl třídy a pamatuju si, jak mě vždycky fascinoval a přemejšlela jsem, jak mojí dětskou lásku pošlu do prdele a půjdu za třídním grázlem:D:D Ale dopadlo to tak, že se kvůli mě kluci poprali, měli problém a pak na mě oba byli naštvaný:D:D. Taky si pamatuju, jak se začaly vyrábět bejblejdy a kluci se mi vždycky smáli, když jsem si taky jednou chtěla zkusit roztočit. Njn, nepleťte se do klučičích záležitostí:D:D
Mohla bych jmenovat, jaký kraviny si pamatuju ze života před gymplem, ale je to jedna velká nuda:D:D
No ale co jsem se dostala na gympl, většina lidí, co mě neměla ráda, mě začala nenávidět:D:D a skoro se všema jsem ztratzila kontakty, jenom občas se s nima potkám. Gympl byla pro mě jedna velká sebevražda. Samý neznámo, cizí lidi a můj skvělej otec, co mě vezl na první den a zdrhl jen co jsem dostala k uvítání diplom a čokoládu, kterou mi sebral:D:D. Většinu času na gymplu jsem byla nešťastná, že už nejsem tak chytrá a nemám na výzo samý:D:D Ale čím dýl tam jsem, dělám si z toho akorát tak holubník na sraní. Modlim se k bohu, abych udělala maturu, třeba i s odřenejma ušima, ale hlavně abych už mohla vypadnout. Sedm let se stejnejma lidma je až příliš, kord když si prošli pubertou a následně někteří dospělostí a skoro každodenní ožralostí během vyučování...a to je prosím Gymnázium a elita... Jo a ještě jeden rok :|.
Ale jak jde vidět, většina mýho života je spíš o škole, učení a podobných kravinách. Vzpomínky na časy s rodinou pohromadě, rodinných výletech a tak mám, ale musela bych hodně pátrat v paměti, protože už je to dlouho...
Teď se většinou můj život zkládá z toho, že se celej tejden stresuju školou a víkend skoro celej prospim...
Lidi, co mě znaj, říkaj, že jsem strašně skvělej a zábavnej človíček, ale já si radši potrpim na samotě o knížce nebo tužce a papíru. Momentálně i blogu:) Ale když už někam jdu, tak to stojí za to:D:D Letos to bude ještě lepší, až někam půjdu, protože budu už moc legálně chlastat:D:D a dělat si co chci:D
No nevim, co bych o sobě asi tak ještě napsala...i když už ani nevim, co jsem napsala:D:D ale vim, že všechno je jedna velká kravina:D:D
Takže můj život shrnu asi takhle:
Stál a zatím stojí za hovno, i když je skvělej...nepochopitelný, že jo...ale vim, o čem mluvim. Miluju svojí rodinu, svůj domov a jeho okolí. Nerada se přetvařuju, ale poslední dobou se většinu času přetvařuju. Třičtvrtě lidí v mým okolí nesnášim a nesnažim se jim ani lízt do prdele. Podle mě jsem strašně v pohodě človíček, co hrozně rád naslouchá lidem a když si ví rady, pomůže jim a když ne, nechá je, ať se svěřej. Jsem hrozně obětavá a přátelská. Když se mi něco nelíbí, místo abych to řekla, radši si nechám nasrat na hlavu a nechám to plavat. Jedinej, s kým v životě soutěžím, je moje ségra:D typu "mami kdo je lepší:D:D" Ale když už vybublám, tak to lidem dám sežrat tak, že jsou nadosmrti naštvaný "viď tati:D:D" Ale i když jsem taková, jaká jsem, spousta lidí mě nemá rádo, pomlouvají mě a myslí si o mě pravý opak než jsem. A co, ať si to myslej. Já jim to neberu a nepotřebuju je k životu.
Jak říkám tátovi "radši budu mít jednoho jedinýho, ale opravdovýho přítele, než spoustu vtíravejch přetvářek". Jsem vlk samotář a vždycky budu.
JÁ SVĚT NEHLEDÁM, AŤ SI MĚ SVĚT NAJDE SÁM;)
P.S.: Vůbec nevim, jestli ten článek dává smysl a odpovídá aspoň trochu tomu názvu, ale napsala jsem to, co jsem zrovna měla na srdci a nechce se mi to po sobě číst, jelikož jsem v torchu podnapilým stavu (se přiznám teda no:D:D) a až dopiju skleničku, hlava mi padne na klávesnici:D:D
Docela vtipnej článek hej :D