2. září 2011 v 22:49 | Sobik
|
"Je to jenom…není to žádnej had nebo něco. Nekousne tě" uculil se.
"Ha ha vtipný…nechci se ho dotknout, protože bych tomu asi moc nepomohla…"
"To se mi docela zamlouvá" chtěl mě vzít Zack za ruku, ale já ucukla.
"Já to myslim vážně. Nechci tady dělat jakýkoliv věci a už vůbec ne polaskaní tvý anakondy…"
"Takže kdybysme byli u mě doma, tak bys to klidně udělala?"
"Ne" vyhrkla jsem.
"Ale. Teď jsem tě prokoukl" přitáhl si mě Zack k sobě, i když jsem se vzpírala. Čímž mě přinutil sáhnout tam, kam jsem nechtěla.
"Je to jenom jako ta nejlepší čokoláda" vydechl, když moje ruka spočinula v jeho rozkroku.
"Bože" ucukla jsem rukou. "Tohle jsem přesně nechtěla" řekla jsem a už brala za kliku.
"To tě to ani trochu nevzrušuje?"
"Nechci, aby to skončilo přesně tam, kde by to skončilo…"
"Třeba u polaskaní mý anakondy?" vysmíval se mi.
"Jdu. A ty si tady těch pět dní nebo kolik dělej co chceš, úchyláku" zakroutila jsem očima a pak proklouzla za dveře.
"Je celej váš" potkala jsem cestou ven Angeala.
"Už jdeš? Myslel jsem, že spolu budete chtít bejt dýl…" divil se.
"Trochu se to zvrtlo…takže za týden" pokrčila jsem rameny. Angeal chvilku nechápal, ale pak mu to docvaklo. Asi.
"Jistě…snad nebude dělat hlouposti…" poznamenal.
"Myslím, že ne. A když, vyhrožte mu, že mě neuvidí dýl" mrkla jsem a pak se otočila k odchodu. "Tak za týden nashle" mávla jsem rukou.
"Za týden?"
"Až si budu vyzvedávat Zacka. Což mi připomíná…nepouštějte ho. Chtěla bych za ním přijet, ale jako překvápko" mrkla jsem na něj a pak už konečně odešla. U brány jsem ještě hodila po vojácích namyšlenej ksicht a pak jsem spokojená odjela domů.
"Takže ses s ním usmířila?" zeptal se mě Seiji, jakmile jsem přijela domů.
"Jaks to poznal?"
"Podle toho, jak dlouho jsi byla pryč…"
"Aha…jo usmířila. Ale u toho jsme se stihli ještě tak milionkrát pohádat a navíc Zack dostal domácí vězení, takže se uvidíme nejdřív v pátek…doufám" vychrlila jsem to na něj.
"Zack dostal domácí vězení?" vykoukl z obýváku Cloud. Zůstala jsem zaraženě koukat a těkala očima z jednoho na druhýho.
"Eh…co tady děláš?! Neměl bys být v ShinŘe?!" vykoktala jsem ze sebe.
"Já mám dneska volno, tak jsem přišel za Seijim" řekl popravdě.
"Proč?!" nechápala jsem. Seiji mě vzal za ruku a táhnul mě pryč. "Co to má znamenat? Já myslela, že se s nikým nebavíš…"
"Vídáme se už dýl. To on mi pomohl s těmi schody" skočil mi Seiji do řeči.
"Jakto, že o tom nevím? Proč jsi něco neřekl? Vždyť jsem neviděla ani náznak něčeho…"
"Přišel za mnou sám…když jsem šel dělat ty schody. A začal si se mnou povídat. Docela si rozumíme" řekl vážně a pohledem mi naznačoval, že by z toho mohlo být i něco víc.
"Ale on není gay, ne?!" vykulila jsem oči.
"To nevím. Neptal jsem se ho na to. Popravdě Cloud to o mně neví…" sklopil oči.
"Ani nic netuší?!"
"Já nevím…"
"A o čem si potom teda povídáte?!"
"O čemkoliv, co nás napadne…společný témata…prostě se bavíme. A teď bych byl rád, kdybys nás nechala a špehování si nechala najindy…" zamračil se na mě.
"Promiň, ale zrovna moc mě neláká tě sledovat s někým jiným" řekla jsem.
"Nebuď tak sobecká! Mně taky nevadí, že se vídáš se Zackem."
"Já se s ním nevídám. Chodíme spolu" pochlubila jsem se. Seiji se prudce nadechl.
"Tak to ti potom nic není do věcí mezi mnou a Cloudem" řekl a pak odešel za ním.
"Je všechno ok?" slyšela jsem, jak se ho Cloud ptá.
"Jo…jenom takový malý neshody…sourozenci…" vymluvil se Seiji na rodinu a já zakroutila očima. Pak jsem chtěla odejít, ale Cloud začal o Zackovi.
"Dozvěděl ses nějaký podrobnosti o Zackovi?" zeptal se Seijiho.
"Jen to, že už jí má oficiálně v hrsti. Prý spolu chodí…" odpověděl s divným podtónem.
"Tak to se divím. Zacka vždycky zajímaly holky, ale s žádnou nikdy nechodil…" poznamenal Cloud. Mluv dál. Chci se dovědět aspoň něco…
"Polly má zvláštní auru…"
"Všiml jsem si, že je na ní něco zvláštního…"
"Má svojí hlavu. Dělá si co chce a jak chce. Někdy jí závidím, jak se dokáže usmívat i na toho nejopilejšího člověka na světě. Ale kluk, co jí řekne, že je sexy, od ní nedostane úsměv, ale pěst" řekl Seiji a Cloud se zasmál.
"Proč teda nejsi jako ona?"
"Nejsem optimista. Život mi nepřipadá tak jednoduchý…"
"Ale občas to za úsměv stojí ne?"
"Nikdy jsem se neusmál" přiznal se a pak nastala krátká pomlka. Já chci, aby se ještě bavili o Zackovi. Co Zack a jeho chtíč? Jak moc je Zack zkušenej? Cloude pověz…
"Víš, nechci, aby to vyznělo blbě, ale něco na tobě je" řekl Cloud po chvilce. Jasně Cloude, všiml sis, že je upravenej jako dámička?! Je na něm práce gayů.
"A to je?" promluvil Seiji. Já jsem vzdychla. To je jako poslouchat telenovelu. Otočila jsem se na podpatku a potichu odešla zadními dveřmi ven. Nepotřebovala jsem být v jednom domě s gayem a půl. Odpověď zní: Jasně Cloude, že na mě něco je. Jsem gay, ale bál jsem se ti to říct. Cože, jsi taky gay? No, líbíš se mi a moc. Muck muck. Ale je tu jeden zádrhel…občas mám pletky s mojí sestrou. Bože bože. Proč mám takovej ten pocit, že bych teď radši byla u Zacka a nechala rozvrzat postel tak, že by to bylo slyšet na celý přízemí?! Jasně, že má Seiji právo na stejnej život jako já, ale jak řekl Zack, mám důvod žárlit! Sedla jsem si na schody a začala si přešněrovávat kanady.
"Nazdar kočko" ozvalo se asi tak metr ode mě. Pozvedla jsem hlavu a uviděla něčí nohy celé v černé kůži. Jela jsem očima až k hlavě, kde jsem se zastavila a zůstala nechápavě koukat.
"To jako bylo na mě?!" nadzvedla jsem obočí. Někdo se zvonivě zasmál a já se podívala do strany. Prudce jsem se zvedla. "Co to je?! Rodná vesnice gayů?!" sjela jsem pohledem toho druhýho. Byl oblečený stejně, jako ten první, stejná barva vlasů, jenom obličej jiný. Opíral se o zábradlí u schodů. Podívali se na sebe a pousmáli se.
"Přiznám se, že jsme tě sledovali a docela by mě zajímalo, jak ses dostala do tý zatracený budovy!" přistoupil ke mně ten první a zkoumavě se na mě podíval. Vypadal jako naprostej vypatlanec, ale šel z něj strach.
"Kdo jste?!" zamračila jsem se.
"A kdo jsi ty?" zeptal se ten druhej. Šlehla jsem po něm pohledem. "Ty nevíš, kdo jsme my a my zase kdo jsi ty, takže docela vyrovnaný ne?"
"Jak ses dostala do ShinRy?" zeptal se zase ten první. To měla bejt ta zatracená budova?
"Proč tě to zajímá?!" nasadila jsem kamennej výraz a založila si ruce na prsou. Oni se na sebe zase podívali a tajemně se usmáli. "Hele hoši, nemám na vás celej den, takže si seberte ty svoje saky paky a běžte otravovat někoho jinýho" řekla jsem znuděně a prošla kolem nich.
"Lozi" lusknul prsty ten u zábradlí a v tu ránu se zpoza rohu vynořil třetí a okamžitě mě znehybnil.
"Hej! Co to-…" nedořekla jsem, protože mě ten první z nich utnul.
"Promluvíme si někde v soukromí" řekl a pak se mi udělalo černo před očima.
Když jsem se probudila, bolela mě hlava. Zamžikala jsem očima, abych mohla zaostřit a rozhlídla se po místnosti. Vypadalo to jako sklepní místnost. I to tady tak smrdělo. Vlhko a plíseň. Chtěla jsem vstát ze židle, ale pak jsem si uvědomila, že jsem k ní připoutaná. Sakra. Tohle nevypadá dobře. Kdo byli ti chlápci a co ode mě chtěj?! Snažila jsem se být potichu a vymyslet nějakou strategii, jak uniknout. Jenže tady nebyl žádnej jinej východ, než dveře. Nebylo tu nic. Naprosto nic. Kromě lampy, co visela ze stropu a občas problikla, těch dveří a mě. Žádný okno. Nic. Snažila jsem se přijít na to, jak se vymanit z tý židle a chvilku si představovala, že mě drží Zack a já se mu snažim vykroutit. Jenže nic nepomáhalo. Ruce i nohy se mi ani nehly. Byla jsem docela silná, ale začínala jsem se trochu bát. Pak se otevřely ty dveře a já přestala dýchat.
"Takže ses nám už probudila" zajásal.
"Proč to děláte?!" řekla jsem vyčerpaně.
"Protože ty víš, jak se dostat do ShinRy."
"Do ShinRy?! To není těžký, stačí mít známosti" pousmála jsem se, ale pak mi hned sklaplo. On mě vzal za čelist a přinutil mě podívat se mu do očí.
"Známosti?! Takže ses tam nedostala jen tak?!"
"Jestli jste to zkoušeli se tam dostat, tak určitě víš, že se přes vojáky u brány těžko dostaneš. Mě taky nechtěli pustit, kdybych neměla v ShinŘe známosti" snažila jsem se vysvětlit, ale moc mi to nešlo, když mi tvrdě svíral dolní čelist. Začínala mě bolet.
"Takže tě tam budeme muset poslat znova" podíval se do neznáma a krutě se usmíval.
"Cože?!"
"Ty jediná z nás se tam dostaneš…"
"Z nás?! Já k vám nepatřím!"
"Uděláš, co ti řeknu, nebo se můžeš rozloučit se životem!" zařval na mě, až mě zamrazilo.
"Radši to, než ti sloužit" zúžila jsem oči.
"Takže ty se mě nebojíš. Měla bys vědět, že si potrpím na mučení. Strašně rád si hraju" vysmál se mi a pak zase odešel. Mně se srdce rozbušilo na maximum. Měla jsem strach. Co chtějí udělat se ShinRou?! Co udělají mně?! Zacku, kéž bys tu byl a mohl mě vysvobodit… Musím se odsud nějak dostat.
Tak vidím, že jsi z Kadaje a jeho teplých bratrů taky udělala hajzly :D jinak pěkná kapitolka :D chudák Polly :( jsem zvědavá jak se to vyvine :D